Srovnání přírody Arktidy a Antarktidy

Antarktida láká všechny dobrodruhy a průzkumníky již od nepaměti a nejinak tomu je v případě Arktidy. Obě prostředí jsou si dosti podobná. Cvičené oči znalců však vidí i řadu rozdílů.

Geografické a klimatické rozdíly

Samotné hranice Arktidy je velice těžké stanovit. Nejčastěji je ale za Arktidu označována oblast severně od severního polárního kruhu. Jako Arktida je také označováno území, které se z části rozprostírá na osmi arktických státech, a to Finska, Norska, Ruska, USA, Kanady, Islandu, Grónska (Dánska) a Laponska. K Arktidě se také řadí velké množství ostrovů, např. Grónsko.

Povrch světadílu Antarktida není tvořen pouze ledem. Ledovce (např. Rossův šelfový ledovec) sice zaujímají největší část povrchu Antarktidy (téměř 96%), ovšem naleznete zde i hory (nejvyšší hora je Mount Vinson s výškou 4 892 m. n. m.) a pohoří (např. Transarktické pohoří). Třetí nejmenší kontinent - přibližně 14 mil km² je součástí rozsáhlé Jižní polární oblasti zahrnující kromě Antarktidy ještě Jižní ledový oceán. Vysoký kontinent - většina území díky ledovci leží výše než 1000 m n. m. Nejvyšší horou je Vinson Massif (4897 m). Setkáme se zde i se sopečnou činností.

Většinu plochy Arktidy tvoří Severní ledový oceán, který je skoro celý rok zamrzlý či na něm plují ledové kry. Střední část Severního ledového oceánu (SLO) je trvale pokryta ledem. Tato ledová masa je neustále v pohybu - drift. V důsledku toho se láme a praská - dochází k odlamování ker.

Antarktické podnebí je opravdu drsné, neboť v nejchladnější měsíc (červenci) se zde teploty pohybují okolo -25°C. Nejnižší naměřenou teplota byla -89°C na ruské stanici Vostok. Naopak v teplejších měsících, jako je např. leden, denní teploty dosahují "až" 0°C. Pobřeží je často bičováno silnými větry (100, ale i až 300 km/h). Ač se to zdá neuvěřitelné z hlediska srážek by tento světadíl mohl být označen za poušť. Na Antarktidě totiž sněží opravdu minimálně (max. 500 mm za rok).

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Podnebí je na Arktidě rozhodně přívětivější než na Antarktidě. Teploměr v této oblasti v zimě spadá nejvíce k -40°C. Sněhové či dešťové srážky jsou na Arktidě opravdovou výjimkou. Na Arktidu ovšem silně dopadá globální oteplování.

Led v Antarktidě trvale pokrývá plochu větší než 13 miliónů čtverečních kilometrů, což je území o třetinu větší než Evropa. Ledový krunýř je v průměru 2700 metrů silný a leckde jeho tloušťka přesahuje i čtyři kilometry. V zimě se navíc Antarktida díky zamrzání okolních moří rozpíná a svou ledovou plochu zvyšuje na dvojnásobek. Na jaře se pak uvolňují obrovské ledové kry, které volně plují v moři a roztávají po dobu až deseti let. Enormní nános ledu na pevnině je už po milióny let vytvářen z vrstev napadaného sněhu, který namísto tání mrzne. Díky tomu pevninský ledovec na tomto nejchladnějším a nejosamělejším místě na Zemi shromažďuje až tři čtvrtiny světových zásob sladké vody a je také obrovskou přírodní bankou archivující pravidelně a nepřetržitě údaje o klimatických změnách.

Antarktida svou nynější polohu u jižního pólu stabilizovala už zhruba před 20 až 15 milióny let. Svou sněhovou čepici tedy utváří stejně dlouho. Antarktický led je nejstarší kronikou planety Země. Dodává přitom, že chladu napomáhá i zdejší relativně vysoká nadmořská výška horského podloží, která je stejná jako u Alp. Ovšem antarktickým horám ční nad led pouze vrcholky. A tak už jen díky výškovému faktoru je v Antarktidě o 30 stupňů chladněji než například v Grónsku, a je proto při globálním oteplování mnohem méně zranitelná.

Výškou jsou ledová pohoří Antarktidy srovnatelná s Alpami. Na rozdíl od nich je však většina jejich hmoty ukryta pod hladinou oceánu. Při okraji kontinentu nalezneme tzv. šelfové ledovce, ze kterých se odlamují kry (telení). Kry se mohou dostat do volného oceánu, kde postupně tají. V zimním období je okolní moře pokryto mořským tabulovým ledovcem.

Arktida je považována za oblast nedotčenou a čistou. Vědci přesto zjistili, že celý potravní řetězec je tu kontaminován rtutí. Proto nyní zkoumají, jak se tento těžký kov, jehož hlavními zdroji jsou těžba rud a průmyslové spalování, usazuje na ledovém pokryvu a na ledovcích. Za „příznivých“ chemických, fyzikálních a geografických podmínek totiž rtuť dopadá na celou Arktidu. Zpočátku je neškodná, ale po reakci s určitými druhy bakterií a plísněmi vytvoří vysoce toxický komplex, který se smývá do vod oceánu, kde jej pohltí plankton. Ten pak stojí na počátku rozsáhlého potravního řetězce, který může dosáhnout až k člověku.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Fauna a flóra

Rostlinstvo Antarktidy je velmi chudé (převážně mechy a lišejníky). Ze zvířat zde nalezneme tučňáky, ptáky (albatrosi, chaluhy) a obrovské množství krillu v mořích.

