Znečištění v České republice v roce 2000 a současné snahy o zlepšení

V novodobých českých dějinách měla zásadní význam změna politického režimu v roce 1989, po níž byla přijata modernější proenvironmentální legislativa a byla formulována první strategie pro zlepšení životního prostředí v ČR. Následně v r. 1995 byla schválena první Státní politika životního prostředí (SPŽP). V roce 2020 byl vydán již 6. dokument tohoto typu podporující zlepšení stavu životního prostředí v ČR.

Státní politika životního prostředí

V roce 1998 přijala vláda České republiky novou SPŽP, kterou se zavázala k principu udržitelného rozvoje. SPŽP byla následně aktualizována v roce 1999 a v roce 2001, kdy byla dne 10. ledna 2001 schválena usnesením vlády č. 38. Důvodem pro aktualizaci bylo uvedení SPŽP do souladu s dokumenty a prioritami politiky životního prostředí EU. Opět zde byla zahrnuta témata k věcným kapitolám, zejména pak ke znečištění ovzduší, jehož význam se se zvyšujícím objemem dopravy zvyšoval. Obsah SPŽP byl zaměřen i na institucionální zajištění, zejména na zapojení nově vzniklých krajů.

Koncepční dokument Státní politika životního prostředí, schválený usnesením vlády č. 472/1995 ze dne 23.8. 1995, ukládal pro krátkodobý horizont 1995-1998 28 termínovaných konkrétních opatření. V roce 1999 byla platnost tohoto dokumentu usnesením vlády zrušena. K 14. 4. 1999 byla většina opatření realizována a zbývající byla v pokročilém stádiu příprav. Mezi nejdůležitější realizované opatření se řadilo přijetí 7 zákonů vztahujících se k lesům, rostlinným druhům, odpadům, odpadním vodám, právu na informace o životním prostředí, chemických látkách a vod. Také byly schváleny vládou a předloženy Parlamentu ČR zákon o prevenci průmyslových havárií a zákon o zřízení NP České Švýcarsko.

Státní politika životního prostředí ČR 2004 až 2010 byla schválena usnesením vlády č. 235 ze dne 17. 3. 2004 a vymezila konsensuální rámec pro další směřování environmentálně udržitelného rozvoje. V červnu 2007 bylo vládě předloženo pro informaci střednědobé vyhodnocení plnění SPŽP 2004 - 2010 za období 2004 - 2006, jehož cílem bylo zhodnotit plnění opatření uvedených v dokumentu.

SPŽP 2004 - 2010 definovala prioritní problémy životního prostředí ČR, formulovala zásady a stanovila cíle a opatření v prioritních oblastech, v sektorových politikách a oblasti aplikace nástrojů. SPŽP 2004-2010 byla rozdělena na tyto prioritní oblasti životního prostředí: ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti udržitelné využívání přírodních zdrojů (vč.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Státní politika životního prostředí 2012 - 2020 byla členěna na tyto tematické oblasti: ochrana a udržitelné využívání zdrojů, ochrana klimatu a zlepšení kvality ovzduší, ochrana přírody a krajiny, bezpečné prostředí. ČR jakožto člen Evropské unie v oblasti životního prostředí kladla v SPŽP 2012 - 2020 důraz na plnění závazků plynoucích ze schválené environmentální legislativy EU a důležitost být aktivním a důvěryhodným partnerem při projednávání nových dokumentů. Cílem ČR bylo aktivně rozvíjet zahraniční environmentální spolupráci.

Vzhledem k omezeným finančním zdrojům ze státního rozpočtu byl předpoklad využít na realizaci navržených opatření především prostředky z fondů EU.

Zastřešující strategický dokument Státní politika životního prostředí České republiky 2030 s výhledem do 2050 (dále jen „SPŽP 2030“) byla schválena vládou ČR usnesením č. 21 dne 11. 1.

