Stokoruna Londýnské Emise: Historie a Kontext

Každý sběratel papírových platidel i každý zájemce o československou měnovou historii jistě dobře zná podrobně zpracovanou dvoudílnou publikaci Miroslava Mixy „Starosti s papírovými penězi ČSR za 2. světové války“.

Její druhá část „Československé státovky a bankovky londýnské emise“ pojednává o výrobě papírových platidel, objednaných Ministerstvem financí československé exilové vlády v Londýně v britských ceninových tiskárnách.

„Londýnská emise“ představuje státovky sedmi nominálních hodnot po 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1.000 Kčs. Není na nich vytištěno datum vydání ani letopočet, protože byly určeny až na uspořádání poválečného hotovostního peněžního oběhu a konec druhé světové války nemohl být v době jejich přípravy s větší mírou pravděpodobnosti ani odhadován.

Podle bankovní praxe z let 1919 - 1992 je zpravidla označujeme jako „emise A“, případně pomocným označením „vzor 1945“, které však není jednoznačné vzhledem k existenci více typů některých nominálních hodnot (100 a 1000 Kčs) z téhož roku. Jejich tisk se uskutečnil ve třech britských cedulových tiskárnách.

Z přípravy této emise se v různých sbírkách dochovaly různé předměty, zejména podklady pro návrhy, studie, výtvarné návrhy, koláže, tiskové zkoušky, vzorové nátisky, bankovní vzory a další materiál.

Čtěte také: Popis první desetikoruny

Dochovány jsou v množství, které je zřejmě větší než u všech ostatních emisí československých papírových platidel, snad vyjma prvorepublikových státovek a bankovek z produkce American Bank Note Company. Větší zastoupení ve sbírkách zřejmě vyplývá z toho, že doprovodný materiál emisí tištěných v tuzemsku byl obvykle z větší části předán vydavateli nebo skartován za jeho dohledu, zatímco část doprovodného materiálu tří britských tiskáren byla předána československému Ministerstvu financí v Londýně, odkud byla po skončení války předána Ministerstvu financí v Praze a později Národní bance československé (dále jen „NBČS“).

Na této „dlouhé cestě“ přešla většina exemplářů z fondu „Londýnská emise“ do soukromých sbírek. Část doprovodného materiálu (zejména z Thomas De La Rue a Waterlow & Sons) však nebyla československé straně nikdy předána a zůstala v legální či nelegální držbě příslušných tiskáren, jejich zaměstnanců nebo jiných osob pohybujících se kolem této zakázky.

Účelem tohoto příspěvku je popis některých zjištěných odchylných tisků, tedy tiskových produktů lišících se od státovek ze sériové výroby a doložení některých poznatků z úřední korespondence konkrétním materiálem. Záměrně se věnujeme jen tiskovým produktům a nikoliv i výtvarným návrhům, které by měly být předmětem jiného pojednání. Takových návrhů a dílčích studií k nim existuje větší množství.

Realizované i nerealizované návrhy pocházejí jak od autorů a z ateliérů tiskáren, které příslušné nominální hodnoty vyráběly, tak od autorů a z ateliérů tiskáren, které nakonec tiskly jiné nominální hodnoty.

S ohledem na množství, rozmanitost a těžkou dostupnost sledovaného materiálu (uložení ve více sbírkách) se však nemůže jednat o soupis s nárokem na úplnost, a proto se pokusíme převážně jen o typový popis jednotlivých skupin odchylných tisků.

Čtěte také: Nová pamětní bankovka

V textu se přidržujeme zkratky československé peněžní jednotky „Kčs“ platné v době, kdy se sledovaná platidla stala zákonnými penězi (1.11.1945), i když státovky, na nichž byl název československé koruny zkrácen (5 a 20 Kčs), nesou ještě prvorepublikovou zkratku „Kč“.

Touto zkratkou byly všechny státovky této emise označovány i v úřední korespondenci, a to nejen do ledna 1943, kdy padl návrh na změnu zkratky, ale převážně i nadále až do roku 1945.

