Úroveň znečištění ovzduší se v různých částech České republiky výrazně liší. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace, přičemž zóny jsou tvořeny jedním až třemi kraji.
Pro meziregionální hodnocení kvality ovzduší jsou použity následující ukazatele: index kvality ovzduší, koncentrace vybraných látek znečišťujících ovzduší vážených populací v regionech ČR a pro města s více než 30 000 obyvateli, podíl obyvatel žijících v nadlimitních oblastech a podíl území regionu s překročením imisních limitů.
Na jedné straně jsou oblasti velmi málo znečištěné, ve kterých je kvalita ovzduší obdobná jako v čistých souvisle obydlených regionech Evropy a koncentrace škodlivin ani zdaleka nedosahují imisních limitů.
Kvalita ovzduší v jednotlivých krajích
Kvalitu ovzduší Jihočeského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. K nejméně zatíženým oblastem náleží horské partie Šumavy a Novohradských hor. Zhoršenou kvalitu ovzduší lze očekávat v Českobudějovické aglomeraci a v centrech větších měst (Tábor, Písek, Strakonice) kde je soustředěna převážná část průmyslové výroby z celého kraje.
Kvalitu ovzduší Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit relativně příznivě. K nejméně zatíženým oblastem náleží horské partie Šumavy, Českého lesa, západní Brdy a oblast v okolí Manětína a Nečtin.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Znečištění ovzduší v Libereckém kraji je menší, chybí tu výrazný zdroj těžkého průmyslu. Na znečištění se v kraji výrazně podílí těžba sklářských i stavebních písků a štěrkopísků a dobývání stavebního kamene, lehký průmysl (sklářství, gumárenství, výroba bižuterie a mincovna), potravinářský průmysl a lokální topeniště.
Kvalita ovzduší je v Královéhradeckém kraji na relativně dobré úrovni. Ovlivňuje ji především dopravní zátěž i přes velice hustou síť železniční dopravy, která je pouze na dvou tratích kompletně elektrifikována.
Z hlediska znečištění ovzduší lze kraj Vysočina hodnotit velmi pozitivně. Vysoký podíl lesů, menší podíl měst a zároveň absence výraznějšího průmyslu znamenají, že kvalita ovzduší je na většině míst příznivá.
Naopak, Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi více zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady antropogenních a přírodních faktorů.
Kvalita ovzduší ve Středočeském kraji je dlouhodobě ovlivňována průmyslovým charakterem kraje; stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. V kraji je hustá dopravní infrastruktura a vysoké intenzity dopravy v návaznosti na aglomeraci Praha (NOX).
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Kraj lze z hlediska znečišťování ovzduší rozdělit na tři oblasti Karlovarský kraj. První lázeňskou část najdeme v jižní části kraje. Zde je hlavně lehký a potravinářský průmysl a na znečištění se převážně podílí lokální topeniště a doprava. V druhé části kraje najdeme chemický průmysl, hnědouhelný důl a elektrárny Vřesová a Tisová. Ty se podílí výrazně na znečištění regionu, ale současně zde najdeme i vliv lehkého průmyslu včetně skláren a keramických závodů. Třetí oblastí je Krušnohoří, kde je většina znečištění ovlivněno lokální topeništi.
Geografická poloha Ústeckého kraje, která je ještě zvýrazněna emisemi z povrchových hnědouhelných dolů a tepelných elektráren, podporuje vznik inverzních vrstev a zádrže vznikajících škodlivin v nižších vrstvách atmosféry. Díky odsíření a odprášení elektráren a dalších průmyslových podniků již v kraji znečištění nedosahuje takových hodnot, jako v minulosti, ale region je stále zatížen vyššími koncentracemi škodlivin.
