Znečištění a úbytek zemědělské půdy v České republice

08.03.2026

Za nejpalčivější globální problém Češi považují znečišťování oceánů. S odstupem jednoho procentního bodu následují obavy ze znečišťování zemědělské půdy. Shodně 91 procent dotázaných pak uvedlo, že za dosti či velmi závažné problémy považuje znečišťování pitné vody a ovzduší.

V porovnání s výzkumem z roku 2021 vzrostlo vnímání závažnosti znečišťování zemědělské půdy o šest procentních bodů. O pět bodů se zvýšil i podíl lidí, kteří považují za velmi či dosti závažné znečišťování oceánů, úbytek druhů a pěstování geneticky upravených potravin.

Česká republika pokračuje ve významných investicích do ochrany životního prostředí. Díky tomu se daří snižovat znečištění ovzduší i příspěvek ke změně klimatu, lépe využívat materiály a snižovat množství odpadů. V řadě dalších oblastí ale ochrana stagnuje nebo dochází ke zhoršování stavu.

„České republice se daří výrazně snižovat emise skleníkových plynů, zlepšuje se i kvalita ovzduší, zvyšuje se využití odpadů a lesy se obnovují po kůrovcové kalamitě, což je skvělá zpráva i pro jejich schopnost znovu ukládat uhlík. Na druhou stranu stagnuje kvalita povrchových vod, snižuje se rozloha zemědělské půdy, přičemž se rozšiřují zastavěné plochy, a doprava je nadále závislá na spalování paliv fosilního původu,“ komentuje výstupy Zprávy ministr životního prostředí v demisi Petr Hladík (KDU-ČSL).

Dodává, že snižovat emise skleníkových plynů se ale daří díky modernizaci technologií napříč ekonomikou a dobrému využití finančních prostředků z národních i evropských zdrojů, zejména prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a od roku 2021 také z Modernizačního fondu nebo Národního plánu obnovy.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Česká republika setrvale snižuje využívání fosilních paliv pro výrobu elektřiny, již v roce 2023 podíl jaderných zdrojů přesáhl podíl elektřiny vyrobené z uhlí. V roce 2024 jaderné elektrárny vyrobily 40,2 procent celkové výroby elektřiny, z černého a hnědého uhlí pocházelo jen 36 procent vyrobené elektřiny, podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny stoupl na 16,7 procent. Díky energetickým úsporám a snižování podílu fosilních paliv v energetickém mixu ČR poklesly emise skleníkových plynů podle nejnovějších dat o 47 procent vůči roku 1990.

Stejně tak se snižuje spotřeba pevných fosilních paliv pro vytápění domácností a stoupá využití elektrické energie včetně tepelných čerpadel. Tady má nezastupitelnou roli financování z evropských i národních zdrojů, například v rámci programu Nová zelená úsporám. Investice z prodeje emisních povolenek i dalších zdrojů významně pomáhají nejen průmyslu a energetice, ale zejména domácnostem s přechodem na zelenou energii z obnovitelných zdrojů, s energetickými úsporami a s efektivnějším nakládáním s vodními zdroji.

Kvalitu ovzduší se daří zlepšovat a národní emisní závazky pro vybrané látky znečišťující ovzduší, stanovené k roku 2030, se s velkou pravděpodobností podaří splnit. Výjimku představují emise amoniaku pocházejícího především ze zemědělství. Klesá i podíl území s překročenými imisními limity. Problematickou látkou znečišťující ovzduší však zůstává karcinogenní benzo[a]pyren. Jeho dominantním zdrojem je lokální vytápění domácností, konkrétně kotle spalující tuhá fosilní paliva a biomasu.

Z pohledu kvality ovzduší je tak urgentní pokračující podpora výměny kotlů pro vytápění domácností za moderní bezemisní způsoby nebo za emisně méně náročné technologie a dále snižování energetické náročnosti budov.

Lesy se stabilizují po kůrovcové kalamitě, která začala v roce 2015 na severní Moravě, postupně se rozšířila po celém Česku a vyvrcholila v roce 2020. V postižených oblastech probíhá rozsáhlá obnova lesů, stále častěji s využitím listnáčů a přirozené obnovy. S ohledem na adaptaci na probíhající změnu klimatu však zdravotní stav lesů stále není optimální, i vzhledem k nevhodné druhové skladbě a příliš jednoduché struktuře porostů.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Kvalita vod v posledních letech stagnuje a nedaří se dále snižovat míru znečištění. Hlavní příčinou zůstává nedostatečné čištění odpadních vod a plošné znečištění ze zemědělství.

