Ekologická Problematika Obalů: Cesta k Udržitelnosti

S obaly přicházíme do styku každý den, neboť všichni jsme spotřebiteli. Všichni nakupujeme nejrůznější výrobky, které jsou ve většině případů balené. Znáte to, než se dostanete k jednomu bonbonu musíte se dostat přes dva až tři obaly. Ale čeho je moc, toho je příliš. Naše planeta se topí v odpadcích, a téměř polovinu tvoří obalové materiály.

Obalem se rozumí libovolný výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy, který je určen k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce či prezentaci výrobků určených pro spotřebitele (občana) nebo pro tzv. konečného uživatele. Určitě už každý z nás slyšel, že obal prodává. Legislativně je nakládání s obaly upraveno zákonem č. 477/2001 Sb.

Obaly se mohou skládat z více částí, kde každá plní jinou roli, přičemž tyto jednotlivé části mohou být z různých druhů materiálů nebo jejich kombinací. Obaly jsou závažným ekologickým problém, zvláště když se nerecyklují.

Funkce obalů

Obaly plní několik důležitých funkcí:

• Prodejní/marketingová - obaly plní reprezentativní roli produktu, značky a aktivit napojených na výrobce (např. soutěže, dobročinné projekty apod.).
• Informační - poskytuje důležité informace spotřebitelům (např. o výrobci, výrobku samotném, složení, trvanlivosti, skladování, EAN), ale také informace o tom, jak s obalem naložit poté, co spotřebujeme obsah.

Jestli máme obal vyhodit do směsného odpadu nebo vytřídit do barevných kontejnerů, ale i to, zda byl za obal uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu - k tomu slouží tzv.

Čtěte také: Problematika ekologie obalu

V době pandemie COVID-19 se z České republiky stala e-shopová velmoc, kdy se hodně z nás naučilo nakupovat přes internet. Zjistili jsme, jak pohodlné je si přes internet nakoupit (jídlo, elektroniku, léky, oblečení atd.), což mělo za následek zvýšení spotřeby obalového materiálu.

Obalů se nejde úplně zbavit, jsou nezbytné pro ochranu, bezpečnou přepravu a dodání všech produktů v pořádku do cíle. Množství odpadu při balení je možné snížit prosazováním oběhového hospodářství, používáním méně materiálu při balení a používáním ekologických produktů. I standardizovaný obal je v pořádku, pokud maximálně respektuje velikost a tvar výrobku v něm uloženém. Heslo zní „nevozit vzduch” v krabicích.

Když už ale obal vznikne, je dobré znovu používání obalových materiálů a k tomu přispívá i projekt KAMsNIM, kde naleznete stovky míst, kde využijí např. kartonové krabice od e-shopových zásilek a jejich výplně či nákupní tašky a řadu dalších...

Velkou roli hraje i hmotnost materiálu, z něhož je obal vyroben. Uhlíková stopa výrobku stoupá úměrně s jeho hmotností. Tedy s vyšší hmotností se zvyšuje i environmentální dopad obalu. Vratné (plastové) obaly, tak mají většinou nejnižší uhlíkovou stopu oproti ostatním materiálům.

Amazon odesílá více než půl miliardy balíčků ročně (přibližně 1,6 milionů balíčků denně) a svou uhlíkovou stopu v roce 2020 vyčíslil na 60,64 milionů tun?

Čtěte také: Problémy s ekologií obalů

Konec s obaly do roku 2030, které nelze recyklovat, zastavit nárůst množství odpadu z obalů či zavést po celé Evropské unii zálohy na plastové lahve a plechovky. S těmito a dalšími cíli přišla Evropská komise v rozsáhlém návrhu, kterým chce snížit ekologickou zátěž plynoucí z hospodaření s obaly. Opatření by také zavedlo kvóty ohledně obalů na více použití či podílu recyklovaného obsahu v plastech.

Potřebujete vůbec tento obal? Nad tím by se měl každý z nás zamyslet. Ing.

