Zemědělství je specifické odvětví, které na rozdíl od většiny ostatních nejen energii spotřebovává, ale ji i produkovat. V současné době je v České republice dokonce nadprodukce potravin. Kromě přímé spotřeby energie v zemědělských výrobních procesech, jako jsou paliva, elektrická energie, teplo a lidská práce, využívá zemědělství i nepřímé formy energie. Tyto formy vytvářejí vazby s dalšími výrobními odvětvími, například energetikou, vodním hospodářstvím, stavebnictvím, chemickým a strojírenským průmyslem. Na druhé straně se vytváří úzká vnitřní vazba na potravinářský průmysl, který dále zhodnocuje suroviny zemědělské výroby. Největší podíl na spotřebě energie tvoří motorová paliva, především motorová nafta.
Využívání obnovitelných zdrojů energie v zemědělství není omezeno pouze na biomasu, bioplyn a biopaliva. Dobrý potenciál mají i geotermální, větrná, vodní a sluneční energie. Tepelná čerpadla, větrné a malé vodní elektrárny, sluneční fotovoltaické a termické panely mohou být využity jak v zemědělských provozech, tak i v obcích v objektech pro bydlení a podnikání.
Vlastnosti alternativních paliv ze zemědělské produkce jsou velmi podobné ostatním motorovým palivům ropného původu. Rostlinné oleje a jejich estery mají fyzikální a chemické vlastnosti velmi podobné motorové naftě. Alkoholy a jejich étery se zase podobají automobilovým benzinům. Použití čistých rostlinných olejů a alkoholů si vyžaduje speciální úpravu motorů, zatímco užití esterů a éterů jako přídavků v palivových směsích úpravy nevyžaduje.
Další etapou vývoje bude využití palivových článků u mobilních energetických prostředků (MEP), což znamená zcela elektrický pohon. Palivový článek může být využit jak pro pohon vozidel, tak i jako stacionární zdroj energie a tepla. Jedná se o zařízení k přímé přeměně chemické energie paliva na energii elektrickou se současným uvolňováním energie tepelné. Jako paliva se budou využívat zemní plyn (i bioplyn), kapalná paliva (i z biomasy) a uhlí (i biomasa). Palivový článek je zdrojem stejnosměrného proudu. Teoretické maximální napětí jednoho článku se pohybuje podle typu článku v rozmezí cca 0,9 - 1,2 V, teoretická elektrická účinnost článku je cca 80 %. Teoretických hodnot napětí a elektrické účinnosti však nemůže být dosaženo v důsledku nevratných ztrát, které jsou však konvertovány na využitelné teplo. Elektrická účinnost palivových článků (poměr elektrického výkonu k výkonu přiváděnému v palivu) je ovlivněna především plošnou proudovou hustotou tj. množstvím elektrického proudu generovaným na jednotkové ploše elektrod. Při vyšší proudové hustotě je účinnost nižší a naopak.
Do roku 2010 lze očekávat výraznější růst spotřeby elektrické energie v celkové bilanci všech odvětví, ale zejména v zemědělství. Měrná energetická náročnost výrobních procesů bude sice klesat, ale podíl energie na osvětlení, elektrické ohřevy a elektrické pohony v linkách staveb pro živočišnou výrobu relativně stoupne. Plné computerizované řízení procesů krmení, odklízení výkalů, větrání a samotného procesu chovu bude samozřejmostí. Bohatěji se budou využívat i obnovitelné zdroje energie.
Čtěte také: Průvodce výběrem mycích prostředků
Sluneční energie se bude využívat pro ohřev sušícího vzduchu a teplé užitkové vody. Častěji se setkáme s tepelnými čerpadly využívajícími energii prostředí pro vytápění objektů, ohřev vody a sušení produktů. Ve vhodně umístěných lokalitách se budou stavět větrné a malé vodní elektrárny. Vzhledem k ekologizaci farem se bude stále častěji využívat bioplyn, jak v klasických kogeneračních soustrojích tak i v palivových článcích. Nejdůležitějším obnovitelným zdrojem bude biomasa. Přeměna může být uskutečněna termochemickou, nebo biochemickou konverzí. Termochemicky lze získat širokou škálu produktů (středně výhřevné plyny, syntetický plyn, metanol, etanol, pyrolýzní olej atd.). Při výrobě bioplynu vyrobíme nejen energeticky výhodný metan, ale vzhledem k neúplné přeměně substrátu získáme ze zbylé části uhlíku v tuhém zbytku ještě kvalitní hnojivo s obsahem huminových kyselin. Biomasa bude v zemědělství a na venkově v příštích deseti letech využita zejména následujícím způsobem. Štěpka z rychlerostoucích dřevin a sláma energetických plodin budou zdrojem pro výrobu tepla, případně kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla.