Nadále se snižuje rozloha zemědělské (zejména orné) půdy, přestože v poslední době se intenzita záboru zpomaluje. Úbytek zemědělské půdy je dán zvyšující se rozlohou zástavby a také lesní půdy. Relativně se daří chránit populace ohrožených druhů zejména díky managementu v chráněných územích a nástrojům aktivní druhové ochrany.

Stav půdy v EU ohrožuje vodní a větrná eroze, zhutnění, kontaminace, úbytek organické hmoty, desertifikace a další půdní procesy. Půda je jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů, zásobuje rostliny nezbytnými živinami a poskytuje přírodní prostředí pro živočichy, rostliny i člověka. V současné době ale vyvolává její stav závažné obavy. To je důvod, proč nabírá na důležitosti ochrana půdy na základě řady povinných a dobrovolných opatření v novém návrhu společné zemědělské politiky (SZP).

Nedávné studie odhadují, že přibližně 11,4 % území EU je postiženo mírnou až silnou vodní erozí (více než 5 tun na hektar za rok). Je to především díky zavedení nových způsobů hospodaření s půdou, jako je např.

S vodní a větrnou erozí se potýká i Česko, přičemž například na Břeclavsku a Kyjovsku se střetávají oba typy. Svažité oblasti jsou zde stále obhospodařovány v obrovských celcích, což má za následek eskalaci erozních projevů. Velké půdní bloky umožňují využití velké a těžké techniky.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Podle Vojtěcha Koteckého, analytika think-tanku Glopolis, lze řešit erozi právě způsobem hospodaření na orné půdě a rozčleněním polí zelenými plochami, které budou sloužit jako bariéry odtoku půdy. „Půdě by prospěl návrat organické hmoty, která pomáhá zachycovat vodu. Její nedostatek přispívá k úbytku půdní fauny důležité pro úrodnost,“ uvedl dále Kotecký. „Organická hmota zároveň slouží jako lepidlo, které drží půdní částice u sebe. Dalším problémem je i utužení půdy.

Evropská komise zjistila, že přibližně 23 % analyzované plochy má kriticky vysokou hustotu půdy. Podle Zprávy o stavu životního prostředí v ČR, bylo v roce 2016 ohroženo zhutněním přes 33 % české zemědělské půdy.

„Pracují s mnohem většími záběry a větší záběr znamená méně přejezdů na poli,“ uvedla tisková mluvčí Zemědělského svazu ČR Jana Sixtová. „V některých případech se okraje polí zatravňují. Jednak jako ochrana před vodní erozí, jednak pro snížení poškození půdy na úvratích, kde je koncentrace přejezdů nejvyšší.

Precizní zemědělství je nová koncepce hospodaření, která využívá moderních technologií a je díky tomu velmi přesná, šetrná k přírodě, snižuje náklady na hnojiva a vede k vyšší kvalitě sklizně. Díky menšímu zhutnění horní vrstvy půdy se zlepšuje stav vody a vzduchu v půdě. Výnosy z plodin jsou stabilnější během období sucha a silných srážek. Využívání precizního zemědělství je přínosné pro životní prostředí. Při jeho zavádění a využívání budou ale menší zemědělci potřebovat pomoc od státu.

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Je to způsobeno zejména lidskou činností, především intenzivním modelem hospodaření, který je optimalizován na co možná nejvyšší, krátkodobé výnosy, ale nehledí na dlouhodobé zdraví půdy a její další (neprodukční) funkce. Půdy tvoří základ všech suchozemských ekosystémů, což platí i o půdách využívaných k zemědělským účelům, z nichž lidé získávají obživu.

Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje - snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty - a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce. Pokud se nic nezmění, může v nejbližších sto letech téměř polovina konvenčně obdělávaných půd světa tyto funkce ztratit úplně - z kdysi úrodné půdy se stane v podstatě písek.

Zdravá půda má nezastupitelný význam v přírodních ekosystémech (např. les nebo louka), ale i v člověkem výrazně přetvářených, tzv. kulturních ekosystémech (např. pole nebo ovocný sad). Nejde jen o neživou materii, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve skutečnosti je půda živý komplex mnoha různých vztahů, funkcí a procesů. Neživá (minerální) složka půdy vzniká rozpadem matečné horniny na různě velké částice (jílovité, hlinité, písčité). Tuto minerální složku promíchává a doplňuje voda a půdní vzduch a díky tomu vznikají podmínky pro život obrovského množství mikrobů, hub a živočichů.

