Znečištění vody z dopravy kamionů v České republice

Obor dopravy, a zejména pak silniční nákladní dopravy, je historicky zodpovědný za poměrně velkou porci globálních emisí skleníkových plynů.

V mezinárodním měřítku tvoří silniční doprava zhruba 7 % celkových emisí CO2 spojených s energetickým využitím fosilních paliv (údaje Evropské agentury pro životní prostředí EEA za rok 2019). Navíc, mezi roky 2000 a 2019 se podle stejné studie EEA emise CO2 z provozu těžkých nákladních vozidel v 27 členských státech EU zvýšily o 5,5 %.

Kromě oxidu uhličitého (CO2), který je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, emituje ale silniční nákladní doprava i další znečišťující látky (polutanty), jako jsou oxidy dusíku, oxid siřičitý a neméně nebezpečné pevné částice či polétavý prach.

Tyto polutanty mají významné dopady na kvalitu ovzduší, zejména v městských oblastech nebo podél hlavních dopravních tahů.

Obor dopravy má vysoké negativní dopady na životní prostředí i v dalších klíčových ohledech. Je tak jedním z největších konzumentů fosilních paliv a velmi významným zdrojem hlukových emisí. Pro svůj rozvoj vyžaduje také neustálé rozšiřování silniční infrastruktury, což znamená nežádoucí zábor půdy a ničení přirozeného prostředí rostlin a živočichů.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Všechny výše uvedené faktory společně znamenají, že firmy podnikající v silniční nákladní či kamionové dopravě mají vysokou odpovědnost za životní prostředí a že musí neustále hledat nové možnosti zvyšování udržitelnosti v rámci své činnosti.

Běžně se tak setkáváme s pojmem udržitelné dopravy, který znamená takový systém, jenž začleňuje nejlepší současné postupy z celého oboru s cílem minimalizace znečištění životního prostředí, produkce odpadů a spotřeby zdrojů.

Pojem přitom poukazuje na činnosti, které směřují k vyhodnocování a zlepšování nejen environmentálních, ale i sociálních a ekonomických standardů.

Vzhledem ke svým rozsáhlým dopadům na životní prostředí je silniční nákladní doprava často v ohnisku zájmu řešení udržitelnosti. Udržitelné dopravní společnosti přijímají různé postupy a různá opatření, která tvoří budoucnost dopravy.

Může to být přechod celého vozového parku nebo jeho části na alternativní paliva, optimalizace tras s využitím vhodného softwaru pro řízení vozového parku, nebo spolupráce s jinými dopravci, rejdaři a operátory při vytváření chytrých dodavatelských a logistických řetězců.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Kromě environmentálních otázek se téma udržitelné dopravy týká také sociálních a ekonomických problémů, spojených se silniční nákladní dopravou, i zde se hledají řešení problémů. Velmi často jsou tak skloňovány pojmy tzv. společenské odpovědnosti řízení firem (ESG neboli „Environmental, social, and corporate governance“ znamená zodpovědné environmentální, sociální a korporátní řízení, CSR neboli „Corporate social responsibility“ znamená společensky zodpovědné podnikání), které představují výzvu k udržitelnosti podnikání a rezonují i v oboru silniční nákladní dopravy.

Úspěšné firmy si dnes jasně uvědomují, že tyto postupy vedou nejen ke zvýšení ziskovosti, ale také k iniciování pozitivních změn a zlepšení image a prestiže firmy ve společnosti.

Aktuálně se v celém světě investuje velké úsilí do potlačení negativních environmentálních a společenských dopadů průmyslu, včetně silniční nákladní dopravy. Cílem je nalézt lepší, ekologicky příznivější a efektivnější metody uspokojení poptávky spotřebitelů i celého podnikání.

Evropská komise v rámci udržitelného rozvoje dopravy dlouhodobě sleduje cíl přesunu významnější části nákladní dopravy na železnici a na vnitrozemské vodní cesty, mezi jinými také formou rozšiřování kombinované dopravy (především kontejnerové).

Role silniční nákladní dopravy v evropské ekonomice je ale nenahraditelná - zejména, ale nejen v oblasti tzv. poslední míle, tedy dodávky zboží konečnému zákazníkovi. Zde se všechny subsystémy (silniční, železniční a vodní doprava) vzájemně doplňují a tvoří ucelený dopravní systém.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Snad nejdůležitější z opatření, které jsou významněji v rukou samotné dopravní firmy, je přechod z tradičních fosilních na alternativní paliva a také na elektrická vozidla.

Díky investicím do vozidel poháněných alternativními palivy mohou environmentálně uvědomělé dopravní společnosti přijmout skutečně reálné kroky směrem ke zvýšení udržitelnosti svého podnikání. V oblasti elektrifikace silniční nákladní dopravy se již několik let experimentuje s liniovou elektrifikací dálnic (projekt Siemens eHighway).

