Zvuky bažanta: Hlasový projev a chování

K nám do střední Evropy se bažant dostal asi v 11. století, ale objeven byl již dříve. Již v 5. století př. n. l. jej přivezli staří Řekové z oblasti Kolchidy do Řecka. U nás se od 11. století začíná tradovat bažantnictví a chov bažanta jako takového. Bažant obecný (Phasianus colchicus) je myslivecky významný, původně asijský druh, který byl v Evropě vysazován už od starověku.

Hlasové projevy bažantů

Slyšeli jsme hlasový projev bažantů, který se dá slyšet při souboji dvou samců, dvou kohoutů v toku. Bažanti tokají v průběhu března, kdy je tento hlasový projev slyšet skoro z každé meze. Ale samozřejmě toto kodrcání a bojový ryk není typický jen pro březen, ale protahuje se i do dalšího období a funguje už potom ne jako výstražný signál, nýbrž jako teritoriální hlas, kdy samec tímto vyjadřuje příslušnost k danému území.

Právě jsme slyšeli hlas, kterým se bažant ozývá, když je vyplašen. Tento hlas můžeme slyšet velmi často.

Optické signály a chování při toku

Bažant se dorozumívá mezi svými příslušníky i optickými signály. To znamená, že nastavuje různé části svého těla na odiv. Mnozí jste viděli bažanta právě při kodrcání, kdy stojí na nějaké vyvýšenině, kodrcá, což je hlasový projev, ale přitom se čepýří, svěšuje křídla, roztahuje klínovitý ocas a podobně.

Tok kohoutů probíhá na stálých místech, tokaništích. Kohouti v toku rozestírají peří, krouží kolem slepiček a ozývají se hlasitým, daleko slyšitelným kokrháním, které občas doprovázejí hlučným třepotáním křídel. Rozvášněný tokající kohout pronásleduje na tokaništi hned tu a hned jinou slepičku. Objeví-li se v té chvíli na tokaništi slabší soupeř, odráží ho kohout útokem. Bojovně vyskakuje a za hlasitého volání ho odhání. Někdy soupeře úporně pronásleduje a za pokřiku ho vyprovází i na větší vzdálenost.

Čtěte také: Zvuky přírody s tibetskými mísami

Rozmnožování a polygamie

Bažant patří k druhům polygamním, to znamená, že jeden kohoutek je schopen pojmout více slepiček. V přirozených podmínkách, v Číně, na jednoho kohoutka připadá tři až pět slepiček. V našich podmínkách, kdy se bažanti do přírody vypouštějí z voliér, je to v poměru jeden kohoutek k asi deseti slepičkám. Tento systém je významný především proto, že zajišťuje co nejvyšší možný přírůstek druhu. Všichni víme, že bažant je víceméně pozemní druh, který velice obtížně létá. Má proto velké množství nepřátel a velmi významnou obranou je, že má obrovské množství potomstva. V jednom hnízdě slepička zahřívá někdy až šestnáct vajec. Pokud má tedy jeden samec takových deset slepiček, může mít až sto šedesát vajec za sezónu. Z těchto sto šedesáti vajec může přežít jen několik málo jedinců, úmrtnost je skutečně velká a není to jenom otázka šelem, ale je to především otázka nepříznivého počasí, které zamezuje přístupu k potravě. Potrava, která bývá v době rozmnožování především živočišná, není k dispozici. Malá kuřátka jsou náchylná k promoknutí a k prochladnutí. V případě velkých, klimaticky nepříznivých změn bývá úmrtnost skutečně obrovská. A z tohoto důvodu je polygamní systém nesmírně významný.

Hnízdo je na zemi, samice do něho snáší ve druhé polovině dubna nebo během května obvykle 8 až 16 vajec. Vejce zahřívá a o mláďata, která po vylíhnutí opouštějí hnízdo, pečuje pouze samice. Stálý pták.

Základní údaje o bažantu obecném

Velikosti slepice. Samec je červenohnědý, s tmavou hlavou a červenými políčky ("poušky") kolem očí; velmi nápadný je jeho dlouhý klínovitý ocas. Samice je šedohnědá, s kratším ocasem. Bažanti se téměř stále zdržují na zemi a vzlétají jen za nebezpečí, jejich let je velmi hřmotný. Výskyt v zemědělské krajině. Potrava jak živočišná (hmyz, červi, měkkýši, drobní obratlovci), tak rostlinná (semena, příp. plody pěstovaných i divokých rostlin, mj. 150 druhů plevelů).