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě. To znamená, že tyto půdy postupně ztrácejí svou strukturu, ubývá v nich půdní biodiverzity a organické hmoty, a v důsledku toho nejsou schopny dostatečně plnit své produkční a ekosystémové funkce (což mimo jiné vede i k výraznému poklesu cen půdy a snižování hodnoty majetku vlastníka).

Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá. V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy. Ta sice rostlinám dodají to hlavní, co ke svému růstu potřebují, ale na rozdíl například od chlévské mrvy (pocházející například od dobytka, ovcí či koní) nepřidávají do půdy žádnou organickou hmotu, která by vyživovala půdní organismy, a tím i celý půdní ekosystém.

Ztráta organické hmoty a s tím související pokles množství organismů v půdě vede k rozpadu půdní struktury (už zmíněných půdních agregátů). Spolu s ornicí odnáší voda (nebo vítr) také organickou hmotu a živiny. To má hned dvojí negativní efekt: jednak tyto živiny v půdě chybějí a jednak se snadno dostávají do vodních toků, kde mohou způsobovat nežádoucí přemnožení řas a sinic (toto obohacování vod živinami se nazývá eutrofizace a má další negativní důsledky).

Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku. Navíc se některé klíčové prvky, jako například hořčík nebo fosfor, v kyselém prostředí hůře rozpouštějí, a stávají se tak pro rostliny nedostupné. Růst rostlin je pak omezený a tyto prvky jsou vymývány do podzemních i povrchových vod.

K utužování půdy dochází zejména využíváním těžké techniky na polích (velké traktory, kombajny a podobně) s hmotností mnoha tun, které vytvářejí na půdu značný tlak. Utužená půda je kompaktnější a ztrácí svou pórovitost. Nedokáže pak dobře absorbovat vodu, čím se zvyšuje riziko vodní eroze (voda se nevsákne a pouze steče po povrchu, přičemž odnáší i ornici, viz výše). Nedostatek pórů omezuje také množství kyslíku v půdě, což v kombinaci s nedostatečnou vlhkostí vede k omezení půdních procesů (a tedy i zpomalení rozkladu organické hmoty a uvolňování živin). Rostliny pěstované v takové půdě trpí, protože mají málo vody, vzduchu i živin.

Znečišťující látky (polutanty) se do půdy dostávají například z emisí z průmyslu nebo dopravy, mohou unikat při různých haváriích (např. při přepravě chemikálií), z nedostatečně zabezpečených skládek odpadu nebo při těžební činnosti. Významný podíl mají také chemikálie využívané v zemědělství (syntetická hnojiva a pesticidy). Polutanty mohou v půdě také ovlivňovat některé procesy, jako je třeba rozklad organické hmoty.

Podíl zastavěné plochy v Česku dlouhodobě roste (za posledních 50 let se zastavěná plocha zvětšila dvojnásobně). Rozšiřování obytných částí i potřebné infrastruktury vede k úbytku zemědělské půdy, navíc často dochází k zastavování právě nejkvalitnějších půd. Při zástavbě je půda do velké míry mechanicky narušena a pokryta nepropustnými materiály (beton, asfalt aj.). Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce. V krajině vedou takovéto zásahy ke snižování biodiverzity, ztrátám krajinného rázu a dochází též k omezení schopnosti zadržovat vodu (což může zesilovat dopady povodní). Kromě toho zástavba zvyšuje i riziko kontaminace okolních půd a vod.

Ke zlepšení stavu půd (nejen) v Česku je proto především potřeba změnit způsob, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např. omezovat orbu), zavádět různé krajinné prvky a celkově v krajině podporovat pestrost a mozaikovitost. Tyto změny jsou klíčové pro zajištění dlouhodobé produkce (a tedy potravinové bezpečnosti), pro zdraví a odolnost ekosystémů, ale i z hlediska mitigace a adaptace klimatické změny - zdravá půda je nejen významným úložištěm uhlíku, ale zároveň pomáhá krajině adaptovat se na výkyvy a změny podmínek, které s měnícím se klimatem přicházejí.

Půda je důležitým ekosystémem, který poskytuje cenné služby, jako je poskytování potravin, energie a surovin, sekvestrace uhlíku, čištění vody, regulace živin, ochrana před škůdci a podpora biologické rozmanitosti a rekreace. V Evropské unii se kvalita půdy nadále zhoršuje díky široké škále lidských činností, často v kombinaci s jinými biotickými a abiotickými faktory. Nedostatečná ochrana půdy může narušit udržitelnost a dlouhodobou konkurenceschopnost.

