Předpisy pro znečištění ovzduší ve výrobní hale v České republice

Tento článek se zabývá předpisy týkajícími se znečištění ovzduší ve výrobních halách v České republice. Základním právním předpisem je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a prováděcí vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.

Specifické emisní limity

Vyhláška stanovuje specifické emisní limity pro různé typy stacionárních zdrojů znečištění, včetně spalovacích zdrojů, technologických procesů a dalších zařízení. Tyto limity se liší v závislosti na druhu paliva, tepelném příkonu zdroje a datu uvedení do provozu.

Specifické emisní limity pro plynové turbíny a pístové spalovací motory jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Specifické emisní limity pro plynové turbíny se uplatní pouze na provozní stavy, při kterých je překročeno 70 % instalovaného tepelného příkonu.

Pro spalovací stacionární zdroje, v nichž jsou současně nebo střídavě spalovány dva nebo více druhů paliv, se hodnoty specifických emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v části III přílohy č. 2 k této vyhlášce.

Pro teplovzdušný přímotopný spalovací stacionární zdroj, kterým se rozumí spalovací stacionární zdroj zařazený pod kód 1.4. podle přílohy č. Pro spalovací stacionární zdroj zařazený pod kód 1.4. podle přílohy č. 2 k zákonu, v němž spaliny přes výměník ohřívají vzduch nebo jiné plynné médium, přičemž ke kontaktu ohřívaného vzduchu nebo jiného plynného média a spalin nedochází a spaliny odchází odděleně komínem do ovzduší, jsou specifické emisní limity shodné se specifickými emisními limity stanovenými pro kotle, tzn. jsou vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku dl...

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Tabulka 1: Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje (příklad)

¹⁾ Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let, kterým bylo vydáno povolení provozu nebo jiné obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel podal úplnou žádost o povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27.
³⁾ Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let se vztahují následující specifické emisní limity pro NOx.
⁷⁾ Na spalování pevných a kapalných zbytků pocházejících z destilace či zpracování surové ropy pro vlastní spotřebu ve spalovacích stacionárních zdrojích, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27.

Měření emisí

Provozovatelé stacionárních zdrojů znečišťování jsou povinni provádět pravidelné měření emisí a ověřovat dodržování emisních limitů. Měření se provádí buď jednorázově, nebo kontinuálně, v závislosti na druhu zdroje a znečišťující látky.

Jednorázové měření emisí musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování. Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky2). Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro něž je vyžadováno osvědčení o akreditaci, jsou uvedeny v části I přílohy č.

Jednorázové měření emisí se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry jednotlivých na sebe navazujících vzorků nebo přístroji pro kontinuální měření emisí. V rámci jednorázového měření emisí se za jednotlivé měření považuje odběr jednotlivého vzorku a jeho vyhodnocení.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

U stacionárního zdroje vybaveného technologií ke snižování emisí tuhých znečišťujících látek s výstupní koncentrací nižší než 50 mg.m-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí 3 jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek.

Jednorázové měření emisí se u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW provádí při stabilních provozních podmínkách a při reprezentativní a rovnoměrné zátěži, přičemž do výsledků jednorázového měření emisí se nezapočítávají hodnoty získané v době uvádění stacionárního zdroje do provozu a při jeho odstavování z provozu.

U spalovacích stacionárních zdrojů podle § 13 o jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalujících výhradně lehký topný olej, naftu, zemní plyn, degazační plyn, zkapalněný zemní plyn, vodík nebo zkapalněné ropné plyny a jejich směsi lze jednorázové měření oxidu uhelnatého a oxidů dusíku provádět potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými články nebo jinými přístroji pro kontinuální měření emisí.

Další povinnosti provozovatelů

Kromě dodržování emisních limitů a provádění měření mají provozovatelé stacionárních zdrojů znečišťování i další povinnosti, například:

• Vést evidenci o provozu zdroje a spotřebě paliv a surovin.
• Ohlašovat údaje o emisích do informačního systému kvality ovzduší.
• Provádět pravidelné kontroly technického stavu a provozu zdroje.
• Přijímat opatření ke snižování emisí a minimalizaci dopadů na životní prostředí.

Prach v pracovním prostředí

Zvláštní pozornost je věnována prašnosti v pracovním prostředí výrobních hal. Míru znečištění ovzduší prachem vyjadřuje koncentrace aerosolu. Koncentrace aerosolu se určuje bud' hmotnostně, tj. hmotností veškerých částic obsažených v jednotce objemu vzduchu [v pracovním ovzduší obvykle (mg.m-3)] , nebo početně - počtem částic v jednotce objemu vzduchu [v pracovním prostředí obvyklé u vláknitého prachu (vl.cm-3)]. Měří se proto průměrné celosměnové koncentrace. Standardní metodou měření prašnosti je metoda gravimetrického stanovení.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Při opatřeních k ochraně před prachem je třeba uvážit specifické účinky prachu, který se na daném pracovišti vyskytuje. Riziko expozice prachu vůči zaměstnancům musí být vylučováno nebo alespoň omezováno na minimum v souladu s dostupností technických opatření, technologických opatření a náhradních opatření: organizační opatření, OOPP (kukly s přívodem vzduchu, polomasky, respirátory pro daný druh prachu, čtvrtmasky, polomasky s různými filtry), zdravotnická prevence.

tags: #znečištění #vzduchu #ve #výrobní #hale #předpisy

Oblíbené příspěvky:

• Emise vozidel na LPG
• Co dělat, když najdete morče
• Efektivní řešení bioodpadu
• Svoz odpadu Bučovice – podrobnosti
• Studie hmyzu v Beskydech