Voda je základním kamenem všeho živého. Bez této zázračné tekutiny bychom tu nebyli my lidé, ani zvířata a rostliny. Voda je nejdůležitější složkou přírodního prostředí planety Země.
V přírodě se nevyskytuje voda chemicky čistá. Obsahuje vždy rozpuštěné plyny a rozpuštěné i nerozpuštěné anorganické a organické látky. Různé látky přijímá již v atmosféře, ale nejvíce při infiltraci půdou a horninami.
Celková plocha zemského povrchu zaujímá asi 510 mil. km2. Oceány a moře se rozprostírají na 361 mil. km2 (70,8 %) a pevnina na 149 mil. km2 (29,2 %). Voda a povrch pevniny jsou na povrchu Země rozloženy nerovnoměrně.
Na severní polokouli je pevnina soustředěna na 100 mil. km2 a na vodní plochu připadá 155 mil. km2, na jižní polokouli zabírá pevnina 49 mil. km2 a vodní plocha 206 mil. km2.
Rozdělení zásob vody na Zemi je v neprospěch sladké vody. Oceány a okrajová moře vytváří světový oceán, v němž je soustředěno 1 338 mil. km3 vody (0,1 % objemu Země). Na pevnině jsou celkové zásoby vody podstatně menší, odhadují se asi na 47, 9 mil. km3, z čehož je asi 35 mil. km3 sladké vody.
Čtěte také: Detaily o Fridexu
Největší zásoby sladké vody jsou soustředěny v pevninských ledovcích (24 mil. km3), v podpovrchové vodě (23,7 mil. km3) a v jezerech a řekách (13,5 mil. km3).
Z celkového množství vody na Zemi najdeme 97 % vody v oceánech a mořích.
Významnou vlastností vody je její schopnost nepřetržitě se obnovovat procesem výměny vody mezi světovým oceánem a pevninou. Oceán je převažujícím zdrojem, který v oběhu na Zemi hraje úlohu hlavního dodavatele sladké vody pro pevninu.
Ze světového oceánu se voda výparem dostává do atmosféry jako vodní pára, dále je unášena nad pevninu, kde kondenzuje a vrací se zpět ve formě srážek. Část srážek odtéká z pevniny řekami a podzemní cestou zpět do oceánu - tuto část pevniny označujeme jako odtokovou oblast.
Část pevniny, na níž sice odtok probíhá, ale nekončí ve světovém oceánu, označujeme jako bezodtokovou oblast (př. oblast Kaspického moře). Řeky zde končí v bezodtokových jezerech a bažinách, kam dotéká i podzemní voda.
Čtěte také: Rýžové chlebíčky: Co byste měli vědět
Části pevnin, z nichž se uskutečňuje odtok do určitého oceánu, se nazývají úmoří. Ta jsou vzájemně oddělena liniemi hlavního kontinentálního rozvodí. Z ploch úmoří odteče za rok do světového oceánu průměrně asi 40 000 km3 vody.
Stejná nerovnoměrnost se výrazně projevuje i mezi velikosti přítoku vody do částí světového oceánu jižní (46 mm) a severní polokoule (142 mm). Výrazné jsou také rozdíly ve velikosti přítoku do jednotlivých moří (např. do Karského moře 1530 mm, do jižního sektoru Atlantského oceánu jen 37 mm).
Přítok vody do oceánů se vyznačuje také nerovnoměrným rozložením v průběhu roku, což je podmíněno režimem srážek a teploty vzduchu (tvorba a tání sněhové pokrývky i ledovců a průběh výparu z povrchu země).
Největší změny v ročním rozložení odtoku byly zjištěny v Severním ledovém oceánu, kdy během léta přitéká 56 % (odtok vody z tajícího sněhu) a v zimě jen 7 % celoročního odtoku. Nejvyrovnanější v průběhu odtoku je přítok do Atlantského oceánu (v květnu dosahuje nejvíce 23 mm a v listopadu nejméně 14 mm).
V Tichém a Indickém oceánu se výrazněji projevuje přítok vody z monzunových dešťů. Roční rozložení celkového přítoku vody do světového oceánu je ovlivněno hlavně režimem říčního odtoku ze povrchu pevniny severní polokoule a rovníkové části umoří Jižní Ameriky.
Čtěte také: O naftových emisích
Nejvyšší přítok připadá na letní měsíce (35 % odtoku) a nejmenší na zimní měsíce severní polokoule (17 % odtoku).
Z povrchu Země se voda v podobě vodní páry vypaří v množství asi 496 000 km3 za rok, z něhož velká část připadá na světový oceán (425 000 km3) a menší na souši (71 000 km3). Jako srážky spadne opět na povrch oceánu 385 000 km3, ty uzavírají tzv. malý oběh vody.
