Antropogenní Znečištění Kovů ve Středním Labi: Studie Kozelské Tůně a Vrť

Tato práce je zaměřena na zhodnocení kvality vody a antropogenního znečištění sedimentů ve starých ramenech Kozelská tůň a Vrť středního toku Labe. Stará říční ramena jsou významnými ekosystémy, ve kterých se může ukládat velké množství znečištěného materiálu. Tato kontaminace může pocházet z průmyslových zdrojů znečištění především z 2. pol. 20. století.

Fluviální jezera také dokladují změny trasy koryta řeky a přispívají ke zvýšení stability říčního ekosystému. Výzkum Kozelské tůně byl zvolen především kvůli poloze tohoto jezera, které se nachází v blízkosti areálu Spolana Neratovice, a. s., která v minulosti představovala jeden z největších zdrojů labského znečištění. Toto jezero bylo pro tuto studii vybráno kvůli poloze u Spolany Neratovice, a.

Práce se zaměřila na pravidelné odečty vodních stavů a měsíční analýzy chemických a fyzikálních parametrů kvality vody. Jedním z nich je Kozelská tůň. Zmíněné studie zahrnovaly vybrané oblasti labské nivy a mnoho fluviálních jezer zůstalo stále nezmapováno. V posledních letech se kvalitou vody a sedimentů v jezerech v této oblasti zabývali vědečtí pracovníci Univerzity Karlovy [1-3], kteří se zaměřili mimo jiné i na výzkum kvality vody ve fluviálním jezeře Vrť.

Charakteristika Zkoumaných Lokalit

Kozelská tůň se nachází na pravém břehu řeky Labe mezi 851,9 a 851,1 říčním km blízko obce Mlékojedy, která leží v okrese Neratovice. Toto fluviální jezero je spojeno s řekou úzkými kanály na 851,9 a 850,1 říčním km. Jak je vidět na mapě z III. vojenského mapování, v roce 1852 byl meandr ještě stále součástí řeky. Meandr byl pravděpodobně odstaven na začátku 20. století. Ve druhé polovině 20. století bylo zamrzlé jezero vápněno a také proběhlo vybagrování sedimentů ze dna jezera. Severovýchod jezera je obklopen ornou půdou a pastvami.

Jezero Vrť se nachází na levém břehu řeky Labe mezi 881,7 a 881,2 říčním km v obci Semice, která je situována v okrese Nymburk. Jezero je spojeno s Labem jen úzkým kanálem na 881,2 říčním km pod jezerem ve směru toku Labe. Jezero bylo odstaveno od Labe pravděpodobně ve 40. letech 20. století. V 50. letech bylo kompletně odstaveno bez povrchové komunikace s řekou. K opětovnému spojení došlo až v 90. letech 20. století. Podloží lokality tvoří pleistocenní fluviální sedimenty a písčitými štěrky [6]. Ve druhé polovině 20. století bylo jezero vápněno [3].

Čtěte také: Životní prostředí v Česku a lidská činnost

Metodika Měření a Analýz

Tento výzkum zahrnoval měsíční analýzy chemických a fyzikálních parametrů vody v období od prosince 2016 do listopadu 2017. Měření fyzikálně-chemických parametrů povrchové vody v Kozelské tůni proběhlo ve dvou různých částech jezera (obr. 3). Výsledná hodnota jednotlivých měsíčních koncentrací byla spočítána jako průměr z těchto dvou hodnot. V jezeře Vrť probíhalo vzorkování povrchové vody z jednoho odběrového místa. Měření proběhlo 9× za rok.

V terénu byla multiparametrickou sondou HQ40D Hach-Lange měřena teplota vody, rozpuštěný kyslík ve vodě, pH a vodivost. Povrchová voda byla odebrána z hloubky 10 cm pod hladinou, ze vzdálenosti cca 1 m od břehu. Další stanovované parametry jako chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn), biochemická spotřeba kyslíku (BSK5), N-NH4, N-NO2, N-NO3, P-PO4, Cl, alkalita, Ca, Fe, Mn a tvrdost vody byly měřeny v laboratoři Ústavu pro životní prostředí na Univerzitě Karlově. Vzorky povrchové vody byly odebrány mezi 10 h a 14 h a dopraveny v chladicím boxu do laboratoře do 16 h stejného dne.

