Ovocné sady jsme se naučili vnímat jako běžnou součást naší i evropské krajiny. Starost o ovocný sad nebo alej je spjata s historií naší země od středověku. Mezi první druhy ovocných stromů, které se na našem území začaly pěstovat, byly jabloně a hrušně, a to v zámeckých a klášterních zahradách, ale také u poddaných. O novou a organizovanou podobu ovocnářství se v 18. století postaraly ovocnářské spolky.
Jednou z největších ran pro české sady a aleje byla zima roku 1929, kdy umrzlo okolo 40 % stromů. Ubylo především broskvoní a ořešáků. I přesto, že masivní rozvoj intenzivního ovocnářství opět nastal v 70. a 80. letech 20. století, je zde stále prostor na zvyšování produkce. Bohužel ovocných sadů ubývá. Za posledních 30 let už z naší krajiny nenávratně zmizelo 10 000 hektarů sadů. Polovinu sadů dnes tvoří jabloně. Je to hlavně proto, že Češi mají jablka velmi v oblibě a je o ně z našich sadů zájem.
Ale málokdo si uvědomuje, že ovocné sady působí proti vodní i větrné erozi a zvyšují organickou hmotu v půdě. Výsadba je důležitá zejména v posledních letech sucha, protože sady a aleje díky zatravnění dobře zadržují přívalové srážky. Dále slouží jako větrolamy k rozdělení širokých polí. Nabízejí úkryt k přezimování řady živočichů, včetně hmyzu a důležitých opylovačů. Zakládání remízků nebo celých nových sadů je pro zemědělce ideální cestou ke zlepšení zadržování vody v krajině. Jeden dospělý strom také například vydá až za tři klimatizace.
Na rozdíl od řady zemědělských plodin je mimoprodukční funkce sadů v krajině klíčová. Zabraňují erozi, jsou zatravněné, dobře tedy jímají a udržují vodu, jsou úkrytem pro řadu živočichů i hmyz. Vytvářejí v naší krajině nezaměnitelný ráz.
Dříve se zakládaly v sadech vyšší tvary, polokmeny, vysokokmeny, které měly delší životnost, ale také trvalo mnohem déle, než začaly stromy plodit ovoce. To si dnes ovocnář nemůže dovolit. Ovocné stromy mají první úrodu již druhý nebo třetí rok. Vysazují se nižší tvary a také daleko více jedinců na hektar.
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Základem jsou jabloně, jejich produkce je až 80 % veškerého ovoce. Ve větší míře se pěstují i višně a švestky. Naopak se už téměř nepěstuje angrešt a například broskví je dnes jen desetina, a významně ubývá také výsadeb rybízu. Především máme spoustu skvělých českých odrůd, to už jsem připomenul, a pěstují se u nás hojně, jako je Rubín, Šampion nebo Topaz. Většina jablek je vypěstovaných v režimu integrované produkce, která prioritně využívá biologické postupy, je-li to možné a ekonomické. Dvě pětiny používaných přípravků při pěstování jsou látky povolené do ekologického zemědělství.
Pro samotný sad, tedy výsadbu stromů na zemědělské půdě, ani není žádné povolení potřeba, je to zemědělská prvovýroba. Problém nastává s nezbytnými doprovodnými stavbami, jako je oplocení, závlahy, opěrné konstrukce a podobně. K tomu je potřeba územní rozhodnutí, někdy i stavební povolení, a mnoho dalších vyjádření. Někdy je to náročné a trvá to i roky. Stát poskytuje dotace na výsadbu a kapkovou závlahu, zhruba 40 % nákladů je dotováno. Nárok ale nemají velké podniky, i proto se nedaří vysazovat tolik sadů, kolik by bylo potřeba.
Ideální místo pro výsadbu jsou stávající nebo nově vznikající remízky. Pod tímto pojmem si můžeme představit zapomenuté kousky krajiny, které byly neúrodné, a člověk je neuměl využít. Dříve sloužily jako hraniční kameny pro statkáře. Dnes jsou významným krajinným prvkem a mají ekologický význam.
Manželé Šáchovi si zamilovali dobrodružnou podobu ovocnářství. Přes dvacet let křižují krajinu Novohradských hor a podhůří a zachraňují staré odrůdy. Často jsou to stromy u stavení, ze kterých už nezbyly ani kamenné rozvaliny, nebo jabloně zarůstající do hospodářského lesa. Pokud je jabloň ještě živá, dá se uříznout pupen nebo větvička a vytvořit roub. Ten se naroubuje na podnož, a když jde vše, jak má, vyroste strom, který nese místně specifickou genetickou informaci, stejně jako jablka, jaká už se jinde ochutnat nedají. Takové stromy Šáchovi zachránili v genofondovém sadu u tvrze Cuknštejn.
„Staré ovocné stromy jsou živí svědkové minulých událostí. Kromě ruin domů nás můžou propojit s minulostí. Snažit se zachovat odrůdy mi připadá snad i jako projev úcty vůči lidem, kteří tu hospodařili před 2. světovou válkou,“ říká knižní grafik a začínající arborista Mikuláš Vinař.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
V krajině máme dodnes zachovalé sady na různě vysokých kmenech. Ne vždy se z nich sbírá ovoce a často se o ně ani nikdo příliš nestará, i tak ale mají v krajině svoji funkci. „Extenzivní sad s bylinným patrem, jehož jediným účelem není ovoce, ale třeba i nějaké ekosystémové služby a který je volně přístupný v krajině, vlastně trochu simuluje funkci biotopů, které jsou v dnešní době spíš vzácností. Myslím tím světlý les a na něj vázané ohrožené druhy. Ty nacházejí v takových sadech své útočiště,“ vysvětluje Mikuláš Vinař, jak takové stanoviště funguje jako krajinný prvek.
Podobně jsou důležité i staré solitérní vysokokmenné ovocňáky. Hůř se o ně pečuje a nesnadno se sklízí, zato jsou vítaným útočištěm přírodních druhů. „Solitérní ovocný strom v krajině, který má šrámy, výlomy nebo dutiny, poskytuje útočiště hmyzu, savcům i ptákům. Ovocný strom je navíc krásný,“ uzavírá Mikuláš svoje vyprávění a vysvětluje tak asi i to, proč ho práce se stromy učarovala.
O přínosu konzumace ovoce pro lidský organizmus není pochyb. Právě jablko se často označuje jako zázračná potravina. Myslím, že úplná pravda o nesmírném významu jablek je v jednom starém přísloví, které říká: „Jedno jablko denně drží daleko od doktora.“ Pravidelná konzumace jablek je pro organizmus významná z hlediska saturace minerálními látkami a řadou vitamínů a také pektinu. A je skvělé, že Češi mají jablka rádi, vždyť každý z nás jich sní asi 24 kg za rok, a to je jedna z největších spotřeb na obyvatele v Evropské unii.
Lidé mají rádi ovoce, a tak vysadili sady. Postupně se rozvinuly minimálně dva různé přístupy. Hodně intenzivní sady vypadají spíš jako vinice. Jsou v nich zakrslé jabloně navázané na dráty - dají se mechanicky ošetřovat i sklízet. Často jsou z přírody vydělené ochrannými sítěmi.
Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu
tags: #ekologický #význam #ovocných #stromů #v #krajině