Tento článek detailně popisuje krysu obecnou (Rattus rattus) a potkana obecného (Rattus norvegicus), jejich charakteristické rysy a základní vlastnosti, čím se živí, jak se rozmnožují nebo kde je jejich útočiště.
Krysa obecná (Rattus rattus) je hlodavec z čeledi myšovití a rodu Rattus, stejně jako potkan obecný (Rattus norvegicus), za kterého je často zaměňována. Krysa obecná je ve světě známá pod dalšími názvy, nejčastěji jako krysa černá, krysa domácí, krysa lodní nebo krysa střešní. Ačkoli se předpokládá, že tento druh pochází z Indie a možná i dalších indomalajských zemí, byl lidmi zavlečen také do zámoří na všechny kontinenty. Nejčastěji se vyskytuje v pobřežních oblastech, protože jde o hlodavce, kterému se daří v místech obývaných lidmi, ale často i na velkých lodích.
Obecně se vyskytuje v jakékoli oblasti, která může podpořit její převážně vegetariánskou stravu. Protože je krysa obecná hbitý lezec, často žije na vysoce položených místech, jako jsou nejvyšší patra budov v obydlených oblastech nebo stromy v zalesněných oblastech. I když se vyskytuje u vody, málokdy plave a na rozdíl od svých blízkých příbuzných jen velmi zřídka má domov v kanalizaci nebo ve vodních oblastech.
Ačkoli byl dříve výskyt krysy obecné ve městech a na farmách v mírných oblastech běžný, byla z velké části vytlačena agresivnějším příbuzným - potkanem obecným. Krysa obecná je zařazena do stupně ohrožení podle červeného seznamu IUCN jako málo dotčená, tzn. že existují jen velmi malé nebo žádné obavy jejího vyhynutí. Ve volné přírodě České republiky podle aktuálních informací krysa obecná nežije. U nás ji můžete zahlédnout ojediněle a navíc jen poblíž lidského obydlí.
Krysa je podobně jako potkan synantropní, tzn. Je to především noční tvor, ale celkem často ji lze spatřit také ve dne. Přirozeným predátorem krysy je např. Krysy se rozmnožují po celý rok. V zimním období v chladných krajinách vč. České republiky převážná část mláďat vlivem nízkých teplot hyne. Samice vrhá obvykle 6 - 8 mláďat, existují však případy s 16 mláďaty. Krysy obecné žijí ve smečkách o 20 - 90 kusech. Krysa je perfektní lezec.
Čtěte také: Rattus norvegicus: detaily
Potkan obecný (Rattus norvegicus), často zaměňován za krysu obecnou (Rattus Rattus), je hlodavec z čeledi myšovití a rodu Rattus. Ve světě je známý pod mnoha dalšími jmény - např. krysa norská (lat. „Potkan je krysa. Divocí potkani žijí v těsné blízkosti lidí a jsou považováni za škůdce. Jsou dobře známí tím, že napadají domácí zvířata, poškozují majetek, znehodnocují zásoby potravin a šíří různé nemoci a parazity. Jejich zdánlivě neomezená schopnost reprodukce, jejich zuřivý apetit, který může vyústit až v kanibalismus, a jejich pozoruhodná schopnost přežít v nepříznivých a často nehygienických podmínkách jen zhoršuje jejich pověst mezi širokou veřejností. Váha dospělého samce potkana může mít až 500 g, samice až 350 g.
Potkan obecný je obvykle noční tvor. Je to dobrý plavec, ale na rozdíl od příbuzné krysy obecné (Rattus rattus) je špatný lezec. Potkani umí produkovat ultrazvukové vokalizace. Během interakcí s potkany, ale i jinými zvířaty, mohou vydávat krátké a vysokofrekvenční zvuky, které se podobají „cvrlikání“. Pro lidské ucho jsou však tyto zvuky nezachytitelné.
Potkani jsou všežravci. To znamená, že se živí jak rostlinami, tak zvířaty. Rozmnožování potkanů probíhá po celý rok, pokud jsou vhodné podmínky. Samice může vyprodukovat až dvanáct vrhů za rok. Doba březosti je pouze 21 dní a vrhnout může až čtrnáct potomků najednou, i když obvykle je to méně. Dožívají se asi tří let života.
Potkan obecný žije ve velkých skupinách, které jsou založená na hierarchii. Pokud je velká část populace vyhubena z určité oblasti, zbývající jedinci zvýší svou reprodukční rychlost a rychle obnoví starou úroveň populace.
