Metody hodnocení přírody

Životní prostředí (Environment) je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou, nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Rostoucí význam participativního hodnocení ES / přínosů přírody. Jedním ze způsobů, jak společnosti ukázat důležitost přínosů přírody nejen v životě člověka, ale rovněž z hlediska příspěvků společenskému blahobytu a ekonomice, je jejich hodnocení (identifikace a kvantifikace).

To lze provádět celou škálou přístupů (např. biofyzikální modelování, ekonomické oceňování, sociokulturní a kvalitativní hodnocení, kvantitativní metody, integrované kombinace postupů), vždy je potřeba vzít v potaz kontext a účel hodnocení, stejně tak jeho následné využití (Vačkářová, Ochrana přírody 6/2022). V poslední době se velmi rychle rozvíjí participativní metody hodnocení (např. Harrison et al. 2018, Reed et al. 2009, Scholte et al. 2015), které systematicky zapojují zainteresované strany, tzv.

Aktéři (jednotlivci, skupiny, instituce, kteří jsou ovlivněni či sami ovlivňují ekosystémové služby v území) mohou sdílet místní znalosti, poskytovat zpětnou vazbu a ovlivňovat různé aspekty hodnocení. Jejich zapojení do hodnocení ekosystémových služeb proto přináší řadu výhod - pomáhá zvýšit dopady celého procesu hodnocení a usnadnit akceptaci výsledků hodnocení. Díky participaci lze také lépe zohlednit zkušenosti a pohledy jednotlivých aktérů, spoluvytvářet nové znalosti a zlepšit komunikaci výsledků, které lze následně efektivněji začlenit do praxí a politik.

Participativní postupy jsou klíčové také pro zjišťování tzv. sociokulturních hodnot (postojů lidí ke konkrétním ekosystémovým službám), což umožňuje lépe pochopit a zviditelnit některé nemateriální přínosy, jako je např. podpora identit nebo učení a inspirace. Vzájemná diskuze umožňuje mimo jiné také sdílení zkušeností, rozšíření znalostí a zlepšení vzájemné komunikace.

Participativní hodnocení ekosystémových služeb v projektu Jedna příroda

V rámci integrovaného projektu LIFE Jedna příroda jsme v letech 2022-2024 uspořádali sérii participativních seminářů ve třech chráněných krajinných oblastech: na Třeboňsku, Křivoklátsku a ve Slavkovském lese. Ty navazují na naše předchozí aktivity v oblasti participativního hodnocení ekosystémových služeb (Vačkářová a kol. 2022). V každé lokalitě proběhly 4 semináře (celkem tedy 12), jejichž cílem bylo ohodnotit významné přínosy přírody lidem a jejich vzájemné vztahy metodou sociokulturního hodnocení.

Čtěte také: Zkoumání ekologie

V rámci seminářů jsme využili několik různých typů metod participativního hodnocení:

• Preferenční hodnocení - touto metodou jsme zjišťovali postoje aktérů ke konkrétním tématům; například v rámci prvního semináře účastníci hodnotili, zda a nakolik významně se v dané oblasti vyskytuje konkrétní přínos.
• Skupinová diskuze - v rámci této metody účastníci seminářů hodnotili rozpory mezi poskytováním různých typů přínosů přírody. V tomto případě jsme využili metodu World Café, kdy účastníci diskutují o předem definovaných tématech, přičemž jedním z cílů této metody je sdílení vědomostí a vzájemné obohacení se o pohledy ostatních.
• Deliberace - jde o označení pro hloubkovou skupinovou diskuzi, při níž dochází ke sdílení názorů a hledání shody. Tato metoda byla použita mimo jiné pro identifikaci nejvýznamnějších přínosů v lokalitách.
• Participativní mapování - jedná se o metodu, která kombinuje nástroje moderní kartografie se znalostmi místních aktérů o přínosech v daném prostoru.

