Změny klimatu a jejich dopady představují výzvu pro řadu odvětví, včetně finančního sektoru. Přechod k uhlíkově neutrální ekonomice, který by měl vést k dosažení globálních klimatických cílů, s sebou však nese určité náklady.
Tyto náklady nevyplývají pouze z přijímaných klimatických politik a regulací, ale také z potřeby technologických inovací a změn spotřebitelských preferencí. V této souvislosti se naskýtá řada zásadních otázek: Jak si v oblasti přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku stojí česká ekonomika? Které sektory jsou nejvíce vystavené rizikům tohoto přechodu? Jaký dopad bude mít tranzitivní riziko na bankovní sektor? A máme dostatek informací, abychom dokázali na tyto otázky spolehlivě odpovědět a byli schopni podstupovaná rizika správně vyhodnotit?
Tranzitivní riziko má specifickou povahu, která ztěžuje jeho kvantifikaci, a dostupná data často postrádají potřebnou kvalitu i hloubku. V tomto blogu se blíže zaměříme na současné i budoucí zdroje těchto informací a nastíníme, jakým směrem se hodnocení tranzitivního rizika bude v nejbližších letech ubírat.
Emisní Efektivita České Ekonomiky
Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří česká ekonomika mezi ty, které produkují spíše vyšší množství skleníkových plynů. Ze srovnání je patrné, že česká ekonomika má podobnou odvětvovou strukturu emisí jako některé další postkomunistické země s historicky vysokou závislostí na uhlí a těžkém průmyslu. Hlavním zdrojem emisí je sektor energetiky, který výrazně překračuje průměr EU.
Důležitým indikátorem, jak jednotlivá odvětví přispívají k emisím skleníkových plynů, je emisní efektivita. Vyjadřuje, kolik emisí připadá na jednotku produkce vyjádřenou hrubou přidanou hodnotou (HPH) sektoru. Vyšší emisní efektivita znamená, že daný subjekt dokáže vyprodukovat více s menším množstvím emisí, což ukazuje jeho udržitelnost.
Čtěte také: Zpráva o ekologickém auditu
Například v zemědělství dokázalo Německo při stejném objemu emisí vytvořit dvojnásobnou hrubou přidanou hodnotu oproti Polsku. V roce 2022 připadalo na odvětví těžby, elektřiny, vody a odpadů v ČR více než 50 mil. tun CO2e, což odpovídá necelým 4 kilotunám CO2e na milion eur HPH. To představuje dvakrát horší emisní efektivitu ve srovnání s Německem.
Zvýšení emisní efektivity je podstatné pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti české ekonomiky. Jinými slovy pro její udržení budou podniky muset nejen snížit emise prostřednictvím technologických inovací a čistších zdrojů energie, ale také zvyšovat produktivitu a efektivněji využívat zdroje. Cílem je dosáhnout vyššího ekonomického výkonu při stejné nebo dokonce nižší úrovni emisí. Z tohoto pohledu představuje pro českou ekonomiku tranzitivní riziko výzvu.
Při úvahách o přechodu na emisně neutrální ekonomiku se pozornost logicky zaměřuje na sektory s vysokou produkcí emisí a nízkou emisní efektivitou. Na jedné straně jde o sektory s nízkou emisní efektivitou, například těžební průmysl, na druhé straně je třeba zmínit zpracovatelský průmysl, který je sice emisně relativně efektivní, ale vzhledem k celkovému objemu výroby generuje značné množství emisí.
Klimaticky Relevantní Sektory (CPRS)
Sektory nejvíce vystavené tranzitivnímu riziku jsou označovány jako klimaticky relevantní sektory (Climate Policy Relevant Sector, dále CPRS). Zařazení sektoru mezi CPRS se obvykle provádí na základě posouzení tří kritérií: (1) jejich přímý a nepřímý příspěvek k celkovým emisím skleníkových plynů; (2) citlivost na klimatickou politiku, například riziko přesunu emisí do jiných zemí (tzv.
