Analýza Babišova Ohrožení Demokracie v České Republice

Antibabišovské demonstrace už nejsou nic nového, do čela Milionu chvilek se vrátil Mikuláš Minář, občanský aktivista a kouč. Protentokrát nebyl nepřítelem číslo jedna premiér Andrej Babiš, ale kvůli svému ostrému konfliktu s prezidentem ministr zahraničí Petr Macinka. Jinak ale rétorika chvilkařů zůstala stejná jako v letech minulé vlády Andreje Babiše a největší slávy spolku.

I tentokrát akce Milionu chvilek přitáhla desítky tisíc lidí. Kromě skutečně přeplněného Staroměstského náměstí se zaplnila i spodní část náměstí Václavského, kam organizátoři nainstalovali dvě obří LED obrazovky pro účastníky, co se nevešli na Staromák. Na spodní části Václaváku lidé stáli i zezadu obrazovek, čili na ně ani neviděli a jen poslouchali. Teplota byla pod nulou.

Jenže politická analýza není něco, co by Chvilkaři provozovali. Ani se o to nepokouší. I o politicích Motoristů padalo, že jsou především „narcisti“ a pojmenování politického směru, ke kterému patří, vůbec nezaznělo. Babiš a jeho vláda jakoby přicházeli ze světa neslušnosti, tak trochu odnikud. Jakoby jeho politická popularita nevycházela z konkrétní společenské reality a Babiš a další „ohrožení demokracie“ se zjevovali na světě jako ďábelské zlo.

Inspiraci a ponaučení Chvilkaři hledali aspoň na Slovensku. Několik řečníků, včetně mluvčího ze spolku Slovensko je Európa, zmínilo osamělý boj slovenské prezidentky Zuzany Čaputové proti vládě Roberta Fica a nedostatečnou podporu, které se jí v klíčových měsících dostalo od občanské společnosti. Díky této malé podpoře ji pak agresivní Fico mohl převálcovat a ona se rozhodla v dalších volbách ani nekandidovat. Právě na slovenský příběh Minář a spol. dění v současném Česku rámují.

Mikuláš Minář a „chvilky“ jsou zdaleka nejvíce etablovanou antibabišovskou občanskou opozicí. Díky kontaktům na umělecké prostředí a vlastním sítím dokáží mobilizovat řádově nejvíce lidí. Mají velkou síť dárců, dobrovolníků a podporovatelů. Pravidelně pak vybírají řečníky a témata na demonstrace tak, aby byly co nejvíce sjednocující. Kvůli tomu se například nikdy nepostavili na stranu migrantů během tzv. uprchlické krize.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Výběr řečníků a rétorika Chvilkařů je taková, že se na jejich akcích můžou dojímat i členky a členové ODS. Místopředsedkyně Eva Decroix mohla z akce napsat: „Jen fakt nechápu, jak jsme mohli prohrát volby.“ Povahu akce tím skvěle vystihla. Na demonstraci Milionu chvilek ani členka ODS nepochopí, proč prohrála volby. Nikdo se jí to tam nepokusí vysvětlit a všichni se budou tvářit, že politika je soubojem slušnosti s neslušností.

Při demonstraci proti oligarchovi u vlády jsou schopni vynechat nejen kritiku, ale i pouhou zmínku o rychle rostoucích propastných nerovnostech. Žádná krize bydlení, žádné chudnutí domácností, žádné násilí v ulicích USA, žádné rostoucí nerovnosti ani propad a chudnutí regionů. Tato strategie do roku 2021 spolku vycházela. Byl to právě Milion chvilek, který zásadně ovlivnil volby a pomohl Petru Fialovi a jeho SPOLU vyhrát a vytvořit s PirSTANem na čtyři roky vládu.

