Americké Skladování Jaderného Odpadu: Výzvy a Perspektivy

01.12.2025

Američané jsou po nedávném summitu Trump-Kim připraveni postavit se výzvám v oblasti jaderné energetiky, které byly po celá desetiletí u ledu. Spojené státy od oficiálního zahájení projektu Manhattan v roce 1942 vytvářejí stále narůstající zásobu jaderného odpadu. Mnozí si možná neuvědomují, že jedna z největších výzev je na domácí frontě.

Profesor Rodney C. Ewing, ředitel Centra pro mezinárodní bezpečnost a spolupráci, hovoří o neschopnosti USA zajistit trvalé řešení ukládání a likvidace jaderného odpadu, která stojí Američany miliardy dolarů ročně.

Původ a současné nakládání s jaderným odpadem

Obecně řečeno, existují dva typy jaderného odpadu:

Vyhořelé palivo z jaderných reaktorů na výrobu elektřiny: Tyto reaktory vytvářejí přibližně 80 000 tun vyhořelého jaderného paliva, přičemž neexistuje způsob jeho likvidace. Skladuje se na více než 75 lokalitách ve 35 státech USA, včetně Kalifornie.
Odpad vznikající z komplexu jaderných zbraní: Tento vojenský odpad se hromadí již od prvních dnů projektu Manhattan. Vysoce radioaktivní odpad z chemického zpracování se ukládá především do velmi velkých kovových nádrží. Ty se nacházejí v lokalitě Savannah River v Jižní Karolíně, v lokalitě Hanford ve státě Washington, v Národní laboratoři státu Idaho a v lokalitě Nuclear Fuel Services v osadě West Valley ve státě New York.

Proč je současná situace neudržitelná?

Tento odpad je problematický, protože je ho velké množství, mnoho set tisíc metrů krychlových. Nádrže v lokalitách Hanford a Savannah River dávno přesluhují, rezivějí a u některých již došlo k únikům. Radioaktivní kapalina se tak uvolňuje do životního prostředí.

Vyhořelého paliva z komerčních elektráren je mnohem méně, okolo 80 000 tun, ale celkové množství radioaktivity je zhruba 20 až 30krát větší než u vojenského odpadu. Největší pozornost si v současnosti žádá vyhořelé palivo, neboť jde o naléhavý problém, zejména finančně.

Čtěte také: Dopad norka amerického na přírodu

Finanční náklady pro daňové poplatníky

Obě kategorie odpadu jsou v rozpočtu oddělené. Rozpočet Ministerstva energetiky v současnosti činí okolo 30 miliard dolarů. Z tohoto rozpočtu asi 12 miliard dolarů představují programy likvidace jaderných zbraní. Tím nám zůstává 18 miliard dolarů na všechno, co souvisí s energetikou - jaderná energetika, fosilní paliva, energie větru a slunce.

Přibližně 6 miliard, tedy třetina, slouží k řešení staré zátěže v podobě vysoce aktivního odpadu z projektu Manhattan. Daňoví poplatníci na řešení tohoto problému platí každoročně 6 miliard dolarů, což je obrovská cena, kterou budeme splácet ještě desítky let. Předpokládané celkové náklady likvidace škod po projektu Manhattan činí hodně přes 300 miliard dolarů.

Zákonem o zásadách nakládání s jaderným odpadem z roku 1982 vznikla daň z elektřiny vyráběné jadernými elektrárnami. Tato daň se měla ukládat ve Fondu nakládání s jaderným odpadem, z něhož bychom vybudovali geologické úložiště - vykopaný prostor hluboko v podzemí - k bezpečné likvidaci tohoto odpadu.

Zůstatek Fondu je přes 40 miliard dolarů. Každoročně ho kontroluje Kongres a díky rozpočtovým pravidlům Kongresu je velmi obtížné tyto prostředky využít. Místo toho se používají k vyrovnání státního dluhu, takže i když se poplatky vybírají, nepoužívají se k jejich zamýšlenému účelu.