Návrh Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR)

Na konci listopadu minulého roku zveřejnila Evropská komise oficiální návrh Nařízení o obalech a obalových odpadech (Regulation on packaging and packaging waste, PPWR). Deklarovaným cílem návrhu je maximálně podpořit recyklaci a oběhové hospodářství. Už předtím však „unikla" neoficiální verze, která vyvolala velké pozdvižení hlavně u evropských průmyslových asociací. Podle nich jsou navrhované cíle nerealistické a nejsou podloženy řádnými analýzami. Zveřejněná oficiální verze je poněkud mírnější s méně ambiciózními cíli, v mnoha ohledech však mění pohled na to, jak by měly obaly v blízké budoucnosti vypadat i jak se s nimi bude nakládat po konci jejich životnosti.

Změna v přístupu

První velkou a poměrně zásadní změnou je, že nová legislativa nemá být směrnicí (directive), ale nařízením (regulation). Není to rozdíl jen ve slově. Evropské odpadářské zákony jsou většinou rámcovými směrnicemi. To znamená, že EU vytvoří nějaký žádoucí rámec, jak by měl obor vypadat, a každá členská země si tyto cíle překlopí do své legislativy a najde si svou cestu, jak jich dosáhnout. Naproti tomu je nařízení přímo účinné, to znamená netransponuje se do národní legislativy, ale platí po svém přijetí okamžitě ve všech členských zemích.

Ředitel odboru odpadů MŽP Jan Maršák to komentoval: „Je to určitý trend, který Evropská komise (EK) nastoluje. Členské státy se proti tomu mohou vymezit a chtít, aby EK přepracovala návrh do formy směrnice, ale zatím jsem se nesetkal s tím, že by takový proces byl úspěšný."

Čtěte také: Jak na katalog odpadů u obalů od barev

Odpadové hospodářství se považuje za subsidiární oblast, tedy takovou, o níž si má rozhodovat každý členský stát samostatně. „V tomto okamžiku se dá říci, že komise vlastně potlačuje subsidiaritu. Mělo by být předmětem věcné diskuse, zda jsou odpady speciální oblastí členského státu, nebo ne," komentuje návrh nové evropské legislativy Zbyněk Kozel, generální ředitel AOS EKO-KOM, a dodává: „Obaly jsou podstatnou součástí komunálního odpadu. Logickým důsledkem toho, že se ze směrnice o obalech stává nařízení, by mělo být, že se nařízením stane i rámcová směrnice o odpadech. Jinak to nemá hlavu ani patu."

Co přináší návrh

Zveřejněný návrh je velmi rozsáhlý a také poněkud nepřehledný. Podívejme se však podrobněji na některá ustanovení.

Zásadní změnu přináší hned článek 7. Obsah recyklátu, získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, byl dosud povinný pouze pro jednorázové nápojové lahve. Podle návrhu se však od roku 2030 bude tato povinnost týkat i dalších plastových obalů a od roku 2040 se podíl recyklátu ještě zvýší. Na trh také mají být uváděny pouze plně recyklovatelné obaly.

U obalů určených pro kontakt s potravinami (v návrhu jsou označovány jako „contact sensitive"), které jsou vyrobeny z PET, má být podíl recyklátů minimálně 30 %. U obalů z jiných materiálů než PET je to 10 %. Ve všech ostatních obalech má být obsah recyklátu 35 %. Od roku 2040 se požadavek ještě zvýší: padesát procent recyklátu u všech potravinářských obalů, kromě jednorázových plastových lahví na nápoje. U nich se požaduje 65 %, stejně jako u všech dalších obalů. Pro ověřování procentního podílu recyklovaného obsahu má EK vytvořit vhodnou metodiku.

Původní návrh nařízení, který unikl ještě před oficiálním zveřejněním, byl v některých bodech ještě tvrdší - u jednorázových obalů na nápoje například požadoval už v roce 2030 nejméně 50% podíl recyklátu.

Na semináři, který před několika týdny zorganizoval Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny, upozornil Zbyněk Kozel, že navržených cílů v podstatě nelze dosáhnout prostředky materiálové recyklace. Bude tedy nutné hledat jiné technologie, nejspíše z oblasti chemické recyklace. U té se dosud předpokládalo, že by v blízké budoucnosti měla být doplňkovou technologií ke stávajícím recyklačním linkám, ale může do to být úplně jinak: „Pokud nařízení v této podobě vyjde, pak při požadovaných obsazích recyklátů nebude chemická recyklace doplňkovým, ale hlavní způsobem recyklace," uvedl na semináři Zbyněk Kozel. „Jinak to prostě nemůže dopadnout. Tomu se bude muset přizpůsobit i způsob třídění plastů." Současné třídění na čisté polymery (LDPE, HDPE, PP) ztratí podle něj smysl, protože rozhodujícím parametrem pro třídění se stanou kvalitativní potřeby chemické recyklace na vstupní surovinu.