Kvalita ovzduší je v Jihomoravském kraji ovlivňována lokálním vytápěním domácností (zejména v malých obcích) a ve větší míře…
Vliv znečištění ovzduší na lidské zdraví
Velká mezinárodní studie odhalila, jak zásadní dopad má znečištěné ovzduší na lidské zdraví. Studie zveřejněná v časopise The Lancet Planetary Health obsahuje žebříček evropských měst s nejvyšší mírou úmrtnosti, kterou lze přičíst jedné ze dvou zkoumaných látek znečišťujících ovzduší: jednak jsou to jemné částice (PM2,5) a také oxid dusičitý (NO2). Pokud by ale znečištění ve všech městech odpovídalo úrovni kvality ovzduší nejméně znečištěného města na seznamu, dalo by se předejít ještě většímu počtu úmrtí.
„Pro PM 2,5 byla města s nejvyšší úmrtností v italském údolí řeky Pád, v jižním Polsku a východní části České republiky.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
„Naše zjištění podporují důkazy, které naznačují, že neexistuje žádná bezpečná hranice, pod níž by znečištění ovzduší bylo zdraví škodlivé,“ podotýká dále. Lidské zdraví se s oteplováním planety a degradací životního prostředí způsobených lidskou aktivitou přímou úměrou zhoršuje. Podle letošního reportu Lancet Countdown v roce 2020 přispělo znečištění ovzduší k 3,3 milionům úmrtí. Zdravotní důsledky klimatické změny způsobené lidskou aktivitou se nejvíce týkají nejzranitelnějších skupin - malých dětí́, starších osob, osob závislých na sociální́ či zdravotní́ péči a chronicky nemocných. Většina těchto úmrtí je předčasná a je možné jim předejít.
Jen v EU je znečištěnému ovzduší přičtena předčasná smrt více než 300 tisíc lidí za rok. S tím souvisí ekonomické škody, které dosahují 3 až 9 % hrubého domácího produktu EU. Tyto škody mimo jiné zvyšují také častější hospitalizace. Podle letošního Lancet reportu je závislost na fosilních palivech jedním z největších rizik pro zdraví obyvatelstva. Produkcí emisí z výroby energií, dopravy a průmyslu se Česko oteplilo o 2 °C. Dopady klimatické změny však začínáme pociťovat stále častěji a zhoršující se kvalita životního prostředí se u nás podílí až na 15 % úmrtí.
Znečištěné ovzduší má na svědomí častější výskyt astmatických záchvatů a zhoršený průběh plicních a respiračních onemocnění. Měnící se podmínky navíc vedou k prodloužení pylové sezóny a vyšší koncentraci pylů, což může znamenat citelný nárůst respiračních alergií. Horko a dlouhodobé sucho vytváří ideální podmínky pro rozmnožování klíšťat a prodlužuje jejich životní cyklus, což znamená zvýšení rizika přenosu klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy. Ve stínu těchto hrozeb a dopadů se na lidském zdraví a životním komfortu podepisuje stres a tzn.
Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví
Výfukové plyny motorových vozidel jsou vážným ekologickým a zdravotním problémem na mnoha místech České republiky, Evropské unie i celého světa. Svou povahou se jedná o komplexní směs chemických látek, jež závisí na složení paliva, typu a funkčním stavu motoru a případném užití zařízení na snížení emisí (filtru, katalyzátoru atd.). Fyzikální podoba a vlastnosti (např. rozpustnost) vzduchem dopravovaných škodlivin ovlivňují jejich rozšíření v atmosféře i v biologických tkáních. Dávka dopravená na tzv. cílové místo v organismu je obtížně určitelná v epidemiologických studiích. Působení imisí se může lišit u různých skupin populace. Zejména děti a staří lidé mohou být ke škodlivým vlivům zvláště citliví. Výsledky monitorování kvality ovzduší v České republice potvrzují přetrvávající význam dopravy jako hlavní příčiny znečištění ovzduší měst prachovými částicemi (PM10, PM2,5) a oxidem dusičitým (NO2).
Z hlediska vlivu na zdraví má v České republice největší význam znečištění ovzduší prachovými částicemi (PM) a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU), v silně dopravně zatížených lokalitách také oxid dusičitý. Státní zdravotní ústav odhaduje ze středních hodnot koncentrací PM10 v prostředí měst, že znečištění ovzduší touto škodlivinou se může podílet na zvýšení předčasné úmrtnosti v průměru o 2 %.
