Existence mnoha primátů je ohrožena mizením životního prostředí, lovem i klimatickými změnami. V současnosti žije na Zemi víc než 500 druhů primátů, mezi které vedle člověka a dalších lidoopů patří opice a lemuři stejně jako méně známí nártouni, ksukolové, outloňové a komby.
Obecně existují dvě hlavní příčiny ohrožující primáty, nejčastěji působí jejich vzájemná kombinace. První je ztráta habitatu. Převážná většina ohrožených druhů primátů se do této hrozby dostala vlivem odlesňování či degradace pralesa nebo jejich přirozeného životního prostředí. To je příčina, která se opakuje v souvislosti s ochranářskými problémy téměř u každého z ohrožených primátů.
Druhým důvodem, který není tak univerzální, ale týká se mnoha ohrožených druhů, je lov, ať už pro maso, pro tradiční medicínu, nebo i další účely, v některých oblastech je to "pet trade", tedy odchyt zvířat pro obchod s domácími mazlíčky atd. Lov hraje velmi zásadní roli tehdy, když působí právě společně se ztrátou přirozeného životního prostředí zvířat.
Možná nejohroženější jsou dva zástupci afrických gueréz. To jsou listožravé opice, dost možná, že jsou již v přírodě vyhubené. Gueréza Waldronové z oblasti Guinejského zálivu a ještě jeden druh (spíše poddruh) z oblasti Konga. To je opravdu kritický problém, zejména na africkém kontinentě. I když v Asii je také velmi závažná problematika podobného charakteru, a tou je obchod s orgány i masem zvířat pro čínskou medicínu. V Asii je velmi silná poptávka po některých orgánech určitých zvířat, a rozsah tamního obchodu pro účely léčitelství je srovnatelný s africkým lovem pro maso.
V současné době pracujeme na jednom ochranářském projektu, který běží už od roku 2005 na indonéské části ostrova Borneo. Jedná se o ochranu malé části tropického deštného pralesa v katastru města Balikpapan a o ochranu poměrně velké oblasti pobřežních mangrovů, které se zmíněným tropickým pralesem sousedí.
Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?
Langur indočínský patří mezi 25 nejohroženějších primátů světa. Tento největší vietnamský primát byl dlouho považován za vyhynulého. V 90. letech byl však znovuobjeven v odlehlých pralesích severního Vietnamu. Za posledních 35 let se počet těchto langurů snížil o 80 % na pouhých 200 jedinců, kteří přežívají v pěti malých populacích na severu země. Největší hrozbu pro přežití tohoto druhu představuje úbytek životního prostředí vinou masivního odlesňování a ilegální lov. Díky ochranářům včetně Zoo Ostrava je jedna populace v rezervaci Khau Ca alespoň částečně chráněna proti pytlákům, protože místní lidé jsou motivováni k ochraně těchto zvířat.
Endangered Primate Rescue Center (EPRC), nacházející se ve vietnamském Národním parku Cuc Phuong jihozápadně od Hanoje, je nezisková organizace věnující se rehabilitaci, chovu, výzkumu a ochraně ohrožených primátů a jejich přirozeného prostředí ve Vietnamu. V současné době je v péči EPRC na 180 primátů v 15 druzích, včetně šesti druhů, které nejsou chovány v žádném jiném zařízení na světě. Devět druhů primátů se již v centru úspěšně rozmnožilo a narodilo se více než 200 mláďat.
Vietnam je domovem 25 druhů primátů, což je nejvíce ze všech pevninských jihovýchodoasijských zemí. Všechny druhy primátů ve Vietnamu jsou pod velkým tlakem pytláctví, 23 druhů je ohroženo vyhubením a po mnoho let bylo 5 druhů uvedeno na seznamu „25 nejohroženějších primátů světa“. To znamená, že pětina všech globálně nejohroženějších druhů primátů se vyskytuje ve Vietnamu, včetně 3 druhů nežijících nikde jinde mimo Vietnam (tj. Kromě péče o primáty zabavené z černého trhu jsou součástí práce EPRC také terénní projekty na studium primátů a ochranu jejich přirozeného prostředí. Centrum úzce spolupracuje s úřady na ochranu lesa a s místními komunitami na snižování dopadu lidské činnosti na prostředí primátů, především v rámci příprav na vypouštění primátů zpět do volné přírody. Centrum již zrealizovalo projekty na vypuštění několika ohrožených druhů, jako jsou někteří languři či outloni. Centrum slouží jako důležité školící i výzkumné zařízení pro vietnamské i zahraniční studenty a vědce. EPRC zásadně přispělo k získání poznatků o vietnamských primátech. Díky aktivitám centra byly objeveny dva nové druhy primátů a centrum také velkým dílem pomohlo zvýšit povědomí o primátech Vietnamu a jejich ohrožení.
Zoologická zahrada Ústí nad Labem se zapojila do celoevropské kampaně, kterou v září 2010 na svém výročním zasedání v italské Veroně vyhlásila Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Tato kampaň, v pořadí již devátá, je věnována velkým primátům. Velcí primáti čelí hrozbě lovu, odlesňování a chorob. Cílem této kampaně je zvýšit ochranu životního prostředí a snížit úbytek přirozených biotopů, snížit tlak na velké primáty a jejich životní prostředí.
