Aktuality v oblasti ochrany lidové architektury v Československu

Ochrana památek lidové architektury je nejmladším odvětvím památkové péče a jeho metodologické, juristické i technické otázky jsou upřesňovány postupně teoretickými i praktickými zkušenostmi.

Vývoj ochrany památek lidového stavitelství v Československu prošel v uplynulých 35 letech několika odlišnými fázemi.

První dvě poválečná desetiletí proběhla zcela ve znamení ochrany na původním místě - in situ, a to podle přísných kritérií státních orgánů památkové péče.

Situace v terénu a výsledky dosažené tímto způsobem ochrany na původním místě však objektivně vytvářely tlak k realizaci kvalitativně odlišného způsobu uchování hodnot lidového stavitelství - tedy k výstavbě specializovaných muzeí v přírodě. Zákonitě se zde projevil i příklad jiných zemí Evropy, socialistických i nesocialistických - především skandinávských, kde tento způsob ochrany praktikují s velmi dobrými výsledky již od konce 19. století.

Nicméně teoretické zanedbání stálo naše země takové časové zpoždění, které budeme oproti jiným vyspělým státům jen velmi těžko vyrovnávat, nehledě k nenahraditelným ztrátám na materiálu v terénu.

Čtěte také: Fotografické akty žen a příroda

I když vývoj a rozsah společenské objednávky si nové pojetí vynutily, teoretické zpoždění se muselo projevit v nedostatku podmínek nezbytných k zahájení okamžité kvalitní realizace muzeí v přírodě.

Chyběl dostatek kvalifikovaných pracovníků, neexistovala potřebně vybavená pracoviště, nebyly v dostatečném rozsahu provedeny základní výzkumy atd. Musíme ovšem konstatovat, že i přes nesporný pokrok není ani v současnosti na tomto poli zdaleka vše v pořádku.

Počátek budování československých muzeí v přírodě vyvolal poměrně ostrou polemiku mezi zastánci tradičního způsobu ochrany in situ - siliterů, souborů, či památkových rezervací a propagátory výstavby specializovaných muzeí v přírodě, používajících tehdy transferu, tvorby rekonstrukcí a kopií jako rozhodující metody práce.

Polemika ze strany památkové péče byla téměř výhradně zaměřena k pojetí způsobu záchrany staveb, přičemž uchování původní hmoty a formy každého objektu bylo v šedesátých letech rozhodujícím měřítkem hodnocení kvality vznikajících muzeí v přírodě.

Ve všech materiálech formulovaných památkovou péčí k záchraně objektů lidového stavitelství je sice uvedena zmínka, že architektura vyjadřuje způsob života lidu, ovšem žádný z těchto dokumentů již nekonkretizuje, jak bude život lidu zachycen v komplexním modelu.

Čtěte také: Focení aktů a krajiny

Výstavba prvních muzeí v přírodě samozřejmě probíhala s řadou koncepčních i formálních nedostatků.

V závěrečné rezoluci tohoto sympozia se konstatuje, že "Všechny památky lidové architektury tvoří významnou součást kulturního patrimonia lidstva.

V Československu byly osvětlování těchto pojmů věnovány zejména konference v Rožnově v roce 1959 a zvláště v roce 1978.

Řešitelská praxe však ukázala, že i když je předmět výzkumu i základní problematika společná, existují zvláštnosti v legislativě, způsobu řízení i realizaci muzeí v přírodě mezi Českou socialistickou republikou a Slovenskou socialistickou republikou.3)

Tato specifika si vyžádala i diferencovaný přístup k některým zkoumaným otázkám.

Čtěte také: Jak fotit akty v přírodě

V souvislosti s podílem na řešení výzkumného úkolu bylo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm z rozhodnutí ministerstva kultury ČSR a Severomoravského KNV jmenováno dnem 1.

Všechna tři uvedená řešitelská pracoviště nejprve shrnula dosažitelné zahraniční i domácí zkušenosti s přípravou a realizací muzeí v přírodě.

Pak následovalo vytýčení časového i obsahového postupu řešení se zaměřením na nejaktuálnější problémy.

Jako jednu z výchozích podmínek bylo nutno okamžitě zpracovat jednotnou terminologii s vymezením základních pojmů používaných v přípravě i realizaci muzeí v přírodě, neboť bez společného jazyka nebylo možno zahájit seriózní výzkumy.

Úspěšné vytvořeni terminologie v české i slovenské mutaci se stalo dobrým východiskem další práce.

Jedním z nejvýznamnějších přínosů k řešení celého úkolu bylo uspořádání celostátní konference v Rožnově pod Radhoštěm v listopadu roku 1978.

Důležitost Rožnovské konference podtrhla přítomnost zástupců ministerstev kultury a muzeologických kabinetů obou národňích republik, zástupců orgánů památkové péče a muzeí v přírodě. Konference zhodnotila zkušenosti dosavadního vývoje, účastníci byli seznámeni s návrhy sítí muzeí v přírodě pro Čechy i Slovensko, s problematikou vztahu k památkové péči a se zkušenostmi ze zahraničních muzeí v přírodě.