Kvalita ovzduší a její vývoj

Znečištěné ovzduší je problém, se kterým se Česká republika vypořádává dlouhodobě. A zatím ne moc úspěšně. V 70. a 80. letech patřila ČR k zemím s nejhoršími výsledky v Evropě. Po roce 2000 ale začaly koncentrace škodlivin v ovzduší zase stoupat a situace se teď lepší jen pomalu. Podle studie Global Air Quality City Ranking 2018 patří mezi stovku nejznečištěnějších měst v Evropě neuvěřitelných 31 měst a obcí v Česku.

Veškeré výrobní a spalovací procesy v průmyslu jsou pro ovzduší velká zátěž. Největší znečištění ale pravděpodobně nevzniká kvůli průmyslu. Produkují přímo domácnosti. Vědci z Českého hydrometeorologického ústavu nedávno zjistili, že na znečištění ovzduší se vytápění domácností podílí více než průmysl (průzkum probíhal na Ostravsku). Situaci zhoršují kotle na tuhá paliva, hlavně uhlí, ale i biomasu. Znečištění způsobené dopravou trápí velká města, hlavně Prahu. Osobní i nákladní automobily zvyšují koncentraci prachových částic, oxidů dusíku i dalších plynů.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Abychom pochopili, jak nám které látky škodí, musíme se nejdřív podívat na to, jak čistotu ovzduší vlastně zkoumáme. Pomocí měřících stanic se na různých místech Česka sleduje koncentrace škodlivých látek ve vzduchu. Měří se v mikrogramech (miliontinách z gramu) nebo nanogramech (miliardtinách z gramu) na metr krychlový vzduchu. Tato látka je pro lidi vysoce toxická a karcinogenní. Má negativní účinky na nervový a imunitní systém.

Ukažme si znečištění na příkladu: imisní limit je 1 nanogram na metr krychlový vzduchu. V nejhorších oblastech Ostravska, nejvíce znečištěné části naší země, se hodnoty šplhají až na deset nanogramů. Desetkrát tedy překračují povolený limit. Problém ale rozhodně nemá jen Ostravsko. Představují druhé z největších rizik znečištění ovzduší v ČR. Pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice a z vytápění domácností. Ke znečištění prachem také hojně přispívá doprava, která částice nejenom vytváří, ale navíc víří ty již usazené zpátky do ovzduší.

Vyšší hodnoty ve vzduchu totiž přispívají ke vzniku skleníkového efektu a globálnímu oteplování planety. Oxid uhličitý v atmosféře vstřebává infračervené záření, které by jinak unikalo do vesmíru.

Oblast Karvinná/Ostrava/Frýdek-Místek je krajem s nejznečištěnějším ovzduším v ČR. Největší problémy způsobují pevné prachové částice a rakovinotvorný benzo(a)pyrenu. Důvodem je velké množství domácností, které používají kotle na tuhá paliva, průmysl, ale také znečištění z polské strany. Situaci ještě zhoršují podmínky krajiny, ve které se Ostravsko nachází. Ovzduší v tomto kraji znečišťuje hlavně průmysl, konkrétně těžba hnědého uhlí a jeho následné spalování. Hlavní město nejvíc trápí znečištění způsobené dopravou. Pravidelně se zde měří hodnoty polétavého prachu, které překračují imise.

Podle průzkumů a měření dýchají Češi nejzdravější vzduch v Jihočeském kraji, Plzni a na Vysočině.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Osobní přínos ke zlepšení životního prostředí

• Používej hromadnou dopravu nebo jezdi na kole.
• Vytápěj ekologicky.
• Nespaluj plasty a odpadky. Vzniká tím hustý toxický kouř, který může mít karcinogenní účinky.

Vezmi změnu v České republice do svých rukou. Pojď s námi měnit nejen čistotu ovzduší, ale celé krajiny.

