Amazonské hnízdo v přírodě: Život a chování sojky chocholkaté

Pěvci zařazení v čeledi krkavcovitých žijí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a nejsevernější Arktidy.

Jsou to velmi inteligentní zvídaví ptáci, kteří se dokážou velmi rychle přizpůsobit různým, i náhle změněným podmínkám.

Mnoho z nich je fádně zbarveno jen šedým nebo černým peřím.

Řada zejména jižních druhů ale naopak patří mezi nejpestřeji zbarvené ptáky.

Sojka chocholkatá - Cyanocorax chrysops chrysops

Sojka chocholkatá - Cyanocorax chrysops chrysops (Veilot, 1818) - je mezi chovateli známá spíše pod svým dřívějším a také výstižnějším pojmenováním jako sojka kápovitá.

Čtěte také: Tříděný odpad v obcích

Typickým znakem této nádherně zbarvené sojky je černá kápě - chocholka, která je z velmi jemného prachového peří připomínajícího samet.

• Čelo, temeno a strany hlavy jsou černé s podlouhlou temně modrou skvrnou pod okem (s odstínem bílé na horní straně).
• Za okem je skvrnka čistě bledě modrá.
• Pod okem se nachází velký tyrkysový pruh, který se mění ve světlejší.
• Zátylek je bílý s odstínem bleděmodré a šíje je čistě světlomodrá, vršek indigově modrý.
• Vnitřní strana letek je zbarvena do hněda.
• Ocas je v barvě jasné indigové modři s bledými nažloutlými nebo bílými špičkami.
• Strany krku, hrdlo a vršek hrudi jsou černé.
• Zbytek spodních částí je různě barevný, od krémové po bílou.
• Spodek ocasu je též zbarven krémově až bíle.
• Duhovka je zbarvena od jasně citronově žluté po světle žlutou.
• Zobák a končetiny jsou černé.

U obou pohlaví je zbarvení stejné.

Mladí jedinci mají zátylek světlejší, modrofialový.

Kresba v obličeji se objevuje až ke konci prvního měsíce a kresbě dospělce se podobá až po druhém přepeření.

Spíše hnědá zornice se stává žlutou před třetím měsícem.

Čtěte také: Nebezpečí a likvidace vosích hnízd

Poddruhy sojky chocholkaté

Kromě výše uvedeného nominátního druhu Cyanocorax chrysops chrysops jsou popsány ještě tři poddruhy.

• Cyanocorax chrysops tucumanum (Canabis, 1883) je zbarven stejně jako druh nominátní, je ale větší, může dorůstat velikosti až 40 cm.
• Další dva poddruhy, Cyanocorax chrysops diesingii (Pelzen, 1856) a Cyanocorax chrysops insperatus (Pinto a Cabango, 1961) se od předchozích odlišují delším peřím na temeni hlavy a menšími modrými skvrnami okolo očí.

Zátylek a šíji mají zbarveny levandulově modře.

Také oba tyto poddruhy jsou si velmi podobné.

Odlišuje je jen barva peří na spodní straně ocasu.

• U C. ch. insperatus je peří čistě bílé, zatímco u C. ch. diesingii sépiově žluté.

Rozšíření

Nominátní druh C. ch. chrysops je rozšířen na velkém území jižní Brazílie, hojně na území států Mato Grosso Do Sul a Paraná.

Čtěte také: Hnízda čápů černých v ohrožení

Dále pak na území východní a jihovýchodní Bolívie (Beni, Cochabamba, Santa Cruz), severovýchodní Argentiny (Iguazu, Esteros del Ibera), velkém území Paraguaye a částečně i na severozápadě Uruguaye.

Poddruh C. ch. tucumanum byl popsán na území severozápadní Argentiny (Tucuman, Salta) C. ch.

diesingii obývá amazonské pralesy v severovýchodní Brazílii a C. ch.

Biotop

Sojky chocholkaté obývají nejrozmanitější biotopy - tropické nížinné lesy, nízkohorské stálezelené lesy, tropické opadavé lesy a deštné pralesy.

Většinou preferují nížiny do 1 500 metrů nad mořem, ale v Bolívii byly zaznamenány i ve výšce 2 800 metrů.

Jsou běžné v i lesních uskupeních v otevřené krajině, pobřežních lesích, druhotných lesích a v zemědělských oblastech vždy poblíž lesa.