Budoucnost elektroenergetiky je založena na velkých tepelných a jaderných elektrárnách, které budou vytvářet základní výkon elektrizační soustavy. Ve špičkách a v případě potřeby budou využity malé kogenerační zdroje o výkonech řádově 1 až 10 MWe a mikrozdroje velikosti 1 - 100 kWe.
Zemědělci dnes čelí dvěma vážným výzvám: extrémním projevům počasí, které mohou ohrozit úrodu, a také cenám energií, jejichž výkyvy mohou zkomplikovat produkci potravin a tedy i ekonomiku farem. Řešením obou výzev je kombinace zemědělské a energetické produkce ve formě agrovoltaiky a výroby bioplynu. Agrovoltaika pomáhá chránit plodiny před krupobitím nebo přízemními mrazíky, bioplynové stanice pak umožňují druhotné využití zemědělských odpadů a podporu zemědělské činnosti pro pěstování energetických plodin. Oba zdroje energie pak zemědělcům umožňují pokrýt své energetické potřeby, zlepšit ekonomiku provozu a získat větší stabilitu pro své hospodářství.
Agrovoltaika je velice zajímavým nástrojem, jak zkombinovat výrobu elektřiny, získat tak stabilní zdroj a stabilizaci nákladů za energie v podniku a zároveň jak zkombinovat výhody pro pěstování plodin - například jak zabránit přílišnému přesvícení rostlin sluncem. Nicméně máme před sebou ještě dlouhou cestu, protože se musíme naučit jaké rostliny pěstovat a také nás čeká spousta práce při přípravě legislativy a podpory. Agrovoltaické systémy představují ekologicky přínosný způsob zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jde o solární systémy umožňující na stejné ploše současně vyrábět solární energii a pěstovat zemědělské plodiny.
Agrovoltaické elektrárny je ideální instalovat na trvalých kulturách, jako jsou chmelnice, vinice nebo ovocné sady. V Česku je zatím agrovoltaika většinou ve fázi zkušebních projektů. Výstavbou fotovoltaických elektráren se zabývá také společnost Greenbuddies. Realizovala například agrovoltaické elektrárny na borůvkovém poli v Rakousku nebo nad vinnou révou v rakouském Gaiselbergu. Aktuálně staví agrovoltaickou elektrárnu v obci Oberdorf am Lech v Německu za 32 milionů korun. Solární panely budou zastřešovat půdu o rozloze 28 hektarů, na níž se bude pěstovat pšenice. Roční produkce energie je odhadována na 22 GWh.
Čtěte také: Stav ohrožení: Aktivní útočník
Obvyklý výkon agrovoltaiky se liší podle typu pěstované plodiny a její tolerance ke stínění, obvykle je na stejné ploše zhruba poloviční oproti standardní pozemní fotovoltaice. Tedy kolem 0,5 MWp na jeden hektar. V Česku Greenbuddies aktuálně nevnímají významnou poptávku ze strany zemědělců. Důvodů je několik. Relativně nová legislativa, která se teprve zabíhá, nízká informovanost zemědělců a nedostatečná ekonomická návratnost. Největší potenciál u nás vidí v trvalých travních porostech. Ty tvoří více než čtvrtinu veškeré zemědělské půdy v Česku.
Celkový okamžitý energetický výkon Země je 40 TW a jde o prakticky nevyčerpatelný zdroj. Pro možnost uplatnění technologií je ale důležitá teplota zdroje. Přírodní horká voda vulkanického či tektonického původu v ČR není. Máme však oblasti, kde jsou teploty kolem 200 °C již v hloubkách 4-5 km. V našich podmínkách je proto perspektivní systém EGS. Na základě provedených analýz se odhaduje, že v ČR lze vybudovat nejméně 500 geotermálních tepláren s výkonem 5 MWe. To odpovídá roční produkci asi 17 GWh elektřiny a 400 PJ tepla. Průzkum pro výstavbu EGS geotermální teplárny byl v ČR proveden v Litoměřicích, kde se již také připravuje realizace.
