Den v přírodě

Pohled do novohradské krajiny, s níž se Josef Kroutvor cítí být spřízněn více než s kteroukoliv jinou. „Píši stále o stejných věcech, jen souvislosti se časem mění. Téma je dané, láska je trvalá a inspirující. Viděl jsem i jiná, krásná a úžasná místa, ale neprochodil jsem je tak důkladně. Byl jsem tam jen na návštěvě, v Novohradských horách jsem ale skoro doma. Jsem zde poutníkem.“ Těmito slovy otevírá Josef Kroutvor (* 1942) knihu Lesní glosy. Texty z česko-rakouského pomezí.

V krátkých kapitolách poté popisuje jak historii Novohradska, tak vlastní zážitky a příhody z putování po této lokalitě. Také však reflektuje vztah člověka k přírodě, otisk, jenž na určitých místech zanechala historie.

Krásy poněkud zapomenutého koutu

„Záměrem této knížky je přiblížit krásy poněkud zapomenutého koutu - Novohradských hor,“ píše autor v úvodní kapitole. Jenomže o jaké kráse je řeč? Kde vidí esejista, básník a kunsthistorik Kroutvor krásu? Jak ji objevuje? To jsou pro svazek zásadní otázky. Devětasedmdesátiletý poutník vyhledává „místa a pěšiny mimo hlavní trasy. Vede mě spíš intuice než mapa, inspiraci dávám naprostou volnost.“ Ony krásy poněkud zapomenutého kouta tak nejsou v paperbacku jednoznačně zacíleny, Kroutvor nepopisuje to, co se zdá být zjevné a co by s velkou mírou pravděpodobnosti popsali jiní. V knize Kroutvor popisuje i minulost Novohradských hor. Věnuje se aristokratickému rodu Buquoyů, jemuž Novohradsko patřilo od 17. Také však upozorňuje na kulturní historii spjatou s Novohradskými horami i s blízkou Šumavou.

Naráží přitom na umělecké prominenty, jejichž jména dlouhá léta tvoří tamní kolorit. Mezi nimi nemůže chybět Adalbert Stifter, rodák z Horní Plané a umělec mnoha zájmů, který psal německy. Jako duch. V Lesních glosách však čtenáři narazí i na méně známá jména. V kapitole nazvané Toulavé básně a obrazy se Kroutvor věnuje dvěma učitelům z Českých Velenic, Josefu Bartuškovi a Karlu Valtrovi.

Ve dvoustránkovém textu nedochází k žádným objevným nebo překvapujícím závěrům, spíše jen připomíná zájmy a osudy popisovaných umělců. Obecně výstavba textů trochu upomene na způsob, jakým Josef Kroutvor po Novohradských horách putuje. Nedrží se nějaké jednoznačné linky, k některým námětům se vrací opakovaně, jiné jen tak načrtne a vytváří tím jakýsi skicář vlastních zkušeností a poznatků spojených s Novohradskem. Stejně tak se kniha nepodřizuje určitému schématu, jednoznačnému účelu, není poetizovaným bedekrem. Kroutvor sice připomíná všelijaké zapomenuté či polozapomenuté postavy a místa - a Lesní glosy tak můžou mimo jiné rekonstruovat paměť popisovaných lokalit.

Čtěte také: Angličtina v lesnictví a ekologii

Zároveň v poslední části knihy naráží autor na pandemii koronaviru, píše o tom, jak se toulá s rouškou v kapse - tedy o zážitcích veskrze aktuálních.

V tiráži Lesních glos čteme informaci o tom, že „[n]a přání autora byly texty ponechány v původním znění bez redakce a korektury nakladatelství Archa“. To je pro celý svazek příznačné - více než jako pečlivě komponovaná kniha působí opravdu jako glosář, který jde do světa tak, jak jej autor vrhl na papír, snad přímo na oněch místech, jimž se věnuje. V současné nakladatelské praxi je to postup neobvyklý, ale vzhledem k výsledné publikaci se ukazuje, že není mimoběžný. Jistě, svazek se mohl proškrtat, některé texty by si naopak zasloužily větší rozsah, zároveň je evidentní, že se počítá se čtenářem, který je na autorův styl a jeho témata naladěn, který snad zná některé jeho starší tituly - v opačném případě mohou člověka zanechat mnohé texty poněkud chladným. Některým dobře obeznámeným čtenářům může naopak vadit jistá repetitivnost, jiným zase to, že jsou některé autorovy postoje a názory vcelku černobílé.