Další nové požadavky nalezneme v článku 9, v němž jsou opatření proti tzv. overpackingu - zbytečně velkým obalům z marketingových důvodů.

Původní návrh požadoval, aby prázdný prostor v balení sypaných produktů (například kulaté bonbóny) byl maximálně 25 %, pro kosmetiku, hračky a elektroniku pak nejvýše 15 %. „Matematik Carl Gauss v roce 1861 dokázal, že když máte kuličky a chcete je nahustit co nejvíce do daného prostoru, dosáhnete maximální hustoty 74 % prostoru, víc to z matematického hlediska prostě nejde. Takže zůstane 26 % prázdného prostoru, což ovšem znamená, že požadavky nařízení nelze splnit," po-ukázal na semináři Zbyněk Kozel. „Řešení pro kulaté bonbóny: musíte je zabalit do bonboniéry po jednom, v tom případě na vás neplatí pravidlo pro sypané produkty. Nebo zabalíte výrobky místo do lepenkových krabiček do plastové folie, protože ta nenechá volný prostor," dodal.

Oficiální znění návrhu již tyto přesné údaje o povoleném objemu volného prostoru neobsahuje, zřejmě díky bouři, kterou vyvolalo zveřejnění neoficiálního znění mezi obaláři. Nyní návrh říká, že obal musí být navržen tak, aby jeho hmotnost a objem byly sníženy na minimum nezbytné pro zajištění jeho funkčnosti. Na trh nemají přijít obaly, které nejsou nezbytné, a ty, jejichž cílem je pouze zvýšit vnímaný objem výrobku (dvojité stěny, falešné dno a zbytečné vrstvy). V obalech má být prázdný prostor zmenšen na nezbytné minimum, přičemž se za prázdný prostor považuje i ten, který je vyplněn například bublinkovou folií a podobnými materiály.

Zcela novým prvkem je v návrhu zavedení povinných cílů pro opakované po-užití nejrůznějších obalů. Zabývá se přitom obaly na elektroniku nebo z e-shopů a také různými paletami a balením používaným při transportu výrobků. Podrobné cíle jsou obsaženy v článku 26 a budou zřejmě znamenat velké zásahy do stávajícího systému balení i obchodování.

Od roku 2030 například má být až 90 % velkých spotřebičů pro domácnost baleno v opakovaně použitelných přepravních obalech. Znamená to, že vám ledničku domů přivezou v obalu (mnohem menším, než jsme dnes zvyklí vzhledem k článku 9) a po vybalení si budou muset obaly také odvézt. Obal bude muset být schopen opakovaného použití, tedy být v relativně nepoškozeném stavu. A budeme si také muset zvyknout, že obaly nových ledniček nebudou čisťounké, ale spíš poněkud pomačkané a špinavé.

Opakovaně použitelné obaly se plánují i pro horké a studené nápoje - v roce 2040 jich má být 80 % v obalech opakovaně použitelných nebo umožňujících opakované plnění. U hotových jídel určených k okamžité spotřebě má být v roce 2040 těchto obalů 40 %. Limity jsou nastaveny i pro lihoviny, víno, pivo, džusy i vody a limonády, dosud plněné do jednorázových obalů. Čtvrtina z nich bude muset být v roce 2040 v opakovaně využitelných obalech.

Používaná formulace „v opakovaně použitelných obalech v rámci systému pro opakované použití nebo umožňujících opětovné naplnění" předznamenává vznik systémů určených pro zajištění opakovaného využití obalů, podobně jako jsou dnes plněny a používány pivní lahve. Nejde však o zálohový systém, jak je dnes některými subjekty u nás propagován. Ten totiž nepočítá s opakovaně používanými obaly. Předpokládá, že zálohovány budou jednorázové PET lahve, které se rozemelou a dále přepracují na food-grade recyklát, tedy se nebudou znovu plnit (jejich materiál a konstrukce to ani neumožňuje).

Návrh v tomto článku vyvolal velkou kritiku oborových průmyslových organizací, které jej označily za radikální a nerealistický. Opětovné použití a opětovné plnění nejsou podle nich vždy tou nejlepší volbou z hlediska klimatu a životního prostředí (logistika, náročné čištění) a cíle by se měly nastavit až po posouzení dopadů na životní prostředí, které ovšem v návrhu chybí.

