Antropogenní zdroje znečištění ovzduší, vypalování lesů a dopady

Špinavé ovzduší fakticky zabíjí lidi, způsobuje celou řadu nemocí a komplikuje situaci po celém světě. Dnes již víme, že člověk ovlivňuje svou činností stav atmosféry velmi významně a bohužel se nám důsledky znečišťování vracejí jako bumerang.

Podle WHO zemřelo v roce 2020 v důsledku špinavého ovzduší celkem 6,7 milionu lidí na celém světě. Téměř 2,5 milionů životů ročně si vyžádají nemoci dýchacího ústrojí a související choroby, které jsou důsledkem znečištěného vzduchu. Podle druhu a intenzity znečištění pak můžeme pozorovat různé následky na zdravotním stavu populace. Účinky mohou být jak krátkodobé (ztížené dýchání, zhoršení stavu chronických onemocnění, jako je astma), tak dlouhodobé (snížení naděje dožití).

Přestože nejvýznamnějším zdrojem znečišťování ovzduší je člověk (tzv. antropogenní zdroj znečištění), existují i přírodní zdroje, například sopečné erupce, přenos písečného prachu z pouští nebo uvolňování radonu ze zemské kůry. Lesní požár v Českém Švýcarsku je příkladem přírodního zdroje znečišťování ovzduší. Přesto je pouhým mýtem, že v úplně absenci člověka by byl na Zemi vzduch zcela čistý.

Zdroje znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší se dá třídit na několik druhů:

• Zdroje primární: Spočívají v uvolňování populantů.
• Zdroje antropogenní: Jsou vytvořeny a způsobovány lidmi. Antropogenními (lidské znečištění) zdroji znečištění jsou hlavně emise z automobilů a továren. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých paliv, jako je benzín, dřevo, uhlí, plyn.
• Přírodní zdroje: Existuje i mnoho přírodních zdrojů, které znečišťují ovzduší. Volně žijící sudokopytníci, kteří vydechují oxid uhličitý, radioaktivní plyn, který se uvolňuje že zemské kůry. Kvůli sopečné aktivitě se uvolňuje popel, sloučeniny síry nebo chlóru a dochází k tepelné zátěži.

Obecně sice rozlišujeme zdroje antropogenní (dané činností člověka) a přírodní, nicméně situace není vždy černobílá.

Čtěte také: Životní prostředí v Česku a lidská činnost

V principu není lesní požár nic jiného než spalovací proces a vzhledem ke skutečnosti, že není regulován ani přísun paliva, ani přísun vzduchu, hoření není příliš efektivní a tento proces označujeme jako nedokonalé spalování. Při nedokonalém spalování se do ovzduší dostává relativně velké množství znečišťujících látek, stejně tak je tomu například u starých kotlů na tuhá paliva, krbů apod.

Co se dostává do ovzduší při nedokonalém spalování?

Jedná se o koktejl různých chemických látek. Obecně jsou to zejména suspendované (prachové) částice, a to zejména ty menší, které vznikají právě při spalovacích procesech, na rozdíl od větších částic, které nejčastěji vznikají mechanicky. Platí, že čím je částice menší, tím je potenciálně zdravotně nebezpečnější, protože proniká hlouběji do dýchacího systému. V případě těch nejmenších, tzv. Na tyto částice mohou být navázané různé další látky, jako například těžké kovy nebo polycyklické aromatické uhlovodíky.

Téměř výhradním (>95 %) zdrojem emisí benzo[a]pyrenu v ČR je lokální vytápění domácností (zejména topení ve starých kotlech na uhlí nebo dřevo). Dále se do ovzduší dostávají například oxid uhelnatý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a další. Tyto přímo emitované látky (tzv. Takto například oxidy dusíku mohou za přítomnosti slunečního záření v ovzduší reagovat s těkavými organickými látkami a dávat vznik přízemnímu ozonu, který rovněž řadíme mezi znečišťující látky.