Znečištění ovzduší a lesní porosty

Přetrvávající spalování fosilních paliv (zejména uhlí a ropných paliv) v kombinaci s nepříznivými rozptylovými podmínkami způsobilo, že loni bylo znečištěním ovzduší zasaženo 68 % obyvatel (oproti roku 2016, kdy to bylo 59 %). V roce 2017 bylo vyhlášeno 39 smogových situací (oproti pěti v roce 2016) a vlivem prachu v ovzduší předčasně zemřelo 5 700 lidí (v roce 2016 to bylo “jen” 4 300 předčasných úmrtí). Hlavními zdrojem prachu v ovzduší jsou domácí kotle a kamna na uhlí (primární prach) a uhelné elektrárny a teplárny (hlavně prach vznikající v atmosféře z plynného znečištění) [1], někde však nejvíce obtěžuje automobilová doprava či průmyslové podniky. Celkově znečištění ovzduší zabíjí v ČR až 11 000 lidí ročně [2].

Zpráva o životním prostředí popisuje i dlouhodobější trendy a potvrzuje, že zaváděním ekologických řešení a inovacemi se daří snižovat zatížení životního prostředí, i když zároveň roste ekonomika. Zpráva jasně ukazuje, že se změna klimatu stala také rozbuškou (nikoli hlavní příčinou) pro masivní hynutí českých lesů, kde byly v minulosti nevhodně vysázeny smrky. Ty potřebují vlhčí a chladnější klima než bylo, je a bude na většině území ČR. Zdravotní stav lesů se oproti roku 2000 i oproti 2010 výrazně zhoršil. Nemocných je 74 % jehličnanů a 39 % listnáčů.

Zpráva říká, že současné masivní usychání lesů je “důsledek spolupůsobení sucha, nevhodné druhové skladby, velké rozlohy stejnověkých porostů, imisní zátěži apod. Změna klimatu také umocňuje nejen problémy lesů, ale také zemědělské krajiny. Ohrožení erozí půdy je nyní větší než v roce 1990, 2000 i 2010. Kvalita zemědělské půdy se od roku 2000 nezvyšuje a používáme více pesticidů než na začátku tisíciletí. Pozitivní je naopak rostoucí plocha ekologického zemědělství - výměra od roku 2000 vzrostla více než trojnásobně (na 520 tis. ha) a tvoří již více než 12 % celkové zemědělské plochy. Stále však jde jen o ostrovy v krajině ovládané průmyslovým zemědělstvím.

V roce 2017 opět vzrostla železniční doprava - o 7,4 procent proti roku 2016 (kdy zase vzrostla o 6,6 % oproti roku 2015). Spotřeba surovin na produkci 1000 Kč HDP byla 37,3 kg, což znamená pokles již o téměř 40 % oproti roku 2000. Energetická náročnost ekonomiky klesla za stejné období o téměř 30 %. Česká republika dosáhla jen 11% podílu ve výrobě obnovitelných zdrojů energie a rozvoj nadále stagnuje. Podobně recyklace komunálních je na úrovni 38 %, stále převažuje skládkování. V obou těchto důležitých oblastech hluboko zaostáváme za západní Evropou.

Emise skleníkových plynů

Skleníkové plyny se vyskytují v atmosféře Země a přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Jsou produkovány nejen přirozenými procesy v přírodě, ale i činnostmi člověka. Sledováním těchto tzv. antropogenních emisí skleníkových plynů se zabývá inventarizace emisí a propadů skleníkových plynů.

Celkové emise skleníkových plynů včetně zahrnutí jejich propadů ze sektoru Využívání území, změny ve využívání území a lesnictví (LULUCF), vyjádřené v ekvivalentních hodnotách oxidu uhličitého (CO2 ekv.), poklesly v ČR z hodnoty 192 mil. tun v roce 1990 na 137 mil. tun v roce 2019 (Tab. X.1). Samotné emise (bez LULUCF) poklesly z hodnoty 199 mil. tun na 123 mil. tun, vůči referenčnímu roku 1990 došlo k poklesu o 38 %. Přitom závazek České republiky v druhém kontrolním období Kyotského protokolu, které končí v roce 2020, je snížení emisí o 20 % vůči roku 1990.