Jádra dnových sedimentů byla odebrána pístovým odběrákem Eijkelkamp ze člunu z místa cca 3 m od břehu a byla rozdělena do vrstev po 10 cm, které pak byly analyzovány odděleně. Jednotlivé vzorky byly uchovány ve vzduchotěsných sáčcích v chladicím boxu. Délka odebraných jader sedimentů činila 59 cm. V každém jezeře byl proveden jeden odběr (obr. 4). Z Kozelské tůně byl sediment odebrán téměř u konce východní části ramene, jelikož v ostatních místech jezera nebyly pro odběr vhodné zrnitostní podmínky (příliš hrubý materiál).

Stanovení Koncentrace Kovů a Arsenu v Sedimentech

Další část výzkumu zahrnovala stanovení koncentrace kovů a arsenu v sedimentech ve frakci 20 µm. K výluhu sedimentů byl použit rozklad lučavkou královskou. V sedimentech byly stanoveny koncentrace Ag, Al, As, Cd, Cr, Cu, Fe, Hg, Ni, Pb, Zn a Ti vždy z reprezentativního vzorku ze zhomogenizované 10 cm silné vrstvy. Homogenizace byla provedena v třecí misce za mokra, po rozdružení byla odebrána část vzorku na oddělení frakce 20 µm. Tato zrnitostní frakce byla zvolena z důvodu srovnatelnosti s dalšími výzkumy labských sedimentů. Produkt sítování byl následně usušen při laboratorní teplotě na vzduchu na Petriho miskách. Koncentrace kovů a arsenu v sedimentech byly stanoveny ve výluhu lučavkou královskou. Navážka vzorku 0,5 g byla zalita 10 ml lučavky královské (2,5 ml HNO3 + 7,5 ml HCl) do tlakových nádobek Savilex, které přes noc stály uzavřené při laboratorní teplotě. Poté byly zahřívány 6 hodin při teplotě 105 °C, po vychladnutí byl roztok převeden do objemu 50 ml. Obsah rtuti byl stanoven atomovým absorpčním spektrometrem AMA-254 z pevných vzorků.

Výsledky a Diskuze

Hodnocení kvality povrchové vody v jezerech prokázalo zvýšené koncentrace N-NO3. Obsah N-NH4 ve vodě byl v Kozelské tůni i v jezeře Vrť nejvyšší ze všech porovnávaných fluviálních jezer Polabí. Hodnoty pH povrchové vody v jezeře Vrť i Kozelské tůni představovaly neutrální nebo slabě alkalické prostředí (tabulka 2). Zejména v jezeře Vrť byly naměřeny vysoké hodnoty konduktivity během zimních a jarních měsíců, což mohlo korespondovat s vyššími koncentracemi Ca, Cl (obr. 6) a N-NO3. Ke zvýšení konduktivity mohly přispět splachy látek z polí a posypu silnic během tání sněhu nebo vápnění jezer. Vyšší koncentrace chloridů a fosforečnanového fosforu můžou také indikovat znečištění odpadními vodami [7].

Čtěte také: Dopady antropogenního znečištění

V Kozelské tůni byl v létě pozorován vyšší obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě (obr. 5), což mohlo být výsledkem vysoké populace fytoplanktonu v jezeře. V jezeře Vrť byl zaznamenán nižší obsah kyslíku od dubna do září 2017, což pravděpodobně korespondovalo s vyššími teplotami vody, kdy je rozpustnost kyslíku nižší a zvyšuje se intenzita rozkladných procesů, kdy je kyslík spotřebováván. Nižší koncentrace kyslíku byly také zaznamenány v období „clear water“ po úpadku fytoplanktonu, který byl doprovázen vysokými koncentracemi fosforečnanového fosforu ve vodě [6]. Kozelská tůň i jezero Vrť vykazovaly vysoké koncentrace N-NH4. V obou jezerech byl v březnu, dubnu a srpnu vyčerpán P-PO4 (obr. 6) kvůli vysoké produktivitě fytoplanktonu. Naopak vysoké koncentrace P-PO4 byly zaznamenány během období „clear water“, kdy nízký obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě umožnil uvolnění P ze sedimentů po redukci železa v molekule FePO4 [8]. V rámci klasifikace ČSN 757 221 [9] byla povrchová voda zařazena do kategorie „silně znečištěná“ (IV. třída) v případě parametru BSK5 v Kozelské tůni (tabulka 1).