Znečištění ovzduší v České republice

Také v České republice vytváří průmyslové znečišťování ovzduší velký problém. Již tradičně známou oblastí s nadměrnou mírou znečištění ovzduší je Ostravsko s vysokým podílem průmyslu, zejména hutního (vysoké pece, koksárenství, ocelárny). Mezi další postižené oblasti patří Ústecko, kde je nejhorším zdrojem znečištění povrchová těžba hnědého uhlí a následně jeho spalování v nedalekých elektrárnách, ale také ropné rafinerie a chemické závody.

Ještě v 70. a 80. letech patřily určité oblasti tehdejšího Československa mezi nejhůře znečištěná místa v Evropě. Dlouhodobě jsou největšími zdroji nečistot tepelné elektrárny, průmysl a automobilová doprava, ale i lokální vytápění domů uhlím a spalování odpadu. Ve městech je pak dlouhodobě nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší doprava. Ta má za následek zejména zvýšenou zátěž prachovými částicemi o velikostech 2,5 a 10 mikrometru, oxidem dusičitým a polycyklickými aromatickými uhlovodíky.

Čtěte také: Dopady antropogenního znečištění

Co se týká dalších spolupůsobících zdrojů emisí, jako jsou teplárny, centrální zdroje tepla, domácí vytápění a malé či středně velké průmyslové podniky, ty mají spíše jen lokální význam. Zvýšená zátěž se tedy netýká pouze průmyslově zatížených lokalit (ty lze nalézt i na území krajských měst), průmyslových zón a specifické aglomerace měst Ostrav - Karviná - Frýdek-Místek, ale všech míst významně zasažených tranzitní či lokální dopravou a také míst s vysokou koncentrací zdrojů vytápění na pevná a fosilní paliva.

Monitoring kvality ovzduší

Kvalitu ovzduší u nás sleduje Český hydrometeorologický ústav, jenž také provozuje síť měřicích stanic a pravidelně zveřejňuje případná varování před zhoršením kvality ovzduší. Každoročně je také vypracována zpráva o kvalitě ovzduší, kterou vydává Ministerstvo životního prostředí.

Měřicí stanice monitorující kvalitu ovzduší jsou provozovány zdravotními ústavy a jsou součástí Informačního systému kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu. Kromě toho byla do systému vzata i data od České asociace pro Astma, jež provozuje monitoring pylové situace v 11 městech po celé ČR.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal nedávno odbornou zprávu o monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k venkovnímu a vnitřnímu ovzduší. Ta obsahuje zpracování a vyhodnocení výsledků za rok 2023 a je výsledkem práce Státního zdravotního ústavu v Praze ve spolupráci se sítí krajských hygienických stanic. Dohromady zpráva zahrnuje výsledky již třicátého roku monitoringu a obsahuje komplexní informace o sledovaných parametrech jak v lokálním měřítku, tak pro celou ČR; pro přehlednost zahrnuje i tabulky a grafy.

Za rok 2023 byly naměřené hodnoty a následně i odhadované dopady znečištěného ovzduší ovlivněny převážně dobrými rozptylovými podmínkami a pokračováním teplotně nadprůměrného zimního období, jež se drží v těchto teplotních hladinách dlouhodobě již od roku 2012. Zároveň se projevuje doznívající dopad energetické krize, ale také útlum průmyslové produkce v ČR.

Čtěte také: Příklady antropogenních vlivů

Zpráva nám přinesla několik základních údajů o stavu ovzduší u nás. Za prvé u nás nebyl (kromě benzo[a]pyrenu) na hodnocených měřicích stanicích překročen žádný imisní limit ani doporučená koncentrace. Za druhé je však potřeba říct, že ve většině hodnocených sídel nebo lokalit docházelo k překračování limitů stanovených Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 2021.

SZÚ však konstatuje, že znečištění ovzduší u nás má dlouhodobě klesající trend a k překročení imisních limitů na měřicích stanicích došlo za celý rok pouze ve čtyřech případech u jedné jediné škodliviny. Oproti dobám minulým, kdy se pravidelně zakazovalo větrání, nedoporučovalo se vycházet ven a svahy hor byly pokryty mrtvými lesy v důsledku kyselých dešťů, naše země nakročila k lepšímu stavu.

