Znečištění ovzduší zápachem ze zdrojů

Kvalitu ovzduší můžeme obecně chápat jako úroveň znečištění ovzduší látkami, které škodí (nejen) lidskému zdraví. Vzhledem k tomu, že člověk potřebuje ke svému životu dýchat, je znečištění ovzduší považováno za jedno z nejvýznamnějších zdravotních rizik. Pokud jsme nuceni pravidelně nebo dlouhodobě dýchat znečištěný vzduch, může to mít negativní vliv na naše zdraví.

Obtěžování zápachem

Obtěžování zápachem je nepříjemné a těžko se před ním lze schovat. Obtěžování zápachem je v mnoha obcích velmi častým problémem. Zápach je nepříjemný čichový vjem, před kterým se lze těžko bránit. Stížnosti na znečišťování ovzduší zápachem jsou běžné nejen v ČR, ale i v ostatních vyspělých státech.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako "stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody".

Pachovými látkami (odoranty) se rozumí látky anebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované evropskou pachovou jednotkou, nazývanou EROM. Pachové látky zpravidla nebývají natolik zdraví škodlivé jako u znečišťujících látek a jejich přímé negativní působení na organismus je méně markantní, přesto však mohou způsobit vážné obtíže jako nauzea, bolesti hlavy, dýchací či psychické problémy.

Pachy a vůně mají nejsilnější účinky ze všech smyslových vjemů, které působí bezprostředně na psychický stav člověka. Žádná jiná smyslová funkce není tak silně spojena s informacemi uloženými v podvědomí jako čich. To, co vnímáme jako typický jeden pachový vjem, je to většinou signál, vyvolaný tisíci různých molekul přírodního nebo syntetického původu. Například vůně růže takto obsahuje přes pět set jednotlivých substancí.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Zdroje znečištění ovzduší zápachem

Na znečišťování ovzduší se podílí jak zdroje antropogenní (činnost člověka) tak zdroje přírodní. Mezi nejvýznamnější antropogenní zdroje patří především:

• lokální topeniště
• silniční doprava
• průmysl a energetika
• zemědělství

Zdrojem sice mnohdy bývají nejrůznější chemické provozy nebo slévárny, kompostárny, čistírny odpadních vod či velkokapacitní chovy drůbeže, ale stejně tak mohou produkovat nepříjemný zápach malé zdroje.

Další rozvoj sledování pachů a nové metodiky měření pachu vedly ke zjištění, že ČOV jsou významným zdrojem zápachu, ať už je to kalové hospodářství, mechanické předčištění, nebo velké plochy aktivačních nádrží.

Vedle pachu neživých objektů je významný pach produkovaný teplokrevnými živočichy, především pak ten, který je uvolňován člověkem, a z toho důvodu označován jako pach tělesný. Při jeho zkoumání se vychází z poznatků biologických a lékařských věd.

Typy tělesného pachu

• Individuálním pachem je v první řadě pach osobitý, který vzniká při fyziologických procesech v organismu, tedy při dýchání pokožky, pocení nebo vyměšování kožního mazu.
• Jeho druhou součástí je pach regionální zahrnující výrazné silně čpící pachy vázané na konkrétní místa na těle. Mezi tyto místa patří především pach pohlavních orgánů, análního otvoru, podpaží, dlaní, hlavy, lysých a málo ochlupených částí těla.
• Specifický pach zahrnuje ty skupiny pachů, které jsou vyvolány bezprostředním okolím člověka. Je jím pach prostředí, ve kterém se člověk pohybuje, žije a pracuje, pach pracovních a dopravních prostředků, pach oděvu, kosmetických přípravků, tabáku, léků a další.
• Přidružený pach vznikne náhodným pohybem původce v prostředí. Je jím především pach půdy, kterou člověk pohybem naruší, pach rozšlápnutých mikroorganismů, jako jsou larvy nebo hmyz, pach rostlinstva.

Regulace znečištění ovzduší zápachem

K ochraně ovzduší se vztahují zákonná a normativní ustanovení, která jsou povinni dodržovat ty subjekty zodpovědné za provoz zdrojů, emitujících pachových látek do ovzduší. Ustanovení pro ochranu ovzduší je ošetřeno Zákonem č. 201/2012 Sb., Vyhláškou MŽP č. 415/2012 Sb.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Pachové látky je možné měřit čtyřmi způsoby, a to plynovou chromatografií, olfaktometrickým měřením, terénním průzkumem nebo statistickými metodami.

Právní úprava

V České republice se pachové látky a přípustná míra obtěžováním zápachem staly předmětem právní úpravy podle zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.).