Během skupinové diskuze a deliberace vybírali aktéři relevantní přínosy přírody pro danou oblast a následně přínos umísťovali na čtyřstupňovou škálu dle významnosti jeho výskytu, od velmi významného po chybějící. Podíl zastoupených prioritních přínosů se v rámci jednotlivých lokalit lišil a reflektoval tak místní specifika - např. na Třeboňsku získal přínos regulace extrémních událostí polovinu všech preferenčních hlasů; účastníci vzpomínali na povodňovou vlnu 2002, která byla zachycena třeboňskou rybniční soustavou. V dalším kroku byla u těchto nejvýznamnějších přínosů přírody zhodnocena míra jejich poskytování jednotlivými typy ekosystémů v lokalitách (konkrétní ekosystémy byly vybrány podle Konsolidované vrstvy ekosystémů ČR, tzv. KVES).

Míru poskytování služby daným ekosystémem hodnotili účastníci v menších skupinách pomocí tabulky (matice) na bodové škále 0-5 (0 - přínos není ekosystémem poskytován, 1 - nejnižší míra poskytování přínosu ekosystémem, 5 - nejvyšší míra poskytování přínosu ekosystémem).

Jednou z klíčových otázek seminářů bylo dozvědět se, které ekosystémové služby jsou preferovány různými skupinami stakeholderů. Nejpreferovanější ekosystémovou službou ve všech třech lokalitách byla služba regulace množství a odtoku vody, následovaná dvěma nemateriálními přínosy zachování budoucích možností a učení a inspirace. Také o ostatní regulační ekosystémové služby projevily zvýšený zájem téměř všechny skupiny stakeholderů napříč všemi lokalitami.

Velmi vysoké hodnoty přiřazovala naprostá většina stakeholderů ve všech třech lokalitách bez ohledu na profesi nemateriálním službám. Obdobné zkušenosti (vysoká preference pro nemateriální služby) uvádějí v odborné literatuře i autoři z jiných zemí (např. ze Španělska, Německa a Francie, např. Settele a Zobel 2010). Naproti tomu materiální ekosystémové služby získaly v konečném součtu nejméně bodů (hodnoceny byly nejčastěji jako spíše nedůležité - neutrální). I přesto však existují vybrané skupiny stakeholderů, které je preferují - např. skupiny lesníků a zemědělců (potrava a krmivo, materiály, energie).

Čtěte také: NOx a metody denitrifikace

Při managementu krajiny se často setkáváme se situací, kdy zvýšení poskytování jedné ekosystémové služby může negativně ovlivnit poskytování jiné ekosystémové služby (např. nemateriální služby či ochrana habitatů jsou často ve střetu s dalšími formami využití ekosystémů). Hovoříme o rozporných (protichůdných) nárocích na ekosystémové služby - tzv. trade-offech (např. Ruijs a kol. 2013). Naopak celá řada služeb ekosystémů se může vzájemně posilovat a překrývat, dochází k tzv. synergickému efektu. Synergie ekosystémových služeb odkazují na pozitivní interakce mezi různými ekosystémovými službami nebo mezi službami a lidskými činnostmi.

V případě rozporů je zapotřebí určité kompromisní situace mezi různými užitky, které ekosystémy poskytují. Udržitelnější využívání ekosystémových služeb obvykle zahrnuje zvážení těchto kompromisů a rozhodování ve prospěch společnosti a přírody. Problematika trade-offů a její vnímání jednotlivými skupinami aktérů byla jedním z klíčových témat seminářů.

Hodnocení vztahů mezi nejvýznamnějšími službami bylo realizováno v každé lokalitě deliberativně v menších skupinách (3-5 účastníků). Data z matic, popisující vztahy mezi nejvýznamnějšími ES, byla následně analyzována a kartograficky vizualizována do map hot spotů a cold spotů ES ve všech třech oblastech. Jako hot spoty ekosystémových služeb můžeme označit místa, která poskytují různorodé přínosy ve vysoké míře současně a tím se odlišují od svého okolí a mohou představovat lokality jejich synergií.

Unikátní série participativních seminářů přinesla cenné poznatky a podněty pro další práci v oblasti ochrany přírody a krajiny a udržitelného využívání přírodních zdrojů. Samotnými účastníky byly hodnoceny velmi pozitivně, ocenili zejména široký záběr témat a skutečnost, že se dozvěděli něco nového a zajímavého.