Minář ve své závěrečné řeči (Minářovy závěrečné projevy jsou další z chvilkařských tradic) mluvil i o tom, že „dějiny vždycky změnily k horšímu odhodlané menšiny proti přihlížející většině“ (dodal, že to platí i obráceně). Milion chvilek je strážcem toho, aby se česká společnost neposunula k horšímu, sám ale vizi ničeho lepšího nebo jakékoli společenské změny nepřináší a vystačí si s koučinkovými frázemi o naplňování „abstraktního pojmu demokracie životodárným obsahem“.

Hnutí ANO jednoznačně zvítězilo ve volbách do Poslanecké sněmovny. Podařilo se mu získat hlas téměř 35 procent voličů. Po čtyřech letech se tak ANO v čele s Andrejem Babišem zřejmě stane vládní stranou. Minulé zkušenosti ovšem ukazují, že dalším stranám se spolupráce s ANO nemusí vyplatit.

Hnutí ANO podle jeho předsedy dosáhlo historického výsledku. Ve volbách získalo 80 mandátů a asi 34,5 procenta hlasů. Stalo se tak jasně dominantním sněmovním subjektem, bez kterého vláda prakticky nevznikne. Po prohře v roce 2021 tento výsledek hnutí jistě může považovat za jistou satisfakci.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

I když předseda hnutí Babiš mluví o historickém výsledku pro ANO, není to výsledek rekordní. Ještě vyšší podpory voličů dosáhla v roce 2006 ODS, které se podařilo získat 35,38 procenta hlasů. Tehdejší občanští demokraté však nedosáhli takové dominance, protože druhou v pořadí byla ČSSD s 32,32 procenta hlasů.

Situace hnutí ANO je v mnohém jednodušší. Ve sněmovně má k dispozici dva potenciální koaliční partnery, se kterými by získalo většinu 108 hlasů. Vyjednávání to ale nebude jednoduché.

Jedním z koaličních partnerů může být SPD předsedy Tomia Okamury, která je ve sněmovně od roku 2017. Sám Okamura je ve sněmovně ještě o čtyři roky déle (tehdy za Úsvit přímé demokracie). Po celou dobu je hnutí SPD součástí opozice a jeho návrhy se mu nedaří prosadit. Může tak mít motivaci se vlády účastnit.

Druhým možným partnerem jsou Motoristé sobě, nováček sněmovních voleb. Jsou novou politickou silou, která na sebe upozornila především díky úspěchu v evropských volbách. A také oni deklarují, že pokud mají vládu podpořit, chtějí být její součástí. „My budeme podporovat pouze tu vládu, ve které budeme sedět,“ řekl v povolebních Událostech, komentářích Matěj Gregor (Motoristé).

Koaliční vládnutí s hnutím ANO nebo jeho podpora se totiž už od voleb 2013 projevuje tím, že partneři ztrácí podporu svých voličů a ti se přesouvají k ANO.

Čtěte také: Pracovní rizika

Být v koalici s hnutím ANO, alespoň dle zkušeností, znamená třeba i konec mimo Poslaneckou sněmovnu. Své o tom vědí zejména sociální demokraté. V roce 2013 tehdy ještě silná ČSSD (dnes SOCDEM) vytvořila koalici s tehdy slabším hnutím ANO. Výsledkem vládnutí bylo, že sociální demokraté z podpory pětiny voličů v roce 2013, získali v roce 2017 jen 7,27 procenta hlasů. I přesto pokračovali v koaličním vládnutí s hnutím Andreje Babiše a v roce 2021 skončili mimo sněmovnu.

Ti po volbách před osmi lety menšinovou vládu hnutí ANO a sociálních demokratů podporovali. A také oni nakonec ve volbách neuspěli a stali se mimoparlamentní stranou. V sobotu po volbách se tohoto tématu dotknul i Andrej Babiš na tiskové konferenci. Na novinářský dotaz odpověděl: „Já myslel, že mi poděkujete, že jsme dostali komunisty podruhé ze sněmovny.“

Narážel tak na hnutí Stačilo!, které zformovala předsedkyně KSČM Kateřina Konečná a které se formalizovalo pod vedením Daniela Sterzika. V něm se kromě jiných menších stran sešli primárně kandidáti KSČM a několik kandidátů SOCDEM (dříve ČSSD).