Požadavek na opakované použití se týká také přepravních obalů, jako jsou palety, bedny, skládací plastové krabice, sudy a podobně. V roce 2030 by mělo být opakovaně použitelných 30 % těchto obalů, v roce 2040 pak celých 90 %. Zahrnuty jsou také vázací pásky, folie na obalení palet nebo tzv. skupinové obaly, což jsou lepenkové krabice, v nichž je v supermarketech umisťováno drobné zboží na prodejní místa. I ty mají být v roce 2040 opakovaně po-užitelné z 25 %. Opakovaně budou muset své obaly používat i e-shopy při zasílání zboží (v roce 2040 až 50 % všech obalů). Provedení tohoto cíle v reálu je však obtížně představitelné.

Jaký budou mít tyto cíle dopad na současný systém recyklace? Podle Zbyňka Kozla poměrně negativní: „Nařízení nepovede ke snížení množství plastů, dokonce se domnívám, že povede k jejich zvýšení. Rozhodně povede ke snížení snadno recyklovatelných složek v plastovém odpadu, protože se omezí zdroje čistých plastů z přepravních balení. Tím se omezí zdroj snadno dostupného jednodruhového a čistého plastu pro mechanickou recyklaci. Omezení pro nápoje zase sníží množství PET." A nařízení může mít podle něj i paradoxní dopady v oblasti skupinových obalů: „Je problematické opakovaně používat lepenkové krabice a neporušené je vozit k opětovnému naplnění. Pro dosažení vysokého procenta opakovaného použití bude jednodušší dobře recyklovatelnou lepenku nahradit plastovými přepravkami, které je možné snadno přepravit zpátky."

Článek 38 přináší zásadní cíle v předcházení vzniku obalového odpadu. Každý členský stát má podle nich snížit množství obalových odpadů na obyvatele (v porovnání s rokem 2018) o 5 % do roku 2030, o 10 % do roku 2035 a konečně o 15 % do roku 2040. Může při tom používat různé ekonomické nástroje nebo systémy rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR, kolektivní systémy).

Tento požadavek je poměrně problematický. Produkce obalového odpadu je velmi úzce propojena se spotřebou. Jednoduše řečeno: abyste snížili množství obalů, musíte mít nižší spotřebu, což ovšem v důsledku znamená recesi. Lze také snižovat nikoliv množství obalů, ale jejich hmotnost. V extrémním případě to může vést například k nahrazení skleněného obalu plastovým, který je sice hůře recyklovatelný, ale lehčí.

„Ustanovení zvýhodňuje státy, které dnes mají hodně obalů. Německo, které má vyšší životní úroveň, produkuje skoro dvakrát víc obalového odpadu než ČR. Cílem EK je do roku 2040 snížit průměrnou spotřebu v Evropě z dnešních 180 kilo na 150 kilo na obyvatele. Jenže naše současná spotřeba je 125 kilo - máme velmi malou produkci obalů na obyvatele a vysokou recyklaci. Pokud všechny členské státy sníží svou produkci obalů o 15 % , pak ještě v roce 2040 bude mít 14 členských států vyšší produkci obalů na obyvatele, než má současná ČR dnes i bez snižování. Nemluvím proti prevenci vzniku odpadů, mluvím o rovnoprávnosti. Pokud si Evropa klade nějaké cíle prevence vzniku obalového odpadu, pak by měly být vyjádřeny v absolutních číslech, tedy měli bychom směřovat k nějaké optimální produkci obalového odpadu na obyvatele ve všech státech napříč Evropou," dodal Kozel.

Další postup

Vše, o čem jsme v článku hovořili, jsou zatím pouze návrhy, o nichž se bude dále jednat. „Toto ještě není konečné znění," zdůrazňuje ředitel odboru odpadů Jan Maršák. „Po oficiálním zveřejnění máme teď možnost formulovat českou národní pozici. V současnosti oslovujeme dotčené subjekty, abychom měli pro její zpracování dostatek podkladů."

Poznamenává také, že v návrhu chybějí tzv. delegované akty, které mají být teprve připraveny. U předchozí evropské legislativy (například pro jednorázové plasty ) měly právě tyto delegované akty rozhodující vliv na konečnou podobu právní normy, protože nastavují například definice nebo způsoby hodnocení.

