Podzemní vody jsou jedinečným a vydatným zdrojem kvalitní pitné vody. Jakost podzemních vod z mělkých zvodní, tedy z hloubky, do nichž obvykle zasahují domácí studny, je však velmi často mikrobiálně znečištěna.
Nejčastější příčinou znehodnocení jakosti je průsak nějakého fekálního zdroje - netěsná kanalizace, unikající žumpy, splachy ze zemědělských objektů, legislativně umožněné, avšak často nesprávně fungující vypouštění odpadních vod přes půdní vrstvy atd. Příčinou tohoto znečištění jsou většinou sami majitelé studní nebo jejich sousedé.
Vzhledem k tomu, že většina obyvatel je dnes současně napojena i na veřejný vodovod, v němž se o jakost stará vodárenská společnost, problém vlastní studny neřeší. Běžný postup je nechat si udělat rozbor vody a při jeho špatném výsledku studnu jednorázově vydezinfikovat.
V případě, že to pomůže, bývá to však jen dočasné řešení a voda je dříve či později opět kontaminována z původního zdroje, který nebyl nalezen, natož odstraněn. Studna je následně označena za nevhodnou k pití a odstavena z užívání, případně využívána jako užitková voda. Po příčině a nápravě obvykle nikdo dále nepátrá.
Mikrobiální kontaminace jako příčina označení vzorku za nevhodnou k pití je velmi častá. Nejčastěji je překročen ukazatel „koliformní bakterie“, který sice nemá stanovenu „nejvyšší mezní hodnotu (NMH)“, ale jeho přítomnost ve vodě indikuje pravděpodobnost přísunu fekálního znečištění.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Fekální znečištění má původ ve střevním traktu teplokrevných živočichů, v němž se může vyskytovat široké spektrum původců onemocnění, převážně střevních. Střevní bakterie se ve vodě většinou nemnoží, ale přežívat zde mohou i po několik týdnů. Nicméně jejich infekční dávka je velmi nízká a mnohdy k vyvolání infekce stačí 1-10 částic. Nejznámějšími virovými zástupci jsou adenoviry, enteroviry, noroviry a rotaviry.
Pokud vám vlivem někoho jiného náhle klesla kvalita vody ve vaší studni, máte v českém právu dvě cesty obrany:
Funguje to tak, že oznámíte (podnětem nebo žádostí) příslušnému úřadu, že došlo, nebo dochází k znečištění. Tím vaše role v procesu fakticky končí. Úřad zváží, jestli je potřeba zahájit správní řízení, ověří vaše oznámení a může nařídit původci znečištění, aby znečišťovat přestal, nebo věc navrátil do původního stavu.
Úřad také může s původcem znečištění zahájit správní řízení a na jeho konci udělit pokutu. Samotné správní řízení je pak v zásadě mezi úřadem a původci znečištění.
Vodoprávním úřadem je obecní úřad obce s rozšířenou působností a zároveň i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Závadným stavem jsou situace nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárie. Závadné látky jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Sem patří i technická sůl používaná k solení silnic v zimním období.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Odpadními vodami jsou zjednodušeně řečeno všechny vody pocházející ze staveb, zařízení i dopravních prostředků, které mají změněnou jakost, a to i v případě, kdy se smíchají s vodou srážkovou. Co udělat, aby vodoprávní úřad věc prošetřil a vydal opatření k nápravě?
K zahájení šetření je třeba úřad na problém upozornit. To uděláte podáním podnětu k prošetření vodoprávnímu úřadu. Správní orgány jsou povinny přijímat podněty k tomu, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Podání podnětu je však pouze návrh, na zahájení řízení nemáte právní nárok, ani nejste účastníkem případného správního řízení.
Správní úřad je povinen řízení zahájit, pokud se z podnětu dozví, že došlo k porušení zákona. Skutečnost, že nevíte, kdo je původcem znečištění, neznamená, že se případem úřad nebude zabývat. V podnětu vylíčíte, k jakému znečištění a na jakém místě došlo.
Zákon stanovuje, že původce znečištění má povinnost nahradit škodu tomu, u koho došlo ke ztrátě podzemní vody či zhoršení její jakosti, a zároveň má povoleno odebírat podzemní vodu z toho zdroje. Podle zákona náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Pokud to není možné nebo účelné, škůdce musí poskytnout jednorázovou finanční náhradu.
Žádost o náhradu škody podle vodního zákona musíte uplatnit přímo vůči osobě, která ji způsobila vlastní provozní činností (provozovatel odpadního potřebí, správce pozemní komunikace). Pokud by původce znečištění svoji povinnost nesplnil, podejte žalobu k soudu. V žalobě budete požadovat splnění výše uvedené povinnosti škůdce. V prvé řadě zajištění náhradního zdroje vody, případně také finanční kompenzaci. Půjde o soukromoprávní žalobu.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Ve zkratce se provozní činností rozumí činnost vykonávaná v rámci hospodářské činnosti, obchodu nebo podnikání. Ekologickou újmou na povrchových nebo podzemních vodách se rozumí nepříznivá měřitelná změna na podzemních nebo povrchových vodách nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí, které má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál.