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší přistupuje k problematice pachových látek zcela odlišným způsobem, než předchozí zákon č. 86/2002 Sb.

V ustanovení § 2 písm. b) zákona je definována znečišťující látka, jako "látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem". Podle nové právní úpravy tedy znečišťující látky v sobě zahrnují i látky, které obtěžují zápachem (tj. pachové látky). Na základě takto širokého vymezení se všechny nástroje zákona o ochraně ovzduší určené k regulaci znečišťujících látek vztahují i na regulaci zápachu.

Obtěžování zápachem je možno regulovat především závaznými podmínkami provozu stanovených v povolení zdroje. Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší jsou specifické emisní limity stanoveny buď pro jednotlivé typy stacionárních zdrojů vyhláškou č. 415/2012 Sb. nebo je může stanovit krajský úřad v povolení zdroje. Zákon tak umožňuje, aby krajský úřad v povolení zdroje stanovil i specifické emisní limity, které nejsou uvedeny ve vyhlášce, tedy i specifické emisní limity na pachové látky.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Přípustná míra obtěžování zápachem

Problematiku obtěžování zápachem v rámci veřejného práva (práva správního a práva životního prostředí) upravuje taktéž zákon o ochraně ovzduší a podrobnosti uvádí vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování (dále jen vyhláška). Tato vyhláška rozlišuje mezi přípustnou mírou obtěžování zápachem a koncentrací pachových látek.

Překročení přípustné míry se posuzuje na základě písemné stížnosti osob bydlících nebo pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází.

Nesmíme opomenout, že případný obtěžovaný občan nemá k dispozici pouze tuto vyhlášku. Pokud má za to, že provozovatel porušuje uložené povinnosti, může využít rovněž správního řádu, konkrétně ustanovení § 42 a dát správnímu úřadu podnět k zahájení správního řízení.

Vyhláška zavádí fikci překročení přípustné míry obtěžování zápachem. Ta je překročena vždy, když si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob a alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů se prokáže porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo.

Co dělat při obtěžování zápachem

Pokud dojde k obtěžování obyvatelstva kouřem, prachem nebo zápachem z větších provozoven, lze se obrátit s podnětem k přešetření situace na Českou inspekci životního prostředí. Kouř, prach nebo zápach pocházející z lokálních topenišť nebo např. letního grilování spadá do kompetence obecního úřadu.

U nových zdrojů je možné zápach omezit tím, že se zapojíte do povolovacího procesu a po příslušném úřadě budete žádat, aby podmínky pro zápach v povolení stanovil. Kraje mají práva v povolovacím procesu takovéto limity podle zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. stanovit.

U stávajících zdrojů je třeba v prvé řadě na problém upozornit. Znamená to dát podnět na Českou inspekci životního prostředí, příslušný oblastní inspektorát, oddělení ochrany ovzduší, případně další oprávněné orgány (krajský úřad, krajskou hygienickou stanici atd.).

Pokud provozovatel bude splňovat všechny zákonem mu dané podmínky, bude nutné u příslušného orgánu (v případě integrovaného povolování se jedná o krajský úřad) prosadit změnu podmínek v povolení k provozu, například v rámci tzv. integrovaného povolování. Kdy je možné provést přezkum integrovaného povolení specifikuje § 18 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci (IPPC).

Pokud se budete chtít zapojit do integrovaného povolování, je nutné si založit spolek podle nového občanského zákoníku, neboť jednotlivci se nemohou do integrovaného povolování zapojit.

Důležitá telefonní čísla a internetové adresy

Pokud máte podezření, že provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 zákona (větší provozovny a podniky) porušuje povinnosti stanovené zákonem o ochraně ovzduší (např. provozuje zařízení způsobem, který vede k nadměrnému znečištění či zápachu), kontaktujte Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP).

Na obec s rozšířenou působností se obraťte, pokud máte podezření, že provozovatel stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k zákonu (domácnosti, menší provozovny a podniky) používá zakázaná paliva (např. odpady), porušuje povinnosti obsluhy spalovacího stacionárního zdroje, provozuje zdroj v rozporu s technickými požadavky.

Informace o množství emisí znečišťujícíh látek vypouštěných do ovzduší naleznete na stránkách ČHMÚ.

tags: #znecisteni #ovzdusi #zapachem #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Hygiena v barber shopech
• Alan a udržitelná řešení v průmyslu
• Rozvoj Havířova
• Kontejnery na odpad – přehled
• Klasifikace ohrožení dřeva