Velmi závažným problémem, především objasňujícím vztahy k metodice památkové péče, bylo jednoznačné determinování obsahu, formy a funkce pojmu originálu, rekonstrukce a kopie v muzeích v přírodě.

Přijaté a dnes v praxi ověřené řešení v minulosti vyvolávalo největší názorové neshody. Když v současnosti hodnotíme klady i zápory předchozího vývoje, musíme konstatovat, že dogmatické trvání na původnosti hmoty objektu znamenalo často snížení společensko historické hodnoty stavby.

Dalším krokem v řešení výzkumného úkolu bylo formulování specifik tvorby expozice v přírodě. Získané poznatky zdůraznily nutnost komplexního pohledu při modelování historického životního prostředí s uceleným vyjádřením vztahů tvořících prezentovaný jev, od jednotlivého až po obecné.

Souběžně byly zpracovány zásady správy sbírek muzeí v přírodě, které shrnují zvláštnosti a rozdíly od dosavadních platných směrnic.

Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm. Rekonstrukce hromadného dvora v Lužné. Foto B.

Velmi významným rysem výzkumné činnosti řešitelských institucí bylo praktické ověřování získaných teoretických poznatků.

Nacházely své konkrétní uplatnění ve tvorbě ideových záměrů, v projektových pracích, scénářích jednotlivých areálů i v technologii realizace.

Získané poznatky i zvolené pracovní postupy byly pro praktickou realizaci průběžně oponovány vědeckými radami řešitelů.

V současnosti můžeme s uspokojením konstatovat, že všechny stanovené výzkumné cíle byly prakticky splněny.

Je samozřejmé, že dosažené výsledky nemohou být zdaleka konečné a jsou přímým odrazem současné úrovně vývoje vědy. Chybí rovněž dostatečně široká a kvalitní výměna zkušeností se zahraničními zařízeními obdobného zaměření.

Vývoj v Československu doposud nejvíce ovlivňovaly zkušenosti ze skandinávských zemí, v prvním období rozvoje muzeí v přírodě rovněž některé poznatky rumunských kolegů.

Všechna tři řešitelská pracoviště jsou však názoru, že dosažené výsledky při řešení tohoto výzkumného úkolu jsou dostatečným východiskem k řešení základních obtíží, které realizaci muzeí v přírodě v Československu stále provázejí, a to především v oblasti legislativy.

V době přijetí zákona o muzeích i zákona o památkové péči nebyla ještě realizace této speciální muzejní formy u nás aktuální a proto na ni oba zákony ani v nejmenším nepamatovaly.

Shromážděný koncepční a metodický materiál vytváří dostatek podkladů k budování dalších muzeí v přírodě, která mají v poznávání i prezentaci naší národní a lidové kultury nezastupitelné místo.

Předkládané výsledky se však nesmí stát dogmatem. Naopak v každém muzeu v přírodě si musí již v přípravné fázi hledat své vlastní, specifické přístupy, vycházející z konkrétních místních" či regionálních podmínek.

Obavy z uniformity muzeí v přírodě, které se někdy objevují, jsou naprosto neopodstatněné, neboť bohatství lidové kultury našich národů je tak obrovské a variabilní, že každé fundovaně připravené a realizované muzeum v přírodě může přinést svůj zvláštní a neopakovatelný příspěvek do obrazu lidové kultury jako celku.

Pro muzejní přístup není vůbec rozhodující použitý způsob ochrany (in situ, převoz), ale prvořadý je sledovaný cíl - vytvoření komplexního modelu životního prostředí, s maximálně dostupnou informační hodnotou, byť by to bylo dosaženo způsobem uchování na původním místě.

V terénu ovšem ještě existuje řada soliterů lidových staveb i technických památek, které jsou využívány muzejním způsobem.

Ochrana památek lidové architektury je nejmladším odvětvím památkové péče a jeho metodologické, juristické i technické otázky jsou upřesňovány postupně teoretickými i praktickými zkušenostmi.

V závěrečné rezoluci tohoto sympozia se konstatuje, že "Všechny památky lidové architektury tvoří významnou součást kulturního patrimonia lidstva.

Seznam některých muzeí v přírodě v Československu

• Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Ústav lidového umění ve Strážnici, okres Hodonín.
• Muzeum v přírodě Kouřim, okres Kolín.
• Národopisné muzeum Třebíz, okres Kladno.
• Múzeum liptovskej dediny, Pribylina, okres.
• Múzeum oravskej dediny Zuberec - Brestová.

tags: #akty #selka #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Podle přírody: Fotografie a umění v 19. století
• Změny ve vedení Frýdecké skládky, a.s.
• Společenstva a ekosystémy
• Bioodpad Chotoviny
• Avantgarda Lubo Kristka