Výhodou postupu podle tohoto zákona je, že umožňuje znečištěním dotčeným osobám podat vedle podnětu i žádost. Žádost na rozdíl od podnětu automaticky zahajuje řízení o ní. Správní orgán musí ukončit řízení vydáním rozhodnutí o vaší žádosti.
Pokud se s vámi ale původce znečištění odmítá dohodnout, podejte žalobu na náhradu škody k civilnímu soudu. Rozdíl oproti cestě veřejnoprávní je, že v soukromém právu je věc přímo mezi vámi a původcem znečištění. Připomínáme, že je možné využít veřejnoprávních i soukromoprávních cest naráz.
Soukromoprávní cesta bude relevantní zejména v případě velké škody, kdy se časově i finančně vyplatí zahájit soudní řízení. Obecná úprava náhrady škody v soukromém právu je obsažena v občanském zákoníku. Původce znečištění se zde označuje jako „škůdce“.
Zákon stanovuje, že škůdce, který vlastní vinou poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do vašeho práva, vám nahradí, co tím způsobil. Je také stanovena vyvratitelná domněnka, že škůdce škodu zavinil z nedbalosti. Škůdce nebude za škodu odpovídat, pokud ji nezavinil ani úmyslně ani z nedbalosti.
Při postižení individuálního zdroje pitné vody (studny) je možné k jeho sanaci (tj. vyčištění a znovuuvedení do použitelného stavu) přistoupit až tehdy, kdy to nejenom dovolí vnější podmínky (odpadnutí povodňové vlny, odstranění nánosů atd.), ale až dojde i k poklesu zvýšené hladiny spodních vod.
Pokud nebyla studna povodní přímo zasažena, stačí provést revizi zdroje a jeho okolí, provést jednorázovou „šokovou“ dezinfekci a nechat provést rozbor vody. Pokud studna byla povodní zasažena, bývá většinou nutné provést kompletní sanaci. Vše záleží na propustnosti podloží.
Pokud nebyla studna (např. povodní) přímo zasažena, je nutné zkontrolovat, zda voda ve studni nezměnila svoji barvu, zákal, pach či chuť, popř. zda se hladina vody ve studni mimořádně nezvýšila. Pokud k takovým změnám v kvalitě vody došlo, je potřeba vodu odčerpávat, dokud se zase její organoleptické vlastnosti (barva, zákal, pach a chuť) nevrátí ke stavu před povodní. Do té doby by se voda neměla používat k pití a čištění zubů, nebo jen po převaření.
Pokud již voda smyslově vypadá jako dřív, popř. pokud je jen zvýšená hladina vody, ale její kvalita se nezměnila, je nutné provést jednorázovou „šokovou“ dezinfekci. Dávka volného chloru by se měla pohybovat mezi 0,5 - 1,0 mg/l (doporučení pro dávkování běžných dezinfekčních přípravků najdete dále v textu) a doba působení nejméně 12 hodin (např. přes noc). Poté by se měla voda částečně odčerpat. Pít ji lze ve chvíli, kdy je již po chuťové stránce (zápach po chloru) pro uživatele přijatelná.
Po 1-2 týdnech by se měl nechat udělat krácený rozbor vody pro potvrzení stavu. Pokud voda ve studni nejeví žádné změny a i její hladina je v obvyklé výši, stačí prohlédnout zhlaví a obsyp studny, zda do ní nemůže zatékat. Preventivně je možné provést jednorázovou dezinfekci vody. Dávka aktivního chloru by se měla pohybovat okolo 0,5 mg/l a doba působení nejméně 2 hodiny, pokud dojde k důkladnému promíchání aplikovaného přípravku v celém sloupci vody (lze dosáhnout opakovaným zapnutím a vypnutím čerpadla).
Odstraňujeme-li následky záplav, je možné se sanací začít až po opadnutí povodňové vlny a poklesu hladiny podzemních vod. Mechanicky očistíme vnější stěny studny a čerpací zařízení (ruční pumpa - pokud je přítomna) od nánosů bahna a nečistot a opravíme poškozené části vnějšího krytu studně. Důkladně opláchneme čistou vodou, nejlépe tlakovou. Odstraníme zákrytovou desku a otevřeme studnu.
