Adaptace na změnu klimatu: Zvláštní výzva pro ostrovní státy

Státy světa se pravidelně setkávají v rámci mezinárodních jednání o ochraně klimatu. Na základě Pařížské dohody státy řeší svoje závazky na snižování emisí (tzv. NDCs), mechanismy pro snižování emisí v mezinárodním obchodu (trh s emisními povolenkami, uhlíkové clo apod.), spolupráci při mitigaci a adaptaci (např. možnosti sdílení technologií) a tzv. klimatické finance, tedy finanční podporu rozvojovým zemím. Tato témata jsou úzce provázána s otázkami mezinárodního obchodu či potravinové bezpečnosti, které jsou často předmětem jednání G7, G20 nebo světové obchodní organizace (WTO).

Zatím poslední velké setkání se konalo v listopadu roku 2023 v Dubaji. Důležitou roli při těchto jednáních hrají nejen velké či bohaté státy, ale také skupiny afrických států nebo aliance malých ostrovních států.

Vyjednávání na klimatické konferenci v Kodani se kromě závazků pro snižování emisí skleníkových plynů soustředí také na druhé naprosto klíčové téma a tím jsou adaptace, neboli opatření na přizpůsobení se negativním dopadům změny klimatu. Tato problematika je zásadní zejména pro rozvojové země a jakákoliv budoucí klimatická dohoda se bez adaptací prostě neobejde. Následky změny klimatu již trpí a budou trpět nejvíce zranitelné země - nejméně rozvinuté země, malé ostrovní státy a země Afriky ohrožované suchem, desertifikací, záplavami a vymíráním živočišných i rostlinných druhů.

Specifické výzvy pro ostrovní státy

Pro malé ostrovní státy, u nichž se velká část území často nachází jen metr či dva nad hladinou moře, představuje klimatická změna obrovskou výzvu. Budoucí vzestup hladin oceánů je pro ně hrozbou, na kterou prakticky nemají možnost se adaptovat. Navíc jde o chudé státy, které na adaptaci nemají prostředky, a zvládání současných dopadů je pro ně velice obtížné.

Kdo patří do této skupiny: Skupina sdružuje více než 40 ostrovních států a závislých teritorií. Většinou jde o malé ostrovy v Karibské oblasti a Tichém oceánu. Z větších ostrovních států sem patří Kuba, Haiti, Jamajka nebo Papua Nová Guinea.

Čtěte také: Vliv Ekologie na Stravovací Návyky

Příležitostí ke snižování svých emisí ostrovní státy nemají mnoho - přitom z hlediska změny klimatu patří mezi nejvíce ohrožené země. Většina ostrovních států nemá významný průmysl, který by bylo nutné transformovat, ani netěží ropu. Své nároky na energii budou moci pokrýt z obnovitelných zdrojů. V tomto směru pro ně tedy transformace na nízkouhlíkovou společnost nepředstavuje významné riziko. Hlavní problémem pro tyto státy bude adaptace na klimatickou změnu, a to zejména v zemědělství a rybolovu.

Možnosti adaptace

Státy nemohou své emise skleníkových plynů snižovat přímo - nemají moc zastavit průmyslovou výrobu nebo zakázat lidem topit. Státy mohou využít následující nástroje:

• Přímá nařízení, zákazy a regulace. Státy mohou například stanovit limity těžby uhlí, standardy pro emise motorových vozidel a účinnost spotřebičů, nebo nařídit bankám evidovat uhlíkovou stopu investic.
• Daně a další finanční nástroje. Skrze daně či emisní povolenky mohou státy zpoplatnit vypouštění skleníkových plynů.
• Investice a infrastrukturní projekty. Státy mohou financovat nebo finančně zvýhodnit například budování obnovitelných zdrojů energie nebo sítě dobíjecích stanic pro elektromobily.
• Přehledné prostředí pro soukromé subjekty.

Role velkých ekonomik

Země se závazkem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, případně 2060 či 2070, odpovídají za více než 89 % současných emisí CO2. Pro odhad budoucího oteplení bude klíčové, jak moc se podaří snížit světové emise skleníkových plynů v této dekádě, tedy do roku 2030.

Evropská unie je společně s Velkou Británií světovým lídrem v úsilí o transformaci hospodářství a přechod na nízkoemisní technologie a ovlivňuje směřování dalších částí světa. Evropský systém pro obchodování s emisními povolenkami byl inspirací pro mnoho dalších zemí, které postupně zavedly podobná opatření (Čína, některé státy USA či Jižní Korea). Transformace hospodářství však přináší i řadu výzev - je například nutné zaváděná opatření dobře vysvětlit veřejnosti a poskytnout dostatečnou podporu nejvíce zasaženým regionům.

USA je největší a nejbohatší světová ekonomika a snaží se být leaderem v oblasti výzkumu a nových technologií, zároveň je jedním z největších producentů fosilních paliv a má velmi vysoké emise na obyvatele. Lze tedy čekat velké investice do obnovitelných zdrojů a dalších technologií (mohou si to dovolit), ale zároveň velké překážky související se závislostí byznysu a stylu života na fosilních palivech.

Čtěte také: Česká klimatická strategie

V Číně se klimatická změna dostala na vládní agendu relativně nedávno (okolo roku 20087) a zejména v posledních letech začíná být země ve své klimatické politice celkem aktivní - v roce 2021 vyhlásila cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060 (to je o 10 let později než u EU či USA, nicméně jde o zemi s téměř pětinou světové populace).

