Znečištění ovzduší v Otrokovicích: Příčiny a důsledky

24.03.2026

Otrokovice, průmyslové město na Zlínsku, se dlouhodobě potýkají s problémem znečištění ovzduší. I když v posledních letech došlo k určitému zlepšení, kvalita ovzduší zůstává důležitým tématem pro místní obyvatele i radnici.

Hlášení o výskytu zápachu

Hlášení obyvatel o výskytu zápachu ve městě letos ubylo. Od začátku roku do 30. září bylo zaznamenáno 163 hlášení o výskytu zápachu, zatímco loni za stejné období to bylo 222 hlášení, sdělila ČTK mluvčí radnice Lenka Vaculová.

Lidé si letos nejčastěji stěžovali na gumárenský zápach (89 hlášení), dále na zápach z čistírenských kalů (19 případů) a na zápach spálenin (13 hlášení).

"Ve srovnání s minulým rokem došlo ke zlepšení především u kafilerního zápachu, kde bylo zaznamenáno o 37 hlášení méně, a také u gumárenského zápachu, kde pokles činí 31 hlášení. K pozitivnímu trendu přispívají opatření realizovaná podniky směřující ke snižování zápachu i emisí v ovzduší.

Opatření a investice

Přes příznivý trend se chce radnice kvalitou ovzduší dále zabývat. "Je pozitivní, že data ukazují meziroční pokles počtu hlášení. Vnímáme to jako výsledek dlouhodobého úsilí a spolupráce, kdy samotné podniky v posledních letech investovaly milionové částky do modernizace technologií a opatření ke snížení pachové zátěže. Přestože jsme letos zaznamenali méně hlášení či stížností, rozhodně to není důvod, abychom polevili v našem úsilí posouvat se k vytyčenému cíli," uvedla starostka Hana Večerková (ANO).

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Problémy s benzo[a]pyrenem

Ve vztahu k posouzení vlivu záměru na obyvatelstvo a ovzduší žalobce tvrdil chyby ve vyhotovené pachové studii, namítal bagatelizaci imisní situace, pomíjení kumulace vlivů a poukazoval na zvýšení již překročené hranice koncentrace benzo[a]pyrenu, což dával do kontextu se zvýšeným výskytem nově diagnostikovaných novotvarů onkologických diagnóz v daném území.

K otázce zápachu městský soud zdůraznil, že byla vypracovaná pachová studie, která jednak vysvětlila, proč nedojde ke vzniku fugitivních emisích pachových látek, a dále zkoumala i výstupní pachové imise na základě měření obdobných technologií s výsledkem, že nemá dojít k naplnění, byť neuzákoněné, definice „obtěžování zápachem“.

Jde‑li o překročení koncentrace benzo[a]pyrenu v ovzduší, hodnocený záměr způsobí změnu imisního zatížení v řádu tisícin procenta, přičemž tento příspěvek bude kompenzován náhradou nákladních vozidel s nižší emisní třídou nákladními vozidly s emisní třídou vyšší, případně také výsadbou izolační zeleně. Z rozptylové studie plyne i to, že překračování koncentrace této látky je významně spjato s lokálním vytápěním.

Městský soud tak uzavřel, že záměr nebude v praxi produkovat měřitelné množství benzo[a]pyrenu a plně postačovalo, aby žalovaný provedl u tohoto záměru podlimitního charakteru zjišťovací řízení. Obdobné závěry je pak třeba učinit ve vztahu ke zbylým znečišťujícím látkám nebo argumentovanému zvýšení koncentrace pachů.

Soudní spor ohledně vlivu na životní prostředí

Ministerstvo životního prostředí rozhodlo dne 31. 10. 2022 tak, že záměr společnosti WOBO NV označený jako „Nové sklady a přípravna směsi“ nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nepodléhá posouzení podle § 7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále také „zákon EIA“). Ministr životního prostředí pak rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023 zamítl rozklad města Otrokovice.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Proti rozhodnutí ministra podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu. Namítl v ní především, že nejbližší obytná zástavba není vzdálena 400 metrů od záměru, ale 308,1 metrů, 302,3 metrů a 342 metrů, jde‑li o zástavbu v městské čtvrti Baťov.

Městský soud žalobu zamítl. Vycházel z toho, že žalovaný správně vedl zjišťovací řízení dle bodu 42 kategorie II přílohy č. 1 k zákonu EIA (Výroba nebo zpracování polymerů, elastomerů, syntetických kaučuků nebo výrobků na bázi elastomerů s kapacitou od stanoveného limitu), přičemž náležitě odůvodnil své rozhodnutí o tom, že záměr nepodléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí ve smyslu § 7 odst. 6 zákona EIA.

