Co je to znečištění životního prostředí?

Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Ekologické problémy planety jsou v současné době obecně známé. Často o tom čteme, nebo sledujeme ve zprávách, ale už také na vlastní kůži zažíváme.

I přes to, že jsou tato fakta potvrzena mnoha výzkumy, máme sklon k jejich podceňování, i když už je často vidíme na vlastní oči a cítíme přímo na sobě. Letní extrémní vedra, zimy skoro bez sněhu, suché stromy zničené kůrovcem náchylné k požárům, nedostatek vody, to už nejsou pouze signály, že bychom se měli zamyslet, ale přímo výstraha, že musíme začít co nejrychleji jednat.

Zdroje znečištění životního prostředí

Abychom byly objektivní a nekritizovali, že za všechno může jen člověk, je nutno uvést, že existují i přírodní zdroje znečištování prostředí. Jsou to např. aktivní sopky, svévolné lesní požáry, úniky plynů např. metanu nebo radonu ze země nebo moře, dále také divoká zvířata, která přispívají k uvolňování bioplynů do prostředí.

V první řadě je to spalování fosilních zdrojů, uhlí, ropy a zemního plynu, při kterých vznikají oxid uhličitý a dusný. Velmi podstatným jevem je také intenzivní chod hospodářských zvířat, které produkují také CO2, ale např. i metan. Ani chemická hnojiva s obsahem dusíku příliš nepomáhají.

Oxid dusný se z nich uvolňuje do atmosféry a chemikálie do půdy a vody, takže znečištění přímo trojnásobné. Jednou z nejhorších lidských činností je průmyslové kácení lesů a pralesů. To se bohužel děje celosvětově a např. státy Jižní Ameriky nebo Afriky bohužel koukají spíš na momentální zisk než na životní prostředí a budoucnost.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Přitom lesy a pralesy pohlcují CO2 ve velkém množství a pomáhají tak regulovat klima. Kácením se tento účinek ztrácí a do atmosféry se dostává mnohem více oxidu uhličitého, který zhoršuje skleníkový efekt. K tomu se přidává ohromná nadprodukce ropných produktů, plastů a odpad, který tím vzniká. Obzvlášť jednorázové plasty tvoří největší podíl znečišťění planety.

Možná řešení

Teoreticky by to bylo docela jednoduché, stačilo by změnit všechny výše uvedené zdroje zněčištění. Prakticky je to už ale o dost složitější, protože spousta těchto aktivit je v rukou národních vlád, politiků a korporací, ne vždy tak zodpovědných. Nicméne řešení zde jsou.

Spalování neekologických fosilních materiálů pro energetiku lze nahrazovat obnovitelnými zdroji. Nízkoemisní jsou vodní a větrné elektrárny nebo solární energie. V oblasti chovu zvířat by byla potřeba velké redukce, s čím by souvisela snaha o omezování spotřeby masa a přechod na více rostlinnou stravu. U kácení lesů a ničení přírody je to ještě problematičtější.

Konceptem spolku FOR4EST z.s. a projektu Čistý les je aktivní ochrana přírody, osvěta a upozorňování na znečištění prostředí. A to také děláme. Fyzicky uklízíme lesy od odpadků a skládek, aby byly zdravé a mohly dál absorbovat CO2. Podporujeme také projekty na další sázení nových stromů a sami také sázíme. Oslovujeme mladou generaci.

Na našich akcích seznamujeme děti s environmentálními tématy i globálními ekologickými problémy. Učíme třídit odpady, motivujeme k přechodu na šetrnější životní styl ZERO WASTE ohleduplnější k přírodě. Pořádáme diskuze, zapojujeme mladé lidi do ochrany životního prostředí. Spolupracujeme s pedagogy, školami, školkami, dětskými tábory a jinými zájmovými organizacemi nebo spolky.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Vliv člověka a každodenní činnosti

Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Kde se dopouštíme největších chyb? Přečtěte si, co si o tom myslí studenti Přírodovědecké fakulty UK. Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás.

Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně. Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin.

Neefektivní využívání zdrojů

Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Dál je potřeba si vyčistit zuby. Proč vypínat vodu, když to zabere jen chvilku? Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.

Dalším palčivým problémem je energie. Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát. Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie.

I kdybychom od spalování uhlí ihned upustili, tak větrné elektrárny a solární panely současný luxus nikdy neutáhnou. Okamžité utažení našich opasků však může alespoň ušetřit uhlí do dalších let. Mnoho scénářů ukazuje, že pokud nastane v budoucnosti velký výpadek („blackout“) elektřiny, přijde totální kolaps společnosti.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Nevhodná likvidace odpadů

Čím umíme také bezvadně plýtvat, jsou potraviny. Je tolik možností, co nakoupit. A jak je to snadné, naplnit koš rozmanitým jídlem! Ovoce či zelenina z dalekých koutů světa jsou tak krásné a dokonalé! Pesticidy a hnojiva udělaly dobrou práci. Dejme všechny ty poklady Maroka, Tuniska nebo Španělska do igelitových pytlíků; těch je všude plno, tak je doma hned vyhodíme. A cestou se stavíme v nějakém rychlém občerstvení. Vždy mají všeho dostatek předpřipraveného, aby nic nechybělo.