Indie je vzhledem ke své chudobě a podnebí již nyní velmi zranitelná vůči přírodním katastrofám. Je kritizována za snahu dále navýšit výrobu elektřiny z uhlí a jeho lokální těžbu, nicméně současná spotřeba elektřiny na osobu je v Indii 1 MWh za rok, což je 6krát méně než v EU a 12krát méně než v USA. Indie se ovšem snaží i o rozvoj obnovitelných zdrojů (od roku 2010 například vybírá uhelnou daň do státního fondu pro čistou energii20). Klíčovými indickými požadavky jsou klimatické finance a technologický transfer od rozvinutých zemí k rozvojovým. Indie odhaduje, že realizace jejích klimatických cílů bude stát 2,5 bilionů dolarů.

Dopady změny klimatu v různých regionech

Ve srovnání s jinými částmi světa nebude mít klimatická změna v Evropě dramatické důsledky. Obecně v Evropě můžeme očekávat častější extrémní projevy počasí (například vlny veder, prudké deště způsobující záplavy a sesuvy půdy nebo delší období sucha a neúrody). Středomoří zasáhne zřetelný trend poklesu srážek, sucha a s ním souvisejících požárů. Střední a severní Evropa bude řešit adaptaci lesnictví a některé regiony budou také ohroženy stoupající mořskou hladinou (Nizozemsko).

Klimatická změna v USA přispívá k větší četnosti a intenzitě extrémních projevů počasí, jež dopadají zejména na jižní státy: Kalifornie zažívá velká sucha a rozsáhlé požáry, Texas, Florida či Louisiana zase častější a silnější hurikány - a rostou i náklady na odstraňování škod po těchto událostech. Také stoupání oceánské hladiny začíná být problémem pro některé přímořské státy (Rhode Island, Florida).

Čína v souvislosti s klimatickou změnou již nyní potýká s výkyvy v zemědělské produkci kvůli nedostatku vody, zejména v severních oblastech země. Jižní části Číny naopak zasahují častější povodně. Čína má i velkou biologickou rozmanitost, jež bude změnou klimatu významně zasažena. V následujícím století ovlivní tání himalájských ledovců dostupnost vody v řekách, jež jsou ledovci napájeny a jsou klíčové pro život mnoha desítek milionů Číňanů. Nárůst hladin oceánů je hrozbou pro velkoměsta na pobřeží (např. Shanghai, Tianjin, Guangzhou).

Čtěte také: Příklady adaptace v přírodě

Indie je vzhledem ke své chudobě a podnebí již nyní velmi zranitelná vůči přírodním katastrofám. Zároveň patří mezi oblasti, které budou klimatickou změnou postiženy nejvíce: vlny veder již nyní dosahují v severní Indii teplot, které jsou pro lidský organismus na hranici přežití, a změna klimatu bude přinášet vedra silnější a častější. Oteplení o 1,5 °C povede k roztátí nejméně třetiny himalájských ledovců do roku 2100, což významně sníží dostupnost vody pro asi 250 milionů Indů a způsobí problémy v zemědělství, hlavně v oblasti Gangy. Klimatická změna také vede k větší nepravidelnosti a intenzitě monzunů, což znamená silnější záplavy i větší sucha. Klimatická změna také přispívá k rozšíření některých chorob přenášených komáry, například malárie nebo horečky dengue.

Arktické oblasti Ruska a Sibiře se velmi rychle oteplují, až 3krát rychleji než světový průměr, jde ale většinou o řídce osídlené oblasti. Tyto oblasti budou zásadně postiženy rozsáhlými lesními požáry (potenciálně kolapsem sibiřských lesů) a táním trvale zmrzlé půdy. Toto tání způsobuje nestabilitu podloží a ohrozí pětinu infrastruktury země (železnice, plynovody, zdroje plynu a nerostů) a polovinu rezidenčních budov zbudovaných na permafrostu.

Afrika patří k regionům, které jsou vůči klimatické změně nejzranitelnější. Klimatická změna bude zesilovat problémy, se kterými se tento kontinent potýká. Africké státy se potýkají s nízkou životní úrovní a nedostatečným přístupem k energii, který je pro zvýšení životní úrovně zásadní. Navíc se očekává, že do roku 2040 bude poptávka po energii s ohledem na rychle rostoucí populaci dvojnásobná.

Většina oblasti Středního východu spadá do horkého pouštního podnebí, kde srážky nejsou již dnes pro růst vegetace dostatečné. Proto bude mít další snížení srážek a zvýšení teplot zásadní negativní dopady: na ekosystémy, zemědělství, lidské zdraví (extrémní vlny veder) a dostupnost pitné vody (již dnes některé z těchto států získávají pitnou vodu energeticky náročným procesem odsolování vody mořské).

Dopady klimatické změny na Japonsko a Jižní Koreu budou méně dramatické než jinde. Obě země mají výhodu také v dostatku prostředků na adaptaci. Přesto i zde se budou muset připravit na vzestup hladiny moří, pobřežní erozi a silnější a častější tajfuny. Očekávat se dají také intenzivnější srážky, které mohou vést k poškození infrastruktury, a vlny veder.

tags: #adaptace #na #změnu #klimatu #ostrovní #státy

Oblíbené příspěvky:

• Měřítko a význam v krajinné ekologii
• Klíčový dokument o klimatu
• Kontejnery na objemný odpad v Kutné Hoře: Informace a postupy
• Vzdělávací programy pro školy v přírodě
• Zkušenosti s Rajče CK Sport