Zničení Šumavy ekology: Spor o budoucnost národního parku

Orkán Kyrill, který začátkem roku řádil na Šumavě, opět rozvířil ostrou diskusi o tom, zda vyčistit polomy, které způsobil, nebo nechat vše na přírodě, ať si poradí sama. Ozývají se vědci, politici, majitelé lesů, starostové obcí i ekologové. Ve hře jsou přitom velké peníze. A celý spor je veden především kvůli obávanému hnědému brouku - kůrovci.

Větrná smršť v noci z 18. na 19. ledna zlámala nebo vyvrátila na Šumavě více než 600 000 krychlových metrů dřeva. Ponechat ho jen tak ležet, by samozřejmě byla velká ekonomická ztráta. Zároveň by to ale znamenalo nabídnout obrovský hodovní stůl pro kůrovce a vyvolat tak následnou lesní katastrofu. V Národním parku Šumava by mělo být do hlavní sezóny zlikvidováno 70 procent polomů ve druhých zónách.

Rozdělení Národního parku Šumava a spory o bezzásahovost

Od roku 1995 je národní park rozdělený do tří zón. První, z přírodního hlediska nejcennější zóna, tvoří 15 procent rozlohy parku a nesmí se v ní kácet. Příroda tam má volnou ruku. Ve druhé a třetí zóně je možné zasahovat, tedy i kácet. Od lednové kalamity se vedl spor o to, zda by se nemělo kvůli kůrovci výjimečně odklidit i část spadaných stromů z první zóny.

Místo toho ministr životního prostředí Martin Bursík v březnu rozhodl, že bezzásahová zóna se naopak rozšíří, a to až na pětinu celkové rozlohy národního parku. Spadané stromy se tedy nebudou odklízet ani v částech parku, které patří formálně do druhé zóny. Ekologové a mnozí vědci jásají, jiní vědci, mnozí politici, starostové obcí a majitelé lesů se obávají katastrofy. Ministr Bursík vysvětluje své rozhodnutí: "Dřívější plošné zasahování, když se asanoval kůrovec, vytváření holin, ukazuje, že se tím vytváří takový kolotoč rozšiřování holin. Když uděláte holinu, otevíráte porostní stěny, a ten les sousedící s holinou není připraven na další kalamity"

Bývalý ředitel národního parku Alois Pavlíčko, který má nyní na starosti otázky biosféry, ještě dodává, že rozšíření bezzásahové plochy parku se týká především horských smrčin, které jsou přirozenou dřevinou. "V těch polohách, kde jsou horské klimaxové smrčiny, je vždy nedostatek rozkládajícího se nebo mrtvého dřeva. Proto by tam mělo zůstávat. Rozhodně se to netýká porostů, které jsou v nejnižších polohách, kde by měl být třeba jedlo-bukový smíšený les."

Čtěte také: Povodně: Zkáza pro ekosystémy

Problém je také v tom, že první, nejcennější zóna je rozdrobena do více než stovky izolovaných ostrůvků. Takové rozdrobení bezzásahových území podle některých odborníků nedává smysl, protože ostrůvky ´pravé přírody´ se stávají zdrojem náletů kůrovce do sousedních lesů, takže pak se tam musí více kácet napadené stromy. Lepší je proto vytvářet celistvější plochy.

"Šumavě nehrozí, že ji beze zbytku sežere kůrovec. Staré porosty odejdou, jiné mladé je nahradí. Přirozený vývoj potřebuje čas. Ekologicky motivovaná obnova lesa, a to nejen v národním parku, je nutností, mají-li české plnit funkce a poskytovat služby, které od nich bude žádat budoucí společnost." Jiní odborníci tvrdí opak a obávají se, že v důsledku ministrova rozhodnutí dojde k rozmachu kůrovcové kalamity. To si myslí i známý soudní znalec v oboru lesnictví Ivo Vicena.