Ke sporované vzdálenosti zástavby městský soud poukázal na výsledky měření v rozptylové studii a na skutečnost, že komín nebude umístěn na samotném kraji pozemku, ale přibližně ve středu pozemkové parcely č. 3442/1 v k. ú. Otrokovice.

Městský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že by správní orgány bagatelizovaly vliv záměru na zdraví dotčené populace. Nadto oznamovatel záměru v případě nárůstu pachové zátěže v okolí záměru plánuje instalaci technologie pro jeho eliminaci, což je v souladu se zásadou prevence.

Proti rozsudku městského soudu podal žalobce kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že záměr nelze legitimizovat jeho souladem s územně plánovací dokumentací. Vyjadřuje‑li se pak k věci dotčený orgán státní správy, nevyjadřuje tím vůli obce v rámci její samosprávné působnosti.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Stěžovatel dále zdůrazňuje, že záměrem dochází ke zvýšení již překročené koncentrace benzo[a]pyrenu, který je nebezpečnou látkou. Zhotovitel záměru ani správní orgány přitom neuvedly, v jaké tisícině procenta jde o relativně bezpečné překročení koncentrace této látky v ovzduší, a ve které již nikoli. Zvýšení již překročené koncentrace této látky lze připustit toliko v mimořádných případech a je zde nutno vážit proporcionalitu takového zásahu do práv obyvatel v dané lokalitě.

Stěžovatel považuje za nesprávné rovněž to, že ve zjišťovacím řízení došlo k přezkoumání toliko vlivu za běžného provozu s opomenutím mimořádných událostí, nedodržení technologické kázně či klimatických změn.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že v rámci zjišťovacího řízení byl záměr posouzen podle všech kritérií uvedených v příloze č. 2 k zákonu EIA s přihlédnutím k jeho povaze, rozsahu, umístění, kapacitním údajům, obdrženým vyjádřením a případným výsledkům jiných environmentálních hodnocení podle příslušných právních předpisů.

Zjišťovací řízení a jeho cíle

K samotné podstatě zjišťovacího řízení lze odkázat na § 4 odst. 1 písm. c) zákona EIA, podle něhož jsou předmětem posuzování podle tohoto zákona záměry uvedené v příloze č.

Podle § 7 odst. 2 zákona EIA platí, že u záměrů a změn záměrů uvedených v § 4 odst. 1 písm. b) až h) je cílem zjišťovacího řízení zjištění, zda záměr nebo jeho změna může mít významný vliv na životní prostředí, případně zda záměr může samostatně nebo ve spojení s jinými mít významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a tedy podléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v rámci procesu posuzování vlivů (EIA) se rozlišují dva typy záměrů: a) záměry vždy podléhající posouzení, které jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona EIA jako kategorie I, a b) záměry vyžadující zjišťovací řízení, v němž se posoudí, zda záměr bude dále posuzován - tzv. screening. Tyto záměry jsou uvedeny v téže příloze jako kategorie II.

Ze shora citovaných ustanovení plyne, že cílem zjišťovacího řízení je primárně určit, zda má být daný záměr, s ohledem na svůj dopad na životní prostředí, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, dále posouzen v procesu EIA, a tedy, zda se v tomto procesu bude pokračovat, nebo zda záměr nemůže mít významné negativní vlivy na životní prostředí, takže není třeba v procesu EIA pokračovat.

Ve zjišťovacím řízení vychází příslušný úřad primárně z údajů obsažených v oznámení záměru. Příslušný úřad tedy posuzuje záměr v takové podobě (kapacita, umístění, další parametry atp.), v jaké mu byl oznamovatelem předložen.

Kasační soud dále připomíná, že podle přílohy č. 3 kapitoly D bodu 4. zákona EIA je jednou z náležitostí oznámení záměru charakteristika opatření k prevenci, vyloučení a snížení všech významných nepříznivých vlivů na životní prostředí a popis kompenzací, pokud je to vzhledem k záměru možné. Z uvedeného tedy vyplývá, že nedílnou součástí oznámení záměru jsou rovněž opatření k minimalizaci významných nepříznivých vlivů záměru na životní prostředí.

Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie pak plyne, že u stanovení prahových hodnot pro kategorizaci záměrů (kategorie II v příloze č. 1 k zákonu EIA) platí povinnost členských států zkoumat významnost vlivu záměru na životní prostředí s ohledem na jeho povahu, rozsah nebo umístění.

Městský soud na vícero místech připustil překročení mezních hodnot namítaných imisních vlivů (benzo[a]pyrenu). Současně však poukázal na nevýznamnost překročení imisí benzo[a]pyrenu a na kompenzační opatření, která oznamovatel navrhl.