Dalším významným krokem, který může přijmout každá dopravní firma, je optimalizace plánování tras s využitím telematických dat a odpovídajícího softwaru pro řízení vozového parku.

Při vhodné analýze dat a plánování efektivnějších tras vozidel může dopravní společnost svým řidičům zkrátit dobu na cestách i dobu čekání v zácpách a stejně tak potlačit převážení prázdných kamionů. Navíc, rozborem dat o jízdách každého jednotlivého řidiče můžeme u zaměstnanců podpořit ekologicky příznivé chování za jízdy; rychlost a styl jízdy, například také měkčí akcelerace a brždění, má totiž přímý vliv na ekonomiku jízdy, tedy především na spotřebu paliva.

Data shromážděná v tomto softwaru tak výrazně pomáhají při snížení spotřeby paliva a tím i snížení emisí skleníkových plynů.Třetí možností, kterou mají silniční nákladní dopravci k dispozici při zlepšování udržitelnosti svého podnikání, je kvalitní údržba a inovování stávajících zařízení. Pravidelná údržba vozidel, kontrola tlaku v pneumatikách, seřizování motoru a technická kontrola vozu i jeho emisního systému, to všechno jsou neobyčejně důležitá opatření pro zajištění optimální spotřeby paliva a objemu emisí.

Pohled do udržitelné budoucnosti Udržitelná budoucnost silniční nákladní dopravy přináší vysoký potenciál pro změny i pro transformaci celého odvětví. Bateriový pohon kamionů byl donedávna omezený nízkými kapacitami baterií, které nestačily na vysoký výkon vyžadovaný těžkým nákladním vozidlem; dnes již ale na elektrických kamionech s velkou tažnou silou a kapacitou baterií pracuje celá řada výrobců vozidel.

Stejně tak se neustále zlepšuje vývoj alternativních paliv, které jsou zajímavým příslibem pro environmentálně udržitelnou silniční dopravu. Z nich nejznámější je zřejmě technologie vodíkových palivových článků. Pokud by se tato paliva a zdroje energie podařilo prosadit u většiny nákladních dopravců, znamenalo by to obrovské zlepšení kvality ovzduší i výrazné snížení emisí skleníkových plynů z dopravy.

Mezi další aspekty, které budou nejspíše formovat budoucnost udržitelné dopravy, patří samořiditelná neboli autonomní vozidla (která by měla přinést zejména optimalizaci stylu jízdy a tím i využití paliva), udržitelná infrastruktura, jako jsou dobíjecí stanice pro elektrická vozidla a plnicí stanice pro vodíkové palivové články, anebo využití udržitelných a recyklovaných materiálů při výrobě vozidel.

Neobyčejně důležitým faktorem budoucnosti udržitelné dopravy je vhodné regulační prostředí. Vlády jednotlivých členských zemí EU i jiných zemí světa tak neustále přijímají přísnější a přísnější emisní normy a poskytují dotace či jiné pobídky na pořízení elektrických či nízkoemisních vozidel. Hrají také důležitou roli při budování udržitelné infrastruktury, zmíněné v předcházejícím odstavci. Vládní regulace tak pomáhají nasměrovat výrobu nákladních automobilů i samotnou nákladní silniční dopravu do udržitelné budoucnosti.

V dokumentaci EIA, kterou nedávno předložilo Ředitelství vodních cest Ministerstvu životního prostředí k posouzení, se uvádí, že ani po vybudování plavebního stupně nebude dolní Labe splavné po celý rok. Studie navíc předpokládá návaznou silniční dopravu po dobu 122 dnů v roce kvůli nízkému stavu vody.

Doprava bude probíhat z přístavu v Rozbělesích přes Podmokly na Teplickou do Jílového a na D8. Kromě toho, ani v případě, že by se z Labe stala říční dálnice (což samozřejmě nemůže zajistit jeden jez u Děčína), není zaručeno, že zákazníci nedají přednost jinému způsobu dopravy. O tom rozhodnou pravidla volného trhu.

Na trase Praha-Hamburg je průměrně požadována přepravní doba pro většinu komodit 24 hodin (většina bank poskytuje dopravcům krátkodobé úvěry na 48 hodin). Deklarovaným smyslem PSD je zvýhodnit podmínky pro podnikání v lodní dopravě.

Stavbu jezu není možné považovat za celkově ekologický počin jen z důvodu výstavby vodní elektrárny. Ta je jen doplňkem k této stavbě. Sama o sobě může být ekologickým zdrojem energie, avšak negativa spojená s přehrazením přírodního toku Labe, jako jsou nepřiměřená rizika pro rybí populace a jejich migraci v řece, její přínos nevyváží.