Vábnička na bažanta

Je to vynikající vábnička pro lokalizaci a následné vyplašení bažanta. Vábnička je vyrobena z akrylu. Je extrémně odolná vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám. Plně reprodukuje zvuky kohouta bažanta. Aby byla vábnička účinná, musíte dovedně vydávat zvuky. Každá sekvence může na zvíře působit jiným způsobem. Když foukáte do náustku, zvuky, které vydáváte, jsou „kuk“ nebo „tut“. Abyste dosáhli požadovaného zvuku, musíte uvolnit část vydechovaného vzduchu postupným otevíráním ruky. Pokud chcete nalákat bažanty, stačí jedno pípnutí každých 15-20 minut. K nalezení zvířat potřebujete dva zvuky a k jejich vyplašení čtyři nebo pět.

Bažant zlatý

Podčeleď bažanti, čeleď bažantovití, podřád kurové, řád hrabaví. Takto zařadíme jednoho z nejkrásnějších bažantů, bažanta zlatého. Jeho domovinou jsou pohoří západní Číny. Hustým lesům a výškám přes 2000 m n. m se vyhýbá. S oblibou vyhledává bambusové houštiny a lesní mýtiny. Živý se bobulovinami, obilím, bambusovými výhonky, hmyzem, larvami a plži. Při toku kohout obchází slípku s límcem rozevřeným a vydává syčivé zvuky podobné zvukům při broušení kosy. Zatímco slípka vysedí někde na zemi pod keřem potomstvo, kohout hrdě hájí teritorium. Z šesti až šestnácti smetanově zbarvených vajec se po 22 až 23 dnech sezení na vejcích vylíhnou bažantí kuřátka. Na podzim společně s odrostlými mláďaty vytvářejí bažanti větší společenstva. Díky těžší přístupnosti jejich biotopu nehrozí zatím bažantům zlatým riziko vyhubení ve volné přírodě.

Čtěte také: Relaxace s nočními zvuky

Barevné variace bažanta zlatého:

1. bažant zlatý tmavý - barevná variace popsaná již v r. 1865.
2. bažant zlatý žlutý - poprvé popsán v r. 1886.

Kohout má na temeni hlavy zlatožlutou chocholku a zlatou kápi s černými pruhy tvořícími límec. Pera na horní části zad jsou zelená, spodní část zad až k ocasu třpytivě zlatožlutá s prodlouženými úzkými červenými pírky spadajícími na tmavohnědá ocasní pera. Ramena jsou vínově červená, ruční letky tmavohnědé. Spodní část těla je zářivě červená. Duhovka je žlutá, zobák a nohy mají barvu světlé rohoviny. Samec dosahuje délky až 110 cm, z čehož připadá 80 cm na ocas. Kuřátka jsou na vrchní straně kaštanově žíhaná a na spodu krémově žlutá. Svým zbarvením jsou podobná kuřatům vlašky koroptví. Kohoutky rozeznáme od slípek podle světlých očních proužků. Slípky mají oči kaštanově hnědé, nemají náznak ostruh a jejich peří je podstatně tmavší než u kohoutků. Ti se vybarvují do plné krásy až ve druhém roce života. Kuřátka krmíme směsí natvrdo uvařených vajec, tvrdého tvarohu a šrotu. Můžeme používat i krmné směsi. Druhý týden přidáváme najemno nasekané zelené krmení, listy salátu, mravenčí kukly, mravence, plže a ponravy. V pozdějším období můžeme podávat zrno pšenice. Tu ovšem doporučuji mírně povařit, aby byla pro kuřata co nejstravitelnější. Odchovny musí být absolutně suché, nejlépe vysypané suchým říčním pískem. Z vlhké podlahy hrozí malým bažantíkům deformace prstů a ochrnutí končetin. Bažant zlatý je chován v Evropě od poloviny 18. stol.

Lyrochvost nádherný: Pěvecký král Austrálie

Austrálie je kontinent plný překvapení. Najdeme zde vačnatce, kteří nikde jinde na světě nežijí, pestrobarevné papoušky i zvláštní tvory, jako je třeba ptakopysk. Přesto se jeden pták dokázal zapsat do povědomí lidí více než mnozí jiní. Vyprávění o prvním setkání s tímto ptačím pěveckým králem bývají podobná. Člověk se prodírá australským pralesem a najednou zaslechne známý zvuk - motorová pila, cvaknutí fotoaparátu, nebo dokonce alarm. Logicky ho napadne, že někde poblíž musí být lidé. Jenže místo dřevorubce, turisty nebo záchranáře na něj čeká štíhlý pták s dlouhým ocasem. Ten stojí na klacku a zpívá s takovou přesností, že ani zkušené ucho nedokáže odlišit, co je realita a co jen imitace. Není divu, že v počátcích mnozí vědci zapisovali do deníků frázi „neznámé druhy ptáků“, protože netušili, že všechny ty zvuky pocházejí od jednoho a téhož tvora. Seznamte se, tohle je lyrochvost nádherný.