Oxidy dusíku (NOx)
Pojem suma oxidů dusíku a symbol NOx se obvykle používá pro směs oxidu dusného (N2O), dusnatého (NO) a dusičitého (NO2). V minulosti se používalo sumy oxidů dusíku jako jednoho z nejběžnějších indikátorů znečištění ovzduší. Oxid dusičitý (NO2) je dráždivý plyn, který vzniká při spalovacích procesech a který je částečně pohlcován hlenem dýchacích cest. Protože není příliš rozpustný ve vodě, horní cesty dýchací zadrží jen relativně malé množství vdechovaného NO2, který proniká hlouběji do dýchacího systému, kde je převážně absorbován. V určitých zaměstnáních (např. dopravní policie, řidiči atd.) mohou být pracovníci exponováni vysokým koncentracím NOx. NO2 pravděpodobně reaguje přímo s povrchovými lipidy membrán endotelových buněk, což vede ke změně fyzikálního stavu povrchu membrán a následně ke změně jejich fyziologické funkce. Bylo například prokázáno, že NO2 může být v určitých biologických systémech toxický a bylo popsáno působení akutní expozice NO2 na systém buněčné i humorální (látkové) imunity6. Dále byly publikovány studie vlivu NO2 na funkce plic u zdravých jedinců, ale i u astmatiků a chronických bronchitiků. Skupina epidemiologických studií ukázala na možnou souvislost mezi hladinou NOx v ovzduší měst a měřitelnými vlivy na zdraví, ačkoli určité metodologické problémy (např. Metaanalýza 11 epidemiologických studií poskytla kvantitativní odhady vlivů, jež ukazují nárůst respiračních onemocnění u dětí mladších dvanácti let, které jsou dlouhodobě vystavovány vysokým koncentracím NO2, ve srovnání s dětmi exponovanými nízkým koncentracím. Rozdíl v expozici 30 µg.m-3 měl za následek vzrůst pravděpodobnosti respiračního onemocnění o 20 %. Oxidy dusíku v atmosféře také reagují s přítomnými polycyklickými aromatickými uhlovodíky za vzniku nitroderivátů (tzv.
V České republice je ve světle uvedených hodnot imisní situace poměrně vážná. Tzv. (v ulicích Legerova a na Svornosti) dosáhly roční průměry NO2 za rok 2005 hodnoty 76 µg.m-3, tedy téměř dvojnásobku imisního limitu. V místech, kde úroveň znečištění NO2 překračuje imisní limit, žilo v roce 2005 asi 35,3 % obyvatel sledovaných oblastí14. V souhrnu lze konstatovat, že působení oxidu dusičitého je spojené se zvýšením celkové, kardiovaskulární a respirační úmrtnosti. Pro děti znamená expozice NO2 zvýšené riziko onemocnění dýchacího ústrojí v důsledku snížené obranyschopnosti vůči infekci a snížení plicních funkcí. Hlavním efektem NO2 je nárůst reaktivity dýchacích cest. Oxidu dusičitému jsou nejvíce vystaveni obyvatelé městských částí silně zatížených automobilovou dopravou.