Kompenzační opatření jsou především nutnou součástí projektu. Pokud něco zničíte, například nějakou výstavbou, tak byste to měli pochopitelně adekvátně nahradit (kompenzovat). Fakta ale zůstávají pro všechny stejná. Ekonomicky udržitelnou lodní dopravu na Labi jez u Děčína zachránit nemůže.

A obyvatele Podmokel čeká po dobu 122 dní v roce hluk a znečištěné ovzduší kvůli nárůstu kamionové dopravy.

V březnovém čísle Principu (11/2012) jsme se dočetli o mnohých negativech a nepotřebnosti Plavebního stupně Děčín neboli jezu. Ochránci životního prostředí proti plavebnímu stupni bojují již od počátku zrodu myšlenky na jeho realizaci a naopak plavební společnosti a „šífáci" patřili k těm, kteří jezy obhajují.

Vzdutí hladiny po výstavbě plavebního stupně bude pouze na úrovni jednoleté vody, jde jen o možnost regulace vodního toku. Není tedy pravda, že budou vybetonované břehy a zatopené cyklostezky, naopak břehy budou moci být díky stabilitě hladiny řeky upravené, nebudou zanášeny a zase odkrývány, prostory kolem řeky se revitalizují, a to naopak cestovní ruch podpoří spolu s rozvojem vodních sportů a rybářů.

V článku se dočítáme o projíždění 200 kamionů denně. Již se ale nedovíme, na jakém výpočtu je toto číslo založeno. Pokud na základě praktických zkušeností objem nákladu kamionů a lodí poměříme, můžeme zjednodušeně dojít k počtu kamionů, které by se teoreticky v přístavu a okolí pohybovaly, ale číslo by bylo desetkrát nižší.

Navíc se nikde nedočteme o důležité součásti plavebního stupně - vodní elektrárně. Jedná se o obnovitelný zdroj energie, který se všechny vyspělé země snaží budovat. Mezinárodním dohodám neodporuje stavba plavebního stupně, ale naopak jim neodpovídá současný stav řeky Labe.

Projekt obsahuje mnoho revitalizačních a kompenzačních opatření a některá již byla realizována. Po proudu pod plánovaným plavebním stupněm byly vybudovány balvanité výhony, aby se zjistilo, zda se za nimi tvoří štěrkopískové náplavy.

Plavební stupeň Děčín má mnoho odpůrců i zastánců - a je to pochopitelné.

Obecné představy o čistotě vody v průplavech či na jiných vodních cestách bývají často velmi zkreslené. I s přísnými kritiky se patrně shodneme na skutečnosti, že kvalita v mnohých tocích či kanálech, na nichž se plavba neprovozuje, není vždy ideální.

Je výslednicí jistých pří- rodních podmínek i umělých vlivů, které jsou dány zdroji znečištění, účinností čistíren odpadních vod, samočisticími procesy ve vodě apod. Jistě bychom tedy našli - zejména v průmyslových oblastech - i mnoho vodních cest, ve kterých má voda vinou zmíněných vlivů od uspokojivé kvality daleko.

To ovšem ještě neznamená, že viníkem je vodní doprava, tj. že i ona je jedním ze zdrojů znečištění. Tato domněnka je lákavá, a někteří odpůrci projektu si představují, že z lodí vytéká nebo se z nich vyčerpává olej a nafta.

Znečištění vody nákladní vodní dopravou (připadající na 1 tkm) není podle provedených výzkumů vyšší než u železniční dopravy a je násobně nižší než u dopravy silniční. Bylo by tedy pošetilé dávat vodní dopravě vinu za stav kvality vody v tocích.

Čím více nákladů se podaří převést z kamionů do člunů, tím bude kvalita vody lepší. Intenzivní provoz plavby vede k vydatnému provzdušňování vody a k vyšší účinnosti samočisticích procesů.

Významný vliv na okysličování vody, a tedy i na její samočisticí schopnost má také provoz plavebních komor, zejména jejich prázdnění. Neměli bychom se vyhýbat ani námitce, že výstavbou jezů, tj. vytvářením vzdutých říčních zdrží s pomalou proudící vodou, se samočisticí schopnost přirozeně proudících toků zhorší.

Historické havárie spojené se znečištěním vody

Následující tabulka uvádí příklady historických havárií v Československu, které vedly ke znečištění vodních toků:

Tato tabulka ilustruje závažné dopady průmyslových havárií na vodní ekosystémy v minulosti a podtrhuje důležitost prevence a odpovědného chování v průmyslové výrobě a dopravě.

tags: #znečištění #vody #z #dopravy #kamionů

Oblíbené příspěvky:

• Krvácení pupečního pahýlu
• Eko cyklooblečení test
• Ekosystém horského lesa
• Odpadkové koše z oceli
• Oprava kávovarů DeLonghi