Pro Josefa Kroutvora jako by však tyto záležitosti byly podružné. V Lesních glosách nám v první řadě nabízí místo po svém boku a předkládá nám svůj pohled na jednu konkrétní lokalitu, s níž se během let sžil víc než kdo jiný.

Skromnost a návrat k přírodě jako skautské hodnoty

Skauting byl založen na počátku 20. stol. jako hnutí usilující o transformaci společnosti a jejích hodnot prostřednictvím výchovy mládeže. Nabízel životní program, způsob, jak prožít smysluplný život. Mezi hodnoty, na kterých stavěl, patřila i skromnost a návrat k přírodě. Pojďme se podívat, proč skromnost řadíme mezi skautské hodnoty, jaké bohatství skrývá pro dnešního člověka a jak toto téma otevírat spolu s dětmi.

Skromnost - způsob hledání svobody

Myšlenkové základy skautingu nám poskytují příležitost zkoumat kontext vzniku hodnot, které dnes považujeme za skautské. Skauting čerpá mnoho hodnotových přesvědčení z křesťanství. Rády bychom poukázaly zejména na křesťanské pojetí chudoby jako symbol ctnosti. Je však důležité rozlišit bídu a chudobu. Pro chudobu se člověk, na rozdíl od bídy, může rozhodnout a lze ji proto vnímat pozitivně. V tomto pojetí jde výhradně o chudobu materiální, která sama o sobě není nic dobrého, ale může osvobozovat pro bohatství duchovního života a vztahu s Bohem.

Čtěte také: Angličtina: Maturitní otázka - Životní prostředí

Carlo Carretto, italský spisovatel a poustevník, v knize Hledal jsem a nalezl jsem píše: „Chudý je ten, kdo věci, které vlastní, neproměnil v modlu a kdo v hloubi své duše cítí, že ho nemůže nasytit nic menšího než Absolutno.“ Jinými slovy Careto poukazuje na skutečnost, že smysl chudoby nespočívá v osvobození od věcí samotných, ale od závislosti a lpění na věcech. Nejhlubší naplnění pak spatřuje v rovině duchovní, nikoliv materiální. Příkladem nám mohou být členové řeholních společenství na celém světě, kteří se vzdávají majetku, aby svůj život zasvětili službě Bohu a druhým lidem.

Podle Ernesta Thompsona Setona v sobě pravou hodnotu ukrývá právě příroda. Seton klade důraz na soulad s přírodou a z toho plynoucí prostý životní styl. Opustit civilizaci a vzdát se pohodlí, které ona civilizovaná společnost nabízí, má lidem pomoci nacházet cestu k naplněnému životu.

„Odešel jsem do lesů, abych našel svobodu,“ píše Henry Thoreau. Ačkoliv také dnes skauting usiluje o návrat k životu v souladu s přírodou, nezamýšlí člověka osvobodit jen pro něho samého, ale také pro druhé lidi. Jde v něm především o to, aby se děti staly platnými členy společnosti. Nejen Thoreau, ale i Chris McCandless, který v devadesátých letech odešel na Aljašku hledat svobodu, zjistil, že žít mimo civilizaci není v dlouhodobém měřítku život naplňujícím řešením, o čemž svědčí i slova, která napsal v posledních chvílích svého života: „Happiness is only real, when shared.” Člověk patrně není schopen naplnit svoji svobodu a štěstí bez společnosti ostatních lidí.

Věříme, že vedle radikálního kroku, který učinili Henry Thoreau i Chris McCandless, existují i další cesty, jak hledat svobodu, aniž bychom při tom opustili společnost. Zůstat v civilizaci přináší mnohá pokušení, která nás od našeho rozhodnutí mohou odvádět a zrazovat. Je těžké si některé věci odepřít, když jsou k okamžitému mání všude kolem nás. Z našich každodenních bitev se sebou samými víme, jak je náročné žít podle vlastního přesvědčení. Ale i přesto vidíme smysl ve vedení dětí k tomu, že stojí za to žít tak, jak to považujeme za správné.

