Po šedesáti letech se podařilo potvrdit výskyt kočky divoké v České republice.
Vzhledem k tomu, že přirozeným biotopem kočky divoké jsou zejména listnaté a smíšené lesy vrchovin a pahorkatin (Stahl & Leger, 1992), se historicky kočka divoká vyskytovala v české přírodě ještě v 17. století téměř na celém území.
V polovině 18. století se v důsledku intenzifikace lesního hospodářství a proměny přirozeného prostředí začala oblast jejího výskytu postupně zmenšovat.
Ve stejnou dobu se stala kočka divoká lovenou zvěří, jelikož byla spolu s dalšími šelmami považována za škodnou.
V polovině 19. století dochází k definitivnímu ústupu tohoto druhu a později ve 20.
Čtěte také: Ekologické Prase: Vysvětlení
Není jisté, zda k současnému pozorování kočky divoké v České republice dopomohly moderní monitorovací metody a ve skutečnosti se po našem území pohybuje již delší dobu, nebo je její návrat opravdu záležitostí posledních let.
Každopádně se pravděpodobně jedná o toulavé jedince ze sousedních zemí.
Pohyb kočky divoké byl zachycen především v horských oblastech blízko hranic se Slovenskem, Německem a Rakouskem.
Jde zejména o oblast jihovýchodní Moravy, Šumavy, jihovýchodní části Českého lesa či Doupovských hor.
Obecně je kočka divoká, podle červeného seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů, zařazena k nejméně ohroženým druhům s klesajícím trendem populace.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Největším ohrožením jejich populací je především křížení a kompetice s kočkou domácí, ztráta vhodného prostředí i silniční doprava (Yamaguchi et al., 2015).
Zvýšený výskyt této šelmy v České republice s vidinou dalšího rozšiřování jen kopíruje evropský rostoucí trend populací.
Tento druh se v posledních dekádách dostává do popředí zájmu odborníků mnoha zemí, kočka divoká je zároveň atraktivním živočichem i pro širší veřejnost a je vhodným adeptem na pozici vlajkového druhu.
Je tomu tak například v sousedním Německu, kde její ochrana ovlivňuje plánování celonárodní sítě biokoridorů.
Naopak ve východní části Evropy, kde je vzhledem k neporušenému prostředí Karpat její výskyt vysoký, dostává kočka divoká málo pozornosti.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Geografické postavení České republiky má potenciál při šíření kočky divoké do původních a nových oblastí mezi západní a východní částí Evropy, které disponují relativně silnými populacemi.
Situace vypadá opravdu příznivě, protože populace kočky divoké v sousedních státech prosperují a jejich areál výskytu se v některých místech rozšiřuje (Pospíšková, 2015).
Protože se kočka divoká rozšiřuje postupně i do českého prostředí, je důležité zamyslet se nad potenciálem její ochrany, která by mohla ovlivnit širší ochranu přírody, protože jde o ideální deštníkový druh nížinných lesních oblastí.
Její ochrana může být dobrou motivací pro změnu hospodaření v českých lesích a celkové změny v krajině, protože vyžaduje rozmanité rozsáhlé a souvislé území.
Z ochrany kočky divoké by v tomto případě mohly benefitovat i mnohé další druhy vázané na stejný typ prostředí.
Populace kočky divoké vyžadují různorodé prostředí s hustou vegetací a přirozenou strukturou lesa, tedy s výskytem odumřelého dřeva.
Z toho vyplývá, že je třeba udržovat lesy s určitým stupněm rozmanitosti a s přirozenou dynamikou ekosystému.
Naopak intenzivní lesnictví způsobuje radikální úbytek úkrytů nejen pro kočky divoké, proto je důležitým aspektem z hlediska celkové druhové ochrany udržování přirozené struktury lesa spolu s udržováním různých stupňů vývoje.
Kromě toho je pro úspěšnou ochranu kočky divoké v daných oblastech třeba zamezit i samotným rušivým aktivitám člověka (Jerosch et al.
Potenciál ochrany kočky divoké pro širší druhovou či územní ochranu je významný, ať už v pozici vlajkového nebo deštníkového druhu, kde mohou být inspirací zkušenosti ze zahraničí.
tags: #babička #je #ekologická #sviňa #co #to