100% viskóza: Rozložitelnost v přírodě a udržitelnost v oděvním průmyslu

Udržitelnost ve vztahu k oděvnímu průmyslu je dnes často diskutované téma. Ne každý ji chápe správně nebo vidí do celého kolosu výroby oblečení. Šetrnost k přírodě a udržitelnost spočívá i v kombinování bavlněné látky s příměsí viskózy. Hotový kus oblečení z takové látky potom vydrží déle a lépe vypadá na těle, nemačká se.

Udržitelnost a výroba v ČR

Důležitým aspektem udržitelnosti je výroba v ČR, nebo popřípadě u sousedů Slováků. Je důležité mít pod kontrolou pracovní podmínky zaměstnanců v šicích dílnách a nepodporovat nezletilé děti nebo matky s malými dětmi v tom, aby pracovaly za podprůměrnou mzdu v mizerných podmínkách, které jsou neslučitelné s běžným životem. Nenechte se zmást cedulkou “Made in”, jelikož ta označuje pouze poslední zastávku produktu, ne jeho celou cestu. Takže například šaty s cedulkou “Made in Turkey”, než si je v obchodě koupíme, mohly během svého života urazit klidně i 40 000 kilometrů.

Minimalistický šatník a second handy

Minimalistický šatník a vybavení je dalším krokem k udržitelnosti. Šaty se šijí v malých kolekcích po desítkách kusů, aby se nevytvářelo zbytečné množství oblečení, které by po pár letech skončilo na skládce nebo se na něj musely dávat velké slevy. Dává smysl investovat do dražších kvalitních kousků oblečení a podporovat lokální tvůrce a výrobce oblečení. Narozdíl od kvalitního kousku, ke kterému si budujete vztah a vydrží vám daleko víc let a vypadá stále dobře se “výhodné” akční nákupy se ve finále opravdu nevyplatí. Seconhandy jsou taky sympatické. Ráda se prohrabávám oblečením, které je už někým odzkoušené, nošené a tak vím, že daný kousek si už něco prožil, má příběh a vypadá stále nositelně. Je to známka toho, že asi ještě pár let vydrží. Miluju šaty a v létě je ráda střídám. Kdybych si kupovala jen autorské kousky nebo lokální tvorbu, asi bych se brzo nedoplatila. A tak mám spousty šatů a sukní ze sekáče. Poslední dobou tam nakupuji i zimní bundy, vesty apod. Spotřeba materiálu a energií se při výrobě zimní výbavy spotřebuje hodně.

Certifikace GOTS

Global Organic Textile Standard (GOTS) je nejpřísnější certifikace pro textilie vyrobené z organických textilních vláken. Všechny chemikálie (např. barviva, pomocné chemikálie), musí splňovat základní požadavky na toxicitu a biologickou rozložitelnost. Jsou zakázány používat toxické kovy, rozpouštědla, geneticky modifikované organismy, formaldehydy a jiné syntetické látky. Veškeré bělidla musí být na bázi kyslíku. Provozovatelé musejí mít ve svých směrnicích zavedenou politiku ochrany životního prostředí. Kritéria katalogu, který je základem pro testy škodlivých látek, jsou založena na nejnovějších vědeckých poznatcích a jsou průběžně aktualizována. Zkušební vzorky jsou testovány nezávislými institucemi Öko-Tex na pH hodnotu, obsah formaldehydu, přítomnost pesticidů, extraktu, obsahu těžkých kovů, chlorované organické nosiče a konzervační látky, jako je pentachlorfenol a tetrachlorophenol.

Materiály a jejich udržitelnost

Bavlna: Při konvenčním pěstování bavlny se používá více pesticidů a insekticidů než na při pěstování jakékoli jiné plodiny. Některé z těchto běžně používaných pesticidů jsou přitom považovány za dostatečné toxické na to, aby byly dle Světové zdravotnické organizace klasifikovány jako nebezpečné. A nejde jen o to, že my jako koneční zákazníci budeme nosit oblečení z této toxicky zpracované bavlny, ale především o to, že zemědělci a pracovníci na bavlníkových polích jsou denně v toxickém prostředí a celosvětově trpí až 77 mil. Na výrobu jednoho trička z konvenční bavlny padne asi 2 700 litrů vody. Biobavlna je na tom lépe, protože se nepoužívají geneticky modifikovaná osiva, syntetická hnojiva jsou nahrazeny hnojivy přírodními a užívání škodlivých pesticidů je zakázáno. Na druhou stranu je biobavlna náročnější na spotřebu vody než konvenční verze.