Pokud je studna vybavena elektrickým čerpadlem, odpojíme přívod elektrické energie. Vytáhneme instalované čerpadlo (pokud bychom ho použili k čerpání zakalené vody, mohlo by se zničit) a uložíme ho k pozdějšímu očištění. Instalujeme nové čerpací zařízení (kalové čerpadlo) pro vyčerpání znečištěné vody. Pokud jde o silně znečištěnou studnu, např. zaplavenou bahnem, vyčerpáme celý objem vody. Pokud voda nejeví výrazné známky znečištění, můžeme dále pokračovat podle bodu 9.
Sestup do studny a práce v ní je vhodné přenechat profesionální studnařské firmě. Nicméně rozhodne-li se někdo pro čištění studny svépomocí, musí přitom dodržovat některá zásadní bezpečnostní opatření. Před vstupem do studny pomocí detektoru nebo svíčky zjistíme, zda ve studni nejsou jedovaté plyny (CO2, metan, sirovodík), které by znemožnily dýchání - a pokud ano, odstraníme je vývěvou nebo kompresorem. Čištění provádíme za přítomnosti nejméně 3 osob!
Člověk sestupující do studny musí být vybaven osobním zajištěním proti pádu a po celou dobu jeho činnosti ho musí navázaného na laně zajišťovat nejméně dva lidé, kteří se nesmí zabývat ničím jiným a jsou tělesně natolik zdatní, aby osobu ze studny v případě potřeby vytáhli. Osoba pracující ve studni musí být vybavena ochrannými pomůckami (bezpečnostní helma apod.). Tlakovou vodou nebo mechanicky (např. kartáčem) důkladně očistíme vnitřní stěny a dno studny, případně sací zařízení od mechanické pumpy, je-li přítomno.
Pokud čistá voda nestačí důkladně umýt stěny, lze použít i mýdlový roztok. Používáme-li kartáč nebo mýdlový roztok, poté stěny opět důkladně opláchneme čistou vodou a vodu úplně vyčerpáme. Omyjeme nebo alespoň skropíme vnitřní stěny studny a čerpací zařízení koncentrovanějším roztokem dezinfekčního prostředku, který obsahuje chlor (koncentrace volného chloru 500 mg/l). Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky. Necháme působit aspoň dvě hodiny.
Odstraňujeme-li následky záplav, je možné se sanací začít až po opadnutí povodňové vlny a poklesu hladiny podzemních vod. Mechanicky očistíme vnější stěny studny od nánosů bahna a nečistot a opravíme poškozené části vnějšího krytu studně. Důkladně opláchneme čistou vodou, nejlépe tlakovou. Odstraníme zákrytovou desku zhlaví studny a otevřeme studnu. Před otevřením studny odpojíme přívod elektrické energie do studny.
Nejprve vyčistíme zhlaví studny, lze použít podobný postup jako pro studny kopané - viz kroky 6 až 8 výše. Čerpadlo standardně instalované ve studni a odpojené od elektrické energie ze studny vytáhneme (pokud to nánosy bahna dovolí) a uložíme k pozdějšímu očištění. Pokud čerpadlo ze studny nelze vytáhnout, je třeba se obrátit na odborníky. Není vhodné se pokoušet čerpadlo vytáhnout násilím, případně nějakými vlastními metodami, mohlo by to na čerpadlu i studni způsobit nenahraditelné škody.
Do studny nainstalujeme provizorní čerpací zařízení pro vyčerpání nečisté vody ze studny. Nejvhodnější je čerpadlo kalové, pokud se ale do vrtu díky své velikosti vejde. To může být problém u studní vrtaných do menších průměrů. V tom případě doporučujeme použít něj...
Pro zhodnocení situace budou relevantní zejména následující právní předpisy: zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen "vodní zákon"), zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (dále jen "zákonEK"), zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen "správní řád") a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
V závislosti na příčině zhoršení kvality vody ve studni/znečištění mohou být důležitými právními předpisy i další zákony, jako např. zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen "zákonVK"), zákon č. 185/2011 Sb., o odpadech, zákon č.
Správní orgány jsou povinny přijímat podněty k tomu, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Tento podnět se podává podle § 42 správního řádu. Jestliže správní orgán, kterému byl podnět adresován, sám řízení nezahájí/opatření k nápravě neuloží, můžete se obrátit na jeho nadřízený správní orgán, tj. v případě vodoprávního úřadu (obce s rozšířenou působností) na krajský úřad, v případě České inspekce životního prostředí na Ministerstvo životního prostředí, a dát mu podnět k postupu podle § 80 správního řádu.
Jestliže správní orgány postupují podle Vás nezákonně, můžete se zkusit obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana). Vodní zákon pamatuje také na speciální náhradu škody tomu, u koho došlo ke ztrátě podzemní vody či zhoršení její jakosti a zároveň kdo má povoleno odebírat podzemní vodu z tohoto zdroje. Tato povinnost je zakotvena v ust. § 29 odst. 2 vodního zákona.