Žít o něco skromněji nám může dát více času a prostoru přemýšlet o tom, čemu se chceme věnovat, co skutečně potřebujeme a jaké jsou naše priority. Skromně, současnou terminologií řečeno minimalisticky, lze žít i v jiných oblastech života, neboť jak by řekla většina minimalistů - nejedná se pouze o nějaký nástroj, ale o životní styl.

Čtěte také: Jak se řekne třídění odpadu anglicky?

Věci a jak si k nim vytvořit zdravý vztah

Konzumní uvažování, ve významu hromadění věcí a požitků za účelem zvyšování osobního štěstí, zasahuje všechny bez rozdílu. Konzum se stává referenčním bodem (tj. bodem, ke kterému vztahujeme svoje úsilí) každé sociální vrstvy. Jeho vliv působí i na naše oddíly a promítá se do naší činnosti. Už v roce 1912 varoval František Čáda v textu Význam skautování před zbytečným spoléháním se na materiální věci. Vyzdvihoval schopnost skautů vystačit si s málem, spolehnout se na sebe nebo si potřebné věci samostatně obstarat či vyrobit.

Jak už jsme zmínily v úvodu článku, útěk do lesů Thoreaua i dalších byl hnán motivací hledat ty pravé životní hodnoty. Osvobození od věcí, které nám zahlcují pokoje, domácnosti, klubovny, ale i třeba počítače, nás přivádí k tomu, na čem nám opravdu záleží. Marie Kondo, japonská popularizátorka minimalismu a poradkyně v oblasti organizace domácnosti, říká: „Když je Váš pokoj čistý a nezahlcený věcmi, nemáte jinou možnost než zkoumat své nitro.“ V této části se zaměříme na zahlcenost věcmi a nabídneme inspiraci, jak začít na předměty, kterými se obklopujeme, nahlížet jinak.

Kde začít?

Marie Kondo ve vztahu k věcem používá termín spark joy (v překl. jiskra radosti). Na začátku přemýšlení o věcech, které ve svém životě chceme a potřebujeme, si tak pokládáme otázku, zda nám tyto věci přinášejí radost. Dodáváme, že radost nemusí být jediná hodnota, kterou bychom u věcí měli hledat. Podstatná je určitě i jejich užitečnost či nutnost. Avšak pocit radosti je důležitý.

Marie Kondo svoje klienty provádí procesem zbavování se věcí pomocí KonMari metody, která obsahuje dva zásadní kroky: třídění a vyhazování nepotřebných předmětů a efektivní uložení věcí, které si ponecháme. Marie Kondo zdůrazňuje důležitost třídění obsahu jednotlivých kategoriích najednou v pořadí od nejjednodušších po nejsložitější. Je tedy třeba vzít například všechny svoje šaty na jedno místo a dle popsaného způsobu vytřídit dvě skupiny věcí - co si chci ponechat a čeho se chci zbavit.

Při uspořádávání bereme všechny věci do rukou a pokládáme si otázku, zda nám ona věc dělá radost. Pokud ne, poděkujeme jí za službu a pošleme ji dál nebo předmět vyhodíme. Právě uvědomovaná vděčnost je součástí zdravého vztahu k věcem, ať už si je rozhodneme ponechat či ne.

Kroky k uspořádání věcí

1. Krok 1 - Třídění a vyhazování

   Věci třídíme dle následujících kategorií:

   • oblečení
   • papíry (časopisy, poznámky ze školy, smlouvy, zprávy od lékaře aj.)
   • komodo (věci, které nepatří do ostatních kategorií - hygiena, kancelářské potřeby, elektronika, léky, ale třeba i nádobí či tábornické potřeby)
   • knihy
   • vzpomínky (upomínkové předměty, fotoalba, fotografie‚ sbírky)
2. Krok 2 - Uložení na místo

   Marie Kondo doporučuje ukládat věci tak, abychom je při otevření úložného prostoru ideálně všechny viděli a měli tak přehled o tom, co skutečně vlastníme. Pro věci, které si chceme ponechat, najdeme místo, kde je budeme ukládat, a způsob, kterým tam věci uložíme. V budoucnu se pak toto místo stane i místem, kam je budeme po jejich užívání vždy vracet.