"Aby nedošlo k nevratným škodám po orkánu Kyrill, je nutné zajistit zpracování všech vzniklých polomů. Rozhodnutí ministra Bursíka se také nelíbí lidem, kteří na Šumavě žijí," potvrdila předsedkyně výboru obcí Národního parku Šumava Stanislava Barantálová. "Ve chvíli, kdy dojde ke zničení celé Šumavy, tak obce nemají své místo na Šumavě, protože lidé se odtamtud budou houfně stěhovat." Vždyť obce žijí v parku většinou z turistiky. "Příkladem může být bavorský národní park, kde se kvůli suchému lesu snížila návštěvnosti na jednodenní nebo dvoudenní cesty."

Konflikt zájmů: Ekologové vs. dřevařská lobby a místní obyvatelé

Tuzemští ekologové, stejně jako profesor Josef Fanta, kůrovcové nebezpečí bagatelizují. Expert na lesní hospodářství z hnutí Duha Jaromír Bláha dokonce tvrdí, že za jeho zveličováním stojí dřevařská lobby. Senátor za ODS a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa nad takovými obviněními kroutí hlavou. "My jsme mnohdy ekologickými aktivisty označováni za dřevožrouty nebo agenty dřevařských lobby. Chtěl bych ale posluchače ubezpečit, že nikdo z nás starostů, poslanců, senátorů, ani pan hejtman nejsme jakkoliv zapojeni do těžby dřeva. Opravdu nám vůbec nejde o to, jestli to dřevo odvést nebo neodvést. My nebojujeme za to, aby se dřevo odváželo. My bojujeme za to, aby neschly další zelené lesy. To je ta hlavní otázka."

Tomáš Jirsa si myslí, že by bylo možné zbavit pouze spadané stromy kůry a tu zlikvidovat. Tak by se dalo bojovat s kůrovcem. Dřevo může zůstat na místě. Mrtvý, suchý les na bavorské straně Šumavy Tomáše Jirsu neinspiruje k obdivu, jako některé ekology. Připomíná, že právě odtamtud přišla v osmdesátých letech kůrovcová kalamita i na českou Šumavu a z ní jsme se vzpamatovali teprve před několika lety. Přitom Bavorský národní park je mnohonásobně menší než Národní park Šumava, takže i rozsah tamního mrtvého lesa je menší než by byl u nás. Bavoři se už ale podle Tomáše Jirsy rozhodli, že budou zasahovat proti kůrovci v nových částech národního parku a budou usilovat o to, aby měl les proti kůrovci vlastní ochranu. Jinými slovy, snaží se dosadit více listnatých stromů.

Čtěte také: Šumava - nouzová stanoviště

"To je cesta, kterou i my prosazujeme. Prostě sázet, sázet, sázet! V tom se shodneme. Nebylo to šťastné řešení vysázet před 150 lety monokulturní smrky po celé Šumavě. Už se ale neshodneme, jak řešit tento problém. Řešením které nabízí ekologické organizace, je nechat to schnout, zatímco my říkáme sázet, sázet, sázet. Ekologové z Hnutí Duha tvrdí, že mají důkazy o největším těžařském zásahu v Národním parku Šumava. Ředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek těžbu nepopírá. Tvrdí ale, že proběhla podle pravidel a netěžilo se v bezzásahových zónách. Mánek se přesto chce na místo těžby osobně vydat.

„Podle předběžných informací se tam nic zásadního nestalo, ale nechci předjímat. V pondělí odpoledne se tam půjdu podívat. Na těžbu upozornili ekology turisté. Hnutí Duha pak vyslalo do terénu dobrovolníky z lesích hlídek, kteří pořídili fotografie. Ty podle ekologů ukazují například to, že se těžilo za deštivého počasí, a těžká technika tak nadělala velké škody. „K poškození půdy a okolních stromů docházet nemá. Podle náměstka odboru Péče o ekosystémy parku Jana Kozla k žádnému poškození dojít nemohlo. „Samozřejmě přihlížíme k aktuálnímu počasí. Podle toho nasazujeme techniku. Letošní léto patřilo k těm nejsušším, jaká pamatujeme, proto jsme tam techniku poslali,“ uvedl Kozel.