Pojem “potkan” vychází z latinského “Ponticus” (pontský). Pontus bylo podle všeho území nacházející se na jižním pobřeží Černého moře, ze kterého se údajně tento druh hlodavce dostal na lodi nejdříve do severní Itálie a poté do celé Evropy. Řekové používali slova “pondikós” a “pondíki” (pontský, černomořský tvor). Maďarové později používali “patkány”, slovinci zase “podgána” až slovo prošlo přes slovenštinu do české podoby “potkan”.
Čtěte také: Ekologický význam srnce
Laboratorní potkan byl prvním savcem domestikovaným pro výzkumné účely. Pochází z divokých norských krys (Rattus norvegicus), které navzdory svému jménu pravděpodobně pocházejí z Asie. Tito hlodavci jsou výjimečně přizpůsobiví a v současnosti obývají téměř všechny kontinenty a místa na zemi. Laboratorní potkan byl poprvé domestikován z divoké norské krysy před více než 170 lety. Dnes vděčí za svou popularitu jako modelový organismus především své široké dostupnosti, nízkým nákladům na chov, krátkému reprodukčnímu cyklu a schopnosti být prospěšný. Pro laboratorní účely se začal používat až v 50. letech 20. století. Byla vyšlechtěna inteligentní a domestikovaná bílá varieta “Rattus norvergicus var. alba”, která méně trpí přenosem nemocí a dá se ochočit. V 80. letech se tak stal potkan albín oblíbeným domácím mazlíčkem.
Potkan je kosmopolitní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století. Potkan se začal v 50 letech 20. století používat pro laboratorní účely díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a své inteligenci. Pro laboratorní účely se používá domestikovaná varianta Rattus norvergicus var. alba, která má sníženou schopnost přenášení chorob. V 80.-90. letech 20. století se potkan rozšířil do domácností, kam jej donesli někteří ze zaměstnanců laboratoří.
Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní botce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Samice má 6 párů mléčných bradavek. Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas slouží potkanovi jako pátá končetina, díky němu skvěle šplhá, udržuje rovnováhu nebo se dokáže postavit na zadní. Určitě jste někdy potkany sledovali, jak se snaží strčit hlavu do hrnku nebo do skleničky, posadí se na okraj a ocáskem se opírají o stůl. Bez ocasu by to byli jenom smutní invalidové.
Dalším neméně důležitým úkolem potkaního ocasu je ochrana před přehřátím. V ocase je množství tenkých žilek a potkan dokáže regulovat průtok krve těmito žilkami. Když je mu teplo, protéká ocasem hodně krve, ta se ochladí a ochlazená se vrací zpátky do těla. Když je potkanovi naopak zima, cirkuluje v ocase jen malé množství krve, aby nedocházelo k ještě větším tepelným ztrátám. Může se samozřejmě stát, že potkan přijde o ocas třeba při nějakém úrazu.
Potkan vydává celou škálu zvuků, slyšet můžeme pouze některé, většina z nich je totiž právě v oblasti ultrazvuku. Zvuková komunikace je u potkana velice dobře vyvinutá a také složitá, v různých situacích vydává různé zvuky. Již několik dní stará potkaní mláďata vydávají několik různých zvuků, některé z nich slyšitelné pro člověka (např. při manipulaci s mláďaty) a jiné v ultrazvukových frekvencích. Zvuky ve vysokých frekvencích vydávají potkani také při hře, rozmnožování, při boji nebo v přítomnosti potenciálních nepřátel, jako je třeba kočka.
Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá
Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i v dnešní době včetně různých důmyslných hubících prostředků. Potkan je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy). Díky tomu se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí (nevadí jim vlhko, proto je nejčastěji nalezneme v kanalizaci nebo ve sklepních prostorách), kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.
Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Jeden jedinec zpravidla nejsilnější samec ovlivňuje celou kolonii.
Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6km², na kterém členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.
| Zařazení | Potkan | Krysa | ||
|---|---|---|---|---|
| česky | latinsky | česky | latinsky | |
| Říše | živočichové | animalia | živočichové | animalia |
| Kmen | strunatci | chordata | strunatci | chordata |
| Podkmen | - | obratlovci | vertebrata | |
| Třída | savci | mammalia | savci | mammalia |
| Řád | hlodavci | rodentia | hlodavci | rodentia |
| Podřád | - | vevekočelistní | sciurognathi | |
| Čeleď | myšovití | muridae | myšovití | muridae |
| Rod | potkan | rattus | - |
Potkan obecný (Rattus norvegicus) bývá často zaměňován s krysou obecnou. Velice často bývají potkani zaměňováni s krysou obecnou. Oproti štíhlejší kryse jsou však potkani mohutnější.