České a evropské potraviny jsou známá tím, že jsou bezpečné, výživné a vysoce kvalitní. Každopádně produkce potravin stále vede ke znečištění ovzduší, vody a půdy, přispívá ke ztrátě biologické rozmanitosti a změně klimatu. Vytvoření prostředí bez toxických látek vyžaduje více opatření k zabránění vzniku znečištění půdy, jakož i opatření k odstranění těchto látek a nápravě.

Ministerstvo zemědělství v rámci Strategie resortu s výhledem do roku 2030 si klade za cíl zajištění přiměřeného potravinového zabezpečení. Pro možnost splnění tohoto strategického cíle je nezbytně nutné udržet strategickou výměru zemědělské půdy a to v odpovídající kvalitě.

Ministerstvo životního prostředí vykonává funkci ústředního orgánu státní správy v ochraně zemědělského půdního fondu podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.

Kvalita půdy má přímý vliv na její cenu. Degradace půdy má negativní dopad na její hodnotu a výnosy z plodin. Méně kvalitní půda ztrácí výnosnost a stává se tak méně perspektivní pro hospodařící zemědělce.

Snižování kvality neboli degradace půdy je proces, při kterém dochází k poklesu zdraví půdy, což vede k snížené schopnosti ekosystému poskytovat zboží a služby.

Faktory snižující kvalitu půdy:

Eroze půdy: Ztráta vrchní vrstvy půdy v důsledku větru nebo vody, což je často zhoršeno špatnými zemědělskými praxemi.
Komprese půdy: Opakované používání těžkých zemědělských strojů může způsobit zhutnění a utužení půdy, což ztěžuje růst rostlinných kořenů, provzdušnění půdy i její schopnost zadržovat a distribuovat vodu.
Chemické znečištění: Využívání pesticidů a hnojiv vede k akumulaci chemikálií, které mohou poškodit kvalitu půdy a znečistit vodní toky.

Prevence degradace půdy:

Degradaci půdy se lze vyhnout šetrným a citlivým přístupem k hospodaření, který zahrnuje např. zapojení techniky šetrného obdělávání půdy, jako je bezorebné zemědělství nebo omezení orby těžkou technikou. Dále může být krokem pro udržení zdraví půdy střídání plodin a používání krycích plodin nebo zavádění efektivních zavlažovacích technik a správné dávkování hnojiv může zabránit dalším problémům, jako je salinizace a znehodnocení půdy.

Špatná kvalita půdy: Nízká úrodnost, eroze, zasolení nebo kontaminace půdy mohou výrazně snížit její hodnotu. Typ půdy má zásadní vliv na její schopnost podporovat zdravý růst rostlin. Písčité půdy mohou mít problémy s udržením vlhkosti, zatímco jílovité půdy mohou být příliš těžké a špatně drenážní. Správné pochopení a management typu půdy je klíčové pro její optimální využití a udržení hodnoty.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společnéHodnocení postavení Prahy mezi kraji z hlediska ukazatelů charakterizujících půdu (jsou zaměřeny především na využití půdy) je třeba brát s ohledem na charakter Prahy z hlediska jejího vymezení i ekonomického zaměření. Jelikož je Praha městským územím, kde jakákoli zemědělská činnost má jen minimální zastoupení , ukazatele sledující zornění, spotřebu hnojiv, podíl ekologicky obhospodařované půdy a koeficient ekologické stability zde nemají takový význam jako v ostatních krajích.

Zornění zemědělské půdy v Praze odpovídá přibližně hodnotou zornění celé České republiky (71,4 %). Ačkoli Praha rozhodně není zemědělským krajem, hodnota zornění je tu poměrně vysoká (73,5 %). Celkově jsou plochy zemědělské půdy v Praze ve srovnání s ostatními minimální, ale hlavní způsob jejího využití je právě zornění. Sousední Středočeský kraj jako zemědělské zázemí Prahy má hodnotu jednu z nejvyšších (spolu s krajem Jihomoravským - hodnota 83,2 % pro oba kraje). Kraje, které mají zornění nižší než Praha (např. Liberecký) jsou především ty s méně příznivými klimatickými a topografickými podmínkami (hornaté oblasti), ale také ty historicky orientované na průmysl.

Koeficient ekologické stability představuje poměr ploch stabilních a nestabilních na daném území je pro městské území Prahy významně odlišný oproti rozsáhlým územím ostatních krajů. Pražský koeficient je ovlivněn tím, že městské prostředí reprezentují právě především nestabilní prvky, a tak hodnota 0,3 odpovídá území nadprůměrně využívanému se zřetelným narušením přírodních struktur. Pražské území tedy vykazuje výrazně nejnižší hodnotu ze všech regionů. Jediné možné srovnání pro hl. m. Prahu by byla území velkých měst. Poměrně nízkou hodnotu má tento koeficient také ve Středočeském (0,66 v roce 2006, zejména díky vysokému zastoupení orné půdy) a Jihomoravském kraji (0,67). Oproti tomu nejlépe je na tom Liberecký kraj (2,18), kde je to dáno zejména vysokým zastoupením trvalých travních porostů a lesních pozemků.