Dopady znečištění z požárů

Znečištění z požárů na Hřensku se Českou republikou začalo ve větší míře šířit v úterý 26. 7. v důsledku příchodu studené fronty. Vyšší rychlosti větru na jejím čele vedly doslova k rozfoukání zplodin z požárů do širšího okolí. Tento jev je v oblasti kvality ovzduší velmi častý a označujeme jej jako tzv. Není pravdou, že to, co dýcháme, musí nutně pocházet z nějakého blízkého zdroje a dokonce jsou v některých oblastech vzdálené zdroje dominantní.

Letos se již několikrát na naše území dostal až písek ze Sahary - není tedy těžké si představit, že se znečištění z požáru na severu Čech dostalo až do Prahy a dále do České republiky. Severozápadní proudění v brzkých ranních hodinách 26. 7. unášelo znečištění směrem na jihovýchod a východ.

Přestože byl zápach zaznamenán na velkou vzdálenost, koncentrace znečišťujících látek nedosahovaly extrémních hodnot. Výraznější nárůst koncentrací prachových částic byl pozorován zejména na blízkých stanicích požáru, jako je například stanice v České Lípě. Zde došlo k velmi rychlému nárůstu koncentrací, avšak již o tři hodiny později se koncentrace prachových částic vrátily téměř na původní hodnoty.

Tyto zvýšené koncentrace v hodnotách, v jakých byly zaznamenány stanicemi imisního monitoringu, nepředstavovaly žádné bezprostřední ohrožení zdraví či dokonce života. S podobně vysokými hodnotami se běžně setkáváme v zimním období při zhoršených rozptylových podmínkách a velmi nízkých teplotách (vysoká intenzita vytápění). Navíc mohou tyto zvýšené koncentrace v zimním období trvat výrazně déle než několik hodin.

Požár v Českém Švýcarsku tedy v kontextu kvality ovzduší znamenal na některých místech krátkodobé zvýšení koncentrací znečišťujících látek. Zároveň si lidé na základě této zkušenosti mohli uvědomit, jak meteorologické a rozptylové podmínky ovlivňují kvalitu ovzduší a jak funguje dálkový transport.

Co dělat v případě zvýšených koncentrací znečišťujících látek?

V tomto případě je dobré vyhnout se zejména fyzické aktivitě ve venkovním prostředí, větrat rychle a intenzivně a připravit se na možné zdravotní komplikace u jedinců extrémně citlivých na vyšší míru znečištění.

Příklady přírodních zdrojů znečištění ovzduší:

• Písečná bouře: Pouště jsou velmi větrná místa. Vítr o rychlosti více než 24 km/h dokáže zvednout zrnka písku až do výšky 1-2 metrů a vodorovně je přenášet. Dokonce i slabší vítr je schopen částice suché půdy změnit na oblaka prachu. Písečné bouře způsobuje v Egyptě vítr zvaný Khamsin, vanoucí přibližně 50 dní v roce.
• Prašný vír: Prach, listí a další jsou spolu s horkým vzduchem hnány ve spirále vzhůru. Tímto se prach a další složky rozvíří po celých městech a znečistí ovzduší.

Kyselé deště

Ačkoli je vědecky prokázána přítomnost kyselých dešťů již v polovině 19 století, až do 60. let minulého století nebyly považovány za ekologický problém. Kyselé deště vznikají především chemickými reakcemi v atmosféře mezi jednotlivými škodlivinami (populanty), zejména mezi oxidem siřičitým a oxidy dusíku pocházejícími z průmyslu a automobilové dopravy.

• Příčina a důsledek: Vzdušné populanty, sluneční záření a další atmosférické složky se účastní na vzniku kyselých srážek. Ty potom dopadají na pevninu i na moře, kde škodí organismům i jejich životnímu prostředí.
• Úhyn lesa: Lesy ve vyšších nadmořských výškách jsou více zranitelné kyselými dešti, jež ničí jejich listy či jehlice, a kvůli okyselené půdě hynou i další rostliny.

tags: #antropogenni #zdroje #znecisteni #ovzdusi #vypalovani #lesu

Oblíbené příspěvky:

• Adresa skládky v Bohumíně
• Horka nad Moravou - Dům přírody
• Hormonální reakce na ohrožení života
• Pytel na odpad 160 litrů
• Nové trendy environmentální výchovy