Z hlediska kontaminace sedimentů byly nejvyšší koncentrace stanovovaných prvků zjištěny především v Kozelské tůni, což by mohlo potvrdit hypotézu o šíření průmyslové kontaminace z blízkých zdrojů znečištění (Spolana, a. s., v Neratovicích) při povodni pravděpodobně i proti proudu řeky, jak bylo zaznamenáno např. za povodně v roce 2002, kdy došlo ke zpětnému vzdutí řeky Labe. Naopak sedimenty jezera Vrť byly kontaminovány méně. Nižší koncentrace téměř všech měřených prvků byly zaznamenány ve vzorcích z jezera Vrť, která byla od 50. do 90. let oddělena od Labe, a proto zde nedocházelo v takové míře k sedimentaci kontaminovaného materiálu. V tomto úseku Labe se rovněž nenachází významný zdroj znečištění, jako je tomu např. v oblasti Neratovic nebo Pardubic (Synthesia, a. s.).

Vyšší obsahy stanovovaných látek v Kozelské tůni pravděpodobně souvisely s její polohou v blízkosti Spolany Neratovice, a. s., a jejímu celkovému umístění v nivě a spojení s Labem, kdy za povodní dochází k zalití celé oblasti. V roce 2002 bylo rovněž zaznamenáno vzdutí proti proudu Labe z rozvodněné Vltavy, jejíž soutok neleží daleko [13]. Z hlediska kontaminace sedimentů byla nejvyšší míra znečištění zaznamenána v případě stříbra a kadmia.

Tabulka 4 znázorňuje průměrné koncentrace měřených prvků v jádrech sedimentů zkoumaných jezer ve srovnání s výsledky starších výzkumů provedených v dalších ramenech ve Středním Polabí. Lze konstatovat, že podle použité klasifikace vykazovaly sedimenty ve srovnávaných labských starých ramenech vysokou zátěž stříbrem a kadmiem. Vyšší kontaminace sedimentů byla zjištěna především v lokalitách u významných průmyslových zdrojů znečištění a s intenzivnější komunikací s řekou, což by odpovídalo vyšším obsahům kovů v Kozelské tůni, která se nachází blízko Spolany Neratovice, a.

Znečištění v Kozelské tůni mohlo být způsobeno transportem kontaminovaného materiálu při povodních z oblasti u Spolany Neratovice, a. s., i přes to, že jezero leží cca 2 km proti proudu od této chemické továrny. Tato hypotéza je založena na faktech z povodní, kdy byla celá oblast zaplavená. „V průběhu druhé fáze srpnové povodně Vltava způsobila ve značné délce zpětné vzdutí hladiny a po určitou dobu dokonce zpětné proudění v trati Labe směrem k Brandýsu nad Labem.

Čtěte také: Příklady antropogenních vlivů

Kontaminace z bodového znečištění se od roku 1990 významně snížila, ale plošné zdroje znečištění, např. z orné půdy, představují stále problém [16]. Díky tomu vykazují stará ramena často vyšší koncentrace N-NO3. Z hlediska zatížení sedimentů lze konstatovat, že většina starých labských ramen vykazovala vyšší zatížení sedimentů stříbrem a kadmiem. V některých jezerech, např. v Kozelské tůni, byl také naměřen vysoký obsah rtuti a olova. V Kozelské tůni byly kromě těchto prvků naměřeny vyšší koncentrace i arsenu a zinku.

Dalším významným faktorem byla významnost a vzdálenost od průmyslového zdroje znečištění. Takto lze vysvětlit např. nižší míru kontaminace v jezeře u Poděbrad, neboť ačkoliv toto staré rameno komunikuje intenzivně s řekou, kolínský průmysl pravděpodobně nedosahoval takového významu, jak tomu bylo např. v případě Synthesie, a. s., v Pardubicích, nebo Spolany, a. s., v Neratovicích. Kontaminace sedimentů starých ramen pochází ze starého antropogenního znečištění, které může být remobilizováno během povodní. Za takových situací mohou tyto staré zátěže představovat i sekundární zdroj znečištění.