Blokáda Trojmezenského pralesa a spor o zásahy proti kůrovci

Je tomu deset let, co ministr životního prostředí Miloš Kužvart povolil kácení kůrovcem napadených stromů i v jinak bezzásahových prvních zónách Národního parku Šumava. Nesouhlas s tímto rozhodnutím mezi ekology a aktivisty nakonec vedl k několikatýdenní blokádě, která zabránila kácení nejcennějších ploch Trojmezenského pralesa. Podle informací Správy NP Šumava se jedná o nejzachovalejší celek horského smrkového lesa pralesovitého charakteru ve střední Evropě, kterému se plošné kácení během minulosti většinou vyhnulo. Úředně chráněný byl již od roku 1933 a do dnešní doby tvoří jednu z nejucelenějších I. zón NP. Nesouhlas s tímto krokem vyvolal do té doby nevídanou protestní akci v podobě blokády.

Lidé, kteří na základě výzvy skupiny vědců na Šumavu přijeli, zabraňovali těžbě na Trojmezné hoře a později také Smrčině nejčastěji pouze svojí přítomností v blízkosti stromů určených ke kácení. "Nebylo tomu tak, že bychom se k těm stromům přivazovali. To bylo pouze na začátku blokády na jediném místě a takový způsob se ukázal jako neefektivní, protože bylo potřeba se pohybovat," vyvrací i po deset letech přetrvávající představy o průběhu blokády Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Blokáda probíhala po osm týdnů, začala 27. července 1999 a ukončena byla na základě stanoviska odborníků 21. září 1999. 18. září letošního roku, tedy k desetiletému výročí ukončení blokády, uspořádala Hnutí Duha do těchto míst exkurzi.

"Blokáda v podstatě zachránila prales," tvrdí Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Také přítomní vědci, kteří patří k zastáncům bezzásahového režimu v národním parku, hodnotí blokádu jako úspěšnou. Odborníci konstatovali, že se les po napadení kůrovcem i orkánu Kyrill, který poškodil lesy ve vyšších polohách, úspěšně obnovuje sám. "Někteří politici a lesníci navrhují pro Šumavu jako řešení takzvané preventivní asanační zásahy proti kůrovci a říkají, že když se bude včas zasahovat proti jednotlivým napadeným stromům, Šumava zůstane zelená. Jako příklad tohoto nevhodného managementu ukázal současný stav bavorských státních lesů na Hochkammu.

Čtěte také: Požadavky a povinnosti pro ekology

"Došlo k takovému postupnému proředění lesa, že ztratil stabilitu, odolnost proti větru, takže ho orkán Kyrill doslova smetl. Vznikl tady polom, který zasáhl až na českou stranu do Trojmezenského pralesa. A ten rozsah polomů je nakonec mnohem větší, než kolik je plocha, kterou by napadl kůrovec. Naopak v níže položených zásahových zónách Šumavy tyto asanační zásahy přítomní vědci coby opatření bránící rozsevu kůrovce na další plochy schvalují. Zároveň navrhují ustoupit od dnešních plošných asanačních zásahů, při kterých vznikají velké holiny.

"Posledních deset let vývoje stavu lesů na území NP Šumava jednoznačně potvrdilo správnost zvoleného managementu odstupňovaných zásahů v 1. zónách proti kůrovci v období 1998 - 2002," tvrdí Miloš Kužvart a dodává: "O všem by měla hovořit fakta - v létě 2002 byla na území Šumavy prakticky utlumena kůrovcová kalamita. O trestuhodnosti bezzásahového režimu svědčí mnohé, včetně negativního ovlivnění odtokových poměrů. Kužvart zmínil i ekonomické aspekty. "Soudní znalecký posudek v nedávné době vyčíslil škody způsobené kůrovcovou kalamitou na desítky miliard korun," říká Miloš Kužvart.

