Zničení přírody povodněmi

Povodně provázejí lidstvo od nepaměti. V přírodě jsou záplavy naprosto přirozeným úkazem, který má svou nenahraditelnou roli a pro správné fungování krajiny je nepostradatelný. Povodně začaly být nebezpečné ve chvíli, kdy začaly ohrožovat člověka, který si na často zaplavovaných územích začal stavět svá sídla.

Povodně se proto na většině toků vyskytují nejčastěji na jaře, v době tání sněhu (tzv. zimní povodňový režim). Na jaře dosahují povodňové vlny zpravidla největšího objemu, vyznačují se plochým tvarem a dlouhou dobou trvání. Vyskytují se v nížinách a pahorkatinách.

Na některých tocích, zejména na jejich horních úsecích, převažují letní povodně, způsobené dešti trvajícími několik desítek hodin nebo několik dní (letní povodňový režim). Tyto povodně mívají zpravidla menší objem, než zimní, povodňová vlna ale bývá strmější, někdy i s několika vrcholy v důsledku členitosti říční sítě a nerovnoměrného rozložení srážek.

Třetím typem povodní u nás jsou povodně způsobované krátkodobými prudkými bouřkovými lijáky. Mají strmý průběh a krátkou dobu trvání.

Svůj podíl viny na povodních má podle odborníků na krajinotvorbu i člověk. Důležitý je podle expertů výběr plodin, které mají schopnost zadržet v krajině v případě potřeby přebytečnou vodu. Říká to i Jindřiška Kopková z ekologické farmy Mlýnec na Táborsku, které letošní povodně zničily úrodu.

Čtěte také: Ekologové a Šumava

„Jestli z ní chce opravdu vydřít to, aby z toho měl nějaký zisk, anebo se k ní bude chovat tak, že se jí přizpůsobí. To znamená, že využije louky a pole tak rozmanitě, aby zabránil tomu, aby došlo k zničení splachů orné půdy.

V současné době proto ochránci přírody na několika místech v Jeseníkách a Beskydech spustili pilotní projekt. Na Valašsku se aktuálně pracuje třeba v oblasti Veřovických vrchů u Zašové.

„Vytvořili jsme aplikaci, do které zaznamenáváme všechny defekty, na které v krajině narazíme. Myslí se tím právě cesty po lesní mechanizaci nebo přerušená prameniště,“ popisuje Kubín. Ty pak porovnávají se všemi dostupnými mapami. A sledují i další ukazatele, důležitý je například sklon nebo vrstevnice.

Během pilotního ověření, která AOPK platí v rámci Národního plánu obnovy, sanují odborníci kilometry zhutněných cest po těžbě. To je ale jen velmi malá část toho, co lesy v zemi ukrývají.

Cílem ochránců přírody je proto dostat metody zadržování vody do povědomí lidí a taky do pravidel pro těžařské společnosti.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Lidé se v minulosti domnívali, že když upraví koryta toků, odvedou při povodních rychle vodu do nižších poloh. Chtěli zabránit tomu, aby se rozlila z koryta a způsobila jim škody na majetku.

Zvětšovali koryto a tím jeho kapacitu, aby voda odtékala pouze korytem a nezpůsobila jim škodu. Půda byla koncem 19. století bohatstvím a její zaplavování lidé vnímali jako škodlivé, protože jim povodeň zničila úrodu. Technika v té době rovněž pokročila, takže nic nebránilo tomu, aby se intenzivně regulovaly toky. Regulace byly vnímány jako veřejný zájem a tehdejší monarchie byla úpravám nakloněna.

Odtok povodňových průtoků začal být velkými stavebními zásahy usměrňován výlučně do koryt vodních toků, jejichž kapacita byla uměle zvyšována. Asi málokdo v té době přemýšlel nad tím, jaké závažné důsledky tyto úpravy toků budou mít do budoucna.

Zrychlit odtok koryty vodních toků, aby voda rychleji odtékala a nehromadila se v korytech, nebyl v principu špatný nápad. Jenže lidé zapomněli na skutečnost, že níže po proudu má dno řeky nižší podélný sklon a voda v tomto úseku teče pomaleji.

Zrychlením odtoku vody v korytě na horních úsecích toků se do nižších částí toků dostalo za kratší čas větší množství vody, které odtud nestačilo odtékat. Úpravami toků však změnili lidé přirozený režim odtoku vody z krajiny a proces chodu splavenin a plavenin.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Nejenže tak naprosto zásadním způsobem ovlivnili průběh a následky povodní. Zahlubováním toků došlo k poklesu spodní vody. Pokud jsou toky zahloubeny až do nepropustných vrstev, přestávají sytit spodní vody.