Identifikace sektorů podle metodiky CPRS umožňuje vládám, finančním institucím a regulátorům lépe zaměřit své politiky, investice a alokaci kapitálu na sektory nejvíce citlivé na klimatické změny. Ačkoli jsou některé sektory univerzálně považovány za klimaticky relevantní, konkrétní zařazení závisí na struktuře každé ekonomiky.
Čtěte také: Audit bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Vysokou produkci přímých emisí v ČR vykazují doprava a skladování (H), zpracovatelský průmysl (C), stavebnictví (F) a velkoobchod s maloobchodem (G). Mezi emisně nejnáročnější odvětví pak v ČR patří výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepla (D), těžba a dobývání (B), zásobování vodou a nakládání s odpady (E) a zemědělství (A).
Na základě dostupných přímých emisí (tzv. Pro komplexnější posouzení a přesnější klasifikaci podle metodiky CPRS je však kromě přímých emisí a emisní efektivity nutné získat i informace o nepřímých emisích z výrobních řetězců a schopnosti firem přizpůsobit se klimatickým rizikům.
Směrnice CSRD a Zveřejňování Informací
V reakci na nízkou kvalitu a značnou heterogenitu informací o vlivu zejména nefinančních podniků na klima byla v roce 2022 přijata Směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD, Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta zavádí nové požadavky na zveřejňování transparentních a relevantních informací v oblasti klimatického rizika, přičemž klade důraz na dostatečnou kvalitu dat a jejich srovnatelnost napříč zeměmi EU. Směrnice rovněž požaduje strojovou čitelnost zveřejňovaných údajů, což usnadní jejich zpracování a analýzu. Dále zavádí také povinný audit zveřejňovaných informací, který zajistí vyšší spolehlivost a omezí riziko klamavé prezentace ekologičnosti, tzv.
Směrnice se opírá o Standardy EU pro vykazování udržitelného rozvoje (ESRS), které obsahují přesné definice ukazatelů a specifikují metody měření, jež společnosti musí při vykazování informací o udržitelnosti využívat. Požadavky jsou rozděleny na obecné a tematické standardy pokrývající tři oblasti udržitelnosti: environmentální (E, environment), sociální (S, social) a řízení podniku (G, governance), tedy tzv.
Povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti podle směrnice CSRD bude nabíhat postupně, a to podle typu společnosti a její velikosti. Hlavními kritérii pro určení povinnosti zveřejňovat informace o udržitelnosti budou velikost účetní jednotky (objem bilance, obrat a počet zaměstnanců). Společnosti budou muset zveřejňovat informace o své udržitelnosti prostřednictvím zpráv o udržitelnosti, které budou obsahovat nejen cíle v oblasti udržitelnosti, ale také klíčové ukazatele výkonnosti (KPI). V případě, že je společnost součástí většího konsolidačního celku, je z této povinnosti vyňata za podmínky, že tyto informace budou zahrnuty v konsolidované zprávě o udržitelnosti jejího konsolidačního celku a společnost o této skutečnosti informuje ve své výroční zprávě.
Čtěte také: Důležitost privatizačního ekologického auditu
Dopad Směrnice CSRD na Českou Ekonomiku
Přesný počet podniků dotčených novou vykazovací povinností není možné předem stanovit, ale lze provést rámcový odhad. První skupina, která začne vykazovat nejdříve, zahrnuje především banky a velké podniky emitující investiční cenné papíry přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu, které mají více než 500 zaměstnanců a splňují hraniční kritéria pro velké jednotky nebo skupiny. Druhá skupina, v ČR početně největší, zahrnuje hlavně firmy ze zpracovatelského průmyslu.
Podniky spadající do třetí a čtvrté skupiny nelze přesně rozlišit, protože záleží na jejich rozhodnutí, zda využijí možnost přechodného dvouletého období. Pro lepší představu o vlivu směrnice CSRD na domácí ekonomiku uvádíme odhad podílu dotčených podniků na hrubé přidané hodnotě (HPH) a na zaměstnanosti v klimaticky relevantních sektorech.
