Zpracovatelem dokumentu je Vysoká škola ekonomická v Praze, která ke spolupráci přizvala společnost EKO-KOM, a. s. Analýza vychází z dostupné datové základny informačních zdrojů v ČR a obsahuje výsledky terénních šetření u subjektů nakládajících s vybranými komoditami druhotných surovin. Dále je analyzována současná úroveň využívání druhotných surovin v ČR, včetně vazby na dovoz a vývoz a situaci v EU. Důležitou součástí jsou SWOT analýzy pro jednotlivé materiálové toky druhotných surovin.
Dokument obsahuje i analýzu potřeby a přínosu vzniku nových učebních a studijních oborů a profesí v oblasti recyklací a využívání druhotných surovin. Jsou formulovány strategické cíle politiky druhotných surovin, v horizontu plnění krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém. Navrženy jsou nástroje politiky druhotných surovin, které vychází z nástrojového mixu využívaného členskými zeměmi Evropské unie a OECD, resp.
Analýza jedenácti základních komodit a zdrojů druhotných surovin je založena na jejich významnosti jako technologického vstupu do výroby, hmotnostní produkce, potřebě a potenciálu využití v ČR, významnosti exportu atd. V oblasti druhotných surovin byla podle autorů analytického dokumentu dosud byla věnována pozornost především otázkám materiálově - komoditní struktury a hmotnostním parametrům. Stranou zatím zůstával vliv využívání druhotných surovin jako impulzu pro rozvoj nových výrobních oborů a vytváření nových pracovních příležitostí.
Český trh papíru pro recyklaci je výrazně přebytkový a silně závislý na exportu, z čehož vyplývá, že je "zranitelný" při konjunkturálních cyklech. Zlepšení je možné jen ve vazbě na nové vnitřní recyklační papírenské kapacity. Velkým potenciálním nebezpečím pro recyklaci papíru je jeho energetické využívání, tj. spalování, spoluspalování či výroba paliv. V současné době se toto děje ještě jen okrajově a v rozporu se zákonem. Může však dojít k obratu v důsledku prosazování energetické strategie Evropské unie "zajistit do roku 2020 výrobu energie z 20 % z obnovitelných zdrojů".
V ČR je dostatečně rozvinutá sběrná síť na skleněné odpady i kapacit zařízení na úpravu a konečné zpracování upravených střepů. Trvalá poptávka existuje po jednodruhových plastech z komerční sféry a po PET z komunálního sběru. Ostatní druhy plastů mají omezené možnosti recyklace.
Čtěte také: Metodiky analýzy podzemních vod
Pojem druhotná surovina je v případě komodity dřevo velice obtížně uchopitelná. Odpadní dřevo, které naplňuje definici zákona o odpadech a je dle něj i postupováno, tvoří necelých 100 000 tun ročně.
Energetické produkty lze definovat jako tuhé materiály, které vznikají v důsledku spalování pevných paliv a při procesu odsiřování spalin převážně při výrobě elektrické energie a tepla. Jejich produkce je nevyhnutelná, protože vznikají v důsledku plnění požadavků stanovených pro vypuštění emisí do ovzduší. V Evropě (v zemích EU 25) bylo vyrobeno v roce 2007 více než 100 milionů tun vedlejších energetických produktů. Využití energetických produktů v České republice limituje právně nejednoznačný stav - odpad versus výrobek. Z důvodu nejasné legislativy nejsou k dispozici přesná data o jejich produkci. Část je evidována v režimu odpadů, část v režimu stavebních výrobků.
Stavební a demoliční odpady (SDO) představují hmotnostně cca čtvrtinu až třetinu produkce všech odpadů, a to jak v ČR, tak i v ostatních zemích EU (v Rakousku, Německu a Holandsku je to více než 50 %). Produkce recyklovaného kameniva z SDO se pohybuje v jednotlivých zemích EU kolem 5 % až 15 % produkce přírodního stavebního kameniva. V ČR bylo počátkem roku 2011 přibližně 88 podnikatelských subjektů, které vlastní jedno nebo více strojních zařízení pro recyklaci stavební a demoliční sutě a mají veškerá nutná povolení a souhlasy. Kapacitně by byl obor schopen zpracovávat 2,5 až 3krát vyšší objemy, než které jsou k dispozici. Data o SDO shromažďuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) a dále Český statistický úřad.
Nasycenosti českého trhu v segmentu osobních automobilů trhu by mělo být dosaženo v období 2015 - 2016 a v počtu cca 5,7 mil. vozidel. Kapacitní strukturu pracovišť tvoří 225 malých a středních subjektů pro demontáž (částečnou). Zhruba 15 velkých firem zajišťuje finální likvidaci autovraků z vlastního sběru i z převzatých částečných demontáží, z toho sedm firem uplatňuje velkokapacitní drtiče či mlýny.
Roční hlášení podalo za rok 2009 celkem 52 povinných osob z celkového odhadovaného počtu 2500 povinných osob prodávajících pneumatiky na českém trhu. Z toho plyne, že s pneumatikami a odpadní pryží se vždy nenakládá v souladu se zákonem a kontrolní mechanismus povinných osob je nedostatečný. Zpětný odběr činí ročně 60 - 70 % množství uvedených na trh. Kapacity pro zpracování jsou dostatečné pro veškeré množství opotřebených pneumatik.
Čtěte také: Zdroje rizik a ohrožení
Pro zajištění recyklace baterií a akumulátorů v současné době potřebuje Česká republika zpracovatelské kapacity na úrovni 25 - 27 tis. tun olověných akumulátorů, 1000 tun NiCd akumulátorů a 400 tun přenosných baterií s obsahem Zn. Roční výskyt ostatních chemických typů baterií je na úrovni desítek tun ročně (nikl-metalhydridové, lithium-iontové akumulátory) nebo pouze jednotlivých tun (primární lithiové baterie, knoflíkové baterie s obsahem rtuti). Informace v ISOH o bateriích a akumulátorech jsou značně neúplné - jsou tam pouze informace o materiálovém toku, který je považován za odpad.
Podle studie EU množství elektroodpadu na osobu roste přímo úměrně s růstem HDP na osobu. Růst je až trojnásobný v porovnání s růstem objemu komunálního odpadu.
Základním nedostatkem pro popis materiálových toků jsou neúplné nebo chybějící databáze, výstupy existujících systémů nejsou dostatečně provázány. Obecně se v části věnované komoditám uvádí, že statistické sledování by nemělo zbytečně zatěžovat zejména producenty, ale ani instituce, které mají sledování zajistit, údaje kontrolovat a zpracovat do využitelných výstupů. Z tohoto důvodu by měla být věnována pozornost databázím, které již zákony vyžadují, a zaměřit se na provázanost databází a na relevantní zpracování údajů z databází. Dalším obecnějším požadavkem jsou legislativní změny, resp.
Sektor druhotných surovin se podílí na hrubém produktu (HDP) přibližně 0,1 % (pro rok 2008). Podobnou měrou se na celkovém HDP podílel například sektor výroby obuvi (oddíl 19, 0,16 %).
Za silné stránky oboru lze podle studie považovat existenci sítě modernizovaných zpracovatelských zařízení v ČR a široké odborné zázemí. V ČR existují dobré podmínky pro zvyšování konkurenceschopnosti druhotných surovin ve vazbě na rostoucí ceny primárních surovin a je možné úspěšné využívání dotačních titulů v rámci ČR a EU na podporu rozvoje druhotných surovin.
Čtěte také: Městské klima Brna
tags: #analýza #potenciálu #tvorby #odpadu #studie