Vzhled, který skrývá ještě větší tajemství

Samci lyrochvostů jsou na pohled zajímaví hlavně díky svému ocasu. Ten má tvar lyry a při námluvách ho rozprostírají jako vějíř. Už to samo o sobě působí jako fascinující podívaná. Jenže skutečná podstata jejich kouzla je ve zpěvu. Jeden jediný samec je schopný zpívat nepřetržitě i hodinu a během té doby zahrnout do své „skladby“ tolik zvuků, že by to vydalo na celý koncert.

Zpívají nejen hlasy jiných ptáků, ale dokážou napodobovat i zvířecí zvuky, praskání větví, kroky, a k tomu všemu přidávají imitace lidské techniky. To vše zapojují do ucelené písně, která má rytmus a gradaci. Samice při poslechu pozná, jak je samec schopný, a podle toho se rozhoduje, zda mu dá přednost před konkurencí.

Čtěte také: Aplikace Zvuky přírody – recenze

Zpěv jako výzva a zkouška

Vědci dlouho přemýšleli, proč pták napodobuje i zvuky, které v přírodě nemají žádnou funkci. Dnes se má za to, že je to prostě součást soutěže mezi samci. Kdo zvládne více hlasů a složitější imitace, ten získá větší obdiv. Jde vlastně o jakousi zkoušku schopností - něco jako talentovou soutěž, kde vítězí ten, kdo předvede největší repertoár.

Zajímavé je, že mladí samci se učí pomalu. Nejprve zvládají jen několik jednoduchých tónů, teprve časem dokáží zařadit složitější zvuky. Někdy se učí od starších samců, jindy prostě naslouchají svému okolí. Proto se repertoár liší podle toho, kde pták žije. V blízkosti měst zpívají jako motorové pily nebo sirény, v odlehlých pralesích dávají přednost imitacím ptáků a přírodních zvuků.

Historky, které dokazují jejich schopnosti

Snad každý, kdo se s nimi setkal, má nějakou historku. Jeden badatel si kdysi myslel, že poblíž slyší sanitku, a byl přesvědčený, že došlo k nehodě. Teprve později pochopil, že ho oklamal samec lyrochvosta, který si do svého zpěvu zařadil imitaci sirény. Jiní slyšeli zvuky fotoaparátu, přestože v okolí nebyl žádný turista. Slavné jsou i záběry Davida Attenborougha, kde lyrochvost napodobuje motorovou pilu tak přesně, že divák jen nevěřícně kroutí hlavou. Takové momenty obletěly svět a potvrdily, že nejde o legendy, ale o skutečnost.

Učení přenášené z generace na generaci

Zpěv lyrochvostů není vrozený, vyvíjí se podobně jako u lidí jazyk. Každá generace předává té další určité motivy, ale zároveň přidává nové prvky. Díky tomu má každá populace svůj vlastní „dialekt“. Někde zpívají více přírodních tónů, jinde znějí spíše technické zvuky. Tento jev je pro vědce nesmírně zajímavý, protože ukazuje, že i u ptáků existuje cosi jako kultura - tradice, které se dědí a vyvíjejí v čase.

Proč vědce fascinují dodnes

Schopnosti lyrochvostů nejsou zajímavé jen pro ornitology. Zajímají také neurology, kteří zkoumají, jak je možné, že si tak malý mozek dokáže zapamatovat a reprodukovat tolik zvuků. Otázky, jakým způsobem je uchovává, jak je vybírá a proč je dokáže tak přesně zopakovat, mohou pomoci pochopit i procesy učení u lidí.

Symbol Austrálie

Není proto divu, že se lyrochvosti stali jedním ze symbolů přírody u protinožců. Jeho podobu najdeme na zadní straně australské desetice­ntové mince a jeho jméno se objevuje v literatuře i umění. Přesto zůstává pro běžného návštěvníka lesa záhadou. Turisté často vyprávějí, že slyšeli zvuk motorové pily nebo alarmu uprostřed divočiny, a nakonec zjistili, že šlo jen o zpěv ptáka.

tags: #zvuky #bažanta

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické materiály
• Odpadkové koše 60l - srovnání
• Pohled Lea Pavláta na ekologii v judaismu
• Recenze odpadkových košů
• Jak žít ekologicky doma