Cílem předmětu je poskytnout základní informace o ekologii, environmentalistice a environmentální výchově budoucím učitelům (nebiologům), a to tak, aby byli motivováni a schopni průřezové téma environmentální výchova ve svých předmětech a oborech vyučovat.
Ekologie je věda, která se zabývá studiem vztahů mezi organismy a prostředím. Definic pojmu ekologie existuje celá řada. „studium struktury (angl.
Nejdůležitějšími pojmy ekologie jsou ekosystém, ekologická nika, populace a ekologická rovnováha.
Ekologie zažila ve 20. století, hlavně díky hydrobiologům (limnologům a oceánografům), ohromný rozvoj (to má svou logiku - ryby a mořské savce lze v umělém prostředí pozorovat mnohem hůře, než suchozemská zvířata, např. vlky; proto biologové zabývající se těmito organismy na vztah organismus - prostředí kladli veliký důraz jako první).
Posléze se ekologie diferencovala se na víceméně samostatné podobory: ekologie rostlin (resp. geobotanika), lesní ekologie, ekologie savců, ekologie ptáků, ostrovní ekologie, hydrobiologie, ekologie člověka a další.
Čtěte také: Zdraví 21 a školství
Z ekologie se etablovaly další předměty: etologie (věda o chování zvířat), sociobiologie (věda srovnávající chování zvířat a lidí - přináší originální nástroje porozumění vztahu člověk-příroda viz např. Keller, 1997[3], Mohrig, 1987[4]) a environmentalistika (nauka o životním prostředí a jeho problémech).
Ekologické zemědělství a bioprodukty jsou výsledkem snahy o radikální změnu chování člověka při výrobě potravin a při jejích spotřebě.
Zemí s nejrozvinutějším ekologickým zemědělstvím je v Evropě Rakousko. Je to dáno agrární politikou rakouské vlády, která ročně dotuje ekologickou produkci významnou částkou (v 1. polovině devadesátých let částkou kolem 1 mld šilinků).
Podle rozlohy zemědělské půdy, obhospodařované ekologicky v EU, vede SRN a Rakousko, následuje Francie a Velká Británie. Na konci seznamu je Lucembursko a Řecko.
Nejvýraznějším podpůrným krokem jednotlivých zemí EU bylo postupné vybudování příslušného legislativního rámce pro ekologické zemědělství.
Čtěte také: Metodiky sanace ekologických zátěží
V ČR to je zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb., ve znění zákona č. 553/2005 Sb. a vyhláška MZe č.16/2006 Sb. V rámci EU platí Nařízení EU o ekologickém zemědělství č.
Jaká je dostupnost biopotravin a sortiment? Základem je bohatá nabídka různých druhů obilných zrn a semen pro nakličování, čerstvá zelenina a ovoce.
Problémem ekologického zemědělství a následně i biopotravin, jak již bylo naznačeno výše, bývá vyšší ekonomická náročnost. Náklady a tím samozřejmě i ceny na bioprodukty jsou v ČR vyšší podle oficiálních údajů MZe až o 30 %.
Klasické konvenční zemědělství je totiž koncentrací výroby schopno vyrobit potraviny levněji, především tím, že dosáhne vyšších výnosů a snížených nákladů.
Konvenční zemědělství je schopno splnit i podmínky dobrého vnějšího vzhledu, relativně dlouhé trvanlivosti a chutnosti a pro spotřebitele adjustované v lákavém, dobře prodávajícím obalu.
Čtěte také: Ekologické pokusy: Biostatistický přístup
| Kritérium | Ekologické zemědělství | Konvenční zemědělství |
|---|---|---|
| Použití agrochemikálií | Omezené | Běžné |
| Biodiverzita | Podporována | Často omezena |
| Cena produktů | Vyšší | Nižší |
| Dopad na životní prostředí | Šetrnější | Potenciálně škodlivější |
tags: #10 #ekologických #pojmů #wikipedie