Hnutí Stačilo! se podařilo překročit pětiprocentní hranici zisku hlasů pouze v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, ve zbývajících krajích neuspělo.

Právě v Moravskoslezském kraji se sešli lídři kandidátek ANO a Stačilo! Zatímco kandidátní listina pod vedením Andreje Babiše získala přes čtvrt milionu hlasů a téměř 44 procent hlasů, hnutí Stačilo! podpořilo ani ne 35 tisíc voličů a 5,5 procenta hlasů. Celkově tak získalo jen 4,3 procenta hlasů a ve volbách neuspělo. Babiš ve své kampani mířil dlouhodobě na podobné voliče, jaké oslovovalo Stačilo!, ale také SPD. A na rozdíl od hnutí ANO SPD oslabilo.

Svoboda a přímá demokracie před osmi lety oslovila 10,64 procenta voličů, v roce 2021 měla 9,56 procenta a v letošních volbách už jen 7,79 procenta. Předseda hnutí Tomio Okamura tedy postupně přichází o voliče, a to i přesto, že se letos spojil s dalšími třemi stranami.

Například v roce 2017 bylo vítězem ve všech čtrnácti volebních krajích, včetně Prahy. Letošní výsledky ukazují, že spolupráce ODS, KDU-ČSL a TOP 09 v rámci koalice SPOLU má své výhody. Stranám se totiž podařilo uhájit volební vítězství v rámci Prahy. A pokud se podíváme na úroveň okresů, tak vítězství si SPOLU připsalo v okresech Praha-východ, Praha-západ a v Brně.

Premiér Andrej Babiš nemá rád novináře, to je známý fakt. Zcela neguje základní princip demokratického státu, že novinář tady není od toho, aby chválil a poslušně skandoval, ale postavil vládu pod drobnohled, zda plní to, co si předsevzala, a také kontroluje, zda její členové mají čistý morální štít. Premiér Babiš nemá rád tudíž ani veřejnoprávní televizi.

Babišova vláda si vytyčila jako jeden z prvořadých cílů ovládnout veřejnoprávní televizi a udělat si z ní svou služku, která nikdy a za žádných okolností neodporuje. Svůj záměr Babišův kabinet halí do pláštíku nutnosti učinit z ČT konečně objektivní médium, protože si ji podle něho její redaktoři fakticky zprivatizovali a „diktují“ ostatním, jak absurdně říká Jaroslav Foldyna, co si mají myslet.

Přitom ČT v žádném případě nehlásá, co si kdo má myslet. Jindřich Rajchl pak z pozice síly už nezastřeně vyhrožuje, že pořad Otázky Václava Moravce by se měl bez náhrady zrušit.

Jenže pak už nežijeme v demokratickém státě, nýbrž v autoritářském režimu nebo totalitě. Rajchl a další, kteří to ve skutečnosti s liberální demokracií nemyslí vážně a přiklánějí se k autoritářštějšímu vedení státu po maďarském vzoru, zcela ignorují skutečnost, že zde existuje Kodex České televize, který mimo jiné chrání veřejnoprávní médium před politickými tlaky. Pokud by tomu tak nebylo, pozbývá existence tohoto nezávislého média smysl, a posouváme se právě směrem k autoritářství či totalitě.

Andrej Babiš prohlásil, že komunální a senátní volby mají být referendem o vládě. Povedlo se mu ho vyvolat a vyhrát? Spíše ne. Pokud bychom přistoupili na tezi, že skutečně šlo o referendum, skončilo spíš plichtou. ANO dosáhlo sice o něco lepšího výsledku než ve volbách před čtyřmi lety. Ale vzhledem k tomu, že Česko čelí nejkomplikovanější ekonomické situaci za celou dobu své existence a demokratické vládní strany zákonitě ztrácejí, Babiš výsledek voleb za kdovíjaký úspěch považovat nemůže.