Druhá část publikace uvádí a na více místech pomocí písemných pramenů (nikoliv však na konkrétním materiálu) dokumentuje, že od každé číselně dokončené série byl vytištěn 1 000 000 kusů státovek. Avšak šesticiferné číslovače, použité na všech státovkách „londýnské emise“, umožňují očíslování jen 999 999 kusů v číselné řadě od 000001 do 999999.

I když je v korespondenci mezi objednatelem a dodavatelem (nabídky, objednávky, faktury) uváděn náklad zaokrouhlený na celé miliony nebo jiné řády, tiskárna dodá jen množství, odpovídající možnostem daného typu číslování (v tomto případě 999 999 kusů). Přesto v dokladech výrobců mnohdy nalezneme údaj, že byly vyexpedovány exempláře čísel 000001-1000000, ačkoliv poslední exemplář nemůže fyzicky existovat, neboť by to znamenalo použití jiného, sedmiciferného číslovače.

Teoreticky je samozřejmě možné doplnit každou sérii anulátem, avšak exempláře s „nulovým číslem“ se do peněžního oběhu nevydávají. Této druhé domněnce také nic nenasvědčuje. Anuláty jednotlivých vyráběných sérií nejsou známé z bankovní praxe a nebyly ani zjištěny sběrateli, i když pravděpodobnost jejich úspěšného vyhledání v oběhu je nepatrná (1:999 999 v každé číselně dokončené sérii), stejně jako pravděpodobnost jejich náhodného dochování z peněžního oběhu z doby zákonné platnosti.

Čtěte také: První desetikorunová bankovka

Nelze ani vyloučit jejich skutečné vyrobení a pozdější úřední zničení, ale vyhledávání anulátů každé série bankovními úředníky není opět příliš pravděpodobné.

Ve většině případů jsou tedy číslem 000000 označeny exempláře, lišící se od konečného provedení a tedy nepocházející ze sériové výroby. Existence anulátů jako miliontých kusů každé série je tak méně pravděpodobná.

Číslování na jednom vzorovém nátisku nasvědčuje tomu, že přestavba šesticiferného číslovače na sedmiciferný resp. použití jiného číslovače se stejným řezem číslic, nemusela být pro realizující tiskárnu velkým problémem. Stavět hypotézu o číslování v sériové výrobě na vzorovém nátisku vyrobeném ve velmi omezeném množství či snad jediném kuse je však problematické.

Produkce Thomas De La Rue & Co.

První dva, resp. čtyři jednostranné exempláře patří mezi tzv. koláže. Jsou to typické práce ateliérů ceninových tiskáren zejména z angloamerické oblasti, známé v československé emisní praxi především u platidel realizovaných v American Bank Note Company.

Tiskárny je připravovaly pro své zákazníky jako jediné nebo alternativní návrhy v rozměrech budoucího platidla k informaci či schválení.

Koláže představují spojení ručně nakreslených partií (obvykle portréty a texty), otisků prefabrikovaných tiskových prvků (zejména rámečky a giloše), někdy i fotografií a podle stavu rozpracování i jedinečných prvků daného platidla.

Někdy byly dokonce připraveny nátisky jakéhokoliv platidla určité nominální hodnoty, na něž byly v případě volby zákazníka ručně dokresleny chybějící atributy (název státu nebo emisní banky, název peněžní jednotky, funkce a faksimile podpisů představitelů emitenta apod.).

Koláže jsou tedy určitým stupněm mezi výtvarnými návrhy a prvotními tiskovými zkouškami konkrétního platidla. V některých případech však zcela přejímaly funkci výtvarných návrhů.

Rovněž koláže dvou nejnižších nominálních hodnot z ateliéru Thomas De La Rue jsou kombinací tisku a ruční kresby. Stojí tedy na samotné hranici mezi tiskovými produkty, které jsou předmětem tohoto příspěvku a návrhy, kterými jsme se záměrně nezabývali.

U pětikoruny byl dále zjištěn jediný nátisk, anulát série AB, která v sériové výrobě nebyla použita. U desetikoruny byl rovněž zjištěn jediný anulát série AB, také nepoužité v sériové výrobě.

