Úpravy a vylepšení kotle Viadrus se dají rozdělit na zaměřené na bezpečnost, potom na úspory a snadnější obsluhu.
Zajištění bezpečnosti spočívalo v tom, že přikládací dveře se rozpalovaly do vysoké teploty (nebezpečí popálení) i z toho důvodu byl ke kotli přiložen klíč na sekundární vzduch a také při útlumu docházelo k explozím, které dokázaly vyhodit sekundárním otvorem žhavý kousek dehtu na značnou vzdálenost.
Další nepříjemností s tím související bylo vykuřování do kotelny při takových explozích. Toto jsem vyřešil předehřevem sekundárního vzduchu, který ochladil přikládácí dveře natolik, že se při plném výkonu na nich dá udržet ruka.
Vedení vzduchu jsem udělal tak, že od instalace nedošlo po utlumení kotle k jediné explozi a vykouření.
Další zásadní vylepšení z pohledu úspor a obsluhy bylo vyřešení poloautomatu na regulátoru tahu, aby při snížení teploty na kotli uzavřel dusivku, což lze nastavit od cca 5°C do 30°C rozdílu - teplota na regulátoru a skutečná teplota na kotli.
Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady
Tím jsem dosáhl prodloužení doby, kdy musím jít nutně přiložit, jinak by kotel vyhasl, topný systém se neochlazuje tak rychle, neboť kotel se sám utlumí a zamezí proudu vzduchu ochlazovat výměník kotle i komínový průduch, tím i žhavé na roštu vydrží podstatně déle.
Potom následovalo vylepšení, že jsou stavy provozu kotle signalizovány LED diodami, teploměry a tak je možné přesně určit dobu přiložení.
Dále jsem využil regulátor tahu i na ovládání sekundárního vzduchu - pouze na zavírání, neboť se mi nechtělo čekat, až se kotel natopí a potom přivírat sekundární vzduch. Netrvalo to dlouho, ale proč pokaždé čekat, když to šlo jinak.
To bylo dobré, ale mě to nestačilo, tak jsem zhotovil výměník na komínovou rouru, který je celý měděný a předehřívá zpátečku kotle.
Při max. rozdílu teplot je to až o 2,5°C, což není mnoho, ale vše se sčítá a k tomu předehřev zpátečky přes termo ventil způsobují rychlé dosažení provozní teploty.
Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?
Důvod je jednoduchý, čím dříve kotel dosáhne nastavenou teplotu a utlumí se, tím méně unikne energie a má při těchto teplotách nejvyší účinnost. Výměník na komínovou rouru stál asi 200,-Kč a plní svoji funkci.
Další vylepšení se týkaly usměrnění proudu spalin - tzv. turbulátory, ale toto je třeba opravdu trefit, aby to pomohlo a zároveň se nesnížil tah, což by byl opačný efekt.
Hodně v tomto pomohlo vyvložkování komína a tím i jeho zateplení, tím nevadí snížení teplot spalin a komín má výborný tah a nezanáší se.
Mezitím jsme pořídili různě hodnocený regulátor komínového tahu, který je výborný. Ale je to jen moje hodnocení a toto ať každý posoudí podle sebe. To bylo další vylepšení.
K tomu máme regulaci všech radiátorů termo ventily, včetně TUV a zpětné vody do kotle. Tento způsob regulace mám oblíbený, neboť je spolehlivý a bez nutnosti potřeby jiné energie.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Další úspora(teplé vody TUV) je zabránění opačnému proudění topné vody z TUV. Základem všeho je suché dřevo, připravené do zásoby, kotel topí s plně otevřenou komínovou klapkou a průběžně dotápí přes regulátor tahu.
Vodu jsem do kotle dopouštěl vždy měkkou - dešťovou - neboť vodní kámen snižuje účinnost předávání tepla ve výměníku kotle i v topných tělesech, navíc komplikuje bezporuchový chod ventilů.