Ozón (O3)
Ozón (O3) a další fotochemické oxidanty vznikají složitým řetězcem reakcí, z tzv. Vůči vlivu O3 jsou nejcitlivější ciliární buňky a buňky 1. typu, jejichž poškození a smrt vedou k proliferaci neciliárních bronchiálních a alveolárních buněk 2. typu. Pozorovaný zdravotní vliv expozice fotochemickým oxidantům nemůže být přičítán jen a pouze oněm oxidantům, protože fotochemický smog se typicky skládá z O3, NO2, kyseliny sírové a dalších reaktivních agens, včetně celé palety těkavých organických látek. Tyto imise mohou mít přídavný nebo synergický efekt, ale O3 se zdá být biologicky nejaktivnější18. Výsledky studia nemocničních příjmů ve vztahu k expozici O3 svědčily pro růst úrovně nemocničních příjmů pro onemocnění dýchacích cest19 včetně astmatických záchvatů20, 21. V důsledku metodologických omezení však tyto studie neprokázaly příčinnou souvislost mezi expozicí O3 a onemocněními dýchacích cest. Řada studií se zabývala symptomy, které mají vztah k expozici ozónu, např. Ozón, stejně jako NO2, může vyvolat vzrůst nespecifické citlivosti dýchacích cest k inhalačnímu provokačnímu testu s bronchokonstrikčním agens23. Výzkum ukázal, že efekty mohou být vyvolány i velice krátkou, např. pětiminutovou expozicí. Vdechování O3 vyvolává pokles průměrné kapacity plic a výdechové rychlosti, přičemž průměrný úbytek vzrůstá s klesající hloubkou dýchání25. Snížení plicních funkcí u zdravých dětí a mladých dospělých byl popsán při průměrných hodinových koncentracích v rozsahu 160 až 300 µg.m-3. Na základě odhadů by mohla vést střední tělesná zátěž při průměrné hodinové koncentraci v rozsahu 38 až 226 µg.m-3 ke snížení vitální kapacity plic (FVC) o 0,5 ml.µg-1.m-3 a objemu usilovného výdechu za 1 sekundu (FEV1) o 0,7 ml.µg-1.m-3 26. To by mělo pro koncentraci 400 µg.m-3 O3 (hodinový průměr) za následek snížení FVC o 180 ml a FEV1 o 250 ml. Výsledky vyšetření FEV1 ukazují, že astmatici nejsou k ozónu citlivější, nicméně O3 může přispět k exacerbaci této choroby usnadněním průniku alergenů nebo vyvoláním zánětu. Některé poznatky svědčí o tom, že O3 může působit synergicky s jinými imisemi, např. sírany a NO2. Inhalace nízkých koncentrací O3 může u lidí s astmatem potencovat bronchiální hypersenzitivitu k expozici SO2 27. Vlivy dlouhodobé expozice O3 jsou stále nejasné, ale jsou dobré důvody pro obavy, že opakované inzulty u dětské populace mohou vést k chronickému zhoršení vývoje a funkce plic. Studie na zvířatech ukázaly progresivní poškození epitelu, zánětlivé změny se jeví být kumulativní a přetrvávající u zvířat, která jsou adaptována na expozici z hlediska respiračního mechanismu29, a to v koncentracích nepatrně vyšších než těch, které působí na lidi. Intermitentní expozice, např. ob měsíc, mohou vyvolávat větší efekty, než by byly způsobeny kontinuální expozicí v téže atmosféře, jež má za následek vyšší kumulativní expozice. Epidemiologické studie z Jižní Kalifornie naznačují, že chronická expozice oxidantům narušuje základní respirační funkce. Jiný výzkum srovnával plicní funkce školních dětí z 2. a 5. tříd v Houstonu a v Los Angeles32, 33. Děti z Los Angeles měly o 6 % nižší hodnoty FEV1 a o 15 % nižší FEF25-75. Podávání metaproterenolu dětem v Los Angeles zvýšilo FEV1 o 1 % a FEF25-75 o 6,6 %, ale hodnota intenzity výdechového toku byla přesto stále ještě nižší než u dětí z Houstonu. To naznačuje, že zhoršení nebylo reverzibilní. Opakovaná měření plicních funkcí mezi školními dětmi hispánského původu z Los Angeles ukázala, že FEV1 bylo o 2 % nižší než očekávaná hodnota a FEF25-75 bylo o 7 % nižší než očekávaná hodnota. Další americká studie hodnotila v několikatisícové kohortě adventistů sedmého dne nekuřáků, kteří bydleli v Kalifornii minimálně 11 let a byli staří 