Znečištěné světové řeky: Mapa a globální dopady

V roce 2017 způsobila studie Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí velký rozruch, když tvrdila, že za znečištění světových oceánů plastovými odpady stojí jen desítka řek. Žádná z nich se nenachází v Evropě nebo USA.

Studie uváděla, že opomíjeným zdrojem plastového znečištění v oceánech je vnos odpadků z pevniny, respektive 1350 řek. Z tohoto množství sledovaných/modelovaných veletoků je jen 10 z nich odpovědných za 88-95 % podíl vnosu plastů do oceánů.

Závěry studie se dočkaly nejrůznějších tendenčních interpretací, které pak autor Christian Schmidt musel komplikovaně uvádět na pravou míru. V zásadě totiž silně nevyhovovala všem, kdo se snažili lobbovat za omezení produkce jednorázových plastů. A zrovna tak silně zase vyhovovala všem, kterým stačilo ukázat prstem na Mekong, Amur, Perlovou řeku, Gangu, Hai, Žlutou řeku, Indus, Jang-c’-ťiang v Asii a Niger a Nil v Africe a plastové odpady ideálně neřešit vůbec.

Jednorázové plasty se mezitím zavázalo omezit, zakázat nebo do roku 2030 významně snížit 170 zemí světa. Nyní je tu nová, byť podobně laděná studie. Jejím hlavním autorem je Lourens J. J. Meijer z neziskové organizace Ocean CleanUp, a řada dalších nizozemských a německých odborníků. Ti si při řešení problematiky vnosu plastového znečištění do oceánů počínali důsledněji.

Protože spoléhali jak na super-výkonné počítače modelující nejrůznější dynamické faktory prostředí a scénáře, tak i na práci v terénu činných profesionálů, kteří dodávali data a podklady doslova lovené sítěmi a rukama z řek po celém světě. Nesnažili se přitom kontroverzemi opředenou studii Christiana Schmidta (který se do práce rovněž zapojil) vyloženě vyvrátit, spíš doplnit a zpřesnit.

Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší

Závěr nové studie se odlišuje hlavně tím, že díky podrobnějšímu průzkumu v konkrétních zemích se podařilo odhalit jako zdroje plastového znečištění řadu menších řek (obvykle těch, které krátce před svým ústím protékaly nějakou metropolí).

Z 100 887 sledovaných vodních toků ústících do moře či oceánů po celém světě je za 80 % vnosu plastových odpadů odpovědných 1656 řek. Nemilé je, že v odhadech součtu řekami transportovaných odpadků původní čísla sedí pořád stejně. A stejně tak se nemění ani to, že drtivá většina těchto znečišťujících řek se pořád nachází převážně v Asii a v Africe (a několik dalších v Brazílii).

O čtyři léta později tak máme konkrétnější a přesnější výsledek, který ale v zásadě potvrzuje to, co už nějakou dobu tušíme. Totiž že evropské ani severoamerické řeky nepatří, když přijde na vnos plastových odpadů do řek, ke světovým špičkám.

Meijer přitom demonstruje havarijní stav znečištění řek plasty například na srovnání indonéské řeky Ciliwung (s délkou 119 kilometrů a povodím 591 km2 jste o ní pravděpodobně nikdy neslyšeli) a Rýnu (1239 kilometrů délky a ve studii uváděnou rozlohou povodí 163 000 km2). Přičemž Rýn je podle měření týmu Ocean CleanUp pro moře zdrojem 3 tun plastů ročně, zatímco Ciliwung 308 tun. Což je dost děsivý nepoměr.

V Indonésii například ročně vyrobí z vlastních zdrojů „jen“ 3,6 milionů tun plastů (1 % z 360 milionů tun plastů vyrobených na světě), ale i to jim stačí k tomu, aby měli nehezkou pověst objemově skoro nejvýraznějších znečišťovatelů. Do oceánu totiž přispívají 6,8 miliony tun jednorázových plastů ročně.

Čtěte také: Znečištění veřejných toalet

Jak je možné, že toho víc vyhodí, než sami vyrobí? To je jednoduché. Plastové odpady k nim zavážíme ze zbytku světa. I z Evropy, kde ročně vyrobíme 62 milionů tun plastů, ale recyklujeme jich jen kolem 15 %.

Otázka: „Řeky jakých států dodávají do oceánů nejvíce plastových odpadů?“ tak začíná trochu připomínat chytání lva za ocas. Hlava, zdroj, prameniště plastových řek je totiž jinde. Geograficky například v Austrálii (produkce 59 kilogramů jednorázových plastů), Spojených státech amerických (53), Jižní Korei (44), Japonsku (37), Francii (36), Saúdské Arábii (35), Španělsku (34), Kanadě (34) a Itálii (23). Tedy zemích, kde se v přepočtu na počet obyvatel generuje největší podíl jednorázových plastů.

Mimochodem, z tohoto žebříčku největších producentů jednorázových plastů fikaně vypadla Čína. Ta sice každoročně vyrobí 30 % plastů globálně, ale roznásobením na počet obyvatel se už jejich produkce na osobu nezdá tak divoká.

Ze soupisky stovky nadnárodních průmyslových gigantů, obřích koncernů, které se společně dělí o 90 % veškeré produkce surovin pro výrobu jednorázových plastů vyplývá, že svrchní dvacítka společností (známé firmy jako ExxonMobil, Dow, Sinopec, Saudi Aramco, Total) je odpovědná za produkci 55 % tonáže surovin pro výrobu jednorázových plastů.

Anebo ještě jinak, žebříček reprezentuje spokojené majitele 1200 fabrik, ve kterých vzniká 98 % světově produkovaných polymerů PP, HDPE, LDPE, LLDPE a PET. Bez nichž žádné výrobky ve smyslu jednorázových plastů nevyrobíte. Tedy přesně těch míst, kde skutečně pramení plastové řeky. Byť jejich prameniště je často na jiném kontinentu, než jejich ústí do oceánu.