Dlouho jsem se rozhodoval pro řešení úpravy sekundárního vzduchu. Nakonec jsem realizoval zkušební verzi těch jeklů. Jeví se mi to o něco lepší než jedna trubka, protože ten přiváděný vzduch z pod roštu je dle mého názoru rovnoměrněji rozptýlený nad plamenem.
Trubky jsem používal dvě po dobu asi půl roku. Už včerejší zkouška s těmi jekly mi ukázala, že kotel lépe spaluje dým nad palivem.
Protože mám jenom 4-článkový kotel, 4 jekle v rozích nezpůsobí velký úbytek výkonu tím, že bude větším kusem železa odstíněný rošt (to je ten podstavec u řešení s 1 trubkou) - tedy místo, kde je hlavní přenos tepla v tomto kotli.
U 5-článkového kotle bych vzhledem k velikosti našeho domku zase naopak použil tu trubku, protože rezerva ve výkonu by byla větší a tím by ztráta odstíněním většího roštu byla v poměru nižší. A ještě by přispělo jednodušší technické řešení jedné trubky s podstavcem.
Vložka na rozvod vzduchu (nasává předehřátý vzduch od roštu) je zhotovena z jeklu 40x40x4 mm. Otvory o průměru 8 mm jsem vrtal 25 mm od sebe. Jedna řada otvorů je na horní stěně a z vnitřní boční stěny dvě řady.
Jako rozpěru jsem použíl kulatinu, konce ohnul do pravého úhlu a nasunul do přivařených matek, tím to je jednoduše rozebítratelné. Na můj kotel U26 Hercules mám max dálku jeklu 40,5 cm (0,5 cm vůle) a výšku 33cm. Ani o chlup víc se tam už nedostane. Ještě jsem udělal takovou úpravu, tím, že jsem ty jekly zpředu navrtal, aby přisávaný vzduch mohl proudit i od spodních dvířek, ne jen z pod roštu.
Dvířka roštu, nad popelníkem jsou těsná, takže tudy vzduch nejde, pouze pod rošt.
Když postavíte na rošt jekl, nebo trubku, která je obsypaná popelem, tak při proudu primárního vzduchu přes dusivku pod rošt proudí vzduch trubkou, neboť ta je volná a vzniká v ní tahem podtlak.
Když přivedete část vzduchu zepředu nad vrstvu popela roštovými dvířky, tak ten se trubce, jeklu vyhne, neboť proč by do ní proudil, když kolem ní to jde mnohem snadněji . Proto navrtané díry zepředu jeklu jsou jen pro dobrý dojem, ne pro podporu proudění jeklem.
Při pozorování proudění vzduchu a spalin při hoření zjistíte, že horký, předehřátý vzduch proudí ven z trubky otvory a mísí se s hořlavými plyny z paliva, a ty vyhoří, i když je trubka nahoře volná.
Ta malá netěsnost je tam zanedbatelná a hlavní důvod, proč tudy nemá proudit primární vzduch je ten, že by palivo na roštu, zejména vzadu, velmi špatně, nerovnoměrně hořelo. Tak proudí primární vzduch pod celý rošt rovnoměrně.
Tunel jsem udělal rozříznutím trubky 10 cm, takže vznikly tunely 2. Trubka u zadního článku je cca 5 cm. Otvory v tunelu jsou z důvodu přísunu vzduchu k palivu na větší ploše, piliny je neucpou, co propadne vyhoří, nebo co nepropadne také.
V tunelu je jen jemný prach, který propadává sám a odsává jej tah. Délka tunelu je přes celý kotel, od zadního článku po roštové dveře.
Osazení aretuje trubku, která má vzadu oporu na článek - navařená matice 10. Trubka má 2 řady otvorů, které tvoří hořák, pro více vrstev paliva, nahoře je otevřená z důvodu plné dávky paliva, ústí je pod klenbou, cca 7 cm. I úplné zasypání nevadí a kolem trubky i venkem je místo na rychlé prohoření pilin a pod.
U kusového dřeva je samozřejmě bez zasypání a plameny se tvoří kolem trubky a ve směru toku spalin.
Zejména na piliny udělat otvory jen řezným kotoučem, ale i ve více řadách a nahoře. Trubka vzadu musí být, aby došlo k hoření plynů nad palivem.
