Potkan nebo potkan obecný (Rattus norvegicus) je hlodavec rodu Rattus, často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Tento článek detailně popisuje potkana obecného (Rattus norvegicus), jeho charakteristické rysy a základní vlastnosti, čím se živí, jak se rozmnožuje nebo kde je jeho útočiště.
Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní boltce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek.
Potkan je středně větší myšovitý hlodavec. Délka těla bývá v rozmezí 160-270 mm, ocas je kratší než tělo a měří 130-200 mm. Velikost zadních tlapek činí 30-45 mm, uši mají 18-22 mm. Dosahuje hmotnosti 140-500 g, v zajetí až do 900 g. Potkan je obvykle mohutnější než krysa.
Ocas potkana má šupinatý povrch, který je u kořene silnější. Shora bývá tmavší než ve spodní části. Je kratší než tělo. Ocas slouží potkanovi jako pátá končetina, díky němu skvěle šplhá, udržuje rovnováhu nebo se dokáže postavit na zadní. Dalším neméně důležitým úkolem potkaního ocasu je ochrana před přehřátím. V ocase je množství tenkých žilek a potkan dokáže regulovat průtok krve těmito žilkami. Když je mu teplo, protéká ocasem hodně krve, ta se ochladí a ochlazená se vrací zpátky do těla. Když je potkanovi naopak zima, cirkuluje v ocase jen malé množství krve, aby nedocházelo k ještě větším tepelným ztrátám. Může se samozřejmě stát, že potkan přijde o ocas třeba při nějakém úrazu.
Potkan má hlavu vpředu zaoblenou, zatímco krysa špičatější.
Čtěte také: Potkani a krysy v přírodě
Potkan je kosmopolitní a synantropní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století.
Potkani jsou čilí hlavně v noci, nejvíce po setmění a před rozedněním. Dobře plavou a šplhají, na rozdíl od krysy však obvykle neběhají po trámech v podkroví a po střechách. Jsou velmi ostražití a v nebezpečí dokážou být agresivní.
Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Alfa zvířata - zpravidla zakladatelé skupiny - ovlivňují celou kolonii. Naproti tomu jsou ve skupině i zvířata velmi podřízená - mohou to být potomci jiného páru skupiny či staří potkani, kteří jsou permanentně terorizováni zbytkem kolonie (potkan podobně jako člověk silně podléhá stresu a toto je způsob "odreagování se"). Těmto jedincům je také upírána potrava, mají funkci "ochutnavače". Při objevu neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první. Pokud tento "test" přežijí, zdroj pak ochutná i zbytek skupiny. Právě to je jeden z aspektů, proč potkan často odolává jedům a dalším návnadám "na krysy".
Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i působení důmyslných hubících prostředků. Potkan je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy). Díky tomu se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí (nevadí jim vlhko, proto je nejčastěji nalezneme v kanalizaci nebo ve sklepních prostorách), kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.
Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km², na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Samice mívá pářící období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4 až 7 mláďat, (jiné údaje udávají 6-10 mláďat), ale není výjimkou vrh o počtu 15 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14. - 16. dne. Do 3 týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 a více vrhů.
Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá cca z 60-80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec (konzumuje vejce domácích i vodních ptáků) nebo masa.
Potkan se začal v 50. letech 20. století používat pro laboratorní účely díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a své inteligenci. Pro laboratorní účely se používá domestikovaná varieta Rattus norvergicus var. alba, která má sníženou schopnost přenášení chorob. V 80. - 90. letech 20. století se potkan rozšířil do domácností, kam jej donesli někteří ze zaměstnanců laboratoří. Tato varieta na rozdíl od potkana obecného nemá schopnost hostit různé nebezpečné nemoci a je možné ji ochočit.
Tento poddruh je rozšířen v domácnostech jako ochočené domácí zvíře.
Potkan obecný (Rattus norvegicus) bývá často zaměňován s krysou obecnou (Rattus rattus). Oproti štíhlejší kryse jsou však potkani mohutnější. Potkani jsou statnější než krysy a mají-li dobré životní podmínky, mohou však dosahovat délky až 30 cm. Ve volné přírodě mohou potkani dosahovat váhy od 270 g až do půl kilogramu. Zpravidla dosahují délky 16-27 cm. Potkan má kratší ušní boltce, které jsou krátké, slabě osrstěné, přehnuté dopředu. Ocas potkana je lysý, kratší a silnější a jeho délka nepřesahuje délku těla potkana. Pohybuje se v rozmezí 13-23 cm. Hlava potkana je vepředu mírně zaoblená. Zbarvení srsti potkana je zpravidla světlejší a pohybuje se v šedohnědých až hnědých odstínech.
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
Potkani jsou nejaktivnější v noci (hlavně večer a před rozedněním), jsou dobrými plavci a dobře šplhají. Nevydávají se však často do takových výšek jako krysy. Raději vyhledávají stoky a kanály, kde mají dobrý přístup k vodě. Jsou-li potkani v ohrožení, mohou se chovat až agresivně.
tags: #albin #potkan #výskyt #v #přírodě