Za určitých hydrologických podmínek nebo při průmyslových haváriích se může změnit pH nebo redoxní potenciál, kdy se stabilní formy toxických prvků mohou stát opět rozpustnými a kontaminovat tak vodní prostředí. Tyto formy jsou snadněji využívány živými organismy a mohou se tak dostat do potravního řetězce. Při povodni mohou tyto toxické látky kontaminovat i přilehlé zemědělské oblasti.

Stará říční ramena tvoří velmi významné ekosystémy. Nejen že mohou být domovem vzácných a chráněných druhů, ale zvyšují retenční potenciál krajiny, takže hrají velmi důležitou roli v protipovodňové ochraně. Kromě jejich ekologického významu představují zdroj informací o historickém znečištění, které se v povodí Labe od 2. poloviny 20. století s rozvojem průmyslu významně zvýšilo. Od roku 1900 bylo Labe intenzivně regulováno a také vystavováno zhoršující se kvalitě životního prostředí kvůli nadužívání hnojiv, nedostatečnému čištění odpadních vod apod. Řeka je dlouhodobě vystavena znečišťování ze zemědělství, jelikož protéká intenzivně zemědělsky využívanou oblastí s pěstováním obilí, zeleniny a dalších plodin a průmyslovou výrobou včetně komunálního znečištění z výroby a sídel soustředěných v tomto regionu (Pardubice, Kolín, Neratovice).

Technický rozvoj charakteristický pro 20. století přináší vedle řady vymožeností i velké množství problémů, zejména negativní dopady na životní prostředí. Škodlivé látky se dostávají do základních abiotických složek zemského ekosystému a způsobují jejich znehodnocení. Z abiotiky mohou xenobiotika přicházet do složek biotických, ve kterých se pak pohybují prostřednictvím potravních řetězců. Znečištění životního prostředí postihuje lidskou populaci a je příčinou řady tzv. civilizačních chorob.

Z hlediska negativních účinků na životní prostředí byla sledována zejména kontaminace vody a atmosféry, zatímco kontaminace půdy byla poněkud opomíjena, přestože toto médium bezprostředně souvisí s kvalitou a kvantitou získaných potravních zdrojů. Teprve v posledních letech stoupl zájem o její ochranu. Aktuálním úkolem se stává vývoj dekontaminačních a revitalizačních metod kontaminovaných a devastovaných půd. Mezi nejvýznamnější anorganické kontaminanty půdy patří těžké kovy. Určité množství těžkých kovů tvoří v půdě tzv. přirozené pozadí související převážně se zvětráváním matečných hornin. Z hlediska celkového objemu těchto látek má však rozhodující význam jejich podíl pocházející z antropogenní činnosti. Jedná se zejména o dopravu a průmyslovou činnost, jako je těžba a úprava nerostných surovin, metalurgická výroba, energetika a v neposlední řadě i zemědělství. V tomto odvětví se zvláště negativně projevuje aplikace velkého množství průmyslových hnojiv a v některých případech i průmyslově vyráběných kompostů a kalů z čistíren odpadních vod k hnojení, případně využití odpadních kontaminovaných vod k závlahám zemědělských plodin. Proto je velice žádoucí věnovat problematice znečištění půdy látkami tohoto typu zvýšenou pozornost.

Fytoremediace jako Možnost Odstranění Těžkých Kovů z Půdy

Možnost odstranění těžkých kovů z půdy nabízejí mimo jiné i moderní dekontaminační technologie obecně nazývané fytoremediace.(Cunningham, S. D., Berti, W.R., Huang, J.W., 1995, Phytoremediation of contaminated soils, Tibtech. 13: 393-397). Termín fytoremediace je používán pro skupinové označení sanačních postupů, které využívají schopnosti rostlin kumulovat těžké kovy bez závažnějšího poškození jejich metabolismu. Při poněkud přesnějším náhledu je fytoremediace definována jako sanační technologie využívající rostliny k fixaci, akumulaci a rozkladu nebezpečných kontaminantů z životního prostředí (Baker. A. J. M., McGrath, S. P., Sidoli. C. M. D. and Reeves. R. D. 1994 The possibility of in situ heavy metal decontamination of polluted soils using crops of metal-accumulating plants. Resource. Conservation and Recycling 11:41-49). Fytoremediační postupy lze v prvním členění rozdělit na fytodekontaminační a fytostabilizační technologie, přičemž za fytodekontaminační postupy můžeme považovat fytoextrakci, fytodegradaci a fytovolatizaci.