Čtěte také: Je biobavlna ekologicky odbouratelná?

Len: Lněná látka se sice ráda mačká, avšak zároveň je odolná, pevná (asi o 30% více než bavlna), vysoce savá a prodyšná. Jeho přírodní barvy jsou krémově bílá, slonovinové bílá, světle hnědá a šedá. Zbylé odstíny jsou barvené, nebo naopak odbarvované.

Polo-syntetické materiály (viskóza, bambus, lyocell): Tyto materiály se nacházejí někde mezi přírodními a syntetickými materiály. Jejich původ je přírodní, protože se vyrábí ze dřeva. Ale aby se z tvrdého dřeva nebo bambusu stalo textilní vlákno, musí se upravit intenzivní chemickým procesem. Na druhou stranu oproti nejpoužívanější přírodnímu vláknu (bavlně) má dřevo výhodu v tom, že spotřebuje výrazně méně vody, nevyžaduje tolik pesticidů a vyprodukuje větší množství materiálu na akr.

Syntetická vlákna (polyester, nylon): K výrobě syntetiky je potřeba velké množství energie a také ropa. Jsou to často velmi kvalitní syntetická vlákna a poměrně dlouho vydrží. Během své výroby syntetika spotřebuje méně vody než přírodní vlákna. Pokaždé, když svoje polyesterové šaty vyperete, uvolní se z něj velké množství miniaturních kousků plastů, kterou nejsou zcela zachytitelné čističkami vod, takže zůstávají ve vodě, kudy putují i do našich organismů.

Recyklace a rozložitelnost

Oblečení ze 100% přírodních materiálu bychom mohli asi jednoduše hodit do přírody a čekat, že se rozloží jak jablko v kompostu. Recyklace materiálových směsí (látky, které jsou kombinované, např. bavlna + polyester apod.) je velmi problematická. Takové látky velmi těžko nebo vůbec nejde zrecyklovat a použít znova. Často skončí na skládce na druhé straně zeměkoule nebo ve spalovně. Na rozdíl od některých čistě umělých tkanin, které lze recyklovat a použít znova a klidně i opakovaně.

Závěrem

Materiál vypovídá hodně o způsobu výroby i životnosti daného oblečení. Každý má své pro a proti, vybrat jeden nejudržitelnější proto není možné. Zatímco syntetika šetří půdu a nepotřebuje pesticidy, její zpracování je chemicky a energeticky náročné. Naopak přírodní vlákna mají menší spotřebu energie, ale musí se zase někde vypěstovat a spotřebovávají enormní množství vody. Svůj vlastní dopad na životní prostředí tak nesnížíte výrazně tím, že pouze vyměníte rychlou módu za tu pomalou a “udržitelnou”. Změnu je potřeba udělat hlavně v hlavě. Při nakupování se zaměřte na společnost nebo tvůrce, od koho oblečení pochází.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

• Dbát na kvalitu
• Nakupovat oblčení z druhé ruky
• Prodlužovat živnostnost oblečení, které máme doma - opravovat přešívat, upcyklovat
• Oblečení pro zvláštní příležitost si půjčovat

Bioplasty a jejich rozložitelnost

Bioplasty představují skupinu polymerních materiálů na biologické bázi, které mohou být buď biologicky odbouratelné, nebo ne, a nacházejí stále širší uplatnění i v textilním průmyslu. V době, kdy roste tlak na udržitelnost a redukci závislosti na fosilních zdrojích, se bioplasty jeví jako potenciální alternativa k tradičním syntetickým vláknům.

