Co dělat, když zlobí žáci na škole v přírodě

Škola v přírodě má být pro děti zážitkem plným radosti a poznání. Bohužel, někdy se stane, že se objeví kázeňské problémy, které mohou narušit celou atmosféru. Co dělat, když žáci zlobí a jak efektivně zasáhnout?

Principy PBIS (Intervence a podpora pozitivního chování)

Koncept PBIS je využitelný pro všechny školy, od školek až po střední. Staví na datech a vědeckém poznání, přitom je na něm ale skvělé to, že si každá třída, škola nebo komunita může nastavit svoje vlastní cíle podle toho, kde je tlačí bota. Řekneme si, kde jsme, kam se chceme dostat a jak můžeme svůj systém změnit. A potom si nastavíme konkrétní kroky a techniky, jak dosáhnout zlepšení, které následně objektivně vyhodnocujeme. Neznamená to, že všichni musejí být stejní a dosáhnout stejných cílů, ale je třeba budovat bezpečné prostředí, kde má každý šanci. Proto děti, které to potřebují, získávají větší podporu.

Ve škole musejí platit jasná pravidla, očekávání a rutiny, pro každého bez výjimky, včetně dospělých. A tady to může být zajímavé, protože učitelé někdy mají pocit, že na ně se pravidla nevztahují. Chtějí změny, ale tak, aby se jich to nedotklo. Jenže pokud nechci, aby si děti v hodinách hrály s telefony nebo žvýkaly žvýkačky, tak to také nesmím dělat. A navíc - a to je velmi důležité - tyto školy musí používat data jako podklad k rozhodování, musí mít tým lidí, kteří spolupracují a podporují se navzájem. Musí monitorovat, jak se jim daří, i během školního roku.

Jak aplikovat PBIS ve třídě?

Udržujte žáky zapojené, neustále podporujte jejich spolupráci. Například chodí po jednom psát na tabuli a sami si hlídají, aby předali křídu někomu, kdo ještě nebyl. Při skupinové práci obcházela jednotlivé týmy a oceňovala konkrétní věci - to, jak se umějí dohodnout, že si navzájem dávají prostor. Byla to velmi přesná, detailní pozorování. Pokud se žáci začali bavit mezi sebou, nemusela nic říkat, stačilo, že se postavila vedle nich.

Důležitost pozitivní podpory chování

Je účinné podporovat dobré chování místo zdůrazňování špatného? Ne každé chování vyžaduje neustálou pozornost. Když máte ve třídě kázeňský problém, někdo třeba vykřikuje, narušuje hodinu, prostě a jednoduše zlobí, je dobré se zamyslet nad tím, jestli neustálým řešením a okřikováním náhodou nezískává něco, co se mu hodí. Spolužáci na něj možná hledí s obdivem, protože se postavil učiteli, třída se neučí, takže není třeba pracovat... Když budete víc pozornosti věnovat těm, kteří v hodinách dělají to, co mají, tak těm, co vás ruší, seberete vítr z plachet. Samozřejmě, když vám nějaký žák letí do silnice, musíte zakročit, ale jinak je často lepší raději ocenit ty, kteří problémy nedělají. Na to ovšem jako společnost nejsme moc nastavení, většinou si všímáme spíš negativních věcí než pozitivních. Chce to trénink a vědomou práci.

Čtěte také: Jak probíhá svoz velkoobjemového odpadu v Horní Libchavě?

Konkrétně formulovaná pravidla

Chceme, aby pravidla byla formulována pozitivně, tedy aby dítě vědělo, jak má vypadat správné chování. Takhle je to potom daleko jednodušší sledovat, vyhodnocovat, připomínat, pokud každý ví, jak se má chovat ve třídě, na chodbě, v jídelně... Jde o pravidla mnohokrát probraná, každý je zná, takže to není jen o tom, že učitel žáky pořád opravuje a usměrňuje.

Podpora pozitivního chování by vždy měla být založena na datech. Pokud neustále trestám nějaké chování a ono se neustále objevuje, funguje mi to? Někdo by teď řekl, že jsou tedy asi potřeba tvrdší tresty. My ale říkáme, pojďme něco změnit. Důsledky by měly odpovídat provinění, ale zároveň musíme pořád zdůrazňovat, jak se máme správně chovat.

Kroky pro zavedení PBIS ve škole

1. Uvědomit si problémy: Napřed si všichni společně uvědomí, jaké hlavní problémy mají.
2. Určit si cíl: Dalším krokem je určit si cíl, tedy co od každého očekáváte. Chcete se navzájem respektovat, chcete být zodpovědní?
3. Napsat vizi: Když to víte, můžete si to třeba napsat na zeď na chodbě nebo ve třídě a učitel se k tomu může během výuky vztahovat.

Vliv prostředí

Prostředí má obrovský vliv na chování dětí. Když je ve třídě horko a vydýchaný vzduch, je těžké se soustředit. Ideální je naučit děti říkat věci jako „Můžeme, prosím, otevřít okno?“, ale ne každý na začátku tohle dokáže, někdo prostě vybouchne, protože už to nemůže vydržet. Když je tam hodně dětí, hodně křiku, vede to k podrážděnosti, přetížení. Musíme zjistit, co v prostředí způsobuje různé zkraty v chování, a naučit děti, aby si s nimi uměly poradit.

Práva a povinnosti žáků a učitelů

Jak učitelé, tak žáci ovšem mají řadu práv a povinností, které je třeba respektovat. Nejdůležitějším předpisem, který musíme zohlednit při zhodnocování učitelské praxe, je školský zákon. Tento zákon například v § 2 odst. 1 stanoví, že: „Vzdělávání je založeno na zásadách (…) c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání“.