O využití geotermálního tepla uvažovaly i další města a obce (Semily, Jirkov, Úvaly, Nová Paka a jinde). Nyní však česká vláda a velké energetické podniky reálně praktikují politiku omezení obnovitelných zdrojů perspektivy rozvoje využití středně- až vysokoteplotní geotermální energie v ČR jsou tak velmi špatné. Prakticky se tak využívají jen nízkoteplotní zdroje (do 100 °C), to je země, voda a vzduch, prostřednictvím tepelných čerpadel.
Značná část technicky využitelného hydroenergetického potenciálu je na našem území získatelná převážně na zdrojích s výkonem menším než 10 MW - tedy v malých vodních elektrárnách (MVE). Po roce 1990 došlo k uvolnění soukromého podnikání i v oblasti malých vodních elektráren, k postupné privatizaci části MVE dosud spravovaných státními organizacemi (ČEZ, rozvodné distribuční podniky) a k postupné obnově zrušených MVE.
Velký význam mělo schválení energetického zákona č. 458/2000 Sb. (podmínky podnikání v energetických odvětvích), dále zákona o podpoře výroby elektřiny z OZE (zákon č. 180/2005 Sb.) a nyní i zákona o podporovaných zdrojích energie (č. 165/2012 Sb.). Tato energetická legislativa umožňuje i další rozvoj MVE. V roce 2011 v ČR dosáhl instalovaný elektrický výkon hydroelektráren 1054,6 MW, výroba elektřiny 1963 GWh/rok (bez přečerpávacích elektráren), z toho instalovaný výkon MVE 305,9 MW, výroba elektřiny 1018 GWh/rok.
Čtěte také: Účinné přípravky na odpady
Znovu se ale objevují tendence z minulého století, kdy se vodní elektrárny porovnávají s uhelnými elektrárnami nebo dokonce s jadernými zdroji. Ty sice mají nižší investiční náklady na instalovaný kW, ale bez zahrnutí nákladů na výstavbu dolů, na dopravní síť, pracovníky, skládkování popílku. Jde nejen o administrativní překážky, ale i o negaci obnovitelných zdrojů jako celku. Národní akční plán ČR pro energii z obnovitelných zdrojů předpokládá do roku 2020 pro MVE dosažení instalovaného výkonu ve výši 346 MW, tj. přírůstek asi 40 MW a výrobu elektřiny 1207 GWh/rok, tj. přírůstek proti stavu v roce 2011 asi 200 GWh/rok.
Svaz podnikatelů pro využití energetických zdrojů (SPVEZ) tyto hodnoty pokládá za reálné. Jsou však podmíněny pokračováním investiční i provozní podpory MVE rámcově alespoň v současném stavu. To zahrnuje i investiční podporu v rámci programu EKO-energie, který právě v září ukončil sběr plných žádostí o podporu.
V polovině roku 2012 činil celkový instalovaný výkon větrných elektráren v ČR 223 MW. To je pouhá desetina realizovatelného potenciálu odhadovaného Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Jak konstatují autoři studie, jedním z předpokladů pro naplnění potenciálu je „vyvážená míra politické a společenské podpory pro větrnou energii a stabilní právní prostředí vymezující podporu i provoz“. Zmíněné faktory však u nás v současné době zcela chybí.
Státní energetické koncepce (SEK) a Národní akční plán pro OZE (NAP) s větrnou energetikou sice počítají, ale pouze ve velmi omezeném rozsahu. NAP schválený v roce 2010 předpokládal do roku 2020 dosažení 743 MW instalovaného výkonu větrných elektráren, návrh aktualizace předpokládá snížení tohoto čísla na 573 MW. Krom toho ovšem návrh SEK uvádí, že „rozvoj OZE bude po roce 2015 probíhat bez přímých provozních dotací“. Přestože tedy provozní podpora měla původně přispět k rozvoji a dosažení konkurenceschopnosti, nyní by měla být zastavena, což bude mít za následek rovněž zastavení dalších instalací a omezení technologického rozvoje.
Jedním z nástrojů „podpory“ OZE má být nový zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Zákon ale obsahuje ustanovení, které umožňuje nestanovit podporu pro daný druh OZE, jestliže překročí předpokládané množství vyrobené elektřiny podle NAP, přičemž NAP má být aktualizován jen každé dva roky. Mezi odpůrce větrných elektráren se řadí zejména kraje s největším větrným potenciálem, tedy Kraj Vysočina a Moravskoslezský. I přes veškeré problémy považuje Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) větrnou energetiku i u nás stále za perspektivní, a to například právě ve spolupráci zemědělských podniků a obcí.