Analýza efektivnosti nákladů (CEA)

Účelem analýzy efektivnosti nákladů je zjistit, který projekt/program nebo varianta projektu/programu může dosáhnout stanovených cílů při co nejnižších nákladech. Vzhledem k tomu, že analýza efektivnosti nákladů (CEA) úzce souvisí s analýzou nákladů a přínosů (CBA), lze kombinaci těchto metod využít při hodnocení projektů nebo programů opatření. Pomocí této nákladově-přínosové analytické metody lze u realizovaných projektů porovnat různé alternativy s podobnými cíli a změřit jejich efektivitu z hlediska vynakládaných nákladů. Aby mohla být CBA dobře provedena, musí být prováděna podle přesně logického postupu (metodiky). Problematické zůstává ohodnocování (oceňování) užitků na úseku životního prostředí. Oceňování lze provádět jen v konkrétních kontextech daného území podle nejvhodnější metody oceňování.

Čtěte také: Metody prevence

Multikriteriální analýza

Multikriteriální analýza je metoda, která se používá při rozhodování mezi několika alternativami, přičemž se (na rozdíl od lineárního programování) nepřipouští současně více výsledných alternativ, a závěrem analýzy by měla být vždy pouze alternativa jediná. Multikriteriální analýza se zabývá hodnocením možných alternativ podle několika kritérií, přičemž alternativa hodnocená podle jednoho kritéria zpravidla nebývá nejlépe hodnocená podle kritéria jiného. Metody vícekriteriálního rozhodování poté řeší disbalance mezi vzájemně protikladnými kritérii.

Vícekriteriální rozhodování vzniká všude tam, kde rozhodovatel hodnotí důsledky své volby podle několika kritérií, a to kritérií kvantitativních, která se zpravidla vyjadřují v přirozených stupnicích (hovoříme také o číselných kritériích) nebo kritérií kvalitativních, kdy zavádíme vhodnou stupnici, např. stupnice klasifikační, nebo stupnice velmi vysoký - vysoký - průměrný - nízký - velmi nízký a současně definujeme směr lepšího hodnocení, tj. zda je lepší maximální nebo minimální hodnota (klesající nebo stoupající hodnoty). Multikriteriální rozhodování je vždy analytický hierarchický proces [6].

Důležitým krokem při hodnocení vícekriteriálních problémů je stanovení vah (významu kritérií). Pro jejich určení je možné využít širší spektrum metod. Jednou z možných alternativ je metoda bodovací. Tato metoda patří mezi výpočetně nejméně náročné, ale současně kvalita výsledků získaných jejím prostřednictvím je nižší. Metoda bývá také označována jako alokace 100 bodů [7]. Řešitel nemusí volit pouze celá čísla z dané stupnice a může přiřadit stejnou hodnotu i více kritériím. Bodovací metoda sice vyžaduje od řešitele kvantitativní ohodnocení kritérií, ale umožňuje diferencovanější vyjádření subjektivních preferencí než například metoda pořadí.

Další možností je využití Saatyho postupu binomického hodnocení. Saatyho metoda je založena na kvantitativním párovém srovnání kritérií. Při vytváření párových srovnání S = (sij), i, j = 1, 2, …, k, se často používá stupnice 1-9. Prvky matice sij jsou interpretovány jako odhady podílu i-tého kritéria a j-tého kritéria.

Nástroje vícekriteriálního rozhodování umožňují do hodnocení zahrnout široké spektrum kategoriálně odlišných kritérií. Vzhledem k uvedeným faktům se jako efektivní jeví využití nástrojů vícekriteriálního rozhodování v kombinaci s přístupem CBA (Cost-Benefit Analysis). Tento fakt je podpořen různorodostí kritérií, kterými můžeme problémy v oblasti životního prostředí hodnotit, ale také požadavky na ekonomické vyhodnocování prováděných opatření.

Hodnocení stavu útvarů povrchových vod

Hodnocení stavu útvarů povrchových vod se provádí hodnocením chemického a ekologického stavu nebo ekologického potenciálu v případě silně ovlivněných a umělých útvarů povrchových vod. Hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod zahrnuje hodnocení vybrané skupiny látek, které byly označeny směrnicí 2008/105/ES jako látky relevantní pro celou EU. Jsou zde zahrnuty především látky tzv. prioritní, jejichž seznam je dán přílohou č. 10 směrnice 2000/60/ES a také dalších 8 vybraných znečišťujících látek, pro které jsou vyžadována opatření na úrovni celé EU dříve schválenými směrnicemi jako je např. směrnice 76/464/EHS.