Před tím, kolik nežádoucích látek z rychlerostoucích kuřat maso obsahuje a jak vůbec tyto velkochovy vypadají, raději pevně zavřeme oči! Přitom zemědělská velkovýroba představuje jeden z nejvážnějších faktorů ohrožujících přírodu prakticky na celém světě.

Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy? Příroda si s tímto špatně rozložitelným odpadem poradí až za velmi dlouhou dobu, v řádu desítek i stovek let!

Znečišťování vody

Znovu tady dostává zabrat voda. Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí!

Druhotné dopady

Třetí skupinu představují druhotné dopady problémů z prvních dvou kategorií. Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří.

S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění.

Kouření

Mimo tyto naše kategorie stojí kouření. Nespadá ani do neefektivního využívání zdrojů, ani do likvidace odpadů, ani není jejich dopadem. Je to prostě jen lidský vrtoch. Cigarety se sice postupně zdražují, ale přesto stojí jedna tak málo jako třeba houska - a stejně snadno jsou i dostupné. Není divu, že během dne potkáme spoustu kouřících lidí, ať už si tím zkracují čekání na zastávce, nebo si jen tak vykuřují na lavičce. Kouř ovšem lidi okolo neobtěžuje pouze svým zápachem.

Zmiňme například polycyklické aromatické uhlovodíky, jež se dokážou přichytit na částice prachu a s nevinným nádechem se dostanou dovnitř našeho těla, kde často působí záněty - nehledě na to, že některé mají rakovinotvorné účinky. Na částice prachu se přichytávají i další věci, třeba částečky rozvířené z nesebraných uschlých psích exkrementů.

Závěr

Že má člověk negativní vliv na životní prostředí, je neoddiskutovatelné. Platí to jak pro úředníka z Prahy, kadeřnici z Humpolce nebo kladenského inženýra, tak pro ekologického zemědělce z Jižních Čech i pro nás studenty. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum.

Máte před maturitou a chtěli byste se ochraně přírody a životního prostředí věnovat v budoucnu profesionálně? Tak přijďte studovat bakalářský obor Ochrana životního prostředí na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přihlášku si můžete podat do 28.

Ochrana ovzduší

Ovzduší je pro člověka jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se nemůže obejít. Vdechovaný vzduch a vše, co obsahuje, se dostává až do nitra lidského těla a přímo tak působí na zdraví člověka. Proto je kvalitě ovzduší věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak na mezinárodní úrovni.

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Úroveň znečištění vnějšího ovzduší je dána především vypouštěním znečišťujících látek z různých zdrojů v důsledku lidské činnosti (lokální topeniště, doprava, průmysl a energetika, zemědělství) a dále ji mohou ovlivňovat i přírodní procesy.

Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Základní právní normou upravující hodnocení a řízení kvality ovzduší a provoz zdrojů znečišťování ovzduší je zákon o ochraně ovzduší.

Ministerstvo životního prostředí se podílí také na ochraně ozonové vrstvy Země před látkami, které způsobují její poškozování (např. freony). V důsledku ztenčování ozonové vrstvy proniká na zemský povrch nebezpečné ultrafialové záření, které může způsobovat vznik nebezpečných onemocnění.

Hlukové znečištění

Podle WHO je hluk druhou nejvýznamnější příčinou zdravotních problémů souvisejících s životním prostředím. Před hlukem se, na rozdíl od jiných smyslových vjemů, nedokáže lidské tělo bránit. Některá prostředí, například města, jsou ale hlučná stále, a proto není ochrana vždy snadná.

Bohužel se ale zdá, že se na hlukové znečištění nepohlíží se stejnou vážností jako na jiné problémy životního prostředí. Nadměrný hluk může mít negativní dopady na lidské zdraví, včetně poruch spánku, zvýšeného stresu a dalších zdravotních problémů.

Hlukové znečištění životního prostředí způsobuje doprava, výstavba, průmyslová výroba, komunitní a společenské a sportovní aktivity. Největším zdrojem hluku je doprava, v případě Evropy se jedná konkrétně o silniční dopravu. Hlukové znečištění je problémem, který bychom neměli ignorovat.

Riziko poškození zdraví v důsledku vysoké hlučnosti závisí na intenzitě hluku a době, po kterou je člověk vystaven hlukové zátěži. S rostoucími decibely by se měla expozice hluku zkracovat. Vysoké hlukové zátěži jsou vystaveni například pracovníci v určitých profesích.

Pokud vystavení hlukové zátěži vzniká v důsledku určitého chování, obvykle postačí preventivní opatření spočívající v omezení expozice vysoké hlučnosti. Tato preventivní opatření mohou snadněji přijmout jedinci, kteří jsou vysoké hlučnosti vystaveni v důsledku svého chování, obtížnější je to pro osoby pracující nebo žijící v hlučném prostředí.