Šumava v minulosti a současnosti

Ing. Jan Zeman, CSc. uvádí: “Zelená střecha Evropy Šumava má řadu přívlastků. Kolují o ní legendy, často odlišné od skutečnosti. Původní prales protnutý jen solnou stezkou pokrýval Šumavu pouze do 13. století. Pak byl sekyrou stále více zatlačován. Zemědělské vesnice v 18. století pronikly i do vysokých poloh Šumavy, nejvýše položená Bučina nad 1000 m n. m. Své stimulovaly plavební kanály, sklárny.

Rostoucí potřeba dřeva vedla k posilování smrkových monokultur. Rychle rostou, ale jsou snadno zranitelné. Pro Šumavu byl nejhorší rok 1870, kdy vichřice porazila cca 20 000 ha lesa, prakticky celou centrální Šumavu. Zbytek smrčin v této části Šumavy zničil kůrovec. Léta 1946-1989 bylo pro přírodu české Šumavy mimořádně příznivá. Odsun Němců radikálně snížil počet obyvatel a vynutil si jen extenzivní lesní a zemědělské hospodaření, hraniční pásmo a vojenské výcvikové prostory Prášily a Boletice uzavřely pro civilizaci podstatnou část Šumavy.

Příroda Šumavy byla v roce 1989 narušená sice relativně málo, byla ale vysoce zranitelná. Její ochrana vyžadovala velmi citlivý přístup. Ten se jí ale v 90. letech nedostal. Je krutou ironií osudu, že největším problémem se stalo samo oprávněné vyhlášení a následné vytváření Národního parku Šumava, přesněji řečeno nezvládnutí trajektorie přechodu od režimu chráněné krajinné oblasti k režimu národního parku.

Co je národní park?

Podle § 15 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny “Rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, lze vyhlásit za národní parky a veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením.” I když zákon kdeco v národním parku a ještě víc v jeho 1. zónách zakazuje, bezzásahovost v národních parcích ani v jejich 1. zónách české právo nenařizuje. Kritika některých ekologů, že Správa Národního parku Šumava nerespektováním bezzásahovosti v 1. zóně národního parku porušuje zákon č. 114/1992 Sb., je neoprávněná.

Proti kůrovci první Správa NPŠ podle vzoru správy sousedního Bavorského NP nezasahovala. Poté napadl smrčiny Bavorského NP a velkou část jich zničil. Nerozlišoval lesy veřejné a soukromé, nevadily mu hranice státní ani jednotlivých zón NP, resp. začal nalétávat a požírat smrčiny NP Šumava. Jeho Správa nezasahovala, což ministra životního prostředí ČR F. Bendu vedlo v říjnu 1993 k výměně jejího ředitele. V roce 1994 do jejího čela dosadil lesníka Ing. I. Žlábka, jenž poté radikálně změnil zónování NP.

Procházel jsem NP Šumava v červenci 2000. Od Knížecích Plání na západ je hnědo - smrkové lesy stojí mrtvé, sežrány kůrovcem. Většina turistických cest Bavorského NP je uzavřena ne z důvodu ochrany přírody, ale z důvodu nebezpečí pádu stromu na návštěvníka. Jaký se zde obnoví les, jak dlouho to bude trvat a zda se vůbec obnoví, je ve hvězdách. Eroze může nejen zásadně ztížit obnovu lesů, ale i zničit níže ležící slatě, jež by jinak kůrovce přežily.

Boj s kůrovcem

Problém přemnožení kůrovce je starý jako smrkové monokultury. Kůrovec se tradičně likvidoval poražením napadených stromů, jejich odkorněním a spálením jejich kůry. V posledních desetiletích přibyl i chemický boj, jež ale nelze provádět v národním parku. Zanedbání boje proti kůrovci mívá pro smrkové lesy tragické důsledky. Následné přešlapování, přístup první Správy NPŠ nezasahovat a nálety kůrovce z Bavorského NP obnovily v roce 1993 kůrovcovou kalamitu, zejména na Modravě. Zásadním problémem je, že starý Bavorský NP dodával, dodává a bude ještě asi 2 roky dodávat kůrovce ve velkém i do české Šumavy, zvláště na Modravsko.