Z oblasti nad světovým oceánem se vzdušnými proudy přenáší na pevninu asi 40 000 km3 vody za rok. Mezi povrchem pevnin a atmosférou dochází ke složité a mnohokrát se opakující výměně vody doprovázené transpirací, evaporací, sublimací a kondenzací, která vede nakonec k opětovnému návratu téhož množství nazpět do světového oceánu.
Zejména transpirací a evaporací vzniklá vodní pára (71 000 km3) se spojuje s vodní parou přenesenou z prostoru světového oceánu a v celkovém množství 111 000 km3 vody pak kondenzuje v podobě srážek.
V atmosféře zůstává stabilně vázáno cca 13 000 km3 vody. Z nich jsou 3/4 nad hladinou světového oceánu a ¼ nad souší. Oblasti s maximem této vláhy se rozkládají v rovníkovém a tropickém pásu západní části Tichého oceánu, v povodí řeky Amazonky, v severovýchodní části Jižní Ameriky.
Tato vláha, přenášená monzuny a pasáty nad pevniny, podmiňuje v tamních oblastech velké množství srážek a vysoké odtoky. Zhruba stejné množství vody, jako se dostane nad pevninu vzdušným prouděním, odteče po kondenzaci zpět do oceánu.
Část vláhy z oceánu přenesená nad pevninu spadne sice jako srážky, ty se však vypaří a jako pára jsou zanášeny zpět nad oceán. Celkové množství vodní páry přenášené ze světového oceánu nespadne na pevninu jako srážky. Asi 1/3 z ní se pouze přepraví nad kontinenty a znovu se vrací nad oceán (tranzitní vláha).
K pití je vhodná především voda podzemní nebo povrchová. V České republice se jakost pitné vody neustále zlepšuje. Voda z kohoutku je v naší zemi nejen pitná, ale také chutná. Tohoto faktu bychom si měli velmi vážit a nebrat ho jako samozřejmost.
Voda v našem městě má obsah rozpuštěných látek 250 až 480 mg/l. Z hlediska dlouhodobého příjmu je doporučený optimální obsah rozpuštěných látek 150 až 400 mg/l. Z tohoto pohledu je pitná voda vhodným základem pitného režimu.
V Moravské Třebové se tvrdost vody (přesněji Ca + Mg) pohybuje okolo 2,5 mmol/l, jedná se tedy o vodu středně tvrdou až tvrdou. Doporučená hodnota vyhl. č. 252/2004 Sb. je 2 - 3,5 mmol/l.
Více než 1 miliarda lidí stále nemá přístup k čerstvé vodě. Právě nedostatek pitné vody na Zemi si každý rok vyžádá miliony obětí. Uvádí se, že až 3,4 miliony lidí zemřou ročně kvůli příčinám souvisejících s vodou.
Není snad třeba ani dodávat, že v důsledku lidské činnosti byla narušena rovnováha mezi produkcí znečišťujících látek a schopností životního prostředí toto znečištění absorbovat. Z tohoto důvodu může voda obsahovat nežádoucí, případně zdraví škodlivé látky, které je třeba z vody odstranit.
Jednou z látek obsažených v pitné vodě, která má v nadlimitních koncentracích negativní vliv na zdraví člověka, jsou dusičnany. Neřízené používání dusíkatých hnojiv a minimální ohled na životní prostředí z hlediska nakládání s odpadními vodami v dřívějších dobách mělo za následek přesycení půdních vrstev dusíkem a v konečném důsledku dlouhodobou kontaminaci podzemních vod dusíkatými sloučeninami.
Jedním z často diskutovaných témat současnosti jsou nálezy zbytkových koncentrací pesticidů v pitné vodě. Pesticidní látky představují rozsáhlou skupinu látek určenou k hubení různých škůdců a plevelných rostlin.
Nedílnou součástí dodávky pitné vody je kontrola její kvality. V rámci této činnosti je monitorována jak kvalita vody odebírané z vodních zdrojů, tak i kvalita vody na vodovodní síti přímo v místech její spotřeby tj. „na kohoutku“.
Hygienické zabezpečení vody je v našem případě zajišťováno dávkováním chloru nebo chlornanu sodného. Naší snahou je optimalizovat dávkování tak, abychom co nejvíce eliminovali případnou pachovou zátěž, ale na druhé straně zajistili zdravotní nezávadnost vody v celé rozsáhlé distribuční síti.
Při každé kontrolní analýze pitné vody je prováděn tzv. mikrobiologický rozbor, který zahrnuje stanovení ukazatelů (indikátorů) případného bakteriálního znečištění.
Podle odborníků bychom měli každý den vypít alespoň 2 litry čisté vody. Důležité je, aby byla voda zbavena veškerých nežádoucích bakterií a škodlivých látek. Všechny tyto prvky ohrožují vaše zdraví.
tags: #22 #slozeni #vody #v #prirode