Ministerstvo energetiky mělo toto palivo převzít 1. ledna 1998, ale nedošlo k tomu, protože neexistovalo geologické úložiště. Energetické společnosti, jimž palivo dnes patří, s ním dále nakládají ve vlastních zařízeních. Zažalovaly federální vládu za to, že vyhořelé palivo nepřevzala, takže nyní každý rok energetickým společnostem platíme okolo půl miliardy dolarů za to, že si vyhořelé palivo ponechávají, protože jinak nevíme kam s ním.

Čtěte také: Bizon americký: záchrana druhu

Předpokládané náklady na tuto, řekněme, pokutu, jsou v řádu mnoha desítek miliard dolarů, podle toho, jak dlouho vyhořelé palivo bude muset zůstat u reaktorů. Náklady na tuto nečinnost se časem vyrovnají částce, kterou účtujeme daňovým poplatníkům, tedy 40 miliardám dolarů. V této částce nejsou zahrnuty náhrady pracovníkům vojenských zařízení, vojákům vystaveným účinkům vzdušných testů jaderných zbraní a tak dále.

Vlivy na životní prostředí

U vyhořelého paliva vypadá jeho objem - 80 000 tun - jako hodně, ale oproti gigatunám uhlíku vypouštěného při spalování fosilních paliv nejde zase o tak velké množství. Odpad je dobře uložený, ale při jeho skladování vznikají určité potíže. V některých případech se vyhořelé palivo uchovává v bazénech. Tyto bazény jsou dnes plné a nebyly navrženy pro dlouhodobé skladování. Toto palivo bychom se měli snažit přesunout do takzvaných suchých kontejnerů z betonu a kovu.

Technické výzvy a potenciální řešení

Problém jaderného odpadu není jen politický, ale i technický. Poločasy rozpadu některých prvků činí desítky, ne-li stovky tisíc let. Stojíme před úkolem navrhnout řešení, která vydrží po dobu trvání rizika. Navrhovat systém bez zpětné vazby je velmi těžké.

Na Stanfordově univerzitě jsme po dva roky konali setkání, jejichž smyslem bylo pouze položit tuto otázku: jak se mají USA vymanit ze své patové situace a postupovat dál? Máme řadu doporučení:

Potřebujeme novou, jednoúčelovou organizaci pro nakládání s jaderným odpadem.
Potřebujeme nový proces zapojování nejen vědecké a technické komunity, ale též veřejnosti.
Potřebujeme nový regulační rámec, jenž uzná problémy s předvídatelností fungování úložiště po dobu stovek tisíc let.
Nejvíc ze všeho si potřebujeme uvědomit, že řešení jaderného odpadu není jen technická záležitost, ale že si žádá též velkou péči o společenské otázky. Je velmi důležité koncipovat takový přístup, který zapojí místní komunity, státy a kmeny.

Alternativy k hlubinnému úložišti

Často zmiňovanou možností, která má nahradit nutnost budovat trvalé úložiště je přepracování vyhořelého paliva. Při tomto procesu se separuje uran a plutonium z odpadu pro jejich opětovné využití jako součásti směsného paliva pro lehkovodní reaktory. Z hlediska bezpečnosti jde o velmi komplikovaný proces. Během složité chemické procedury vznikají velké objemy radioaktivních odpadů, často v kapalném skupenství. V oblastech, kde se nacházejí přepracovací závody, byl u místních obyvatel zaznamenán častější výskyt leukémie. Dnešní metody přepracování neumí vyhořelé palivo účinně likvidovat; navíc v žádném případě neodstraní nutnost vybudovat hlubinné úložiště pro vysoce radioaktivní odpady.

Čtěte také: Recenze: Ecozone vs. HG - Americké čističe odpadů

Často zmiňovanou alternativou hlubinných úložišť vyhořelého paliva je tzv. transmutace. Již dnes známou nevýhodou je opět vysoká produkce vedlejších radioaktivních odpadů.