Cíl - reálný národní park - se citelně vzdálil. Národní park nebo alespoň jeho 1. zóna mají být přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy. I na Šumavě působí imise, byť mnohem méně, než je průměr ČR. I na centrální Šumavě jde vesměs o druhotné smrčiny, často druhé nebo i třetí generace. Podle některých se skutečný prales uchoval jen na Boubíně.

Cíl - přirozený vývoj ekosystémů

Cíl Národního parku Šumava je jasný: stávající, s výjimkou šumavských rašelinišť, jezer a několika pralesů, jeho citelně pozměněné ekosystémy převést na samovolný přirozený vývoj. Jasná ale není cesta k jeho dosažení. Přesněji řečeno, slatě a jezera nečiní problém, pokud vyloučíme nežádoucí zásahy a imise a udržíme v povodí nad nimi les. V nižších polohách pod 1000 m n. m. jsem viděl mnoho míst, kde se již desítky let samovolně i s pomocí lidí rozšiřuje buk a další listnáče a umělá smrková monokultura se mění ve stabilnější smíšený les.

Obtížnou situaci vidím ve vysokých polohách Šumavy nad 1000 m n. m. Zde je smrk původní a téměř jediný, navíc na řadě míst bez dorostu. Zda semenáčky požírá vysoká zvěř či ničí jiný faktor, nevím. Přitom právě tyto lesy jsou zejména v oblasti Modravy cílem pokračujících rozsáhlých náletů kůrovce z Bavorského NP. Zásadním problémem je ale udržet a na přirozený samovolný vývoj převést lesy národního parku.

Boj o prales Trojmezná

V roce 1998 kůrovec napadl mimo jiné prales Trojmezná - 1. zónu NP Šumava. Vedení ministerstva životního prostředí se přiklonilo k šetrnému zásahu, tj. napadené stromy porazit a odkornit. Zásahu proti kůrovci v pralese Trojmezná ale v červenci až září 1999 ve velkém bránili mládežníci sehnaní panem Bláhou z Hnutí Duha, podněcováni ekology I. Míchalem, M. Vlašínem ad. Bránění zásahům proti kůrovci těmito aktivisty způsobilo, že se podařilo včas pokácet a odkornit jen menší část kůrovcem napadených stromů. Chránění kůrovce vedlo ke zničení pralesa kůrovcem. Prošel jsem v červenci 2000 Trojmeznou. Prales Trojmezná, kde maloval své znamenité obrazy mistr Mařák, tak byl právem odepsán.

Spor obou koncepcí tím rozhodnut nebyl, jen právo dostalo opět pořádně na frak. Má zkušenost je taková, že si odpůrci zásahů (blokadisté) počínali velice nevybíravě, arogantně a někteří i s velkou neznalostí. Padlo několik trestních oznámení na údajnou šmelinu Správy NP se dřevem z 1. zón a pro zneužití pravomocí veřejného činitele. Snad se časem vyjádří policie a soud. Součástí blokády bylo i přemalovávání označení stromů napadených kůrovcem, značení stromů zdravých a následná skandalizace Správy NP Šumava, pokud byly omylem poraženy stromy zdravé.

K obviňování ze šmeliny nahrává podivný systém financování národních parků v ČR. Stát není s to pokrýt finanční potřeby Správy NP Šumava a nutí ji pokrýt cca 50 % nákladů z výnosů z prodeje dřeva vytěženého ve 2. zónách NP.

tags: #zničení #Šumavy #ekology

Oblíbené příspěvky:

• Provozní doba skládky Břasy
• Hříčky Přírody: Detailní pohled
• Tipy pro snížení odpadu
• Ekologické zemědělství a prasata
• Skládka v plamenech