Několik bodů, které je dobré mít na paměti:

Čtěte také: Odpad Levin Horni

• Pokud nutně potřebujete na záchod, učitel Vám to zakázat nesmí. Je to přece Vaše základní potřeba.
• Učitelé mají právo potrestat žáky, kteří jsou mimořádně neukáznění včetně těch, kteří chodí za školu.
• Pokud to má smysl z pedagogického hlediska, může učitel zlobivému žákovi zadat i nějaký úkol navíc.
• Nutit žáky, aby zůstali „po škole“ za trest kvůli špatnému chování v hodině, není právně v pořádku.
• Škola je oprávněna zakázat ve školním řádu používání mobilů s výjimkou jejich používání ze zdravotních důvodů.
• Pokud jako žáci neoprávněně používáte mobil, může učitel skutečně zasáhnout a vyzvat Vás, abyste mu telefon předali.
• Může Vám učitel sebrat mobil, tablet nebo jinou věc. I kdybyste s mobilem vyrušovali sebevíc, není možné, aby Vám ho učitel nevrátil nejpozději na konci vyučování.
• Učitel má právo usměrňovat chování žáků. To jsme už zmínili. Nemůže k tomu ale používat nepřiměřené prostředky.
• I když není spravedlivé po učiteli chtít, aby ignoroval narušování výuky, nelze takový postup doporučit.
• Učitel nesmí udělovat tresty, které jsou ponižující, a které by proto mohly narušovat žákovu důstojnost.

Prevence agresivity a šikany

Díl nárůstu agresivity u dětí je dán zcela určitě tím, že se dnes mnohem víc zajímáme o jakékoli projevy jejich přemrštěné aktivity (fyzická agrese, křik, nadávání, šikanózní jednání). Jako společnost jsme k takovému chování podstatně citlivější a hodně je řešíme. Dřív dospělí některé nepatřičné projevy dítěte nechávali bez povšimnutí, v případě potřeby vůči němu sami zasahovali výraznými tresty.

Určitě bychom neměli nechat bez povšimnutí agresivitu, kterou děti vnímají a někdy i zažívají v rodinném prostředí. Vzhledem k tomu, že rodiče představují významné osoby v životě dítěte, jejich vliv je mnohem výraznější, než působení násilí v médiích nebo ve veřejném prostoru. Přestože se násilí leckdy netýká samotného dítěte, ale partneři jím řeší vlastní spory, dítě postihuje prakticky stejně, jako když se týká jeho osoby. Minimálně mu důležití dospělí dávají špatný příklad, jak má řešit náročné situace.

Ze statistik vyplývá, že třicet procent českých patnáctiletých uvedlo, že zažili některou z forem šikanování (tak se překládá anglické slovo bullying) minimálně několikrát za měsíc. Někdo se jim posmíval nebo jim vyhrožoval, bral nebo ničil věci, nebo do nich strkal či je dokonce uhodil. Osm procent českých žáků spadá na škále OECD do horních deseti procent dětí, které šikanu zažily, neboli byly šikanované nejvýrazněji.

Jak reagovat na agresivní chování?

• Vždy bychom měli vyjádřit verbálně svůj nesouhlas: „Tohle se mi nelíbí, tohle nemám rád, je mi to moc nepříjemné, bolí mě to.“
• Měli bychom dítě upozornit, že my se k němu takhle nechováme, i když leckdy dělá velké lotroviny.
• Měli bychom mu fyzicky zabránit v agresivním jednání - vzít za ruce, zadržet, obejmout a podobně.
• Někdy bychom měli dítě připravit o publikum - vezmeme ho vedle do místnosti, odejdeme z pískoviště.
• Jsou situace, kdy bych nedělal nic a dítěti bych vůbec nevěnoval pozornost.

Výuka venku jako prevence problémového chování

Žáci vyučovaní venku v přírodě a v okolí škol jako v přirozeném rámci pro učení dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejenom v přírodních vědách, ale také v matematice, čtení, psaní či společenských vědách. Učení venku v přírodě, ale i pouhý výhled do zeleně zlepšuje pozornost a pravděpodobně také snižuje stres žáků. I v hodinách ve třídě následujících po výuce venku se žáci lépe zapojují a déle soustředí.

Učit se venku žáky baví a podporuje jejich vnitřní motivaci k učení. Venku dochází k většímu naplnění jejich základních psychologických potřeb autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti, které při frontální výuce ve třídě značně strádají, a přitom jsou důležitými předpoklady vnitřní motivace. Tím, že výuka venku probouzí zájem žáků o učení, vede ke snížení počtu jejich absencí a kázeňských problémů. Pomáhá zlepšit vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a učiteli.

Čtěte také: Odpadové hospodářství Horní Jelení

Jak začít s výukou venku?

1. Zkuste opakovaně učit venku pár aktivit. Vy i žáci si musíte na výuku venku nejprve zvyknout.
2. Zmapujte si, jaké příležitosti pro učení nabízí školní zahrada a nejbližší okolí školy.
3. Využívejte prostředí venku pro obohacení toho, na čem pracujete ve třídě.
4. Spolupracujte s lidmi mimo školu, rodiči, místními znalci přírody a okolí, specializovanými organizacemi (ekocentra, lesní správy, farmy…).
5. Plánujte učení venku předem a vytvořte si pro něj prostor v rozvrhu. Zapracujte ho do vašich plánů výuky a do dokumentů školy.

tags: #co #dělat #když #zlobí #žáci #na

Oblíbené příspěvky:

• Metody ekologického barvení
• Metody pro ovlivňování třídního klimatu
• Lesy Pošumaví
• Proč třídit odpad?
• Výlety do přírody poblíž Prahy