Podíl jednotlivých sektorů na celkových emisích v CO2 ekv. v průběhu let je patrný z Obr. Podíl emisí CO2 na celkových emisích skleníkových plynů v CO2 ekvivalentu (bez LULUCF) byl v roce 2019 82 %, podíl emisí CH4 10 % a podíl emisí N2O 5 %. Podíl fluorovaných uhlovodíků v CO2 ekv. Jak bylo již zmíněno, systém emisního obchodování je důležitou součástí zdrojů dat při přípravě podkladových údajů pro inventarizaci emisí skleníkových plynů (ČHMÚ 2021c). Emise vykazované v EU ETS v roce 2019 dosáhly 62,4 Mt CO2, což činí necelých 61,5 % z celkových emisí CO2 České republiky.

Emise CO2 pocházejí zejména ze spalování fosilních paliv. Z ostatních procesů přispívá zejména odsiřování, rozklad uhličitanů při výrobě vápna, cementu a skla, metalurgická a chemická výroba. K emisím a propadům (pohlcení CO2) dochází v sektoru LULUCF. Jak je vidět z Obr. X.2, do roku 2017 převládaly z LULUCF propady CO2, ovšem od roku 2018 již převládají emise. Tato situace je způsobená kůrovcovou kalamitou, která vyžaduje kácení lesních porostů, jež by jinak CO2 zachytávaly.

V jiných oblastech, jako např. v průmyslových procesech, není dosud zachytávání CO2 v ČR registrováno. K emisím CO2 ze spalovacích procesů přispívá nejvíce spalování pevných paliv, v menší míře pak i spalování kapalných a plynných paliv. V posledních letech dochází ke změnám ve struktuře používaných paliv, zvyšuje se podíl spalování zemního plynu a biomasy, naopak je patrný pokles využívání uhelných paliv. I tak ale v ČR využití především hnědého uhlí a dalších uhelných paliv stále převládá (ČHMÚ 2021c).

Mezi roky 1990 a 2019 došlo k poklesu emisí CO2 o 28 % a podílel se na něm zejména pokles v odvětvích Energetiky - ve výrobě elektrické energie a tepla pro výrobní závody a služby, domácnosti a další. Pokles emisí při spalování ve výrobních podnicích na začátku 90. let je dán útlumem a restrukturalizací některých průmyslových odvětví, ke konci období byl pokles emisí způsoben úsporami a zaváděním nových technologií. Snížení emisí ve službách a domácnostech lze připsat na vrub hospodárnějšímu využití energií (zvyšování energetické účinnosti, zejména zateplování budov, a hospodárnějšímu nakládání s energií). Naopak v dopravě je patrný opačný trend, a to nárůst emisí. Ten se ale v posledních letech zastavil a emise spíše kolísají, což je dáno obecně efektivnějšími možnostmi spalovacích procesů a také změnou složení spalovaných pohonných hmot.

Metan (CH4) je z pohledu produkce v ČR druhý nejdůležitější skleníkový plyn. Antropogenní emise CH4 v ČR pocházejí zejména z těžby, úpravy a distribuce paliv; tento typ emisí je označován jako fugitivní (emise volně unikající do ovzduší). Dalšími významnými zdroji emisí CH4 jsou chov zvířat, anaerobní rozklad bioodpadů při jejich ukládání na skládky a čištění odpadních vod. Při chovu zvířat tento plyn vzniká během trávicích pochodů (zejména u skotu) a při rozkladu exkrementů živočišného původu.

Změny v těchto oblastech se pak projevují i na trendech emisí CH4; v posledních letech je např. patrná změna ve fugitivních emisích z těžby a zpracování paliv v návaznosti na uzavření některých dolů na Ostravsku (ČHMÚ 2021c). V období 1990-2019 došlo ke snížení emisí CH4 o 47 %, které bylo způsobeno zejména poklesem těžby uhlí a stavu hospodářských zvířat, v menší míře pak i nižší spotřebou pevných paliv v domácnostech.