To ohrožuje vodní zdroje, vegetaci v nivě, ale také celkový stav klimatu na rozsáhlém území. Vymírání vodních živočichů a lužních lesů možná tolik lidí netrápí.

Řeka je tepnou krajiny, přináší vodu, která je nezbytná pro život všech živých organismů. Řeka z velké části utváří krajinu, kterou protéká. Z horních částí toku přináší zejména při povodních množství materiálu do nižších poloh, kde jej ukládá. Tímto způsobem vznikly v minulosti kolem řek úrodné nivy.

Tok řeky není rovný, klikatí se v ohybech, kterým říkáme meandry. Ty postupem času mění svůj tvar, protože řeka vymílá břehy a na protilehlé straně ukládá vymletý materiál. Tak se pozvolna celý tok mění a přesouvá, přičemž vznikají mrtvá ramena, odříznutá od hlavního toku.

Intenzivní odvodňování krajiny na evropském území započalo jako součást osvícenských reforem. Pruský král Fridrich II. takto údajně získal 150 000 akrů nové půdy pro hospodaření, zatímco například římskoněmecký císař Josef II. přikázal záměrně zničit přirozené koryto řeky Mures pro lepší splavnost dřeva.

Dle studie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy z roku 2024 bylo například Labe doslova zkráceno o 20,6% z celkové délky během uplynulých dvou století. Jizera si údajně nevede tak špatně, avšak i s pouhými 7,6 % to po přepočtu dělá řeku o přibližně 13 km kratší oproti předindustriální době.

Regulace sloužily také jako ochrana před povodněmi. Jejich riziko paradoxně zvyšují, tvrdí vědci. Naši předci pojali podezření, že pokud vesnice A vydláždí koryto své řeky v podélném profilu, voda při kulminaci odteče z oblasti rychleji a hrozba povodně je odvrácena.

Při napřimování toků dochází k devastaci tzv. záplavových nebo také inundačních území (říčních niv), které hrají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech, díky utváření druhově variabilnějšího prostředí s vetší kapacitou pro zadržení vody.

Diverzifikované koryto tvořené meandry, slepými rameny, tůněmi, mokřady, lužními lesy a loukami disponuje mocí svázat sílu povodní, tím, že poskytne prostor k transformaci povodňové vlny. Náhlá kulminace je rozložena do delšího časového intervalu s nižšími průtoky.

Pokud v prostředí takové prvky chybí (byly zničeny), průtoky budou intenzivnější a méně předvídatelné, jak vysvětluje ve své knize Uteče to jako voda vysokoškolský pedagog a hydrolog Jindřich Duras z Jihočeské Univerzity.

Zregulování toků zasadilo zdrcující úder biodiverzitě. V roce 2009 pozoroval tým ekologů rozmanitost bezobratlého života v 6 různých lokalitách na řece Dyji s rozlišnými úrovni antropogenního zásahu do koryta. Od vegetací zarostlých bahnitých břehů až po zcela napřímený, dlážděný úsek s betonovými břehy.

Podle hydrobiologů z Fakulty Rybářství a Ochrany Vod se v zabahněném betonovém korytě nejčastěji setkáme jen s pár environmentálně perzistentními druhy bentosu, za to v hojných počtech. Z hmyzu vládnou především larvy pakomárů a muchniček, zatímco z korýšů dominuje beruška vodní. Takováto bentická skladba je v z pohledu vědců jasným znakem ekologicky degradovaného prostředí.

Další šíření je možné jen se souhlasem autoraZdroj | Ing. Senzitivnější a vzácnější druhy říčního dna (rak kamenáč/říční, původní mlži, široká škála larev pošvatek, některých jepic, chrostíků a brouků) bychom nalezli v takto poškozených habitatech jen s nízkou pravděpodobností.

Narušení ekologické skladby substrátu a bentosu se promítá v celé potravní pyramidě a negativně tak ovlivňuje i druhovou rozmanitost populací ryb.

Jak moc škodí betonové koryto rybám v řece Moravě, se rozhodl v roce 1995 posoudit Pavel Jurajda z Masarykovy Univerzity. Ve své práci uvádí, že postupné destruktivní zásahy od 50. let min. století zcela izolovali řeku od svého inundační území z následnou transformací ve vodní kanál.

V napřímeném korytě se nedaří ani makrovegetaci. Vědci v roce 2015 zjistili, že zničení habitatu v regulovaných částech karpatské řeky Latorytsie způsobilo závažné narušení bilance mezi původními a invazními druhy rostlin v jednoznačný triumf „cizáků“.