Pokud jde o senátní volby, z hnutí ANO postoupilo ze sedmadvaceti obvodů do druhého kola 17 kandidátů, plus jeden vyhrál už v kole prvním. To vypadá na první pohled impozantně. Ovšem v naprosté většině obvodů bude v druhém kole proti kandidátovi ANO stát kandidát vládní koalice. Vodítkem nám budiž historická zkušenost. V posledních senátních volbách postoupilo do druhého kola devět anoistů a nakonec v Senátu zasedl jeden jediný. Nyní můžeme očekávat podobný vývoj jako před dvěma lety, takže ANO nakonec zřejmě získá dva, maximálně tři senátní křesla. Což bude stačit právě jen na zachování stávající síly v horní komoře, protože ANO tři křesla obhajovalo.

Andrej Babiš i Petr Pavel vstupovali do prezidentských voleb jako kandidáti, kteří v mnohých lidech budili silné emoce: naprosté přijetí, či naprosté odmítnutí. Tento trend během kampaně ještě zesílil. Potvrdily to výsledky dvou průzkumů, které u agentur CVVM (Centrum pro veřejné mínění) a Median zadali vědci z Psychologického ústavu AV ČR. Z dat také vyplývá, že voliči Petra Pavla jsou silnějšími příznivci demokracie, zatímco voliči Andreje Babiše se cítí vůči systému odcizeni.

Letošní prezidentská kampaň podle hodnocení mnoha odborníků svým negativismem zřejmě přesáhla dosavadní úroveň českých prezidentských kampaní. „Tentokrát však nejenže rozhodující počet voličů extrémní nátlak nezastrašil, ale dokonce je od původce negativní kampaně odvrátil. V raných fázích kampaně Andreje Babiše odmítala třetina, v závěru ho zavrhovala téměř polovina občanů, kteří se ke kandidátům vyjádřili. Roli jistě hrálo vystupování Andreje Babiše v debatách i hrubá zastrašovací kampaň.

Ačkoli prezidentská volba ještě zesílila polarizaci již tak rozdělené společnosti, výzkumníci vidí naději pro podstatné scelení. „Volební výsledek spíše spojuje, než rozděluje - v žádném případě se nepotvrdilo Zemanovo rozdělení tzv. pražské kavárny od menších měst či venkova, žádný výrazný regionální předěl. Výsledky v Praze nejsou propastně odlišné od jiných měst, vyčlenily se pouze tři kraje, kde mají lidé těžší život,“ říká Martina Klicperová.

„Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků,“ slibuje vláda v programovém prohlášení, aniž by její politici byli schopní médiím říct, co konkrétně pojmem „politická neziskovka“ míní. Že občanské organizace představují hrozbu a zastupují zájmy nekonkrétních zlovolných sil ze zahraničí, je samozřejmě jednou z vrcholných teorií exprezidenta Václava Klause, která sahá až do raných devadesátých let, do dob sporu o pojetí politiky s Václavem Havlem.

Nastupující vláda plánuje útok na občanskou společnost i na dalších třech místech. Slibuje, že organizace pobírající finance ze zahraničí budou muset tuto skutečnost „transparentně označovat“, což jasně implikuje zákon „o zahraničních agentech“, zavedený v Rusku a některých jeho východoevropských satelitech. Smyslem uvedeného opatření je delegitimizovat a oslabit organizace občanské společnosti, které zpravidla rozkrývají korupci vládní moci, monitorují její nedemokratické praktiky nebo upozorňují na nedostatky v dodržování lidských práv či v ekologické politice.