Největší množství emisí oxidu dusného (N2O) pochází ze zemědělských aktivit, zejména z denitrifikace dusíku dodávaného do půdy ve formě umělých hnojiv nebo organického materiálu. Dalším významným zdrojem je výroba kyseliny dusičné a další chemický průmysl, v menší míře i doprava (automobily s katalyzátory) (ČHMÚ 2021b). V období 1990-2019 došlo k poklesu emisí N2O o 40 %.

Emise fluorovaných plynů vzrostly od roku 1995 ze 103 kt na 3 823 kt CO2 ekv. v roce 2019. Tím vzrostl i podíl fluorovaných plynů na celkových agregovaných emisích z průmyslových procesů (z 0,7 % v roce 1995 na 24,6 % v roce 2019). Tyto látky nejsou v ČR vyráběny a veškerá jejich spotřeba je kryta dovozem. Jsou využívány zejména v chladírenské a klimatizační technice (zejména HFCs), v elektrotechnice (zejména SF6 a nově od roku 2010 i NF3) a v řadě dalších oborů (např. plazmatické leptání, náplně hasicích prostředků, hnací plyny pro aerosoly a nadouvadla).

Emise vznikají především úniky ze zařízení, ve kterých jsou tyto plyny používány. Nárůst emisí je způsoben jejich používáním jako náhrady za látky poškozující ozonovou vrstvu Země (CFC, HCFC - zejména jako chladiva), vyšším používáním moderních technologií (klimatizace) a výrobním zaměřením ČR (produkce automobilů a klimatizačních jednotek) (ČHMÚ 2021c).

Rapidní nárůst emisí F-plynů ve spojení s jejich vysokým potenciálem globálního oteplování (GWP, Global Warming Potential) vedl celosvětově ke zvýšené pozornosti v monitorování úrovně emisí a následně k regulaci použití F-plynů. Tyto regulace se týkají zejména aplikací, pro které jsou k dispozici alternativní technologie, které jsou ekonomicky efektivnější a mají menší nebo žádný dopad na klimatický systém Země. Efekt legislativních opatření se již projevil např. při použití fluorovaných plynů jako meziokenní izolace, nadouvadla nebo jako chladiva do chladírenské techniky určené pro domácnosti, kde se již tyto plyny nepoužívají. V posledních letech tak dochází k nahrazování fluorovaných plynů s vysokým GWP za plyny s nízkým GWP. Nicméně i nadále jsou jejich emise stále uvolňovány do atmosféry z důvodu dlouhé životnosti těchto zařízení.

Soustava Natura 2000

Evropská unie má několik směrnic v oblasti ochrany přírody a krajiny, které Česká republika implementuje do svých zákonů. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zajišťuje naplňování především směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, které obě ukládají vytvořit síť evropských chráněných území pod názvem soustava Natura 2000 a sledovat stav druhů a stanovišť.

Směrnice o ptácích představuje jeden z prvních právních předpisů Evropské unie na ochranu přírody a je jednou ze dvou směrnic na ochranu biologické rozmanitosti (biodiverzity) na území Evropské unie, které ukládají vytvoření soustavy území známé jako Natura 2000. Tato směrnice se týká ochrany populací všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na území členských států EU. Cílové druhy ptáků, kterých se tato ochrana týká, jsou vyjmenovány v Příloze I Směrnice o ptácích.

Členské státy pak mají na základě této směrnice za úkol vytvořit soustavu zvláště chráněných území (tzv. ptačích oblastí) určených pro ochranu druhů uvedených v této příloze. Česká republika implementovala směrnici o ptácích do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) a jednotlivé ptačí oblasti (anglicky Special Protection Areas - SPA) jsou v ČR vyhlašovány samostatně formou nařízení vlády.

Tato směrnice představuje jednu ze dvou směrnic na ochranu biodiverzity na území Evropské unie, které ukládají vytvoření soustavy území zvané Natura 2000. Typy stanovišť a druhy rostlin a živočichů, kterých se tato Směrnice týká, jsou uvedeny v jejích Přílohách I, II a IV. Zvláštní důraz je kladen na prioritní typy stanovišť a prioritní druhy, které mají pro Evropskou unii zvláštní význam vzhledem k podílu jejich přirozeného výskytu na území EU.