25 let a více, riziko chronické obstrukční plicní choroby způsobené dlouhodobou expozicí sumě oxidačních látek a NO234. V Los Angeles provedli studii mezi více než stovkou mladých nekuřáků, kteří zemřeli ve věku 14 až 25 let z nerespiračních příčin35. U 29 z nich byla v plicích nalezena těžká bronchiolitida, jaká před tím byla popisována u mladých kuřáků36. Výzkum vlivu O3 na imunitní funkce ukazuje, že kontinuální vystavení O3 vede k brzkému poškození imunitních odpovědí (za 1 až 3 dny). S trvající expozicí vzniká adaptace, která vede k znovuobjevení imunitních odpovědí38. Vlivy vystavení O3 na odpověď na antigenní stimulaci rovněž závisí na čase, v němž k expozici dochází. Zatímco expozice předcházející stimulaci nemá vliv na odpověď na antigen, expozice následující po stimulaci potlačuje reakci na antigen. V souhrnu lze konstatovat, že přechodné vlivy O3 se zdají být v užší relaci s kumulativní denní expozicí, než-li s jednohodinovou špičkovou koncentrací. Některé studie poskytují informace postačující ke kvantitativnímu zhodnocení potenciálního vlivu krátkodobé expozice O3 na populační podskupiny. Sumarizace dat z různých studií vedla k derivování vztahu dávka-odpověď mezi změnou FEV1 a efektivní dávkou O3 (výsledek koncentrace O3 x čas x dechová frekvence)39. Definována byla dále funkce vztahu dávka-odpověď pro stanovení změn procenta populace postižené specifickými symptomy podle hladiny O3 v ovzduší. Jiná studie může být užita ke stanovení ztráty pracovních dnů v důsledku změn koncentrací O3 v ovzduší40. Nicméně, tyto modely mohou poskytovat jen přibližné odhady, poněvadž účinky O3 mohou být potencovány výskytem jiných imisí, např. kyselých aerosolů. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by úroveň expozice ozonu neměla překročit hodnotu 100 µg.m-3 pro osmihodinový průměr. Tato hodnota poskytuje odpovídající ochranu zdraví, ale některé nežádoucí zdravotní účinky (např. vzestup denní úmrtnosti o 1 až 2 %) se mohou objevit při nižší než doporučené úrovní42. V České republice v roce 2005 pozaďové koncentrace ozonu podle Státního zdravotního ústavu činily 67,5 a 75,1µg.m-3 v celoročním průměru. Rozsah ročních aritmetických průměrů ozónu ze stanic ve městech se pohyboval od 32,5 do 67,1 µg.m-3 43.
Polétavý prach (PM10 a PM2,5)
Jako polétavý prach nebo prachové částice jsou obvykle označovány tuhé pevné částice unášené vzduchem s průměrem pod 10 µm. Jejich obsah v ovzduší se vyjadřuje jako hodnota PM10. Předpokládá se, že částečky nad 10 µm jsou při běžném povrchovém dýchání nosem zachycovány na sliznici dutiny nosní. Polétavému prachu je člověk vystaven zejména vdechováním znečištěného ovzduší. Ukládání částic v dýchacím ústrojí je závislé jak na jejich velikosti, tak i na způsobu dýchání. Částečky v rozsahu 5 až 10 µm se usazují v jemných dýchacích cestách. Výzkumu zdravotních účinků polétavého prachu je věnována značná pozornost vědců na celém světě už po řadu desetiletí. Částice se liší jak svou velikostí, tak chemickým složením i původem. Pro stanovení zdravotních rizik je klíčové zjistit, jak nebezpečný je z hlediska zdraví člověka prach jistého složení či z konkrétního zdroje. Z dostupných epidemiologických studií vyplývá, že pozornost je třeba soustředit na emise z dopravy a dalších sektorů intenzivně užívajících spalujících procesů (např. Částice prachu vznikající spalováním mají relativně velký povrch a mohou obsahovat řadu těžkých kovů nebo nebezpečných organických sloučenin (např. polycyklické aromatické uhlovodíky). Některé studie zaměřené na specifické zdroje znečištění prokázaly, že emise z dopravy mají jednoznačnou souvislost s nepříznivými vlivy na zdraví45,46. Významně se zvyšoval objem nákladní automobilové dopravy (včetně