Potkani jsou nejaktivnější v noci (hlavně večer a před rozedněním), jsou dobrými plavci a dobře šplhají. Nevydávají se však často do takových výšek jako krysy. Raději vyhledávají stoky a kanály, kde mají dobrý přístup k vodě. Jsou-li potkani v ohrožení, mohou se chovat až agresivně.
Potkani se rozmnožují v průběhu celého roku. Mláďata se rodí každé samici 4-6 krát ročně. Březost trvá 22 - 24 dnů. Samici potkana se rodí při každém vrhu 10 a více mláďat. Potkani se již v prvním roce svého života mohou rozmnožovat. Tímto způsobem se potkani velice rychle rozmnožují.
Potkan je všežravec, jídelníček se skládá z 60 až 80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec nebo masa. Podle jiných údajů však u něj převažuje živočišná potrava. Při nedostatku potravy je schopen napadnout i jiné větší zvíře až do velikosti králíka. Denně zkonzumuje potravu asi desetiny své tělesné hmotnosti.
Dává přednost kvalitním potravinám, jako jsou například kvalitní obiloviny nebo maso. Za den spotřebuje jeden dospělý potkan asi 20 g potravy. Vyhledává místa, na kterých má dostatečný přísun potravy a kde má přístup k vodě. Nejčastěji se vyskytuje v temných vlhkých prostorech, jako jsou sklepy, chlévy nebo městská kanalizace.
Potkani se rozmnožují v průběhu celého roku. Mláďata se rodí každé samici 4-6 krát ročně. Březost trvá 22 - 24 dnů. Samici potkana se rodí při každém vrhu 10 a více mláďat. Potkani se již v prvním roce svého života mohou rozmnožovat. Tímto způsobem se potkani velice rychle rozmnožují.
Samice mívá pářicí období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4 až 7 mláďat, (jiné údaje udávají 6 - 10 mláďat), ale není výjimkou vrh o počtu 15 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14. -16. dne. Do 3 týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Pohlavní dospělost udávají zdroje různě od 1,5 do 4 měsíců. Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 i více vrhů.
Ve svém původním biotopu žijí potkani v lesích a krajinách s hustým porostem. Jedná se o vodomilného tvora, který vyhledává vlhká místa jako jsou kanalizace, skládky, sklepy, sklady, chlévy a zemědělské usedlosti v blízkosti vody. v místech, kde není nouze o potravu žijí potkani v klanech, které se skládají z mnoha samiček a samců. Jsou velmi sociální a klany čítají někdy 60 až 200 členů. ve volné přírodě staví potkani podzemní nory, které mají vždy dva vchody.
Potkani jsou čilí hlavně v noci, nejvíce při setmění a při rozednění. Dobře plavou a šplhají, na rozdíl od krysy však obvykle neběhají po trámech v podkroví a po střechách. Jsou velmi ostražití a v nebezpečí dokážou být agresivní, doupě si budují většinou na zemi nebo nad ní, často si však pod podlahou vyhrabávají nory.
Potkani jsou škůdci nejen z důvodu likvidace potravinových zásob, ale také jako přenašeči nemocí. Především svým trusem a močí přenášejí choroboplodné zárodky. Jsou zdrojem nákazy například trichinózy způsobené svalovcem.
Potkan se pro člověka stává velkým problémem, protože přenáší mnoho nemocí, např. salmonelózu. Lidé se již přes více než sto let bez úspěchu pokoušejí potkany vyhubit.
V případě, že si s deratizací a hubením potkanů nevíte rady, doporučujeme vám obrátit se na nás jako na odborníky na deratizaci. Provedeme profesionální monitoring výskytu potkanů v budovách a jejich okolí, provedeme deratizační opatření a navrhneme preventivní opatření zabraňující dalšímu výskytu potkanů.
Řešením by mohla být instalace elektrického ohradníku proti potkanům, který ochrání váš pozemek a navíc udrží domácí mazlíčky ve vymezeném prostoru. Mezi přednosti elektrického ohradníku patří účinnost a rychlá instalace. V naší nabídce naleznete například set elektrického ohadníku k ochraně před potkany, který kromě generátoru obsahuje i lanko a sloupky v diskrétní zelené barvě.
Některé deratizační staničky, nástrahy a biocidní přípravky proti potkanům jsou určené pouze pro profesionální hubení potkanů. Tyto produkty lze prodávat pouze osobám se živnostenským oprávněním, nebo firmám (vlastníci osvědčení podle § 58 odst. 1, 2 a 3 zák. č. 258/2000 Sb.) . Vyplňte jednoduchý formulář a my se vám ozveme. V nabídce máme celou řadu deratizačních staniček a živolovných pastí proti potkanům pro umístění nástrahy a biocidních přípravků.
tags: #potkan #význam #v #přírodě