Energetický regulační úřad (ERÚ) plánuje od roku 2014 zastavit podporu nově instalovaných OZE. Podle zákona č. 165/2012 Sb. to je možné, pokud by příslušný zdroj překonal limit daný v Národním akčním plánu pro OZE. To však u fotovoltaiky bohužel již nastalo, a to zejména v důsledku pochybení politiků, kteří v roce 2009 neumožnili snížení výkupní ceny pro nově instalované fotovoltaické elektrárny již od 1. 1. 2010. Důsledkem byl fotovoltaický boom, který nedokázal zastavit ani tzv. stop-stav pro připojení, ani novely zákonů z podzimu 2010.
V ceně elektřiny to znamená pro koncové odběratele doplatek zhruba 20 haléřů na každou kWh odebrané elektřiny. Přitom zhruba čtvrtinu poskytnutých dotací budou provozovatelé fotovoltaických elektráren nejméně do roku 2013 státu vracet prostřednictvím tzv. solární daně. Náklady na podporu fotovoltaických elektráren v ČR se obvykle uvádějí 500 miliard Kč, ale přehlížejí se přínosy, a to v době podpory i po jejím skončení. Například je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem fotovoltaiky klesá na energetické burze cena silové elektřiny a rozdíl mezi cenou elektřiny v základním zatížení a cenou špičkové elektřiny. Například v Německu je tento pozitivní vliv zahrnut v kalkulacích nákladů na dotační podporu.
Stejně tak je u nás přehlíženo snížení ztrát při přenosu a distribuci fotovoltaické elektřiny, které může představovat až čtvrtinu z obvyklých osmi procent. Nicméně lze očekávat, že investice do fotovoltaiky budou v příštím roce v ČR omezené a soustředí se na střešní instalace do 30 kW, u kterých by měla být podpora zachována. Větší nárůst investic se předpokládá u střešních termálních solárních instalací na výrobu tepla, a to jak v zemědělském provozu, tak v obecní a soukromé zástavbě. Jsou již dnes dostatečně efektivní a také zde je možno požádat o podporu z programu EKO-efekt spravovaného ministerstvem průmyslu a obchodu.
Důsledky klimatických změn, rostoucí závislost na fosilních palivech a rostoucí ceny energie jsou důvodem, proč se dnes dostává do popředí oblast obnovitelných zdrojů energie. Přínos obnovitelných zdrojů energie spočívá především v jejich schopnosti snižovat emise skleníkových plynů a úroveň znečištění, zvyšovat bezpečnost dodávek, vytvářet pracovní příležitosti a posilovat hospodářský růst, jakož i konkurenceschopnost a regionální rozvoj.
Obnovitelné zdroje energie jsou většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru přispívají ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí. Obnovitelné zdroje energie představují jeden z klíčových prvků budoucí udržitelné energetiky.
Cílem aktualizovaného Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu je dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 30,1 % (v roce 2023 měla ČR 18,6 %). Jedním z klíčových nástrojů pro dosažení tohoto cíle je zavedení tzv. akceleračních oblastí, které umožní rychlejší využívání OZE.
Stát poskytne minimálně 300 milionů korun na instalace nových agrofotovoltaických elektráren, tedy solárních elektráren na obhospodařované zemědělské půdě. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) k tomu nyní vyhlásilo novou dotační výzvu. Pro případ velkého zájmu má ministerstvo připraveno v zásobě dalších 200 milionů korun. Agrofotovoltaika je podle ministra životního prostředí v demisi Petra Hladíka (KDU-ČSL) velkou příležitostí pro spolupráci tuzemského zemědělství a energetiky. "Umožňuje, aby jedna plocha současně vyráběla čistou energii a dál sloužila k pěstování plodin. Fotovoltaiku lze umístit nad sady, vinice, chmelnice či ornou půdou se zeleninou. Vypsané dotace jsou podle úřadů určeny na instalaci nových agrofotovoltaických elektráren s jedním předávacím místem do distribuční nebo přenosové soustavy na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích uvedených v registru půdy.