Má význam investovat do environmentálních opatření a zničené toky revitalizovat? Na základě ekologického přínosu úspěšně dokončených projektů lze usoudit, že revitalizace skutečně plní svůj účel.

Když z koryt zmizí beton a vrátí se meandry, ramena, tůně a mokřady, voda znovu ožívá - a průzkumy ukazují, že některé změny jsou doslova ohromující.

V roce 2021 byl dokončen rozsáhlý projekt renaturace zátopové oblasti floridské řeky Kissimmee za téměř miliardu dolarů. Původní regulované koryto bylo tzv. re-meandrováno v délce přibližně 69 km.

Před více než 30 lety započalo Německo investovat do krajinotvorného projektu obnovy povodí řeky Emscher v celkové hodnotě 5,5 miliard eur. Iniciativě se podařilo doposud zrevitalizovat 170 km vodních toků v povodí. Vzniklo tak nových 322 ha záplavového území.

Environmentálním bonusem bylo i obnovení tzv. samočistících procesů vody. Přebytečný dusík totiž zatěžuje vodu nejvíce ve své anorganické formě. Z vody ho vyvážou buďto rostliny jako živinu, nebo proces denitrifikace, jenž dusík posouvá v rámci koloběhu do elementární formy.

V letech 1987-2002 prošel napřímený úsek dánské řeky Skjern rozsáhlou revitalizací. Krajina tak získala nových 7 km meandrující řeky a 2200 ha záplavového území. Projekt tehdy vyšel dánskou státní kasu na 28 milionů eur.

Počet ptačích druhů se zvýšil z původních 6-8 před ekologickou intervencí na 34-36, kteří dnes v obnovené krajině nacházejí svůj nový domov.

Data z monitoringu jsou podpořena navazující studií vědeckého týmu ekologa Thomase Brengballeho , která výsledky kvantitativně stvrzuje.

V letech 2013 - 2015 byl realizován projekt ekologické obnovy řeky Jialu. Efektivitu zásahu se rozhodl prověřit tým Xiangshi Konga z Jishou University. Badatelé prozkoumali základní hydrochemické ukazatele, které odhalující míru živinové zátěže z doby před a po revitalizaci.

Po ekologické obnově vědci zjistili, že ve vodě se nachází až o 40 - 45 % méně rozpuštěných anorganických živin. Dle studie se i míra organické zátěže snížila o 39 %. Říční nivu se podařilo navrátit do přírodního stavu tak precizně, že biodiverzita v oblasti vzrostla o úctyhodných 65 %.

Pro odpověď je třeba navštívit ještě jednou řeku Moravu, jejíž zdevastovanou říční nivu se podařilo z iniciativy CHKO Litovelské Pomoraví ekologicky rehabilitovat v 90. letech min. století díky zpětnému propojení záplavového území s řekou.

Výzkumníci z Masarykovy Univerzity odhalili, že po obnově se do oblasti navrátilo 10 druhů ryb. Ještě před úplným dokončením revitalizace se řekou začali znovu toulat štiky a perlíni.

Autoři studie vidí v revitalizacích ekologický potenciál a tvrdí, že „Monitorování prokázalo, že obnova může být považována za prospěšnou pro rybí společenstvo“.

A nejsou zcela ojedinělým případem ve světě ani v tuzemsku, které kvantitativně potvrzují, že pokud se říční krajině navrátí její přírodní řád a půvab, život v ní dostane druhou šanci.

Na hůře předvídatelné kolísání hydrologických režimů a extrémního počasí (způsobené globálním oteplováním) to stačit pravděpodobně nebude. Nicméně s odpovědným krajinným managementem se na změny lze připravit a adaptovat.

Velká voda se ve variabilnějším habitu snadněji rozloží a naopak ničivé sucho takto zdecimuje méně úrody i živočichů, neboť heterogenní prostředí zadržuje vodu v rezervě.

Hovoříme zde o investici do udržitelnější budoucnosti skrz odolnější, bezpečnější, čistější a bohatší přírodu. Leč se jedná o zdánlivě malé bezvýznamné kroky, vědci se shodují na tom, že vedou správným směrem.

Úspěšně dokončené revitalizace nám slouží jako inspirace, motivace i důkaz toho, že pokud se chyba napraví, příroda je skutečně ochotna odpouštět.

Ideologický odkazem těchto projektů je vědomí, že s jistou dávkou víry a přesvědčení je stále možné kolaps vodních ekosystémů zmírnit, možná i zastavit.

tags: #zničení #přírody #povodněmi

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný výklad k § 79/4 ZoO
• Informace a smysl v díle Marcelky z Hor
• Informace pro rodiče o škole v přírodě
• Měření emisí: frekvence a požadavky
• Ekologické skvosty Česka