Předmět se zabývá problematikou ochrany ovzduší před nepříznivými vlivy průmyslové činnosti.
V úvodu jsou krátce shrnuty dopady jednotlivých průmyslových technologií na životní prostředí, vznik a tvorba škodlivin a emisí z průmyslových činností, jejich kategorizace a hodnocení ve smyslu příslušných legislativních předpisů a způsoby jejich měření.
Cílem předmětu je poskytnout studentům základní informace o problematice ovzduší a možných důsledků jeho znečišťování, kdy bude hlavní důraz kladen na technické možnosti jeho ochrany před negativními vlivy. Studenti budou především seznámeni s procesy vzniku emisí v jednotlivých průmyslových odvětvích, a zároveň s možností jejich měření a snižování.
Všeobecný úvod do podnikové ekologie zahrnuje přehled platné legislativy.
Dále se probírá zákon o chemických látkách a přípravcích a související předpisy, povinnosti oprávněných osob a klasifikace nebezpečných chemických látek a přípravků.
Čtěte také: Technologie IoT pro ovzduší
Důležitou součástí je i obalové hospodářství - legislativní požadavky, základní pojmy a povinnosti osob.
Zákon o ovzduší a prováděcí předpisy definují zdroje znečištění. Emise, imise a jejich měření jsou klíčové pro posouzení kvality ovzduší.
Prováděcí předpisy zahrnují kvalitu paliv, měření emisí, výpočet množství znečišťujících látek, provozní evidence a zvláštní ochranu.
Zdroje znečišťování ovzduší se kategorizují a vypočítávají se poplatky za znečišťování ovzduší. Důležitá je provozní evidence a souhrnná provozní evidence.
Základní právní předpisy v oblasti vodního hospodářství se aplikují v praxi, včetně žádosti o povolení k nakládání s vodami, výpočtu poplatků a kontrol skladů závadných látek.
Čtěte také: Ochrana Přírody: Technologie a Metody
Úprava technologických a chladicích vod zahrnuje biologické a chemické čištění odpadních vod.
Přeprava nebezpečných věcí se řídí předpisy pro silniční a železniční dopravu (ADR, RID).
K praktické aplikaci ochrany ŽP slouží ekologický audit, EMAS a EMS.
Důležitá je integrovaná prevence v ochraně životního prostředí (IPPC) a zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).
Ekonomie životního prostředí hraje také významnou roli.
Čtěte také: Česká republika a ekologie
Mezi nejdůležitější skupiny znečišťujících látek v ovzduší patří sloučeniny síry, dusíku a uhlíku.
Skleníkový efekt, halogeny a oxidanty také významně ovlivňují kvalitu ovzduší.
Částice v ovzduší, aerosoly, radioaktivní látky, těžké kovy a mikroorganismy představují další rizika.
Důsledky znečištění atmosféry zahrnují fotooxidační smog, redukční smog a kyselé deště.
Kvalita ovzduší se monitoruje pomocí automatizovaného imisního monitoringu (AIM).
Emise v průmyslu se sledují v různých odvětvích, jako je dřevozpracující průmysl (sušení dřeva, výroba deskových materiálů, lakovny) a těžba.
Exhalace v dopravě zahrnují charakteristiku, obecné informace o konstrukci motoru a jeho řízení, emisní limity a katalyzátory.
Mezi základní pojmy patří technologické procesy v ochraně ovzduší a legislativa. Snižování emisí oxidů dusíku a oxidu uhličitého je klíčové.
Kjótský protokol a automobilová doprava s katalyzátory hrají roli v ochraně ovzduší. Odstraňování chlorovodíku a fluorovodíku je také důležité.
Voda v atmosféře, vlhkost vzduchu a její charakteristiky, oblaka (klasifikace oblaků) a proudění vzduchu (základní typy proudění v atmosféře - laminární, konvekce, subsidence, turbulence, advekce, geosférický vítr, meteorologické charakteristiky větru) jsou důležité pro pochopení dynamiky atmosféry.
tags: #technologie #ochrany #ovzdusi #a #cisteni #odpadnich