Výměry orné i zemědělské půdy se v Praze mírně snižují. Tento pokles je podobný, a proto se zde podíl zornění příliš nemění. Hlavním důvodem snižování rozloh zemědělské půdy je v Praze jejich částečná přeměna na stavební pozemky. V ČR je patrný jasný klesající trend zornění, který souvisí zejména se snižováním nerentabilních zemědělsky využívaných oblastí. Jde zejména o přeměnu dříve zemědělsky využívaných oblastí na trvalé travní porosty a jejich zvyšující se extenzivní využití (pastva pro zvířata).

Koeficient ekologické stability, který udává poměr stabilních a nestabilních ploch V Praze dochází jen k minimálním posunům v jednotlivých druzích ploch. Z ekologicky nestabilních ploch přibývá v Praze ploch zastavěných a ostatních, ale ubývá orné půdy, takže jsou rozlohy tohoto druhu ploch téměř neměnné. U ekologicky stabilních ploch dochází k mírnému snižování u zahrad, sadů a trvalých travních porostů, ale k mírnému nárůstu došlo u lesních ploch, takže opět se celkové rozlohy téměř nemění. Takže i koeficient ekologické aktivity se pro Prahu nemění. Ve všech krajích kromě Prahy se koeficient ekologické stability zvyšuje, což je pozitivní vývoj směřující k přirozenějšímu a šetrnějšímu využití území.

Z hlediska spotřeby průmyslových hnojiv ve sledovaném období se Praha pohybuje spíše mezi kraji s nižší spotřebou, její hodnota je o 11,3 % nižší než republikový průměr. Tento indikátor závisí také na typu zemědělského hospodaření, vývoji počasí v jednotlivých letech, nebo na tom, zda se plodiny pěstují extenzivně na polích, nebo ve sklenících.

Další indikátor, podíl ekologicky obhospodařované půdy, má v pražských podmínkách jen minimální hodnotu. Pouze 0,6 % zemědělské půdy je v Praze ekologicky obhospodařáváno. Naproti tomu ve Středočeském kraji, který je v některých svých částech značně zemědělsky zaměřen a tradičně chápán jako úrodný (např. polabská nížina) je podíl ekologicky obhospodařované půdy ještě nižší než v Praze.

Spotřeba hnojiv v Praze za sledované období vzrostla o téměř 40 % (37,3 %), což je čtvrtý největší vzrůst mezi kraji. Růst spotřeby hnojiv byl zaznamenán i v ostatních krajích. Ve všech krajích se podíl ekologicky obhospodařované půdy zvýšil. Tento trend souvisí se zvyšujícím se zájmem o původ potravin, etickými principy při konzumaci potravin atd. Zvyšuje se poptávka po biopotravinách.

Zemědělská půda je v Praze jedním ze zdrojů nových stavebních ploch a její ubývání může být indikátorem vývoje stavebních aktivit. z hlediska ekologické stability je orná půda, která v Praze představuje téměř tři čtvrtiny z úhrnu zemědělské půdy, nestabilním prvkem stejně jako zastavěné plochy, přesto přeměna zemědělských ploch na stavební parcely bývá chápána spíše negativně. Také podíl zeleně na území města je podstatným indikátorem pro hodnocení kvality životního prostředí.

Zelené plochy představují ve městě plochy rekreace a odpočinku a jejich podíl je chápán jako indikátor kvality životního prostředí ve městě. Zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a lesní plochy v Praze představují pětinu území. Rozšiřování zelených ploch je zablokováno především v důsledku nedostupnosti disponibilních území, která by bylo možno využít k těmto účelům. V současné době je chápáno jako prioritní zachování alespoň těch zelených ploch, které již existují.

Podíl zastavěných ploch na nezemědělské půdě je v Praze nejvyšší ze všech krajů. Je způsobeno hlavně intenzivní výstavbou bytů i komerčních budov. Praha zaznamenala největší nárůst tohoto podílu ze všech krajů (o 1,4 p. b.)

Celkové zastoupení zastavěných ploch v Praze se může jevit jako relativně malé, z celého území Prahy představují zastavěné plochy jen necelou desetinu. Je to dáno především soustředěním těchto ploch do jen určitých částí města. Dále to souvisí i s metodickým vymezením těchto ploch.