Jak pokračovat?

Když zvládneme vylepšit systém věcí, které už máme, nastává další důležitý krok, a tím je náš přístup k pořizování věcí nových. Přemýšlejme nad účelem a četností jejich využívání. Je nutné věc vlastnit? Nešlo by si ji jen vypůjčit nebo pronajmout? Obecně se lze řídit třemi věcmi: informovanost, rozvážnost a kvalita nad kvantitou. Pomoci nám může i veličina Cost per wear (CPW, v překl. Cena za jedno použití).

Představte si, že si koupíte vysněné boty za 4 000 Kč a budete je nosit každý den celou zimu po dobu čtyř let. Cena za jedno nošení tak bude zhruba 11 Kč. Druhým příkladem mohou být boty koupené ve výprodeji za 500 Kč, které si na sebe vezmete 10x. Jejich CPW bude 50 Kč. Nebojte se hledat další cesty, jak přistupovat k pořizování nových věcí. Inspirací vám může být třeba tzv. wishlist, neboli seznam věcí, které si chcete v daném období pořídit. Hledejte vysněný kousek, zkoumejte jeho potřebnost i etickou stránku jeho pořízení.

Tipy na program

• Máte nepotřebné kousky oblečení, knihy, školní potřeby? Uspořádejte si Swap party, neboli vzájemné vyměnění nepotřebných věcí.
• Zaveďte debatu na téma: hranice mezi dostatkem a nadbytkem.
• Pobavte se na schůzce o platnosti tvrzení: „Bez přepychu by nebyla bída.“
• Na víkendovou výpravu si vezměte jen omezený počet věcí - vymyslete to společně na schůzce.
• Na tábor si vezměte ekologický prací prostředek a perte oblečení, místo toho abyste si vzali všechno 14x.
• Na výpravě si všechny věci neste každý sám a nepoužívejte „doprovodné vozidlo“.
• Další klíčová slova: videonávod jak skládat oblečení (Marie Kondo), koncept Capsule Wardrobe, dokumentární filmy o výrobě oblečení (festival Jeden Svět), blogy o minimalismu, udržitelné módě či zerowaste (například czechzerowaste.cz, zijememinimalismem.cz, nila.cz)

Skromnost v online světě - digitální minimalismus

Konzum nemusí být jen o věcech. Technologický pokrok přinesl nové digitální technologie. Stejně jako u materiálních věcí je potřeba si vytvořit k nim zdravý vztah, aby nás proti naší vůli neokrádaly o smysluplné aktivity a životní priority. Naším záměrem je ukázat přínos rozšíření skromnosti na oblast užívání digitálních technologií.

V roce 2016 Andrew Sullivan publikoval svoji esej I used to be a human being (v překl. Býval jsem lidskou bytostí.), ve které popisuje, jak ho neustálý příval informací, webů, obrázků a zpráv dohnal k naprosté závislosti na digitálních vymoženostech současnosti. Téma je čím dál tím aktuálnější. Kolikrát za den zkontrolujeme zprávy?

Kromě materiálního konzumu dnes kvůli digitálním technologiím bojujeme zejména se zahlceností informacemi. Jak ale nad nimi znovu získat kontrolu? Rády bychom vám představily jednu z možností - digitální minimalismus.

Co je digitální minimalismus?

Digitální minimalismus představuje koncept přístupu k vědomému využívání digitálních technologií prostřednictvím jejich optimalizace. Cal Newport, autor knihy Digitální minimalismus, ho definuje takto: „Způsob používání technologií, při němž se soustředíte pouze na malý počet pečlivě vybraných a optimalizovaných aktivit ve prospěch věcí, jichž si ceníte, a s klidným srdcem si necháte ujít všechno ostatní.“ Minimalisté používají takové nástroje, ze kterých pro ně jednoznačně a nepochybně plynou výhody, oproti „maximalistům“, kterým stačí jen potencionální výhoda, aby danou věc začali používat.