Je důležité pamatovat na skutečnost, že ztrátě sluchu způsobené hlukem je možné snadno předcházet. Pokud k ní ale už jednou dojde, jedná se o nezvratné poškození. K permanentní ztrátě sluchu způsobené hlukem dochází v důsledku poškození mikroskopických „vlásků“ na vláskových buňkách ve sluchovém ústrojí.

Dopad hlukového znečištění na děti

Dopad hlukového znečištění na děti je případ sám pro sebe. Důkazy dokládají, že hlasité zvuky mohou u dětí poškodit ušní bubínky a způsobit poruchy kognitivních funkcí, včetně problémů se čtením, pamětí a pozorností, WHO. Odhady navíc uvádějí, že hlučnost prostředí je v Evropě odpovědná až za 12 500 případů kognitivních poruch u dětí.

U novorozenců stačí k potenciálnímu rozvoji zdravotních problémů dlouhodobé vystavení hluku přesahující 45 decibelů. V průběhu těhotenství může řadu problémů u plodu způsobit déletrvající vystavení hluku o hodnotě přibližně 80 dB (například hluk projíždějící motorky).

Hluk jako externalita

Hluk se považuje za externalitu. Znamená to, že se nezamýšlené důsledky hlukového znečištění projevují nejen na zdravotním stavu populace, ale také v sociální a ekonomické oblasti. Ekonomické náklady zahrnují snížení hodnoty majetku, které se může v obydlených oblastech pohybovat v průměru v rozmezí od 0,4 % až po 1,1 % na 1 decibel. V oblastech, jimiž procházejí dálnice, se cena v důsledku hlukového znečištění snižuje o 8 % až 10 %, Transport Geography.

Působení hluku na naše životy můžeme sledovat z hlediska zdravotních, ekonomických a environmentálních dopadů. Na základě sledovaných dat se ukazuje, že nadměrný hluk, jemuž jsou lidé vystaveni na pracovišti, po dlouhodobém nárůstu v posledních letech v Česku klesá. Vysoká hlučnost se vyskytuje zejména v pracovním prostředí. Ztráta sluchu způsobená vysokou hlučností patří v Evropě mezi nejčastější nemoci z povolání. Studie ukázaly, že třetina pracovníků v Evropě je vystavena riziku ztráty sluchu způsobené vysokou hlučností, Springer Link.

Ochrana životního prostředí v obcích

Ochranou životního prostředí rozumíme zmírňování všech negativních dopadů na složky životního prostředí, ovzduší, vody, půdy, rostlin a živočichy. V prostředí obce se jedná ponejvíce o ochranu dřevin, vody a nakládání s odpady.

S ochranou životního prostředí, kde obce hrají důležitou úlohu, souvisí vydávání územního plánu. Územním plánem mohou obce regulovat rozvoj, ale i zachování či obnovu životního prostředí. Územní plán je vydáván v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“).

Územní plán je závazný dokument předkládající řešení území obce na souvislé oblasti dle směru rozvoje katastru obce (upraven v § 43 a násl. stavebního zákona). Územní plán řeší nejen takové oblasti jako je infrastruktura, bydlení, doprava, průmysl, ale i zachování a ochranu životního prostředí.

Jednou z mapových vrstev je systém ekologické stability, dle zákona č. Biocentrum je geograficky vymezená oblast, která umožňuje přežití a trvalou existenci rostlin a živočichů na daném území. Interakční prvek nepropojuje biocentra, ale umožňuje existenci rostlin a živočichů, které nejsou prostorově náročné. ÚSES se dále dělí z hlediska velikosti řešeného území, ale v kontextu obce I. typu se jedná o ÚSES lokální.

Ten by měl respektovat systémy ekologické stability vyššího řádu, tedy nadregionální. Rozhodnutí o vypracování územního plánu nebo jeho změně vydává zastupitelstvo obce (§ 6 odst. 5 stavebního zákona). Návrh zásad územního rozvoje musí být předložen kraji (§ 7 odst. 2 písm. Pro obce I. typu zpracovávají územní plán obce s rozšířenou působností, do jejichž správního obvodu obec I. typu spadá (§ 6 odst. 1 stavebního zákona).

Obce s rozšířenou působností vypracovávají územní plán v přenesené působnosti na žádost obce, která při zpracování územního plánu poskytuje zpracovateli podklady a je maximálně součinná. Zpracovatel územního plánu musí splňovat kvalifikační předpoklady podle § 24 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon a zákona č. Aktuální k 31.

tags: #znecisteni #prirodniho #prostredi #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Témata pro bakalářky: parazitologie a ekologie
• Průměrná spotřeba tramvaje
• Boeing 747 v ohrožení: Akční thriller na DVD
• Recenze čištění odpadu aktivním kyslíkem
• Skauting a orientace v přírodě