Cílená péče o druhy a biotopy

Cílená péče o druhy a biotopy je často průkopnickou činností a přesto, že většinou vede k úspěchům při ochraně přírody a krajiny, v některých případech nedochází k očekávaným výsledkům, případně může dojít i k omylům a selháním. Dalším motivem k hodnocení péče je zjištění nákladové efektivity péče, tj. zda využíváme finanční prostředky na péči hospodárně. I z tohoto důvodu každoročně upravujeme tzv.

Pravidelnou příležitostí pro vyhodnocení péče je aktualizace plánů péče o maloplošná, případně i velkoplošná zvláště chráněná území. Plány péče mají zpravidla platnost 10 let. Zvláštním typem péče o vybrané druhy živočichů a rostlin jsou tzv. záchranné programy. Celorepubliková hodnocení stavu druhů a biotopů nejsou výslovně zaměřena na účinky péče, ale zato bývají často využívána jako podklad pro další rozhodování o péči - např. určení priority péče o daný druh, určení významu konkrétní lokality pro druh apod.

Jelikož jsou zpracovávány podle metodik jednotných pro velké územní celky, nabízejí možnost mezinárodního srovnání - např. Článek 17 Směrnice o stanovištích a článek 12 Směrnice o ptácích ukládají všem členským státům EU hodnotit stav druhů a biotopů (resp. habitatů) vyjmenovaných v přílohách těchto směrnic. Povinnost podávat hodnotící zprávy je jednou za 6 let. Stupněm ohrožení druhů se zabývají také červené seznamy. Ty jsou publikovány cca každých 10-15 let pro jednotlivé taxonomické skupiny. Stupeň ohrožení druhu odpovídá naplňování jeho ekologických potřeb. Ty jsou často zajištěny lidskou činnosti, a proto stupeň ohrožení druhu odpovídá péči, jaká je mu věnována.

Metodika kvantifikace ekosystémových funkcí lesa pomocí metod DPZ

Metody DPZ nabízejí oproti tradičním pozemním šetřením významné časové a finanční úspory. Díky možnosti propojení s klimatickými modely nabízí nástroj pro strategické plánování, adaptaci lesního hospodářství na změny klimatu a efektivnější využívání dotačních prostředků. V dnešní době, kdy změny klimatu výrazně ovlivňují fungování lesů, jsou informace o změnách v plnění jednotlivých funkcí lesa naprosto klíčové. Metodika poskytuje možnost analyzovat dopady různých modelů hospodaření na plnění ekosystémových funkcí. To má zásadní dopad na strategické plánování v lesnictví.

Data získaná pomocí metodiky například umožní směřovat dotace na obnovu lesů v oblastech postižených kůrovcem, a to s důrazem na druhově pestré výsadby, které zlepší ekologickou stabilitu i ochlazovací funkci lesa. Podobně lze cílit financování na zalesňování v regionech postižených suchem s cílem zvýšit schopnost lesa zadržovat vodu. Významný potenciál nabízí propojení moderních postupů pozemního monitoringu, které využívají kontinuální měření v kombinaci s pokročilými technologiemi pro přenos dat v reálném čase.

Integrace metod má také významný ekonomický potenciál, protože vytváří základ pro precizní systém kvantifikace uhlíkových kompenzací. Ty jsou založeny na schopnosti lesů poutat oxid uhličitý a tím vyrovnávat emise vytvořené na jiných místech. Tento přístup nejen podporuje boj proti změně klimatu, ale zároveň vytváří ekonomické příležitosti v oblasti uhlíkového hospodářství. Metodika přináší zásadní inovaci pro řízení lesního hospodářství v ČR. Díky možnosti cíleného rozdělování finanční podpory, hodnocení efektivity hospodaření a plánování adaptací na změny klimatu představuje nástroj, který zajišťuje dlouhodobou stabilitu lesních ekosystémů a jejich přínos pro ekonomiku.

tags: #metody #hodnoceni #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Jihočeská recyklace stavebního odpadu
• Znečištění vzorků DNA
• Koloběh látek
• Principy obrácené pyramidy
• Fotografování přírody