V sektorech těžby, zpracovatelského průmyslu, dopravy a zpracování vody a odpadů budou vykazovat podniky, které tvoří přibližně 30-40 % hrubého přidané hodnoty těchto odvětví. Pokud jde o zaměstnanost, největší pokrytí reporty bude v těžebním průmyslu a energetice, což jsou dva sektory, které jsou vysoce citlivé na tranzitivní riziko. Naopak odvětví stavebnictví a zemědělství, kde převažují menší firmy, vykazují nejnižší pokrytí jak z pohledu HPH, tak zaměstnanosti.
Vliv na Bankovní Sektor
Otevřenou otázkou zůstává, jaký může mít směrnice CSRD nepřímý vliv na další společnosti v hodnotovém řetězci, které samy nemají povinnost zveřejňovat informace o klimatickém riziku. Podobně jako ve většině EU zemí jsou banky v ČR hlavním zdrojem financování reálné ekonomiky. V roce 2023 tvořily úvěry nefinančním podnikům přibližně 28 % z celkového objemu úvěrů poskytnutých bankovním sektorem, což představuje zhruba 36 % HDP.
V roce 2023 dosáhly úvěry pro klimaticky relevantní sektory celkového objemu 715 mld. Kč, z čehož 305 mld. Kč bylo poskytnuto podnikům podléhajícím směrnici CSRD. Bankovní sektor tak získá podrobnější a přesnější informace pro téměř polovinu svých expozic z klimaticky relevantních sektorů. To posílí jeho schopnost hodnotit klimatické riziko a mj. také přispěje ke kvalitnějšímu řízení úvěrových rizik.
Výzvou pro banky bude hodnocení klimatického rizika v sektorech zemědělství (úvěry ve výši 59 mld. Kč, 3 % vykazujících subjektů dle CSRD) a stavebnictví (55 mld. Kč, 9 %), kde je podíl subjektů s vykazovací povinností nízký. V odvětvích zpracovatelského průmyslu a obchodu zůstane informačně nepokryto úvěrové portfolio v relativně významné hodnotě 120 mld. Kč (resp. 116 mld. Kč), přestože subjekty s vykazovací povinností tvoří 52, resp. 44 % podíl na celkovém objemu úvěrů. Informace budou chybět především od malých a středních podniků.
Závěr
Směrnice CSRD zvyšuje nároky na subjekty v oblasti povinného zveřejňování informací. I když nejistota spojená s klimatickými změnami zůstane nadále významná vzhledem k jejich komplexnímu a globálnímu charakteru, nově dostupná data umožní finančním institucím lépe porozumět souvisejícím rizikům a účinněji je řídit. Klimatické riziko se tak vedle tradičních finančních rizik stává nedílnou součástí systému řízení rizik.
Z pohledu tržního rizika mohou klimatické změny ovlivnit ceny finančních aktiv, vývoj trhů a volatilitu. V případě úvěrového rizika banky již nyní vyhodnocují, jak mohou fyzická rizika, jako jsou například povodně, mrazy či sucha, ovlivnit schopnost klientů splácet úvěry. Banky předpokládají, že pro hodnocení klimatických rizik budou využívat pokročilé nástroje, jako jsou citlivostní analýzy a zátěžové testy s využitím různých scénářů, které jim umožní lépe odhadnout dopady různých klimatických událostí a tranzitivních scénářů na jejich úvěrové portfolio. Kromě sledování dat o emisích bude nezbytné analyzovat také plány a strategie podniků pro přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku. Tyto plány budou klíčové pro posouzení, zda jejich obchodní modely zůstanou životaschopné.
České národní bance umožní nová data lépe analyzovat klimatická rizika zejména v bilancích bank a jejich možné důsledky pro celkovou finanční stabilitu v ČR. Směrnice CSRD v tomto kontextu přináší možnost posunu od analýz na úrovni celých odvětví směrem k detailnějším a přesnějším datům za jednotlivé nefinanční podniky. Tato data budou využívána v rámci pravidelných ročních hodnocení úvěrových institucí (SREP) a zpřesní také zátěžové testy odolnosti finančních institucí.
tags: #audit #klimatické #politiky #Česká #republika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]