Oba anuláty se velmi blíží konečnému provedení a lze je považovat za vzorové nátisky. V pravých dolních rozích lícních stran pětikoruny i desetikoruny jsou vepsána čísla nezjištěného významu.

Podobná označení, čísla, celé texty a symboly se vyskytují i na státovkách jiných nominálních hodnot včetně exemplářů, které neprošly soukromými sbírkami.

Odchylné tisky

Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo rovněž zjištěno menší množství. Jsou to dva anuláty dvacetikoruny a tři anuláty padesátikoruny, zřejmě vzorové nátisky a čtyři exempláře dvacetikoruny bez číslování, zřejmě vzorové nátisky přetisku na rubové straně.

Anuláty mají sérii tvořenou jedním písmenem, zatímco v sériové výrobě byla použita dvě sériová písmena. Dále postrádají deskové a doprovodné značky, které jsou na sériově vyráběných státovkách, u dvacetikoruny nad rámcem v pravém dolním rohu a u padesátikoruny v dolní části pod vyznamenáním na Štefánikově hrudi.

Dva exempláře dvacetikoruny bez číslování deskové a doprovodné značky mají (písmeno P s „tečkou nad“ resp. písmeno J s „tečkou pod“), třetí má na stejném místě značku ve tvaru písmene I bez patek.

Není však zřejmé, zda se jedná o deskovou značku I nebo dosud nepopsaný typ doprovodné značky známé z některých sériově vyráběných státovek či nějaký jiný symbol. U čtvrtého exempláře nebylo možné existenci značek ověřit, protože jsme měli k dispozici jen jeho nedostatečně kvalitní vyobrazení.

Dva exempláře jsou anuláty jednopísmenové série B 000000, přičemž u jednoho je barva číslování červená a u druhého černá. Tyto vzorové nátisky jsou fyzickým dokladem jednání československých představitelů s tiskárnou o barvě číslování. Zatím však nebylo zjištěno dnešní uložení exempláře s oranžovým číslováním, které požadovala československá strana předtím, než se rozhodla pro barvu černou.

Oba exempláře jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm. Exempláře bez číslování jsou vzorové nátisky přetisku, zaslané tiskárnou londýnskému ministerstvu financí.

Na rubové straně mají obě zkratky peněžní jednotky z let 1919 - 1939 „Kč“ přetištěny budoucími zkratkami peněžní jednotky z let 1945 - 1992 „Kčs“, ovšem verzálami a bez diakritiky, tedy „KCS“.

Požadavek přetištění vyplynul z návrhu na změnu zkratky úředního názvu československé koruny ze začátku roku 1943. Přetisk byl „brutálním zásahem do grafiky státovky“ a bylo od něj upuštěno snad i z časových a cenových důvodů, neboť přetištění znamenalo určité zdržení a další finanční náklady.

Každý vodorovný přetisk má rozměr cca 16x8 mm a je proveden tiskem s výšky. Podle písemných pramenů existovaly čtyři exempláře. Kromě již dříve popsaných přetisků barvy černé a červené byly nyní v soukromých sbírkách zjištěny přetisky barvy modré a velmi tmavé modročerné.

Logicky vznikla úvaha, zda již publikovaný černý přetisk není jen nepřesně popsaným modročerným přetiskem, tedy zda se nejedná o totožný exemplář. Tuto možnost však vyvrací mírně odlišná poloha přetisku vůči hlavnímu tiskovému obrazci a poloha perforačních otvorů prokazující, že se jedná o dva různé exempláře.

Všechny čtyři popsané exempláře jsou perforovány čtyřmi otvory o průměru 2,5 mm v mírně odlišných pozicích. U této nominální hodnoty byly zjištěny tři různé exempláře, všechny anuláty jednopísmenové série A 000000 s číslováním černé barvy.

První dva mají odchylné barvy podtisků na líci, třetí je „prostým“ anulátem definitivního barevného provedení. Iris v podtisku lícní strany tvoří na konečném provedení barva žlutá a žlutozelená, zatímco na prvním exempláři žlutá a oranžová a na druhém exempláři žlutá a zelená.