O dotace mohou požádat podnikatelé v zemědělství registrovaní v Evidenci zemědělského podnikatele, kteří zároveň obhospodařují pozemky uvedené v registru LPIS a mají či případně plánují získat licenci na výrobu elektřiny. Žádosti bude možné podávat od 15. ledna příštího roku do 30. "Výzva je nastavena tak, aby podporovala skutečně efektivní a technicky kvalitní projekty. Každá instalace musí mít instalovaný výkon alespoň deset kilowattů a míra podpory může dosáhnout až 30 procent způsobilých výdajů. Dotace navazují na listopadovou novelu vyhlášky, která výrazně rozšířila podmínky pro agrovoltaiku v Česku. Agrofotovoltaickou elektrárnu lze podle ní umisťovat jak nad sady, vinicemi, chmelnicemi či trvalými kulturami, tak nově i nad ornou půdou se zeleninou s vysokou a velmi vysokou pracností.
Rozvoj takzvané agrovoltaiky chce podpořit ministerstvo životního prostředí tím, že umožní instalaci fotovoltaických panelů například ve vinicích nebo sadech. Podle svazu ale hrozí zneužití podpory energetickými firmami, které by mohly čerpat podpory určené primárně pro podporu zemědělství. Podpora obnovitelných zdrojů energie v zemědělství by měla směřovat pouze k firmám, které se oboru věnují, uvedl Zemědělský svaz ČR.
Svaz uvedl, že čeští zemědělci mají zájem o obnovitelné zdroje energie, kterými mohou zajistit energii pro vlastní potřebu a zároveň diverzifikovat své podnikání. Možný přínos vidí hlavně v budování solárních elektráren na střechách budov, díky kterým mohou využít poměrně rozsáhlých ploch bez ničení zeleně. "V případě rozvoje agrovoltaiky se obáváme, aby nedošlo ke zneužití ze strany energetických firem. Proto by podpora tohoto systému měla být navázána výhradně na aktivní zemědělce," uvedl předseda svazu Martin Pýcha. Podle svazu by měla být podpora agrovoltaiky vázána na status aktivního zemědělce, který definují pravidla Společné zemědělské politiky EU. Aktivní zemědělec musí mít minimálně jeden hektar ve Veřejném registru půdy (LPIS) a splnit některou z daných podmínek.
Slunce, voda a vítr sytí nejen rostliny a zvířata na českých statcích, ale čím dál více také pomáhají s energetickou nezávislostí a snižováním emisí. Mnoho progresivních českých zemědělců totiž rozumí nutnosti klimatických opatření a tomu, že zdravá krajina potřebuje udržitelné nejen zemědělství, ale i energetiku. Využívání bioplynu, fotovoltaiky nebo biometanu jim kromě toho snižuje náklady a přináší dodatečný příjem. O možnostech přechodu na obnovitelné zdroje (OZE) diskutovali s ministrem zemědělství Markem Výborným a odborníky na různé typy OZE na konferenci v Litomyšli, pořádané portálem Obnovitelně.cz ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Svazem moderní energetiky.
Rostlinná a živočišná výroba patří mezi energeticky náročné činnosti, kde ceny energií mohou výrazným způsobem ovlivnit i cenu potravin pro koncového spotřebitele. V Seminárním sálu v Zámeckém návrší v Litomyšli se zemědělci seznámili s aktuálními trendy ve využívání obnovitelných zdrojů.
Zemědělci mohou u fotovoltaiky využít jak pozemní, tak střešní instalace například na hospodářských budovách či nevyužívaných pozemcích, takže nedochází ke ztrátě bonitní půdy určené primárně pro zemědělskou produkci. Nově budou moci realizovat také tzv. agrovoltaické instalace, které jsou založeny na spojení silných stránek fotovoltaiky při zachování zemědělské produkce. Její uzákonění v polovině tohoto týdne schválil Senát a čeká se ještě na podpis prezidenta republiky.
Praktické ukázky realizací bioplynových stanic předvedli zástupci sdružení CZ Biom. Bioplynky využívají jako své vstupy odpad z živočišné a rostlinné výroby, a tím činí produkci energie nezávislou na počasí. Zajímavým trendem pro bioplynové stanice bude například přechod na biometan, který může sloužit jako náhrada dováženého zemního plynu, a využití kogenerace pro současnou výrobu elektřiny a tepla. Tím se zemědělský provoz může stát významným prvkem energetické stability pro širší region.
