Nejspíš už jste to slyšeli také - argumenty „klimatických zdržovačů”. Možná od přátel, možná od kolegů nebo někoho vlivného. Dotyčný nepopíral, že změna klimatu je problém ani jeho závažnost, ale tvrdil, že řešení klimatické krize není důležité, že nejsou třeba žádné zásadní změny, že opatření jsou příliš drahá nebo že je zbytečné se o něco vůbec pokoušet. Stejně jako dříve vědci sestavili seznamy argumentů klimatických skeptiků, tento výzkum vyhodnocuje různá tvrzení, používaná pro oddalování klimatických řešení.
Nový výzkum, uveřejněný v časopise Global Sustainability, shromažďuje tyto typy argumentů a nazývá je „diskurzy zdržování řešení klimatické krize“. Ty umožňují zneužít klimatické diskuse k tomu, aby byla reálná opatření proti změně klimatu záměrně oddalována. Zákeřnost takových argumentů spočívá v tom, že směřují proti těm nejsložitějším a nejnáročnějším aspektům řešení změny klimatu, zejména její zmírňování (mitigace) - například jaké politiky a opaření zavést a kdo by je měl financovat. Navíc vždy obsahují zrnko pravdy, jinak by vlastně ani nefungovaly.
Tento článek se snaží popsat společné rysy argumentů používaných v diskurzu klimatického zdržování a pomoci s jejich rozpoznáváním.
Sociologové studující změny klimatu identifikovali 12 typů argumentace klimatických zdržovačů. Podle společných rysů je lze rozdělit do čtyř hlavních strategií:
Tato strategie se točí kolem otázek, kdo by měl jednat jako první a kdo nese za emise největší odpovědnost. Často považujeme za samozřejmost například myšlenku, že pro snížení naší závislosti na fosilních palivech jsou nezbytné jak individuální, tak i systémové změny.
Čtěte také: Problémy životního prostředí: Pohled z obou stran
Výzkumníci dále narazili na řadu příkladů politiků a představitelů energetického odvětví, kteří prosazují tzv. „whataboutism“. Jde o tvrzení, že vzhledem k tomu, že právě jejich země nebo firma představuje jen malou část globálních emisí, v konečném důsledku nezáleží na tom, zda přijmou opatření a budou bojovat proti změně klimatu, nebo ne, a konat by měl někdo jiný. Například premiér Andrej Babiš v roce 2019 na valném shromáždění OSN přednesl stanovisko, že Evropa již svou úlohu při boji proti klimatické krizi splnila, proto by odpovědnost nyní měly převzít ostatní státy.
Příklady argumentů:
Další skupina příkladů zahrnuje argumenty, které staví do popředí relativně nepodstatná řešení změny klimatu a tím přesouvají pozornost od účinnějších opatření. Patří mezi ně spoléhání se na nejisté technologie a možné budoucí vědecké průlomy („technologický optimismus“), vágní tvrzení, že fosilní paliva jsou součástí řešení („řešení na bázi fosilních paliv“), nebo vyzývání k dobrovolným krokům namísto restriktivních opatření, jako je uhlíková daň („žádný bič, jen cukr“).
V následujícím příkladu britský ministr zdravotnictví Matt Hancock pro BBC uvedl že „není potřeba, abychom méně létali“ (navzdory emisím CO2, které létání produkuje), protože problém vyřeší technologie: „Nové technologie jsou cestou ke snížení emisí uhlíku. Příkladem takových řešení se mohou stát elektrická letadla, a to už v nepříliš vzdálené budoucnosti.“
Příklady argumentů:
Čtěte také: Třídění odpadu v ČR: Důvody
Další běžný typ zpomalovacího diskurzu používá jako argument proti konkrétním návrhům možné ztráty pracovních míst a náklady spojené s přechodem na jiný druh energie. Je na místě zabývat se sociálními aspekty v souvislosti s řešením klimatické změny, jako je rovnost příležitostí, sociální spravedlnost a udržitelný rozvoj.
Proto se například diskuze o přechodu na alternativní zdroje energie bežně točí kolem hrozby ztrát pracovních míst v uhelném průmyslu („apel na sociální spravedlnost“), zatímco dopady na sociální spravedlnost v případě, že klimatickou krizi nebudeme řešit, v debatách zcela chybí.
Ministr životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO v rozhovoru pro Radiožurnál o prolomení těžebních limitů zaujal stanovisko, že centrem debaty není energetický průmysl, ale malospotřebitelé. V tomto případě použití apelu na sociální spravedlnost efektivně přesouvá pozornost pryč od problému nadměrné těžby uhlí.
Příklady argumentů:
Poslední kategorie zdržovacích strategií argumentuje jednoduše tím, že před změnou klimatu bychom měli kapitulovat. Společnost se podle tohoto diskurzu nemůže změnit, a i kdyby mohla, stejně by již bylo pozdě. Všechny předešlé strategie připouští, že zmírňování (mitigace) změny klimatu je možná, i když ne nutně žádoucí.
Čtěte také: Ekologické zemědělství v České republice
Avšak diskurz „kapitulace“ zpochybňuje samotnou základní představu, že by mitigace vůbec fungovala, a má velký potenciál vyvolávat rezignaci a pocit strachu. Konečným důsledkem je, že ověřená opatření, která je možné rychle zavést - například investice do veřejné dopravy, ústup od uhlí nebo rekonstrukce a zateplování budov - jsou bagatelizována nebo přehlížena.
Příklady argumentů:
To, že někdo používá v diskuzi zdržovací argumenty, nemusí nutně znamenat, že chce řešení klimatické krize skutečně pozdržet. Racionální debata o různých technologických a politických možnostech řešení změny klimatu nebo o tom, kdo by měl nést větší odpovědnost za jednotlivé části problému, je samozřejmě nezbytná.
Ačkoli zpomalovací argumenty mohou znít přesvědčivě, identifikace a typologie, jež jsou uvedeny v tomto článku, mohou lidem pomoci rozpoznat, kdy a jak jsou tyto strategie používány. Nově vznikající výzkum dokonce naznačuje, že veřejnost může být vůči těmto tlakům více imunní, pokud bude preventivně s obsahem a záměrem takových argumentů seznámena.
tags: #argumenty #proti #klimatické #změně