Definice a klasifikace bioplastů v textilu:

• Původ suroviny:
  • Biologický původ: vyrobeny z obnovitelných zdrojů (škrob, celulóza, PLA, PHA)
  • Fosilní původ: mohou být biologicky odbouratelné, ale z petrochemických surovin
• Rozložitelnost:
  • Biologicky odbouratelné bioplasty: materiály, které se za určitých podmínek rozloží působením mikroorganismů na CO₂, vodu a biomasu
  • Neodbouratelné bioplasty: zůstávají v životním prostředí, i když jsou z obnovitelných zdrojů (např. viskóza)

Výhody bioplastů v textilu:

• Obnovitelné suroviny
• Nižší uhlíková a ekologická stopa
• Možnost biologické degradace (snížení textilního odpadu)
• Zdravotní nezávadnost (vhodné pro citlivé aplikace)

Nevýhody bioplastů v textilu:

• Nižší tepelná stabilita (omezené praní, žehlení)
• Omezená mechanická odolnost
• Vyšší výrobní náklady a nízká dostupnost
• Potřeba kompostovacích podmínek (ne všechny bioplasty se rozloží v přírodě)

Syntetické látky a jejich vliv na životní prostředí

Syntetické textilie (také umělá vlákna) se vyrábějí z polymerů na bázi ropy. Během své výroby syntetika spotřebuje méně vody než přírodní vlákna.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Historie syntetických vláken:

• Polyester: První patentován v roce 1928, masová výroba začala v 30. letech 20. století.
• Nylon: První plně syntetické vlákno na světě, vyvinuto v roce 1935.
• Elastan: Vyvinut v roce 1958.
• Akryl: Vyvinut v polovině 40. let 20. století, komerční výroba začala v 50. letech.

Doporučení: Pro každodenní nošení a domácí šití volte organickou bavlnu, len, konopí. Syntetické látky mají své místo v moderním šití (sportovní oblečení, outdoorové vybavení, funkční textilie).

Materiály a jejich dopad na životní prostředí

Přírodní materiály jsou len, konopí, bambus, bavlna, hedvábí, vlna. Polosyntetické textilie jsou například viskóza, modal, lyocell, popřípadě obchodní značky jako Tencel nebo EcoVero. Jsou vyráběny z přírodních materiálů (nejvíce dřevo, ale taky eukalyptus, bambus, atd.), které musí být zpracovány průmyslovým procesem do vláken použitelných pro textil. Dopad na životní prostředí záleží na tom, jak šetrná/nenáročná rostlina byla použita pro biologický základ a stejně tak, jak šetrné je průmyslové zpracování. Konvenční procesy jsou velmi neekologické.

U syntetických je to jasné. Polyester nebo nylon se vyrábí z ropy a proces výroby znečišťuje životní prostředí. Pro směsi přírodních a syntetických textilií zatím není technologie, jak je recyklovat. Přírodní látky jsou rozložitelné. Když je zvládneme šetrně vyrobit, životnímu prostředí už dále neublíží. Syntetické materiály rozložitelné nejsou. U polosyntetických najdete studie, které říkají, že viskóza je lépe rozložitelná než bavlna nebo studie, které říkají, že 57 % odpadu uložených v hlubinách oceánu je z viskózy (zbytek odpadů je polyester, polyamidy, acetáty a akryl).

Konopí a len: Pěstování těchto rostlin nezanechává žádnou karbonovou stopu. Konopí (ale i bambus) dokonce CO2 absorbují. V porovnání s bavlnou jsou konopí, len a bambus velmi málo náročné plodiny na pěstování. Nicméně len není tak výtěžný jako konopí.

Bavlna: Pěstování konvenční bavlny velmi významně přispívá ke světovému znečištění životního prostředí. K růstu velmi náročné plodiny (v porovnání s lnem nebo konopím) je použito mnoho pesticidů a hnojiv, které zůstávají v půdě, vodě i oblečení samotném. Většina bavlny je pěstována z geneticky modifikovaných semen. Bio bavlna využívá o 62 % méně energie a 88 % méně vody.

Hedvábí: Konvenční výroba hedvábí kokony s larvami uvaří. Tím nedojde k přerušení hedvábného vlákna. Na výrobu jednoho kimona je potřeba 2100 housenek bource morušového. Na světě je každoročně produkováno kolem 35 000 tun surového hedvábí. To představuje 87,5 bilionů zabitých housenek ročně. Toto číslo je důvod k založení konceptu mírumilovného hedvábí, které larvy nezabíjí.