„Rozsah nařízení je velký a projednávání bude problematické," řekl Maršák. „Návrh byl zveřejněn na konci roku 2022 a začne být projednáván za švédského předsednictví.

Udržitelnost plastových obalů a srovnání s jinými materiály

Jak se dá nahlížet na udržitelnost plastových obalů? Který obal vybírat, abychom minimalizovali zátěž na životní prostředí? A jsou plasty výhodnějším materiálem než sklo či papír? doc. Pane docente, v magazínu Udržitelný obal se věnujeme tématům spojeným s výrobou a používáním plastových obalů, jejich udržitelností. Vy se dlouhodobě zabýváte studiem environmentálních dopadů různých produktů, můžete na úvod zmínit škálu těchto produktů a jaké místo v ní zaujímají právě plastové obaly. Jsou určitě horší věci, které za sebou lidé zanechávají, než jsou jenom plastové obaly. Problematika obalů je totiž poměrně komplexní, není to jenom o ropě, o toxických látkách nebo skleníkových plynech.

Využíváme metodu posuzování životního cyklu, ve zkratce LCA (Life Cycle Assessment). Je to analytický nástroj, který se snaží různé výrobky, technologie, ale i služby hodnotit takzvaně od kolébky do hrobu. Tj. od získávání surovin, které jsou potřebné pro výrobu materiálů, včetně těch použitých pro přenos energie (ropa, uhlí apod.). Pak řešíme energetickou náročnost výroby produktu plus potřebujeme vědět, např. kolik barev se tam dává, kolik aditiv… Zároveň sledujeme, kolik odpadních vod nebo emisí do ovzduší ta výroba generuje.

Obvykle použití velké environmentální dopady nemá, ale jsou i produkty, které slouží dlouhodobě, třeba budovy, jejich komplexy, celé stavebnictví. Tam potom provoz hraje poměrně velkou roli. To je tedy životní cyklus produktu. Každá tato fáze, kterou jsem zmínil, něco z životního prostředí bere, nebo tam také něco vypouští. A my se snažíme ty vstupy a výstupy jednotným způsobem zmodelovat. Získáme informace, kolik jich je a vztáhneme je k určité funkci výrobku. Takže třeba u kelímku na jogurt by to mohl být kilogram zabaleného jogurtu.

Všechny tyto emise potom pomocí tzv. charakterizační faktorů převedeme na výsledky indikátorů kategorií dopadů na životní prostředí. Výhodou metody LCA je, že umožňuje srovnávat na první pohled nesrovnatelné, třeba výrobu polypropylenového kelímku se vzdáleností, kterou ujede automobil.

Do určité míry ano. Setkávám se často s přirovnáním k nějaké známé jednotce. Například, jak dlouho budeme svítit žárovkou ve srovnání s tím, jak má být zabalený jogurt, nebo jak daleko dojedeme automobilem. Je zároveň otázkou, jestli se dá kilogram CO2 emisí z výroby elektrické energie srovnávat s emisemi, které generuje výroba plastového kelímku. Na jednu stranu ano, protože jsou to stejné emise, tak si řekneme, co s čím, co je horší.

Srovnáváme-li tedy typy kelímku, které balí jogurt. Já bych se v prvé řadě možná trošku provokativně zeptal, na kolik je ten výrobek, který balíme, pro nás potřebný. Nakolik je nutný pro naše zdraví a spokojenost? Pakliže budeme předpokládat, že je to něco nezbytného, co prostě potřebujeme, tak pak má smysl mezi obaly hledat ekologičtější variantu. Na příklad, pokud jste v oblasti, kde máte kvalitní kohoutkovou vodu, tak asi nemá cenu řešit, jestli máte stolní vodu balit do PET nebo do skla, protože je obojí v tu chvíli zbytečný obal.

Ale řekněme, že máte výrobek, třeba ten jogurt a prostě jej chcete, potřebujete uvádět na trh a hledáte ekologičtější variantu obalu. Pomocí metody LCA jsme ukázali, že jsou mezi jednotlivými variantami statisticky významně rozdílené environmentální dopady, a že tedy stojí za to uvažovat, který kelímek je lepší. Nejlépe z toho srovnání na jeden kilogram jogurtu vyšel polypropylenový kelímek s potiskem a tenký průhledný kelímek s papírovým přebalem. Ten byl zajímavý také v tom, že umožňuje hledat různé poměry mezi kartonem vně a plastem uvnitř.