• Fytoextrakce: Při fytoextrakci jsou vhodně zvolené rostliny vysety či vysázeny na kontaminovanou plochu, po akumulaci kontaminantu v rostlině sklizeny a dále zpracovány tepelně, mikrobiálně nebo chemicky. Fytoextrakce je velmi často studována právě v souvislosti s kontaminujícími těžkými kovy, kdy se využívá schopnosti některých druhů rostlin kumulovat tyto kovy do relativně vysoké koncentrace bez nepříznivého vlivu na jejich růst. Tyto rostliny se označují jako hyperakumulátory. Při volbě rostlin vhodných pro fytoextrakci se zpravidla posuzuje schopnost akumulovat více druhů kovů, odolávat jejich relativně vysokým koncentracím v zemině a tvořit dostatečné množství biomasy.
• Fytodegradace: Fytodegradace je metoda, při které rostliny degradují kontaminanty přímo v zemině tak, aby výsledným produktem byly netoxické nebo méně toxické látky. O využití fytodegradace lze v zásadě uvažovat pouze v případě organických kontaminantů (Macek, T., Macková, M., Burkhard, J., Demnerová, K. 1998, Introduktion of Green plants for the control of metals and organics in environmental remediation. In Effluents from Alternative Demilitarization Technologies, ed. F. W. Holm, Kluwer Academic Publishers, pp. 71-84).
• Fytovolatilizace: Fytovolatilizace je postup, při kterém jsou kontaminanty převáděny do formy par, které mohou být následně ze zeminy odstraňovány. Aplikace tohoto postupu připadá v úvahu rovněž nejčastěji v souvislosti s organickými kontaminanty. Ze skupiny těžkých kovů se jedná zejména o rtuť.
• Fytostabilizace: Fytostabilizace je metoda, při které rostliny stabilizují kontaminanty ve svých orgánech pomocí redoxních přeměn, převádějí kontaminanty do nerozpustné formy a zabudovávají je do rostliných struktur.

Pro studium, případně praktickou aplikaci techniky fytoremediace, je naprosto zásadní výběr vhodného typu rostlinného hyperakumulátoru (Špirochová I., Punčochářová J., Kafka Z., Kubal M., Soudek P. a Vaněk T., A study of accumulation of heavy metal by in vitro culture of plants, COST Action 837 First Scientific Workshop April 2000, Crete, Greece). Příkladem takových rostlin mohou být například slunečnice, kukuřice, hořčice, vojtěška, konopí a laskavec. Při studiu fytoremediačních postupů je důležité soustředit se na rostliny, které jsou známé rychlým nárůstem biomasy a malou náročností na podmínky růstu a jejichž agrotechnický postup pěstování je již znám. Pro posouzení fytoremediačního potenciálu slunečnice a kukuřice v reálných podmínkách byla využita část areálu podniku SVA Holýšov, kde byla v rámci privatizace zjištěna stará ekologická zátěž předpokládající sanační zásah.

Výsledky uvedeného experimentu naznačují, že fytoremediace může být jednou z šetrných sanačních metod, která není náročná finančně a při aplikaci nemá negativní vliv na okolí, ve kterém se jako dekontaminační technologie používá.

Těžké Kovy v Životním Prostředí

Kadmium, olovo a rtuť jsou trojice těžkých kovů, které již zmařily životy tisíců lidí. Jedná se o znečištění, za které si může člověk svou vlastní činností. Patří sem například používání hnojiv a fungicidů s obsahem rtuti. Silné znečištění těžkými kovy je možné pozorovat zejména v okolí železáren nebo závodů na zpracování rud.Kontaminace půdy těžkými kovy způsobená lidskou činností je dlouhodobý problém, který se jen obtížně řeší. Kovy a další potenciálně rizikové prvky v půdě zůstávají mnoho let a jejich nadlimitní množství je hrozbou pro všechny živé organismy včetně člověka.