Kašmír: Největší producenti kašmíru, jako je Mongolsko a Čína, navyšováním produkce proměňují tamní pastviny na pouště.

Viskóza: Je textilie pocházející z přírodního základu (cokoliv co obsahuje celulózu) získaná průmyslovým zpracováním. Konvenční výroba viskózy tedy vypadá tak, že se vytěží les a obrovským množstvím sirouhlíku se získají vlákna na výrobu látky. Zvyšující se poptávka odlesňuje, chemikálie unikají do ovzduší a vody. Energie na průmyslové zpracování je z fosilních paliv. Práce s chemikáliemi toxikuje dělníky. Moderní způsoby výroby viskózy využívají například eukalyptus. Ten rychle roste, není třeba ho zavlažovat, hnojit ani ošetřovat proti škůdcům. Navíc roste i v okrajových místech, která nejsou vhodná pro zemědělství, a jeho produkce tedy nesoupeří s produkcí potravin. Nenáročný je i bambus, který je zajímavý tím, že můžete odříznout pouze jeho část a potom jej necháte dorůst. Například viskóza s obchodním názvem Tencel je vyráběna z eukalyptu a Lyocellová metoda pracuje v uzavřeném cyklu, kde se 99,5 % činidel znovu použije. Tencel je taky zcela rozložitelný materiál.

Intimní hygienické potřeby

Ženy se často domnívají, že vložky a tampony se standardně vyrábí především z bavlny. Ve skutečnosti jsou však hlavní součástí běžných intimních potřeb většinou syntetické nebo polosyntetické materiály (jako např. rayon - neboli umělé hedvábí či viskóza), jejichž základem je celulóza. Výrobci intimních hygienických potřeb nemusí uvádět jejich přesné složení jako je tomu u potravin a kosmetiky.

Rayon (nebo také viskóza, modal či lyocel) je v potřebách intimní hygieny často používané vlákno z čištěné celulózy. Se začátkem používání rayonu výrobci intimních potřeb je však spojován jeden kontroverzní problém, a to zvýšený výskyt syndromu toxického šoku (TSS) u žen. Syntetické materiály totiž mají obecně vyšší absorpční schopnost, a poskytují tak perfektní prostředí pro vznik velkého množství toxinů, které jsou snadno vstřebatelné ženskými sliznicemi.

Syndrom toxického šoku (TSS): Je spojován zejména s používáním tamponů (především těch, které mají nejvyšší savost). Způsobuje zdravotní potíže jako je zvýšená teplota (nad 38,9 °C), kožní projevy (zčervenání, krvavé tečky na kůži), zvracení, průjem, bolest svalů, a může přivodit až smrt.

Bavlna: Běžně pěstovaná bavlna zabírá necelá 3 % ze světově obdělávané půdy, ale spotřebuje zhruba 25 % všech insekticidů a 10 % všech herbicidů vyrobených na světě. Kromě toho, že taková bavlna ničí přírodní ekosystém, vyžaduje i obrovské množství vodních zdrojů.

Chlór: Celulóza, bavlna a další materiály používané v intimních hygienických potřebách mají však ještě jednoho společného jmenovatele - při výrobě se většinou ošetřují chlórem. Důvodem tohoto procesu je dezinfekce a vybělení, kterým se odstraní případné materiálové nečistoty. Dříve výrobci používali pro bělení syntetických vláken a bavlny plynný chlor.

Dioxiny: Jako dioxiny je označována skupina látek, z nichž některé mají negativní vliv na zdraví člověka a přírodu. V nich zůstávají po zbytek života.

Ekologické oblečení

Dosud jsem nenašla jediného výrobce nebo značku, která by splňovala všechny klíčové podmínky: známý a doložený původ samotné rostliny na výrobu látky, plná transparentnost celého výrobního procesu včetně tkaní, barvení a úprav, a současně použití pouze přírodních, rozložitelných komponent - od nití přes potisk až po cedulky. Takové oblečení by se mělo po dosloužení bezpečně a úplně rozložit v běžném kompostu.

Každý cyklus praní umělých vláken je jako malá plastová továrna. Polyesterové fleecové bundy (a heboučké deky) mohou při praní uvolnit až 7 360 mikroplastových vláken z každého metru čtverečního materiálu do každého litru vody. Tyto mikroskopické částice procházejí čistírnami a končí v oceánech, kde tvoří až 35 % všech primárních mikroplastů.