tranzitní), což vzhledem k poloze České republiky uprostřed Evropské unie představuje do budoucna vážnou hrozbu. Navíc roste množství dieselových motorů v osobních automobilech, přičemž jejich výrobci a prodejci vynakládají značné sumy na reklamu, která podporuje zvyšování prodeje vozů s dieselovými motory. Zatím je obtížné stanovit podíl jednotlivých spalovacích procesů či jednotlivých druhů prachových částic na expozici polétavému prachu a na jeho zdravotních rizicích pro člověka. S jistotou není zatím možné ani stanovit, které chemické komponenty prachu jsou odpovědny za negativní účinek na zdraví člověka. Již počátkem 80. let 20. století byla na základě několika desítek lékařských studií odvozena tzv. funkce dávka-odpověď pro odhad změn úmrtnosti v závislosti na změně koncentrace prachu v ovzduší50. Toto zjištění bylo později potvrzeno dalšími výzkumy51, 52, a to i pro dětskou populaci53. Řada epidemiologických studii v nejrůznějších zemích světa prokázala rozmanité vlivy na lidské zdraví. Jiné studie se zaměřily na ovlivnění plicních funkcí u dětí. Bylo zjištěno, že nejcitlivější čtvrtina dětské populace vystavená polétavému prachu vykazuje 4x častěji pokles hodnoty plicních funkcí, než je průměr dětské populace54. U astmatiků byl prokázán vliv rostoucích koncentrací PM10 na zhoršení příznaků onemocnění a na růst užívání léků55. U dětí byl prokázán významný rozdíl v úmrtnosti na pneumonii (zánět plic) v závislosti na průměrné roční koncentraci prachu v ovzduší oblasti, kde děti žily56.
Speciální pozornost je věnována jemné frakci polétavého prachu, kterou označujeme jako PM2,5 (částice s největším rozměrem nepřesahujícím 2,5 µm), přičemž mnoho vědeckých prací prokazuje její závažný vliv na zdraví člověka (růst úmrtnosti a nárůst akutních hospitalizací pacientů pro srdečněcévní a dýchací potíže). WHO přesto doporučuje usilovat o snížení emisí obou frakcí polétavého prachu. Zatím byly obě frakce vyhodnocovány a regulovány společně, neboť se převážně pracovalo s hodnotou PM10. Nicméně obě frakce pocházejí z různých zdrojů, mohou mít různé účinky a z velikosti jedné frakce nelze odvodit velikost frakce druhé, a proto WHO doporučuje vyhodnocovat a regulovat obě frakce odděleně. Studie WHO58 shrnula v roce 2004 vlivy polétavého prachu na lidské zdraví. Účinky krátkodobého vystavení polétavému prachu byly zdokumentovány ohromným počtem studií z Evropy i z dalších světadílů. Výzkumy přinesly množství dat prokazujících například úmrtí v důsledku krátkodobého vystavení prachu nebo zvýšení počtu nemocničních příjmů spojených se srdečně-cévními a dýchacími obtížemi. Prašnost dopravního provozu zatěžuje dýchací systém exponovaných osob, které inhalují spolu s částicemi prachu řadu xenobiotik, ovlivňujících místně (v dýchacích cestách) i celkově zdravotní stav organismu. Komplexní adaptivní odpověď organismu na tuto situaci bývá doprovázena i změnami imunitních funkcí. Izolované a časově omezené působení škodlivin pocházejících z prostředí překonají obranné mechanismy organismu většinou snadno a bez následků. V imunitním systému člověka může docházet k navození imunodeficitu či k rozvoji autoimunitní či alergické reakce. Takové změny mohou být důsledkem genetické dispozice, jež se může projevit až v důsledku dlouhodobé aktivace imunitního systému při chronickém systémovém zánětu. V hodnocení zdravotního rizika polétavého prachu hrál v minulosti klíčovou roli pojem tzv. „prahového působení“, který byl založen na přesvědčení, že lze nalézt „bezpečnou“ koncentraci škodliviny, která nezpůsobuje žádné škodlivé účinky. Na tomto přesvědčení byl také založen proces stano...
tags: #znečištění #ovzduší #západní #Čechy #příčiny #a
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]