Uplatnění nároku na náhradu škody je nutné směřovat přímo vůči osobě, která ji způsobila v důsledku vlastní provozní činnosti (provozovatel odpadního potrubí, správce pozemní komunikace). Náhrada škody v tomto případě spočívá v opatření náhradního zdroje vody a opatření k obnovení původního stavu (vyčištění studny). Pokud však není možné nebo účelné tento náhradní zdroj vody poskytnout, je původce škody povinen poskytnout odpovídající finanční odškodnění.
Na základě zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (zákon o ekologické újmě) je možné domáhat se nápravy ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách v případě, že byla tato újma způsobena provozní činností (tj. činnost vykonávaná v rámci hospodářské činnosti, obchodu nebo podnikání) uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
V této příloze je mezi provozní činnosti zařazeno i vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky či zacházení se závadnými látkami. Závadné látky jsou definovány na základě ust. § 39 vodního zákona jako látky ...
Podle ustanovení § 2 písm. V případě aplikace zákona o ekologické újmě tedy nestačí jakékoliv byť jen drobné znečištění podzemních vod, ale naopak musí jít o poměrně silnou intenzitu znečištění. Je nutno zdůraznit, že aplikace zákona o ekologické újmě může být značně problematická, protože podmínky jsou nastaveny poměrně přísně.
Rozdíl oproti postupu podle zákona o vodách spočívá mimo jiné v tom, že řízení podle zákona o ekologické ujmě je vedle toho možné zahájit rovněž na žádost fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Zatímco v případě "podnětu" není na zahájení řízení právní nárok, v případě "žádosti" je řízení zahájeno automaticky dnem, kdy žádost dojde věcně a místně příslušnému úřadu. K vedení uvedeného řízení je příslušná Česká inspekce životního prostředí (resp.
Náhrady škody, která Vám znečištěním vody ve studni vznikla, se lze u soudu domáhat na základě ust. §§ 420 a 420a občanského zákoníku. Podle ust. § 420 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Toto ustanovení se použije např.
Podle ust. § 420a každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Pod termín provozní činnost přitom spadá i provoz silnic, resp. jejich solení v zimním období či závada na kanalizačním potrubí, která způsobí znečištění podzemních vod odpadními vodami z kanalizace ("Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena ...
Žalobce domáhající se náhrady škody musí u soudu prokázat, že škoda vznikla a že vznikla právě v důsledku provozní činnosti (např. Na rozdíl od zákona o vodách nebo zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, je při náhradě škody podle občanského zákoníku dávána přednost náhradě v penězích.
Pokud byste se rozhodli pro podání žaloby na náhradu škody, doporučujeme obrátit se na advokáta.
Vlastnictví je samozřejmě chráněno a obecně si každý může určit, jak bude nakládat se svým pozemkem. Na zákonné úrovni definici vlastnictví přináší ustanovení § 1011 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Vlastník má široké spektrum možností disponovat se svojí věcí. V sousedských vztazích však zákon vymezuje určité situace, kdy je vlastník povinen zajistit, aby z jeho pozemku neunikaly škodlivé účinky na sousední pozemek, jedná se o tzv. imise.
Imisemi jsou zejména odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy, ale i jiné obdobné vlivy. Pokud podobná situace nastane, je potřeba rozlišit, zda jde o imisi přímou nebo nepřímou. Přímé imise jsou takové, které vnikají přímo na sousední pozemek, lze si pod nimi představit například svádění vody na cizí pozemek či úmyslné vhánění zvířat k sousedovi. Naopak pokud by imise byla až sekundární důsledek činnosti na pozemku, jedná se o nepřímou imisi.
Z právního hlediska je toto dělení klíčové, jelikož přímé imise jsou bez dalšího zakázány a můžeme se právně domáhat, aby jich bylo sousedem zanecháno. Na druhu stranu imise nepřímé jsou zakázány tehdy, pokud přesahují míru obvyklou pro místní poměry.
Kromě výše uvedeného poskytuje v některých případech obranu proti zásahům do vlastnického práva také veřejné právo. Jedná se například o ochranu vod na pozemku- typicky studen. Proti zásahům do čistoty vody je možné se bránit podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“). Podle ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona musí každý, kdo zachází se závadnými látkami, učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.
Na základě ustanovení § 42 vodního zákona je pak možné podat podnět vodoprávnímu úřadu, kterým je obec s rozšířenou působností a Česká inspekce životního prostředí. Dle § 55/1 písm. j) vodního zákona jsou studny tzv. vodními díly, pro jejichž zřízení je v zásadě zapotřebí stavební povolení (§ 15 vodního zákona), vydávané pro vodní díla speciálními stavebními úřady (kterými jsou vodoprávní úřady, v tomto případě dle § 106 vodního zákona obecní úřady obcí s rozšířenou působností).
tags: #znecisteni #studne #sousedem #co #delat