Tento článek se zabývá problematikou zpřístupňování informací v oblasti ochrany ovzduší v České republice, a to zejména na základě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Právní úprava poskytování informací, ať již dle zákona č. 106/1999 Sb. nebo dle zákona č. 123/1998 Sb., je koncipována tak, že povinnost poskytovat informace se vztahuje pouze na informace objektivně existující, tj. informace nějakým způsobem zaznamenané (v písemnostech, elektronicky apod.). Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
UPOZORNĚNÍ: Týká-li se žádost práv třetí osoby, budou této osobě poskytnuty text žádosti a základní identifikační údaje žadatele.
Rozlišujeme dva režimy poskytování informací:
Zákon o právu na informací o ŽP, na rozdíl od zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), vymezuje alespoň rámcově okruh informací, které musí povinné subjekty sdělovat - a to informace o životním prostředí. Díky tomu představuje zvláštní úpravu vůči informačnímu zákonu.
Čtěte také: Požadavky pro žádost o odpady
Pokud si nejste jisti, do působnosti kterého zákona vámi požadovaná informace spadá, nemusíte mít obavy. Je totiž na povinném subjektu, aby aplikoval správný zákon nehledě na to, podle kterého zákona o informaci požádáte.[1] Není tedy možné, aby povinný subjekt žádost zamítl s poukazem na to, že jste požádali na základě zákona o právu na informace o ŽP, ale o informaci o životním prostředí se přitom nejedná.
Ti, kteří jsou podle zákona o právu na informace o ŽP povinni vám informace poskytnout, se nazývají povinné subjekty. Podle § 2 písm. e) zákona o právu na informace o ŽP se jimi rozumí:
Dále se za povinné subjekty považují:
Za informace o životním prostředí se považují jakékoli informace o stavu a předpokládaném vývoji životního prostředí a jeho jednotlivých složek. Podle zákona o právu na informace o ŽP lze typicky požadovat např. informace o situaci v určité lokalitě z hlediska hluku, prachu nebo emisí. Příkladmý výčet informací, o které můžete žádat, je uveden v § 2 písm. a) tohoto zákona.
Žádat o informace můžete ústně i písemně, telefonicky, elektronicky, nebo jinou technicky proveditelnou formou. Ze žádosti musí být zřejmé, kdo ji podává a čeho se má požadovaná informace týkat.[4] Anonymní žádost povinný subjekt může odmítnout. Neučiníte-li tak nebo vámi navrhovanou formu/způsob nepůjde ze závažných důvodů využít, zvolí ji povinný subjekt.
Čtěte také: Žádosti o dotace na obnovitelné zdroje
Je vhodné uvést, že žádost podáváte na základě zákona o právu na informace o ŽP. I když tak ale neučiníte, nemůže to být důvod pro odmítnutí žádosti.
Existují zákonem stanovené výjimky, kdy povinný subjekt informaci poskytnout nemůže. Jedná se například o:
Existují ovšem situace, kdy toto omezení neplatí:
Některé informace vám povinný subjekt může, ale nemusí poskytnout. Záleží vždy na jeho uvážení, které však musí být odůvodněné. Informace, jejíž zpřístupnění, by mohlo mít nepříznivý vliv na ochranu životního prostředí v místech, kterých se informace týká.
Povinné subjekty poskytují informace zveřejněním nebo na základě vaší žádosti. Nejprve se pokuste informace sami dohledat (mohou být totiž již zveřejněné). Pokud jste požádali o informaci již zveřejněnou, může vám povinný subjekt místo poskytnutí informace nejdříve (nejpozději však do 15 dnů) sdělit údaje, které vám umožní zveřejněnou informaci vyhledat a získat.
Čtěte také: Více o žádosti ohledně ochrany ovzduší
Pokud v žádosti uvedete, že nemáte možnost získat zveřejněnou informaci jiným způsobem, povinný subjekt vám musí zveřejněnou informaci poskytnout rovnou. Pokud jsou dány zákonné důvody pro odmítnutí vaší žádosti o informace, musí povinný subjekt nejprve vyloučit ty informace, které poskytnout nesmí nebo nemusí. Zbývající informace, jejichž poskytnutí nic nebrání, vám poté poskytnout musí. O takovém zásahu a jeho důvodu vás musí povinný subjekt vyrozumět.[14] Povinný subjekt smí odmítat zpřístupnit informace pouze po tu dobu, po kterou důvod odepření trvá.
Lhůta pro vyřízení žádosti je 15 dnů od obdržení žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. Lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena, nejvíce však o 10 dní.
Lhůta pro vyřízení žádosti je 30 dnů od obdržení žádosti podle zákona č. 123/1998 Sb. Žádost o poskytnutí informace o životním prostředí podle zákona č. 123/1998 Sb. bude vyřízena do 30 dnů od obdržení žádosti (zpřístupněním informace, nebo vydáním rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace ze zákonných důvodů), ve výjimečných případech do 60 dnů. Lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena, nejvíce však o 30 dní.
Nejsou-li dány žádné důvody pro odmítnutí žádosti, musí vám povinný subjekt informaci zpřístupnit ve lhůtě do 30 dnů[19] ode dne přijetí žádosti, příp. ode dne jejího doplnění. Tuto lhůtu lze prodloužit, ale jen ze závažných důvodů a nejvýše o 30 dnů.
Jestliže vám povinný subjekt do 30, resp. 60 dnů informaci neposkytne, aniž by vydal rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace, má se za to, že žádost zamítl.[20] Jde o tzv. fiktivní rozhodnutí. To znamená, že povinný subjekt sice ve skutečnosti nerozhodl, avšak přímo ze zákona vyplývají důsledky, jako by se tak stalo. Problémem totiž je, že odvolat se můžete až tehdy, pokud existuje rozhodnutí. Jeho nevydání je naštěstí jen dočasnou překážkou.
Pokud žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., byť i jen zčásti, nebude vyhověno, ve lhůtě 15 dnů (25 dnů v případě prodloužené lhůty) bude vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (§ 15 zákona č. 106/1999 Sb.).
Pokud žádosti podle zákona č. 123/1998 Sb., byť i jen zčásti, nebude vyhověno, ve lhůtě 30 dnů (60 dnů v případě prodloužen lhůty) bude vydáno rozhodnutí o odepření zpřístupnění informace, popřípadě o odepření části žádosti (§ 9 zákona č. 123/19998 Sb.).
Proti rozhodnutí MŽP o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace nebo její části a též proti rozhodnutí MŽP o odepření zpřístupnění informace nebo její části je možné podat rozklad.
Rozklad se podává ministrovi životního prostředí prostřednictvím MŽP do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Žadatel může podat stížnost na postup MŽP při vyřizování žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.
Stížnost je možné podat písemně nebo ústně ve lhůtě 30 dní ode dne uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti nebo ve lhůtě 30 dní ode dne doručení sdělení o způsobu vyřízení žádosti. Stížnost se podává Ministerstvu životního prostředí.
Povinné subjekty mají právo v souvislosti se zpřístupněním informací žádat úhradu. Její výše však nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat (př. CD nebo DVD) a s odesláním informací žadateli.[32] Povinné subjekty tak mohou například žádat úhradu ceny DVD, pokud jste o zpřístupnění informace na DVD výslovně požádali. DVD je možné k žádosti namísto úhrady přiložit. Povinné subjekty musí zpracovat veřejně přístupný sazebník úhrad. Ten musí obsahovat podmínky, za nichž se úhrady budou vybírat, popř.
tags: #zpristupneni #zadosti #ochrana #ovzdusi #informace