Záměr použít zákon také vůči nezávislým médiím ostatně potvrdil i sám Andrej Babiš, když při podpisu koaliční smlouvy na novinářský dotaz, co to je „politická neziskovka“, zmínil server Investigace.cz, provozovaný obecně prospěšnou společností České centrum pro investigativní žurnalistiku. Jiní politici nastupující vlády za „politické neziskovky“ označují třeba Člověka v tísni, LGBTQ spolek Prague Pride nebo organizaci Konsent, jež bojuje proti sexualizovanému násilí na ženách.

„Přísnost na neziskovky“, z nichž většina dlouhodobě funguje ve vcelku nuzných poměrech, ostře kontrastuje s tím, jak chce nová vláda usnadňovat byznys největším tuzemským oligarchům - zejména agrobaronům či fosilním magnátům. Právě ti jsou přitom skutečným ohrožením nejen pro veřejné rozpočty, na něž jsou přisátí, ale i pro českou demokracii.

Obdobně je jisté, že se budoucí vláda pokusí podřídit své moci také veřejnoprávní média. Slibuje totiž zrušení veřejnoprávních poplatků i přípravu „dalších legislativních změn, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby“. Pod to se mohou schovat už dříve představené plány hnutí ANO na zásadní omezení produkce veřejnoprávních médií, včetně zrušení populárních zábavných programů.

Předpovědi, že zostřená rétorika Andreje Babiše vůči veřejnoprávním médiím, občanským organizacím, ale i vůči Evropské unii, migraci a zelené politice, vyplývala pouze z předvolební pragmatické potřeby přetáhnout co nejvíce voličů krajní pravice, se tak definitivně ukazují jako zcela mylné. Nejde totiž o žádné výstřelky krajně pravicových partnerů ANO: destrukce veřejnoprávních médií i restrikce vůči občanským organizacím mělo hnutí ANO zanesené ve svém volebním programu dokonce v radikálnější formě než třeba Motoristé sobě.

Proto jsou absurdní představy některých komentátorů a občanských aktivistů, že hlavní problém nastupující vládní koalice představují krajně pravicové přívěšky ANO, bez nichž by se Babiš vrátil k pragmatickému a nihilistickému vládnutí z období před rokem 2021. Tyto úvahy úsměvně zapadají do české tradice pohádek o dobrotivém králi, kterého kazí jeho vykutálení rádcové, a jsou chybné už v samotném předpokladu, že Babiš skutečně chce vládnout s někým jiným než s SPD a Motoristy.

Babiš totiž nepotřebuje pouze utvořit vládu. Potřebuje též většinu proti svému vydání soudní moci, kterou by mu ODS či Starostové jako koaliční partneři poskytli leda stěží - na rozdíl od mocichtivé a hodnotově chudé krajní pravice. S nimi také snadněji prosadí své priority, které jsou v jeho jednoznačném zájmu, a sice omezení nezávislých médií a občanské společnosti - obě tyto složky kontroly moci mu totiž v jeho prvních vládách podstatně zavařily.

Obavy z mezinárodní izolace kvůli vládě s rasisty a homofoby Babiš mít také nemusí, protože nejsme v roce 2017, ale v roce 2025 a ANO již nepatří do evropského liberálního mainstreamu, nýbrž frakce Patrioti pro Evropu, explicitně podpořené samotným americkým autokratickým prezidentem Trumpem.

Nelze přitom přehlížet, jak hlubokou další diskreditaci politiky by způsobilo spojení protibabišovské části politické scény s Babišem samým. Záchrana země před krajní pravicí by navíc byla i hypoteticky jen stěží úspěšná. Každý, kdo má víc politické prozřetelnosti než někdejší předseda ČSSD Jan Hamáček, totiž chápe, že s Babišem se těžko lze spojovat ve stabilní vládě, disponuje-li alternativní hlasovací koalicí.

Nová vláda totiž bude činit přesně to, co všichni její členové - s hnutím ANO v čele - už měsíce před volbami slibovali.