Je cílem digitálního minimalisty zrušit všechny účty na sociálních sítí a pořídit si tlačítkový telefon? Může být, ale nemusí. Nejdůležitější jsou hodnoty, které se skrze konkrétní technologii snažíme pěstovat. Podobně jako v přístupu k věcem, kterými se obklopujeme, nejde o omezení využívání digitálních technologií jako takových, ale o budování zdravého vztahu k nim. Skromností tu opět myslíme snahu navrátit pravé hodnoty zpět do našeho života a vymezit technologiím jasný optimalizovaný způsob, jakým je budeme využívat.

Principy digitálních minimalistů

• Zahlcenost něco stojí. Když svůj čas a pozornost minimalisté zahltí příliš velkým množstvím aplikací, zařízeními či online službami, negativní důsledky převýší ty drobné výhody, které jim daná aplikace nebo služba přináší.
• Optimalizovat je důležité. Nestačí si vybrat technologii, která podporuje něco hodnotného. Je nutné také hledat způsob, jak s danou technologii zacházet, aby se využívaly právě její výhody.
• Záměr přináší uspokojení. Digitální minimalisté využívají dané technologie s jasným záměrem, což jim přináší uspokojení. Ačkoliv se forma a míra může lišit, využívání je vždy vědomé.

Digitální úklid

1. Vyhraďte si třicet dní, během kterých si dáte pauzu od volitelných technologií. (To jsou ty, jejichž dočasné vyřazení neohrozí váš rodinný či pracovní život.)
2. Během této pauzy zkoumejte a hledejte činnosti či návyky, které jsou pro vás smysluplné a naplňují vás.
3. Po třiceti dnech vědomě vraťte vámi zvolené technologie zpět do života. U každé z nich si pojmenujte, čím je pro vás užitečná, jakou hodnotu skrze ni chcete podporovat a v neposlední řadě - jak přesně ji budete používat (= optimalizujte ji).

Možnost digitálního úklidu bez měsíčního detoxu

1. Sepište si všechny aplikace, weby a další digitální nástroje, které využíváte. Menším dětem je vhodné poskytnout inspiraci (např. hry, sociální sítě, seriály, filmy, weby, Youtube…). Můžete si také napsat, jakou cestou je využíváte (telefon, tablet, notebook, televize…).
2. U každé technologie hledejte hodnoty, které skrze ně podporujete (např. inspirace, učení, komunikace jako nástroj pro domluvu osobního setkání či telefonátu…).
3. Nastavte si, kdy danou technologii budete využívat (např. jen o víkendu, po škole, ne v práci…) a zároveň i kolik času chcete jejím užíváním trávit.
4. Po vámi zvolené době pravidelně zhodnocujte, jak se vám daří vámi nastavená pravidla dodržovat, případně je dále optimalizujte.

Další inspirace

• Produktivní využívání telefonu - nastavení režimů, například omezení doby strávené na jednotlivých aplikacích
• Aplikace na měření času stráveného na telefonu
• Projekt Replug me zabývající se digitální hygienou
• Kniha Digitální minimalismus (Cal Newport, 2019)

Cal Newport zmiňuje ještě jeden důležitý bod pro úspěch digitálního minimalisty - plánování trávení volného času. Podobně jako když se ve svém životě zbavíme obstarávaní nějaké materiální věci, po změně v přístupu k digitálním technologiím nám může vzniknout volný prostor či se může objevit nenaplněná potřeba. Uvědomění si ztráty pocitu uznání, který jsme vnímali například skrze lajky, pro nás může být podnětem k budování vztahů založených na jiných principech, než na nejistých pocitech ze sociálních sítí.

tags: #esej #na #téma #den #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt medu v ČR
• Udržitelný život bez odpadu
• Využití lazury na dřevo a její vliv na kompost
• Postup měření emisí
• Vlastnosti a využití ekologických sendvičových panelů