Podle přírody! Petra Trnková zkoumá vztah fotografie a umění v 19. století

26.12.2025

Kniha Petry Trnkové "Podle přírody!: Fotografie a umění v 19. století" odkrývá mimořádně pozoruhodnou oblast historie naší vizuální kultury, a to prostřednictvím děl ze zdejších sbírek, zasazených do evropského kontextu. Vztah umění a fotografie se v 19. století formoval především ve třech rovinách.

Umělecké ambice fotografů a role fotografie

V první řadě to byly umělecké ambice fotografů, s nimiž se setkáváme již od samého počátku. Zároveň zde existovala nutkavá potřeba umělců - zástupců tradičních výtvarných oborů - vyrovnat se s novým typem obrazu, ať už byl symbolem nebezpečí, nebo naopak příjemného usnadnění klasických výtvarných postupů.

A konečně, ke slovu se záhy dostali i teoretici a historici, v jejichž společnosti se umělci a fotografové potkávali a kteří byli oběma skupinám silnou oporou. Tyto tři úhly pohledu - pohled umělce, fotografa a teoretika - také tvoří základní osnovu knihy: umění vytvářené za pomoci fotografie, fotografie koncipovaná jakožto umění a konečně fotografie coby prostředek záznamu a zkoumání artefaktu.

Výstava L’étude d’après nature

Vztah mezi různými oblastmi umění zkoumá výstava s francouzským názvem L’étude d’après nature. „Vztah fotografie k výtvarnému umění v 19. století patří k nejpozoruhodnějším oblastem v historii fotografie. Je to první expozice v českém prostředí, která zákonitosti tohoto vztahu zkoumá v tak velkém rozsahu,“ říká kurátorka Petra Trnková.

V překladu pojmenování znamená studie podle přírody nebo také studie podle skutečnosti. „Mnozí z autorů zastoupených na výstavě měli úzké vazby na francouzské prostředí, kde se také objevily první systematické snahy o prosazení fotografie do oblasti umění rovnocenné malbě či grafice. Název Studie podle přírody tak dobře vystihuje situaci dobové umělecké praxe a používání fotografie jako předlohy,“ říká Trnková.

Čtěte také: Fotografie a umění v 19. století

Fotografie jako předloha

„Miniaturisté fotografie využívali k vytvoření podkresby, později se začala používat jako předloha k obkreslování a kopírování, podobně jako už dřív kresba nebo grafika. Málokdy byl však takový obraz přesnou kopií jedné fotografie. Snímky používané jako předloha pocházely z předních fotografických ateliérů: ze studií Gustava Völkerlinga v Dessau, Georga M.

Ke krajinářům, kteří při malbě pracovali s fotografickou studií, patřil například i Julius Mařák. Využíval předlohy Georga M. Eckerta, jehož album Studien nach der Natur je součástí dlouhé tradice vydávání fotografických předloh pro umělce. Snímky zachycují přírodní detaily, kmeny, zídky, keře nebo lesní zákoutí. „Mařákovo jméno sice dosud není spojováno s fotografickou předlohou.

Umělecké ambice fotografů

Dalším velkým tématem výstavy jsou umělecké ambice fotografů. Právě v něm totiž po-dle kurátorky nejvíce rezonuje odvěký spor o to, zda je fotografie objektivním záznamem skutečnosti, nebo výsledkem tvůrčího aktu, čili uměním.

Tableaux vivants (živé obrazy)

Oblastí, kde byl vztah fotografie a malby pevný již od počátku, byly takzvané živé obrazy neboli tableaux vivants. „V blízkosti tableaux vivants získal fotografický obraz mnohem větší prostor. Stal se nejen imitací konkrétního malovaného obrazu, ale také ilustrací a poté i autonomním dílem.

O prvních živých obrazech z 19. století se zmiňuje také Johann Wolfgang von Goethe, a to ve svém románu Spřízněni volbou. Předkládá zde zřejmě nejslavnější a velmi podrobný popis přípravy i průběhu představení s tableaux vivants.

Čtěte také: Česká republika a ovzduší

Moravská galerie a význam výstavy

Velká část vystavených děl pochází ze sbírek Moravské galerie a některé z těchto snímků uvidí návštěvníci dokonce poprvé. Podle ředitele Moravské galerie Marka Pokorného lze ve výstavě vysledovat dvě linie: první poukazuje na bohatství fotografických sbírek Moravské galerie, druhá rovina výstavy může být vnímána jako nová možnost toho, jak lze zacházet s tématy dotýkajícími se výtvarné kultury.

Daguerrotypie - pionýrská éra fotografie

Název jedné z prvních fotografických metod, jež se na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století ujaly v praxi a od nichž se odvíjejí celé dějiny fotografie, je Daguerrotypie. Právě tato metoda, pojmenovaná po vynálezci Louisi J. M. Daguerrovi, ve čtyřicátých letech 19. století zcela dominovala fotografické produkci ve střední Evropě - Čechy a Moravu nevyjímaje. Tehdy se stala takřka synonymem zdejší fotografie, respektive symbolem její pionýrské éry, a přirozeně tak tvoří těžiště tohoto vyprávění o nejstarším období historie fotografie u nás.