Zapalovat lze přímo v tunelu, jako v piliňákách, kusem kartonu, tahem se sám vyčistí, stejně tak od jemného popílku, i tak lze snadno čistit zepředu háčkem, ale není to nutné.
Zejména u pilin je nutné, aby tunel byl od předního po zadní článek a tím se jimi nezasypal. Trocha, co se tam dostane je velkým proudem vzduchu při hoření rychle spálena a prostor je volný.
Výměna odpadního potrubí v panelovém doměPročetl jsem si diskuzi o tomto problému a protože tyto práce nyní provádíme , chci se , ještě než umřu na rakovinu , podělit o zkušenosti z těchto akcí.
Oznámí se termín prováděných prací , nájemníci musí umožnit přístup do bytu , pokud jsou v práci , tak např . rodiče či soused , popřípadě nám půjčí klíče (nechodíme dál , než jsou panty u dveří WC). Je to na vzájemné důvěře.
V určený čas se zavře voda , spláchnou se veškerá WC na stoupačce . Potom začne psycho.
Dole opatrně vyjmout část odpadního potrubí , odstranit 6 žížal v odbočce , ucpat kanál a zvesela se rozběhnout po patrech a začít odmontovávat WC mísy . Zde začíná problém číslo 1. Pokud se jedná o 30 let staré WC a nejde odmontovat , protože jsou zarezlé šrouby , tak nezbývá než se ho snažit vyviklat a šrouby uříznout . To je někdy peklo . Ale co bychom si povídali , většinou se 30 let staré WC ani nikdy nemyje , protože majitel na nové nemá , takže slabším jedincům se při demontáži může lehce zvýšit tlak , či udělat šoufno .
U původních bytových jader se ještě demontuje plechový záklop vany a někdy se naskýtá pohled , který mi někdy připomíná výbuch v Černobylu v dubnu 1986.
Po zdánlivém klidu všedního dne začíná demontáž azbestového potrubí a tak se rozdělíme přes patra , ucpeme otvory , abychom si sbíječkou nesekali vzájemně nad hlavou .
A jde se sekat zbývající část v prostupu panelu . Pokud jsou jádra původní je to O.K. , jsou-li rekonstruována , tak je problém např. u závěsných Geberitů . Jestliže profesionální firma napojila Geberit do stávající azbestové odbočky , tak jedeme ven. Jsou i případy kdy to jiným profikům pálilo a při rekonstrukci propojili novou kanalizaci do spodního bytu a případné napojení kanalizace založili do otvoru nad Geberit.
Potom je případ rekonstruovaného bytu , který je v části za zabudovaným WC , ať již závěsným,či kombi založen odpad do stávajícího azbestového hrdla ve stropě bytu . Lidem to nechcete rozmlátit , tak nastává sekání ze spodního patra . Seká se ze štaflí , se sbíječkou nad hlavou , je to jenom 20 cm socialistického betonu a nesmíte načnout to nové potrubí nad sousedem . Je to práce ,kdy se tam obtížně manipuluje(padá beton i zbytky azbestového kanálu do vlasů , očí a za tričko),naštěstí je skrápěn kapajícími a ulpějícími fekáliemi z odpadu . A když se to podaří vše vysekat tak se uklidí binec , jdou se umejt ruce a kdo má chuť tak se může jít nasvačit . Rohlík držím do poslední chvíle v igelitovém pytlíku a sýr má svůj vlastní obal .
Ale vraťme se k azbestu . Odpadní trubka se nechá oddělit zruba v polovině své délka úderem kladiva a vyjme se . Odbočka se rozsype na kousky . Zbytek se musí vysekat . Odpad ekologicky likvidujeme a platíme za něj .
Vyluxovat byt si musí každý sám(při sekání máme vždy zavřené dveře v místě prováděné práce i v patře pod sebou . A ten nejjemnější prach si ale odnášíme sebou domů v plicních kanálcích . Udělali jsme pro to všechno?
tags: #jak #vložit #trčko #do #odpadu #v