Přírodní oblasti ostrovů bez ledové pokrývky nazýváme tundrou. Z rostlin převažují mechy a lišejníky, občas keře. Ze zvířat můžeme jmenovat sobi, hlodavce, polární lišky či dravé ptáky. Typickým obyvatelem severnějších poloh je lední medvěd, mrož či tuleň. Chladné moře je bohaté na ryby.

A zajímavé jsou také kontrastní barvy ledu - v Arktidě je poměrně bohatá flóra, která je od Antarktidy velmi odlišná. Díky tomu se arktický led zdá mnohem barevnější. Oba regiony jsou však krásné - každý po svém.

Historie objevování a osídlení

Úplně prvními, kteří pravděpodobně překročili jižní polární kruh, byli Maorové z Nového Zélandu. Ovšem až v 18. století se na nehostinnou Antarktidu odvážili vstoupit Angličané, kteří byli následováni Rusy a Francouzi. I přes fakt, že se na tento kontinent vypravilo mnoho expedic, až do počátku 20. století zůstalo antarktické vnitrozemí člověkem neobjeveno. Prvním člověk, který dosáhl jižního pólu, se tak v roce 1911 stal Roald Amundsen z norské výpravy.

Za první skutečné objevitele Arktidy jsou považování Vikingové, kteří v 8. Vikingská civilizace, obývající oblast Arktidy, bohužel ale v 15. století zanikla. Od 16. století se tak na toto území začaly vydávat další civilizace (např. Severní pól se ale podařilo dobýt až v roce 1909, a to Američanu Robertu Pearymu. O několik let později se ovšem ukázalo, že Peary ve skutečnosti severního pólu nedosáhl.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Na Antarktidě vládnou opravdu drsné podmínky, není tedy divu, že se na jejím území nikdy neusídlil žádný lidský kmen. Expedic na Antarktidu ale nikdy nebylo velké množství, a tak se tento kontinent stále pyšní člověkem téměř nedotčenou faunou a flórou. Na území Antarktidy je platný Antarktický dolar, který je vydáván soukromou společností s názvem Antarktická zámořská společnost. Za Antarktický dolar si fyzicky nic nekoupíte, neboť je vydáván jako sběratelský předmět a je tedy neplatný. Tato měna je pak vydávána pouze v podobě bankovek v hodnotě 1, 2, 3, 5, 10, 20, 50 a 100 s označením A$. Antarktida není oficiálním státem, tím pádem je jediným územím světa bez hraničních kontrol.

Arktida pro lidskou populaci vždycky byla velkou záhadou obestřenou velkým množstvím tragédií. Ač se to na první pohled může zdát neuvěřitelné, na Arktidě žijí lidé již několik tisíciletí. Původními obyvateli této oblasti jsou Inuité, kteří se naučili žít v nehostinných podmínkách Arktidy. Inuité obývají převážně oblast severní Ameriky a Grónska. Ovšem dokonce i v blízkosti polárního kruhu, na Aleutských ostrovech, je možné najít stálé obyvatele - Aleuty. V severní Skandinávii je možné se setkat s domorodci - kočovnými Laponci (správně Sámové) a v oblasti severovýchodní Sibiře si svá obydlí zřídili Čukčové, kteří zde ve velkém chovají stáda sobů. Arktidu sice obývá asi 10 milionů příslušníků domorodých kmenů, ovšem žádný jednotný jazyk ani měna v této oblasti neplatí. Obyvatelé Arktidy neobchodují s žádnými světovými státy. Inuité, Aleuté, Laponci (správně Sámové), Čukčové a Polární Eskymáci v rámci své komunity mluví svým specifickým jazykem. Jazyk Inuitů je označován jako Inuitština a vyskytuje se v mnoha dialektech. Inuitštinu je možné nejčastěji zaslechnout v oblasti severní Kanady, Grónska a Aljašky. Pro severní pól není určené žádné časové pásmo, a tak se místní čas může stanovit dle Greenwich Mean Time (GMT) či dle národního času země, ze které expedice pochází.

Polární den a noc

Na Antarktidě je také možné zažít polární den a polární noc. Polární den na Antarktidě nastává nejčastěji při prosincovém slunovratu. Jeho délka pak závisí na vzdálenosti od jižního pólu - čím je člověk blíže k pólu, tím je polární den delší. V oblasti pólu tak polární den trvá 179 dnů. Polární noc pak začíná během červnového slunovratu. U polární noci, stejně jako u polárního dne, platí, že čím blíže je člověk pólu, tím je polární noc delší.

Na Arktidě je také možné zažít polární den a polární noc. Polární den na Antarktidě nastává nejčastěji při červnovém slunovratu. Jeho délka pak závisí na vzdálenosti od severního pólu - čím je člověk blíže k pólu, tím je polární den delší. V oblasti pólu tak polární den trvá 179 dnů. Polární noc pak začíná během prosincového slunovratu. U polární noci, stejně jako u polárního dne, platí, že čím blíže je člověk pólu, tím je polární noc delší.

Kdy se na polárním kruhu objevuje polární záře?

Uvidíte ji pouze za specifických podmínek v zimních obdobích a za jasných nocí. Vytváří tzv. sluneční vítr - plazmu tvořenou protony a volnými elektrony.

tags: #antarktida #arktida #srovnání #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Více o metodách hodnocení přírody
• Systém "Door-to-Door" v Bohunovicích
• Příčiny ohrožení primátů
• Mezinárodní festival ve Valašském muzeu
• Otrokovice bojují za čistší vzduch