Architekt Odpadu: Dokument o Domes Z Odpadu a Jeho Revize

Tématiku ekologie nebo třídění odpadů proslavuje i stříbrné plátno. Zajít se podívat na ekologické snímky můžete do kina, lze je sledovat na Youtube nebo si je bezplatně stáhnout.

Architekt Odpadu: Kultovní Dokumentární Snímek

Kultovní dokumentární snímek britského režiséra Olivera Hodge vypráví příběh o architektu Michaelu Reynoldsovi, který už přes 30 let staví v Novém Mexiku pasivní domy. Využívá při tom odpad.

Architekt odpadu, v originále Garbage Warrior, je dokumentem o Miku Reynoldsovi, architektovi, který již přes čtyřicet let staví originální domy vyrobené z materiálů konvenčně považovaných za odpadky. Ty nabízejí svým obyvatelům možnost naprosto nezávislého života, jelikož jsou jim schopny bez nutnosti vnějšího zásahu poskytnout vše nezbytné.

Portrét amerického architekta Michaela Reynoldse, který se proslavil stavbami z odpadů, zaznamenával přední britský dokumentarista Oliver Hodge po tři roky. Využívá staré pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve.

Celé tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge práci Michaela Reynoldse a jeho boj s americkými úředníky.

Čtěte také: Návrh zahrady na míru

Osobnost a Vize Michaela Reynoldse

První část dokumentu nám představuje osobu samotného architekta a jeho vize.

„Mike Reynolds je osobnost, která celovečerní dokument spolkne jako nic.

Domy jsou soběstačné, mají vlastní zdroje energie, tepla i vody. Domy architekta Reynoldse disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla a jsou jak kosmické, tak krásné, barevné či oválné. Některé z nich připomínají Gaudího jazyk, barevnost a krásu jeho staveb. Stavebním materiálem jsou staré, ojeté pneumatiky, použité plechovky od piva, skleněné či plastové láhve, kterých je vždycky dost.

Jsou to stavby, které dokonale naplňují význam slovního spojení „trvale udržitelná architektura“.

Boj s Legislativou a Společenský Apel

Problém nevyváženosti pohledů je čím dál tím markantnější, naštěstí ale nastupuje část druhá, která dokazuje, že snímek se nesnaží přesvědčit diváka, že bychom všichni měli žít ve výtvorech Mika Reynoldse, ale spíše mluví o nutnosti experimentování v oblasti architektury a neinvenčnosti její současné podoby. Líčí totiž jeho boj proti legislativě, která brání uskutečnění jeho snů. Tato část někdy až příliš jednoduše zesměšňuje odpůrce jeho snah (kteří nedostanou nejmenší prostor k vyjádření) a dopouští se tím opětovně přílišného příklonu na jednu stranu.

Čtěte také: Michael Reynolds a Earthships

A snad právě proto, že se jedná o skvěle fungující alternativu ekologického, levného a nezávislého bydlení, narazil Michael Reynolds v USA na „nepřekonatelné“ byrokratické překážky. Prvním domem z plechovek popudil národní asociaci zedníků natolik, že musel stavbu přerušit. Byl to dům mimo systém všech rozvodných sítí, poháněný solární energií a postavený z pneumatik. Náklady na jeho chod jsou téměř nulové, protože si sám recykluje dešťovou i vodu odpadní.

Architekt odpadu je totiž spíše než portrétem společenským apelem. Bojuje za možnost objevovat něco nového, a to v odvětví, ve kterém málokdo dnes vidí možnost radikálnějšího posunu. Snímek je tak v tom nejlepším významu slova „agitkou“.

Tento charakter staveb logicky narazil na různé lobby, ekonomické a politické zájmy.

Michael Reynolds: „Pokud lidstvo zničí naši planetu, jsem mtrvej.

Režisér Oliver Hodge

Architekta odpadu režíroval Oliver Hodge, který vystudoval design na prestižní Central St Martins School of Art a po studiu se naplno ponořil do studií designu filmového. Podílel se na výrobě dvou desítek celovečerních hraných filmů (Karlík a továrna na čokoládu, Tomb Raider, Ospalá díra, Pátý element atd.)

Čtěte také: Řešení pro snížení světelného znečištění

Nyní Hodge připravil strhující dokument, kterému dokázal vtisknout nejen autenticitu a poslání, ale také atraktivnost a potenciál. Jeho film dokázal zasáhnout širokou veřejnost, nejen malou skupinku vlasatců, ekologů, alternativních architektů, či dokumentaristů. Z 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu.

Celkové Hodnocení

Rozdělení filmu na tři odlišné části bylo chytrým tahem, Architekt odpadu tak totiž snad nikdy nezačíná nudit - ve chvíli kdy se zdá téma vyčerpané, přichází nový problém a nové drama. Už několikrát zmíněná nevyváženost pohledů je velkým problémem celého snímku (jak už je u moderních dokumentů zvykem), který ale naštěstí částečně mizí, když si uvědomíme, o co se dokument opravdu snaží.

Film je samozřejmě už ze své podstaty „zelený“, jeho „zelenost“ ale naštěstí není přehnaně upřednostňována a film se tak nestává další z řady ekologických agitek, tentokráte v tom negativním smyslu slova. Jak je poznat z předchozích řádků, největším pozitivem Architekta odpadu je jeho téma. Vše je podřízeno právě jemu a apelu na diváka. Já jsem ochoten v případě Architekta odpadu takový přístup přijmout. Samotné téma dokumentu je dostatečně neprozkoumané a podnětné a film se nesnaží, i když k tomu má mnoho příležitostí, být až příliš působivým, a rozhodně cíleně diváka „neoblbuje“.

tags: #architekt #odpadu #domy #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Aplikace biotechnologických systémů
• Česká legislativa pitné vody
• Černý koš Curver – recenze
• Návod na připojení odpadu k vaničce
• Klimatické změny a Libanon