Česká republika implementovala směrnici o stanovištích do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) a jednotlivé evropsky významné lokality (anglicky Special Areas of Conservation - SAC) jsou v ČR vyhlašovány samostatně formou nařízení vlády.

Směrnice č. Rámcová směrnice o vodách pokrývá celou oblast životního prostředí. Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických, pobřežních a podzemních vod (vztahuje se tedy na veškeré vodstvo).

Jedním z nejvýznamnějších právních aktů v rámci EU, který sjednocuje přístup EU v boji proti invazním druhům je od ledna 2015 účinné nařízení Evropského parlamentu EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Nařízení se vztahuje na druhy v seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. "unijní seznam"), který byl publikován v roce 2016 jako Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1141. V roce 2017 byl doplněn navazujícím prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1263 (doplněno 12 druhů) a v roce 2019 pak bylo přidáno dalších 17 druhů.

Dalším významným dokumentem je také nařízení Rady č. Obsah těchto nařízení byl implementován do naší legislativy, konkrétně do novely zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších dotčených předpisů (zákon č. 246/1992 Sb, na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, zákon č. 99/2004 Sb.

České vládě bude zítra podruhé předložen návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, jejímž cílem je především zavedení evropských směrnic o ochraně přírody do našeho právního řádu. K jejich naplnění je kromě úpravy zákona nutné navrhnout chráněná území evropského významu a zajistit jejich ochranu. Vláda by tak měla odstartovat legislativní proces vedoucí k uvedení soustavy Natura 2000 v život. „Jestli návrh novely projde vládou, měla by se jím zabývat Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR na své podzimní schůzi. Natura 2000 by tak získala právní oporu, která je nutná pro její naplnění v praxi.

Pokud by se ovšem proces zastavil (novela by neprošla vládou či Parlamentem), Evropská komise by zřejmě podnikla rázné kroky, které by mohly směřovat až k procesu u Evropského soudu a udělení vysoké pokuty ČR,“ řekl Vlastimil Karlík, předseda sdružení Arnika, které vede osvětovou kampaň o Natuře 2000.

Natura 2000 je soustava chráněných území evropského významu, jejíž vytvoření požaduje Evropská unie. Přípravné vědecké práce na tomto projektu probíhají v České republice od roku 2000 a jsou na vysoké úrovni i v evropském měřítku. Přijetí nového zákona je klíčovým krokem k tomu, aby Česká republika splnila své závazky vůči EU v oblasti ochrany přírody. Díky Natuře 2000 by se v české přírodě měli udržet vzácní živočichové jako bobr, vlk či rys. Nechrání však jen zvířata, ale i rostliny a celá přírodní stanoviště jako lužní lesy, rašeliniště nebo vlhké louky.

"Natura 2000 znamená významnou změnu přístupu k ochraně přírody. Podle směrnic záleží především na výsledku, to jest na zachování chráněných druhů a přírodních stanovišť. Důraz by měl být kladen hlavně na finanční nástroje, tedy na kompenzace a finanční podporu trvale udržitelného hospodaření,“ vysvětlil Karlík.

Podle zkušeností Arniky se mnoho obyvatel žijících v oblastech Natury 2000 obává zákazů a omezení, které by vyhlášení nových chráněných území mohlo znamenat. „K restrikcím by mělo dojít jen tam, kde je to zcela nezbytné,“ ujišťuje Karlík. Podle něj to přesto nový zákon nebude mít lehké. „Lze předpokládat, že v rámci projednávání zákona dojde k pokusům o omezení účasti veřejnosti na rozhodování. Velkou diskusi jistě vzbudí i evropské požadavky na posuzování plánů a projektů, které by mohly území Natury 2000 poškodit,“ uvedl.

tags: #znečištění #v #přírodě #2000 #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Happy Hemp deodorant – recenze
• Dopady Výroby Elektřiny v ČR
• Podzimní příroda
• Zajímavosti o mužském přirození
• Náklady na pobyt v přírodě pro děti