Počet zvířat a rostlin, kterým hrozí vyhynutí, se za posledních osm let zdvojnásobil. Experti jich napočítali více než 120 tisíc. Za pár let už nemusíme potkat třeba křečka polního nebo lemury. Tisíce lemurů končí na talíři nebo v klecích soukromých chovatelů. Další hynou v plamenech požárů, kterými si lidé opatřují zemědělskou půdu. Lemuři mizí i přesto, že jde o kriticky ohrožená zvířata - dostala se až na červený seznam Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), který ohrožené druhy mapuje. Podle expertů se může za pár let ztratit až třetina všech druhů lemurů.
Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod
Jen krůček od záhuby je i velryba černá (Eubalaena glacialis), která dřív v hojných počtech obývala severní část Atlantiku. Dnes? Ve vodách oceánu se pohybuje sotva 250 kytovců. „Velryby většinou umírají tak, že se zapletou do nastražených nebo opuštěných rybářských sítí. Další podlehnou zraněním, která utržily po střetu s loděmi,“ uvádí šéf Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) Grethel Aguilar.
Pokud jde o Evropu, tak z té mizí křeček polní (Cricetus cricetus). Lidé ho vytlačili už ze tří čtvrtin původního území. Vědci očekávají, že do třiceti let ho nepotkáme nikde. Křečkovi totiž klesá plodnost. „Zatímco v minulosti mívala samice křečka v průměru dvacet potomků ročně, dnes se samicím rodí jen asi pět až šest mláďat ročně,“ uvádí Grethel Aguilar. Důvody zoologové neznají. Předpokládají ale, že těmto zvířatům nesvědčí monokulturní zemědělství, při kterém se velké lány polí osázejí jen jednou jedinou plodinou. Křečkům pak mohou kvůli nedostatečně pestré stravě chybět některé důležité vitaminy.
Ještě před pěti lety měli vědci přečtené genomy méně než 10 % druhů primátů. Dnes je jich téměř polovina. Čtení DNA odhaluje tajemství opic, lidoopů i nás lidí. Z výsledků rozsáhlé studie, které vědci zveřejnili v sérii odborných článků (genom primátů se dokonce dostal na titulní stranu prestižního časopisu Science), vyplynula celá řada věcí. „Čím víc pochopíme genomiku primátů, tím víc budeme rozumět lidské genomice,“ říká australská primatoložka Alison Behie.
Ačkoli je dobře známé, že našimi nejbližšími příbuznými jsou šimpanzi a bonobové, nově se ukázalo, že asi 15 % lidského genomu je podobnější jinému lidoopovi - gorile. O nás lidech však vypovídají i genomy o něco vzdálenějších příbuzných člověka - asijských stromových opic langurů (rod Rhinopithecus).
Téměř všichni primáti jsou společenská zvířata, ale jen několik málo druhů včetně člověka tvoří komplexní víceúrovňová společenství, v nichž jsou jednotlivé skupiny složeny z menších rodinných jednotek. Languři jsou z hlediska zkoumání sociální evoluce zajímaví tím, že různé druhy žijí v různých typech společenství. Když vědci dali dohromady genomická data s údaji o evoluci, životním prostředí a chování, zjistili, že druhy langurů, které žijí v chladném klimatu, vytvářejí větší a komplexnější skupiny než ty, které si užívají teplejšího podnebí. Jak bychom očekávali, languři z chladného klimatu nesou varianty genů, které ovlivňují hospodaření s energií a odolnost vůči chladu. Současně však u nich vědci našli odlišné varianty genů, které ovlivňují nervový a hormonální systém. Drsné prostředí si zřejmě vynutilo, aby se languři v zájmu svého přežití chovali k ostatním členům svého druhu tolerantněji. To pak podle vědců umožnilo, aby se z původního typu harémového společenství s jedním samcem a několika samicemi vyvinulo komplexní společenství tvořené mnoha samci, samicemi a jejich mláďaty. Jeho vznikem zmizely hranice teritorií i agresivita samců. Languři jsou prvním případem, kdy byla u primátů doložena souvislost mezi geneticky řízenými přizpůsobeními prostředí a společenským chováním.
Čtěte také: Ohrožení živočichů: Co to znamená a proč je to důležité?
Některé druhy papoušků dokáží zvažovat pravděpodobnosti, když jim to může pomoci při rozhodování, uvedli vědci. Zatím byla tato schopnost popsána jen u lidí a primátů, o jiných zvířatech se to doposud netušilo. Objev zdůrazňuje inteligenci těchto tvorů i fakt, jak málo toho zatím věda o ptácích ví.
Nový výzkum prokázal, že když se tito papušci musí rozhodovat mezi více možnostmi, využívají teorie pravděpodobnosti. Je to úplně poprvé, kdy byla tato schopnost rozpoznána mezi jinými tvory, než jsou lidé nebo velcí primáti. Pozoruhodné je, že u papoušků je neobyčejně vyvinutá a ptáci při jejím použití využívají více zdrojů informací. „Máme důkazy, že lidská inteligence je založená na tom, že lidé dokáží kombinovat informace různých typů - společenské, fyzické i číselné - aby dospěli k jednomu rozhodnutí,“ popsala Amalia Bastosová, spoluautorka výzkumu. Přestože lidé a papoušci měli společného předka (před více než 300 miliony lety), podle autorů studie vznikla tato schopnost v dějinách zřejmě vícekrát, tedy u primátů a ptáků vždy individuálně.
tags: #priciny #ohrozeni #primatu