Andrej Babiš a další politici ANO používají stále ostřejší slovník. Mluví o "nové totalitě", zpochybňují regulérnost voleb i nezávislost Ústavního soudu nebo straší cenzurou. Podle politologů se hnutí radikalizuje, aby přilákalo část voličů SPD. V projevech vidí podobnost s Donaldem Trumpem nebo Viktorem Orbánen. A není jasné, kde se zastaví.

"Ať mi někdo řekne, v čem jsem možným ohrožením demokracie," řekl Aktuálně.cz šéf ANO Andrej Babiš těsně před sobotním sněmem, kde byl opět potvrzen v čele hnutí. Odborníci totiž v poslední době upozorňují, že Babiš i další politici ANO výrazně přitvrzují.

Jenže podle politologů se ANO od posledního sněmu před dvěma lety skutečně proměnilo. Přičítají to snaze zaujmout radikálnější voliče, než na jaké cílili dosud. Andrej Babiš za poslední rok například mnohokrát prohlásil, že v Česku začala "nová totalita". Odkazuje na minulý režim, kdy vládnoucí komunistická strana - ve které byl i sám Babiš - ovládala veškerou moc ve státě. Podle něj podoba spočívá v tom, že proti němu stojí vláda, prezident, média i Ústavní soud.

V případě projednávané korespondenční volby pro Čechy v zahraničí pak tvrdili, že to může vést k falšování hlasování. "Hlavní starostí vlády je vymyslet způsob, jak ukrást volby. Vládní koalice hodlá rozkolísat volební systém," prohlásila například šéfka poslaneckého klubu Alena Schillerová. O údajné neregulérnosti mluvili i další poslanci ANO včetně Babiše.

Podle politologa Jana Bureše jde o účelovou argumentaci. "ANO v podstatě koalici říká, že ve chvíli, kdy nevyhraje ve volbách v zahraničních okrscích, použije to ke zpochybňování voleb. Obstrukcemi si nyní připravuje půdu.

O riziku pro demokracii mluví také ústavní právník Jan Kysela z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. "Babiš je dost podobný Donaldu Trumpovi. Nechápou fungování podstaty politiky a státu s dělbou moci. Kysela říká, že Babiš se postupem času výrazně mění. Podle něj se chtěl při vstupu do politiky předvést jako úspěšný muž, který bude modernizovat Česko.

"Nejsem si jistý, že tuto potřebu ještě někde v hloubi duše má. Způsob jeho mluvení se oproti minulosti liší, nevím, jestli se neučí v Maďarsku a v Polsku u Práva a spravedlnosti," obává se ústavní právník. V Maďarsku premiér Viktor Orbán dlouhodobě omezuje nezávislost médií a další svobody.

Babiš také po nástupu současné vlády opakovaně veřejnosti namlouval, že je v Česku ohrožena demokracie tím, že vláda chce bojovat proti dezinformací. Tvrdil, že se chystá zavést cenzuru. Vláda sice měla necelý rok zmocněnce pro média a dezinformace Michala Klímu, který připravil návrh boje proti dezinformacím, plán se ale nikdy na jednání nedostal a před rokem kabinet Klímovu pozici zrušil. I někteří politici vládních stran totiž byli ke snahám o potírání dezinformací skeptičtí. Klíma opakovaně vysvětloval, že cenzuru rozhodně nikdo nechystá.

"Babiš je jako nějaká nádoba, která dokáže vstřebat jakýkoliv obsah podle toho, jak se mu to hodí. Dokáže být reprezentantem progresivního, liberálního proudu, stejně jako dokáže být hlasatelem antisystémových tezí, se kterými pracuje radikální pravice. Podle něj bude záležet na tom, jak daleko v inspiraci těmito politiky Babiš půjde.

tags: #Babišova #ohrožení #demokracie #analýza

Oblíbené příspěvky:

• Základy ekologie - Kvasničková, Ševčík
• Stylový odpadkový koš
• Stojan na odpadkový pytel: Užitečný pomocník
• Kompost TSM Zlín
• Exekuce a práva dlužníků