V mnoha oblastech jejich výskytu dochází k výrazným změnám biotopu vlivem odlesňování, těžby, stavby silnic a přehrad a osídlování dříve neobydlených území.

Tomu se sojky dokázaly rychle přizpůsobit, a to i způsobem hnízdění a částečnou změnou jídelníčku.

V jižní Brazílii jsou v tzv. capoe (útvary jižních mírných lesů, kde převládají konifery rostoucích na pastvinách).

V Uruguayi jsou poměrně časté i v pobřežních lesích.

V Amazonii se poddruh C. ch. diesingii vyskytuje v oblastech, kde je les přerušen víceméně izolovanými útvary uschlých lesů (tzv. corrado).

Rovněž v největším mokřadu světa, Pantanalu v jihozápadní Brazílii, se C. ch. chrysops vyskytuje relativně hojně, i když je v tomto ekosystému méně častá než sojka lesní (Cyanocorax cyanomelas).

Potrava

Přirozenou složkou potravy sojky chocholkaté jsou bezobratlí, zejména hmyz.

Ten podle mnoha výzkumů tvoří až 80 % jejího jídelníčku.

Hmyzu vždy před pozřením odtrhuje křídla.

Menší složku potravy tvoří ovoce a semena.

S oblibou vyhledává hlavně plody caseárií, syagrusů, psidií, fíkovníků i filodendronů.

Během období sucha v jižní Brazílii a severní Argentině konzumuje i plody kaki, láhevníků (annona) a semena araukarií.

Semena nikdy nepožírá na místě sběru, ale odnáší je do vzdálenosti někdy až 60 metrů.

Potravu sbírá velmi často také na zemi, kde hledá spadané ovoce, semena, bezobratlé a i některé drobné obratlovce (nejčastěji malé žáby).

Potravu si někdy ukrývá pod zem nebo i do rostlin rostoucích epifyticky v korunách stromů.

Sojka chocholkatá napadá příležitostně i hnízda jiných ptáků, kde požírá vejce i drobná mláďata.

V jižní Brazílii je při hledání potravy velmi často pozorována ve společných hejnech se sojkou lesní (Cyanocorax cyanomelas).

Sojky se rády zdržují v hloubi lesů, ale potravu hledají velmi často na jejich okrajích nebo podél koryt řek.

Přes otevřenou krajinu nikdy nepřelétávají hejna, ale vždy jen jednotliví ptáci postupně.

Hnízdění

K hnízdění sojek chocholkatých dochází v období od října do prosince.

Miskovité hnízdo z větviček je vystláno měkkými vlákny trav a umístěno v korunách hustě zarostlých stromů nejčastěji ve výškách 4-7 metrů.

Snůšku tvoří většinou 2-4 vajíčka, inkubace je dlouhá 18-20 dní a hnízdní péče pak trvá asi 22-24 dní.

Další téměř tři měsíce po opuštění hnízda jsou mláďata přikrmována rodiči a většinou ještě 2-3 pomocníky.

Pozorování v přírodě

Sojky chocholkaté jsem měl příležitost pozorovat v několika oblastech jižní Ameriky - v brazilském Pantanalu, v mokřadech Estoros del Ibera na severovýchodě Argentiny, v rezervaci Iguazu na hranicích Paraguaye, Brazílie a Argentiny a v oblasti Beni v Bolívii.

Jen zcela výjimečně jsem je spatřil v pralese, kde žijí značně obezřetným a skrytým způsobem života.

V místech s hustou vegetací je lze zahlédnout jen při krátkých přeletech mýtin nebo koryt řek.

Většina mých pozorování a všechny fotografie těchto sojek jsou z turistických kempů nebo jejich nejbližšího okolí.

Zde se tito ptáci naopak chovají téměř „domestikovaně“.

V hloubi brazilského Pantanalu, kde bylo v průběhu každého dne poměrně snadné pozorovat řadu ptačích druhů od tangar přes tukany, arassarie a trogony až po ary, jsem je v „divočině“ nespatřil ani jednou.

Zato každý den, ve stejný čas v době oběda, přilétlo před kuchyň smíšené hejno sojek chocholkatých a sojek lesních.

tags: #amazonské #hnízdo #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní nakládání s odpadem skrze moderní technologie
• Tipy na dovolenou v Maďarsku: příroda a termály
• Postup hlášení měření emisí kotelny
• Krkonošská flóra a neživá příroda
• Sběrný dvůr Skalka