Přehled Těžkých Kovů

• Kadmium: V přírodě je to stálý průvodce zinku a olova. Mezi rostliny, které dobře akumulují kadmium z půdy patří špenát, salát, mrkev, mák a jedlé houby. Velmi často se nadlimitní množství kadmia nachází v potravinách, které byly zpracovány či vypěstovány v blízkosti průmyslových a těžebních odpadů.
• Olovo: Přestože jsme zjistili, jak dalekosáhlé následky má na naše zdraví, je stále kolem nás. A ve stále vyšší koncentraci. Mohou za to spalovací motory, necitelná těžba a úprava železných a neželezných rud, spalování uhlí, topných olejů, odpadů a dřeva. Olovo má úžasnou schopnost - naváže se na hemoglobin a pak putuje do kostí, mozku, ledvin, jater, svalů i kůže. Nejvíce se mu však líbí právě v kostech, kde nahrazuje vápník (!).
• Rtuť: Z potravního řetězce jsou na kumulaci rtuti náchylné obzvláště ryby (zjm. ty déle žijící, jako je mečoun nebo tuňák). Co se týče rostlinných potravin, tam je kontaminace mnohem nižší, snad kromě volně rostoucích hub (zjm.

Výzkum Kontaminace Půdy Pomocí Elektronové Mikroskopie

Vědci proto studují způsoby, jak nežádoucí rizikové prvky v půdě nejen přesně identifikovat, ale zároveň minimalizovat jejich nebezpečí. Olovo, arzen, kadmium nebo chrom. To jsou jen příklady nejčastěji sledovaných rizikových prvků v pedosféře. Problém nastává, když obsah rizikových prvků překročí bezpečné limity. Jedním z největších znečišťovatelů je těžba a zpracování nerostných surovin. Zdrojem znečištění jsou odpady z těžby, stará odkaliště, důlní vody, dále haldy odpadní strusky nebo metalurgický popílek z hutí.

Prvním krokem při výzkumu je určení původce znečištění a zmapování způsobů, jakými ke kontaminaci dochází. Protože se jedná o komplexní proces, využívají výzkumníci celou řadu vzájemně se doplňujících nástrojů a technik. Chemická analýza půdy poskytuje informace o prvkovém složení, ale neodráží potenciální mobilitu částic v prostředí.

Identifikací rizikových prvků ale výzkum nekončí. Elektronová mikroskopie se uplatňuje nejenom při detekci těžkých kovů v půdě, ale také při aplikaci řešení její dekontaminace. Současné řešení spočívá v použití aktivních sorbentů, které se zapravují do půdy přímo v místě kontaminace a které dokáží kovy v půdě zachytit a znemožnit tak jejich migraci podložím. Kombinací různých výzkumných technik v čele s elektronovou mikroskopií je možné podrobně pochopit tyto procesy a provést velmi přesnou analýzu půdních chemických reakcí. Jednou z hlavních předností elektronové mikroskopie je možnost detailně vizualizovat použitý sorbent a tím ověřit jeho funkčnost a účinnost záchytu znečišťujících kovů.

Sanace půdního znečištění je pro lidstvo stále větší výzvou, protože množství těžkých kovů, polokovů a dalších rizikových prvků v půdě vlivem člověka stále stoupá. Odhaduje se například, že obsah kadmia v půdách v České republice stoupl za posledních 150 let o 30-55 %. Kontaminace s sebou přináší důsledky, jejichž plný rozsah si často ještě nedokážeme uvědomit. Jisté však je, že těžké kovy v půdě představují dlouhodobý problém z hlediska své neustálé kumulace. Výzkum, jehož jsou elektronové mikroskopy součástí, by mohl pomoci nejen přesněji zmapovat jejich přítomnost, ale také přispět k jejich efektivnímu záchytu.

Tabulky

Tabulka 1. Celkové obsahy sledovaných těžkých kovů v průměrném vzorku zeminy a koncentrace ve standardně provedeném vodném výluhu.

Tabulka 2. Výsledky stanovení těžkých kovů v jednotlivých částech rostlin pro experimentální plochu 1.

Tabulka 3. Výsledky stanovení těžkých kovů v jednotlivých částech rostlin pro experimentální plochu 2.

Tabulka 4. Průměrné koncentrace měřených prvků v jádrech sedimentů zkoumaných jezer ve srovnání s výsledky starších výzkumů provedených v dalších ramenech ve Středním Polabí.

tags: #antropogenní #znečištění #kovy #studie

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace autovraků Jaroměřice nad Rokytnou
• Využití sekery
• CHKO Krušné hory
• Zákon o odpadech a nelegální skládky
• Ideální stanoviště pro maliny