Od 50. let bylo celosvětově vyrobeno přibližně 11 miliard tun plastů, z nichž pouze 9 % bylo skutečně recyklováno. V textilním průmyslu je situace ještě horší - jen 0,3 % oblečení se recykluje zpět na nové oblečení. Důvod? Recyklace je finančně náročná, technologicky složitá a zároveň snižuje kvalitu plastového materiálu.

Mikroplasty: Plasty se biologicky nerozkládají, protože žádné organismy je nedokáží metabolizovat. Tyto fragmenty - mikroplasty (menší než 5 mm) a nanoplasty (pod 100 nanometrů) - v přírodě nezmizí. Nikdo je neshrabe, neodplaví se, nerozloží. Zůstávají v půdě, ve vodě, ve vzduchu. Stávají se součástí oceánského planktonu, klesají na mořské dno, ukládají se v ledu Arktidy i v hlubinách tropických pralesů. A putují dál - potravním řetězcem do ryb, masa, pitné vody, lidské krve a placenty.

Udržitelné materiály

Bambus: Většina bambusových textilií na trhu není utkána přímo z bambusových vláken, ale jde o rayon nebo viskózu, vyráběnou chemickým rozkladem bambusové celulózy. samotná rostlina bambusu je jedním z nejudržitelnějších zdrojů - rychle roste, nepotřebuje pesticidy ani zavlažování a přirozeně váže velké množství oxidu uhličitého. Pokud je využita celá a mechanicky zpracovaná (např. tkaním z přírodních bambusových vláken), může být výsledkem skutečně ekologický a kompostovatelný textil.

Konopí: Patří k nejudržitelnějším textilním plodinám vůbec. Potřebuje až o 95 % méně vody než bavlna, roste extrémně rychle (během 3-4 měsíců), nepotřebuje pesticidy ani herbicidy a přirozeně potlačuje plevel. Navíc zlepšuje kvalitu půdy - hlubokými kořeny ji provzdušňuje a přispívá k sekvestraci uhlíku. V textilu je konopí biologicky odbouratelné, ale kompostovatelné je pouze tehdy, pokud není smícháno se syntetikou (např. elastanem), ošetřeno toxickými barvivy či apreturami.

Len: Také velmi šetrná rostlina. Využije se celá - semena, vlákno i pazdeří. Roste v mírném pásu, vyžaduje minimum vody a pesticidů. Kromě nízké ekologické stopy během pěstování podporuje i biodiverzitu, přitahuje opylovače a zanechává půdu v dobrém stavu. Pokud není kombinován se syntetikou a není chemicky upravován, je len zcela kompostovatelný, a to i v domácích podmínkách.

Bavlna: Pěstuje se bez syntetických pesticidů a umělých hnojiv, s šetrnějším zacházením s vodou a půdou. Přesto její celková ekologická stopa není zanedbatelná - zejména kvůli vysoké spotřebě vody a nižším výnosům na hektar ve srovnání s jinými plodinami. Výhodou je ale široká dostupnost a biologická odbouratelnost.

Certifikace

Slova jako „bio“, „organic“, „natural“ nebo „eco“ jsou často používána jako marketingové nástroje bez reálné kontroly. GOTS garantuje celý dodavatelský řetězec: od ekologického zemědělství, přes mechanické zpracování, přírodní barvení a sociální podmínky pracovníků. MASTERS OF LINEN® označuje len kompletně pěstovaný, zpracovaný a utkaný v EU.

Opravdu ekologické oblečení existuje, ale je vzácné, nedostupné a vyžaduje velmi dobré informace a trpělivost. Každé tričko je hlasem. Pro plast nebo pro přírodu. Pro greenwashing nebo pro transparentnost. Kompostovatelnost není retro trend. Je to test pravdy. Víc než certifikát, je to živé propojení mezi oblečením a půdou.

Tabulka: Srovnání vlastností textilních materiálů

tags: #100 #viskoza #rozložitelnost #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Vše o koloběhu vody
• Motta a význam lásky
• Udržitelný životní styl
• Třídění odpadu: Velké Karlovice
• Budoucí využití skládky Ledeč