Sklo ve srovnání s plastem nevychází moc dobře. Je to proto, že sklo je náročné na výrobu. A jestliže se nepoužívá opakovaně, tak jde o horší variantu, než plast. Co mě na sklu baví, je ale právě, že nás nutí používat jej opakovaně. Každý obal, který se používá opakovaně, je z principu lepší než jednorázový. My dokonce umíme pomocí LCA vypočítat, kolikrát se musí použít, aby to začalo být lepší než ten plast. A teď je otázka, nakolik distribuční systém dokáže zajistit, aby se jogurt ve skle dávkoval opakovaně, což už prostě není jednoduché. Musíte obal dostat zpátky, vymýt ho, tam je nějaká energetická spotřeba, musíte mít teplou vodu, nějaký louh se tam dává, můžou tam být další vstupy a výstupy.

Ale celkově mám skleněné obaly rád, vyvolávají dojem větší solidnosti a je pro kvalitnější výrobky. Momentálně se obchodní řetězce a na první pohled i spotřebitelé vymezují vůči zbytečným obalům. Studie STOP waste - SAVE food přitom zmiňuje, že samotné obaly představují až pětkrát nižší zátěž životního prostředí, než promarněné jídlo, které by vzniklo, kdyby nebylo zabalené. Jaký na to máte názor?

Jednak se dá porovnávat environmentální dopad toho, co je zabaleno uvnitř a pak toho obalu. To my děláme. Dokonce jsme na to navrhli indikátor “package to product”. Udělali jsme nástřel několika různých potravinových výrobků - masa, luštěnin, apod, kde se ukazuje, že u některých obalů environmentální dopady představují řeba 10, 20 i 30 % toho výrobku. Já se ptám, jestli to je moc nebo málo? Jsou ale dokonce výrobky, jejichž obal má několikanásobně větší dopady, než ten výrobek samotný, třeba balená voda je takovým typickým případem. Takže vy nekupujte tu vodu uvnitř, ale kupujete obal a vlastně s ním asociované environmentální dopady.

Proto má opravdu smysl porovnávat obaly hlavně s tím, co je uvnitř zabaleno. Jak říkáte, záleží na jednotlivých případech, může tento podíl být vyšší třeba u těžkých obalů, nebo u velmi malých zabalených porcí apod. Přesto, celkově je uhlíková stopa průměrného Evropana způsobená jen 0,7 % balením potravin.

No, to musí posoudit každý sám, ale je to tak, balení jako takové nepředstavuje, řekněme v České republice, ten zásadní environmentální problém, který každý z nás způsobuje. Největší dopad má energetika a to, co jíme. Já si rád věci srovnávám podle významnosti. Před třemi lety jsme proto udělali studii, v jakých oblastech je ten náš dopad největší, abychom si uvědomili, do čeho má smysl investovat úsilí, jak ve výzkumu, tak ve zlepšování.

Ale jestliže budete investovat čas a úsilí do něčeho, co představuje 40 nebo 30 % environmentálních dopadů, tak tam určitě můžete zlepšit třeba opět 10 % nějakým opatřením. To je v Česku například energetika. Zajímá vás, jak zvyšuje environmentální dopady nakládaní s plastovými obaly po jejich použití? Co je výhodnější - recyklovat, skládkovat nebo spalovat? A jakým směrem by se měli vydat výrobci plastových obalů, aby minimalizovali uhlíkovou stopu jejich produktů?

Trendy a inovace v oblasti obalů

Usnadňují přepravu, chrání zboží, definují značku a umí ji prodávat. Obaly jsou neodmyslitelnou součástí většiny produktů. Jejich důležitost ukázala i pandemie, kdy se dramaticky zvýšil podíl online nákupů. E‑shopy, donáškové služby i restaurace musely reagovat, a obaly se tak staly klíčovým nástrojem bezpečné distribuce.

tags: #anotace #obaly #funkce #ekologická #problematika

Oblíbené příspěvky:

• Zábava a vzdělání: Zázraky přírody
• Černý Most: autobusové nádraží
• Aktivity Valašského ekocentra
• Přírodní urychlovač kompostu
• Santa Cruz: Kulturní tipy