Čtěte také: České rybářství a kvalita vody

Problém s plastovými odpady v oceánech tedy nevzniká v ústí řek Asie a Afriky do moře, a není ani tak dalece problémem spotřebitelů nebo jen drobných výrobců "uchošťourů" a plastových brček - jako spíš u těch, kdo, zatímco se hádáme - suroviny pro jednorázové plasty dále v tichosti vyrábí a dodávají. A pochopitelně také těch, kteří se v Asii a Africe, s naším tichým svolením, zbavují našich plastových odpadů.

Mapa znečištění POPs odhaluje globální problém

Nová mapa ukazuje místa na celé zeměkouli, která jsou znečištěná tzv. perzistentními organickými látkami (POPs). Tyto látky vznikly nešetrnou lidskou činností a představují trvalou hrozbu pro lidi i přírodu.

Co jsou POPs a proč jsou nebezpečné?

Zkratka POPs označuje perzistentní organické polutanty - chemikálie, které se v přírodě téměř nerozkládají. Kvůli své odolnosti vůči přirozenému rozkladu zůstávají v životním prostředí desítky i stovky let a mohou se šířit na velké vzdálenosti, třeba vzduchem nebo vodou.

Tyto látky vznikly jako vedlejší produkt průmyslové výroby, spalování odpadů nebo v rámci používání pesticidů a jiných chemikálií. Najdeme je v barvách, plastech, starých elektrických zařízeních, ale i v půdě nebo vodě. Mezi nejznámější patří například dioxiny, PCB (polychlorované bifenyly) nebo DDT.

„I když některé z nich již nejsou vyráběny, zanechávají dědictví ve formě kontaminovaných míst, která je třeba vyčistit, jinak zůstanou trvalými zdroji znečištění,“ vysvětluje Jindřich Petrlík, vedoucí autorského týmu mapy z programu Toxické látky a odpady organizace Arnika.

Proč jsou tak nebezpečné? Protože se hromadí v živých organismech - včetně lidí. Dlouhodobé vystavení POPs může způsobovat vážné zdravotní problémy, jako jsou poruchy imunity, hormonální změny, neplodnost nebo i rakovina.

Tři vysoce kontaminovaná místa v ČR

Na mapě znečištění, kterou zveřejnila Arnika, najdeme tři problematická místa v České republice. Každé má svou vlastní historii a specifické znečišťující látky, ale jedno mají společné - dlouhodobé dopady na zdraví lidí i přírody.

1. Ústí nad Labem: V severočeském Ústí se nebezpečné látky - konkrétně PCB, tedy polychlorované bifenyly - objevily v sedimentech řeky Labe. Do řeky se dostaly mimo jiné při opravě železničního mostu, který byl natřen starou barvou s obsahem PCB. Dalším zdrojem znečištění je areál bývalé chemičky Spolchemie.
2. Lhotka u Pardubic: Další vysoce kontaminované místo leží u Pardubic - konkrétně jde o odkaliště Lhotka. To sloužilo jako úložiště průmyslových odpadů ze závodu Synthesia. V důsledku vypouštění chemikálií se tu v půdě i ve vodě nacházejí vysoké koncentrace nebezpečných látek - mimo jiné DDT, PCB, dioxiny nebo látky známé jako dechloran plus. Situaci zhoršují i nezabezpečené skládky v okolí.
3. Spolana Neratovice: Třetím bodem na mapě je areál Spolany v Neratovicích, který má za sebou dekády výroby pesticidů a chloru. Právě ta zde zanechala dědictví v podobě kontaminace dioxiny, lindanem a dalšími perzistentními látkami.

Kontaminace ve světě

Jedním z nejznepokojivějších případů ve světě je bývalá americká vojenská základna Bien Hoa ve Vietnamu, kde se během války skladovala chemická látka Agent Orange. Tamní šrotiště elektroniky a aut je doslova toxickou bombou - vědci zde objevili vysoké koncentrace PCB, dioxinů a dalších jedovatých sloučenin.

Vysoké hodnoty POPs byly odhaleny i v USA - například v oblasti Lake Charles v Louisianě, kde znečištění způsobil petrochemický průmysl.

Co se týče Evropy, zmiňme Belgii a kontaminaci způsobenou známou výrobní společností 3M ve Zwijndrechtu.

Jak zachránit kontaminované oblasti?

Podle odborníků se kontaminovaná místa dají čistit, ovšem je to velmi nákladný a zdlouhavý proces. Odborně se tomuto procesu říká sanace.

„Řada našich studií zpracovaných v průběhu posledních dvaceti let ukázala, že POPs ve znečištěných místech dlouhodobě vstupují i do potravního řetězce. Pokud dané lokality nebudou sanovány, čekají nás pokračující rizika pro naše zdraví i zdravé prostředí potřebné k životu,“ varuje Petrlík.

Sanace je soubor metod, jak z půdy, vody nebo stavebních materiálů odstranit škodlivé látky, nebo je alespoň výrazně omezit. Může jít třeba o výměnu kontaminované zeminy, chemickou neutralizaci nebo použití speciálních technologií, které toxiny (jedy) rozloží rychleji než příroda.

Příkladem relativně úspěšné sanace je třeba zmíněný areál Spolany v Neratovicích v ČR, kde byla část dioxinového znečištění odstraněna moderní technologií bez spalování.

tags: #znečištěné #světové #řeky #mapa

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace pro Ruční Tvoření
• Recenze: Curver Flip Bin 25l šedý
• Studium na FVHE VFU Brno
• Velké množství odpadu a jeho vliv
• Udržitelná jízda autem