Na šest desítek farmářů a dalších zájemců o využití řešení z oblasti moderní energetiky se sešlo na odborném semináři v Hranicích na Moravě. Využívání bioplynu, fotovoltaiky ale také komunitní energetiky či možností flexibilní spotřeby snižují farmám náklady na provoz a mohou přinést dodatečný příjem, zaznělo od odborníků. O možnostech přechodu na obnovitelné zdroje diskutovali s vicepremiérem Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) a místopředsedkyní Senátu Jitkou Seitlovou.
Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie (NAP pro OZE) je jedním z kroků, jak snížit závislost České republiky na fosilních palivech. Materiál, který dne 25. ledna 2016 schválila vláda, připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s dalšími resorty a subjekty, mezi nimiž bylo zastoupeno Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Energetický regulační úřad, Komora OZE a zástupci asociací provozující OZE.
NAP pro OZE vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a pro Evropskou unii jako celek z této směrnice vyplývá cíl v roce 2020 dosáhnout 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Pro Českou republiku byl Evropskou Komisí stanoven minimálně 13 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. Splnění tohoto cíle musí zároveň zajistit minimálně 10% podíl obnovitelných zdrojů v dopravě.
Legislativně je akční plán ukotven v zákoně č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie.
Obnovitelné zdroje energie v zemědělství nejsou jen biomasa, bioplyn a biopaliva. Dobrý potenciál mají i energie geotermální, větrná, vodní a sluneční. Tepelná čerpadla, větrné a malé vodní elektrárny, sluneční fotovoltaické a zejména termické panely mohou být využity jak v zemědělských provozech, tak v obci v objektech pro bydlení a podnikání.
Celkový okamžitý energetický výkon Země je 40 TW a jde o prakticky nevyčerpatelný zdroj. Pro možnost uplatnění technologií je ale důležitá teplota zdroje. Ve světě nejrozšířenější jsou geotermální elektrárny (s výrobou tepla), jež využívají přírodní horké vody nebo páry ve vulkanicky či tektonicky aktivních oblastech, kde je horká voda a pára již v relativně malých hloubkách asi do 1 km.
Tabulka: Instalovaný výkon a výroba elektřiny v ČR (2011)
| Zdroj | Instalovaný výkon | Výroba elektřiny |
|---|---|---|
| Hydroelektrárny (celkem) | 1054,6 MW | 1963 GWh/rok |
| Malé vodní elektrárny (MVE) | 305,9 MW | 1018 GWh/rok |
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) chce podpořit rozvoj takzvané agrovoltaiky tím, že umožní instalaci fotovoltaických panelů například ve vinicích nebo sadech. Podle Zemědělského svazu ČR ale hrozí zneužití podpory energetickými firmami, které by mohly čerpat podpory určené primárně pro podporu zemědělství. Předseda svazu Martin Pýcha na nedávném setkání s novináři uvedl, že podpora obnovitelných zdrojů energie v zemědělství měla směřovat pouze k firmám, které se oboru věnují.
MŽP už loni uvedlo, že pracuje na novele zákona, která by umožnila umístit fotovoltaické panely na půdu patřící do zemědělského půdního fondu. V takovém případě musí být splněny podmínky ochrany půdy definované zákonem. Podle úřadu by novela měla umožnit panely umístit například do sadů, chmelnic nebo vinic.
Svaz uvedl, že čeští zemědělci mají zájem o obnovitelné zdroje energie, kterými mohou zajistit energii pro vlastní potřebu a zároveň diverzifikovat své podnikání. Možný přínos vidí hlavně v budování solárních elektráren na střechách budov, díky kterým mohou využít poměrně rozsáhlých ploch bez ničení zeleně. Možné využití svaz spatřuje také u trvalých kultur jako jsou právě vinice nebo chmelnice, které zmiňovalo ministerstvo.
"V případě rozvoje agrovoltaiky se obáváme, aby nedošlo ke zneužití ze strany energetických firem. Proto by podpora tohoto systému měla být navázána výhradně na aktivní zemědělce," řekl Pýcha. Poukázal na to, že zemědělci se často setkávají s nedostatečnou kapacitu pro připojení nových zdrojů ze strany velkých výrobců energie, kteří také jejich připojení blokují.
Podle svazu by měla být podpora agrovoltaiky vázána na status aktivního zemědělce, který definují pravidla Společné zemědělské politiky EU. Aktivní zemědělec musí mít minimálně jeden hektar ve Veřejném registru půdy (LPIS) a splnit některou z daných podmínek.
tags: #aktivní #zemědělec #obnovitelné #zdroje #energie