Rubová strana je u všech nátisků prakticky shodná s definitivním provedením. Všechny anuláty jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm, přičemž rozložení otvorů je na prvním exempláři jiné, než na dalších dvou. Stejnou polohu otvorů na dvou exemplářích lze vysvětlit tím, že byly perforovány současně.

Všechny popsané anuláty padesátikoruny nesou již konečnou podobu slovního označení hodnoty ve slovenštině Pä?DESIAT. Pravopis tohoto slova (PäDESIAT, PäDESIA?, Pä?DESIAT, Pä?DESIA?) byl předmětem dlouhých diskusí, vyplývajících z neznalosti slovenštiny mezi členy exilové vlády a ze zmatků, způsobených prvorepublikovými snahami o úpravy slovenského pravopisu.

V říjnu 1942 došlo dokonce k dočasnému pozastavení přípravy státovky.

Stokoruna s Klementem Gottwaldem

Vydání bankovky s portrétem Klementa Gottwalda 1. října 1989, tedy v době, kdy už se režimy socialistických států hroutily, vyvolalo nesouhlas části veřejnosti.

Někteří ji při příjmu peněz odmítali a žádali, aby jim byl vrácen stále platný starší vzor 1961 nebo skladba jiných nominálů. Jiní se rozhodli pro veřejné vystoupení - 25. října 1989 proti jejímu vydání protestovaly v horní části Václavského náměstí v Praze asi dvě stovky občanů.

Menší část veřejnosti začala dokonce bankovku poškozovat, ačkoliv předložitelé poškozených exemplářů neriskovali jen jejich odebrání bez náhrady peněžní hodnoty, ale také zavedení vyšetřování Veřejné bezpečnosti, resp. Poškozování peněz s politickým motivem nebylo ničím novým, i když množství takových případů bylo většinou nepřímo úměrné tuhosti režimu a míře represe.

Z doby normalizace lze připomenout pětikorunové mince s rytecky odstraněným komunistickým symbolem, pětihrotou hvězdou nad hlavou českého lva ve státním znaku nebo stokorunové bankovky s černým otiskem pryžového razítka „Žádná raketa není mírová“.

Poškozené stokoruny vzoru 1989 se před listopadovými událostmi vyskytovaly zejména s vypíchanýma a červeně zabarvenýma očima a hanlivými nápisy, během nich a po nich spíše s nápisy posměšnými a žertovnými.

Naše veřejnost, hledající s oblibou na bankovkách různé jinotaje, našla způsob pobavení také na stokoruně vzoru 1989, a to hned po několika dnech jejího oběhu. Pomocí čtyř přehybů rovnoběžně s delší stranou je možné bankovku složit tak, že se portrét Klementa Gottwalda změní v bizarní příšerku, která by mohla úspěšně konkurovat i legendárnímu E. T. Mimozemšťanovi.

Během listopadových událostí a krátce po nich pak vznikla celá řada upravených reprodukcí skutečných bankovek i napodobenin bankovek neexistujících. Vznikaly buď jako koláže reprodukcí bankovek, fotografií, novinových výstřižků a ruční kresby nebo jako kompletní ruční kresba.

Takto vyrobené originály pak byly rozmnožovány převážně na jednobarevných elektrografických kopírkách („černobílých xeroxech“), někdy i v jiné barvě než černé, což umožňovaly tehdy již provozovaná zařízení s vyměnitelným barevníkem (plnobarevné kopírky byly v té době ještě ojedinělé).

Vzácněji šlo o reprodukce vyrobené klasickými „mokrými“ tiskovými technikami, konkrétně tiskem z plochy.

tags: #sto #korun #londynska #emise #informace

Oblíbené příspěvky:

• Pravidla svozu odpadu ve Vodňanech
• Výskyt ananasů
• Adaptace na tepelný ostrov měst
• Tipy pro ekologické praní
• Cash issuance by the Czech National Bank