Rizika ohrožení zdraví v pracovním prostředí

Život a zdraví zaměstnanců může být negativně ovlivněno, pokud se na pracovišti vyskytují rizikové faktory pracovního prostředí. Rizikové faktory pracovních podmínek představují určité „škodliviny” a „škodlivé vlivy”, které se vyskytují na pracovišti a mohou působit na entitu zaměstnance. Jejich negativním působením může být zdraví zaměstnance ohroženo nemocí z povolání nebo u něho může nemoc z povolání propuknout.

Přehled rizikových faktorů pracovních podmínek a rizik ohrožení zdraví zaměstnanců. Přehled pasáží předpisů, které upravují opatření na obranu před nimi, povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s rizikovými faktory, kontrolovaná pásma a kategorizace prací.

Hodnocení a kategorizace rizik

Kategorizace prací je základním nástrojem pro hodnocení vlivu práce na zdraví. Povinnost kategorizovat je dána zákonem a legislativně jsou dány i základní podmínky pro kategorizaci. Kategorizace prací je zákonem uložená povinnost zařadit práce do jedné ze 4 kategorií podle stanovených pravidel (§ 37 a následující zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”). Jednotlivé kategorie odpovídají rizikovosti práce (kategorie 4 je nejvíce riziková - viz níže).

Základním nástrojem pro hodnocení stavu pracovních podmínek z hlediska působení rizikových faktorů na zdraví zaměstnanců je stanovení hygienických limitů. Pokud je stanoven hygienický limit (např. pro určité látky, prachy, vibrace, hluk aj.), pak porovnáním zjištěných (naměřených) hodnot rizikového faktoru s jeho hygienickým limitem získáme představu o závažnosti možného ohrožení zdraví člověka daným faktorem.

Hygienické limity obecně představují maximální hodnotu expozice rizikovým faktorům, při níž by nemělo za běžných podmínek dojít k ohrožení zdraví fyzické osoby. Hygienické limity vycházejí z odborného hodnocení nebezpečných vlastností rizikového faktoru, vztahujícího se ke zdraví exponovaných zaměstnanců; využívá se přitom dostupných informací o působení faktoru a vychází se z údajů získaných experimentálně za kontrolovaných podmínek a z poznatků praxe.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Kategorie prací dle rizikovosti

Kategorie prací jsou definovány v § 3 vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

• Práce kategorie 1: nepředstavují podle současných znalostí pravděpodobně žádné riziko pro pracovníka.
• Práce kategorie 2: jsou práce, kde poškození zdraví vlivem pracovních podmínek nelze vyloučit, kupříkladu u zvýšeně citlivých osob.
• Práce kategorie 3: je práce při níž není expozice osob faktorům pracovního prostředí spolehlivě snížena technickými opatřeními na úroveň stanovenou hygienickými limity a pro zajištění ochrany zdraví pracovníků je třeba využívat ochranné prostředky či jiná ochranná opatření.
• Práce kategorie 4: jsou práce s vysokým rizikem poškození zdraví, které nelze vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Práce kategorie 3 a 4 jsou dle § 39 zákona označovány jako rizikové práce. Rizikovou prací může být také práce kategorie 2, pokud o této práci takto rozhodl orgán ochrany veřejného zdraví.

V příloze vyhlášky č. 432/2003 Sb., jsou uvedeny jednotlivé faktory, na které se kategorizace vztahuje a kriteria pro zařazování prací do jednotlivých kategorií. Kriteria nezahrnují všechny aspekty, ale pouze ty, u nichž umíme dostatečně objektivně vyhodnotit jejich vliv. Vyhláška neobsahuje ionizující záření, protože to je vyhodnocováno podle jiných právních předpisů (zákon č 18/1997 Sb., atomový zákon). V případě, že jde o práci, při níž se vyskytuje několik faktorů se stanovuje výsledná kategorie.

Výsledná kategorie je rovna kategorii nejvýše hodnoceného faktoru (např. zaměstnavatel nebo osoba pracující samostatně orientačně posoudí práce vykonávané v jeho(její) působnosti podle faktorů vyjmenovaných ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření a elektromagnetická pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu - ionizující záření je kategorizováno podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Kategorizace prací z hlediska zaměstnavatele je systém standardního hodnocení jednotlivých prací z hlediska jejich vlivu na zdraví zaměstnanců. Povinnost kategorizovat ukládá zákon zaměstnavatelům. Zdraví je však faktor natolik závažný, že zdravotní rizika z práce jsou předmětem zájmu nejen zaměstnavatelů, ale i státu, zaměstnanců (přímo nebo prostřednictvím odborů), zdravotníků a dalších subjektů.

Čtěte také: Dopady na místní prostředí

Legislativa a povinnosti zaměstnavatele

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění, je základním zákonem z něhož se odvozují povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik. Tato oblast je specielně upravena v § 102, odst. 3, v němž je zakotvena povinnost zaměstnavatele cituji: “(3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v § 37 a následujících upravuje povinnosti zaměstnavatele z hlediska ochrany zdraví při práci. Tento zákon v § 37 ukládá povinnost zaměstnavatele kategorizovat práce u něj se vyskytující.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a podle §1, odst. k) minimální požadavky na obsah školení zaměstnance při práci, která je nebo může být zdrojem expozice azbestu nebo prachu z materiálu obsahujícího azbest. V přílohách jsou pak uvedeny konkrétní požadované hodnoty mikroklimatických podmínek, expozičních limitů chemických látek a prachu, příkladný seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu, fyzická zátěž, její hygienické limity a postup jejich stanovení, požadavky na větrání pracovišť se zvláštními nároky na čistotu ovzduší, prostorové požadavky na pracoviště, požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou, seznam a klasifikaci biologických činitelů, a požadavky na sanitární a pomocná zařízení.

Vyhláška MZ č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Tato vyhláška je základním legislativním podkladem pro kategorizaci.

Pracovnělékařské služby a lékařské prohlídky

Rozsah pracovnělékařských služeb se stanoví s ohledem na zdravotní náročnost vykonávaných prací podle jejich zařazení do kategorií podle zákona o ochraně veřejného zdraví, podle obsahu činností u prací s profesním rizikem nebo podle obsahu činností, jejichž výkon je stanoven jinými právními předpisy5).

Čtěte také: Olovo a životní prostředí

Pracovnělékařské prohlídky, včetně odborných vyšetření (dále jen „pracovnělékařská prohlídka“), a lékařské prohlídky ke zjištění zdravotního stavu a zdravotní způsobilosti ke vzdělávání nebo v průběhu vzdělávání, včetně odborných vyšetření (dále jen „lékařská prohlídka ke vzdělávání nebo v průběhu vzdělávání“), se provádějí za účelem vyloučení nemocí, vad nebo stavů (dále jen „nemoc“), které omezují nebo vylučují zdravotní způsobilost k práci nebo vzdělávání.

Vstupní prohlídka se provádí kromě případů stanovených zákonem též před změnou druhu práce nebo před převedením zaměstnance na jinou práci, pokud jde o práci vykonávanou za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance.

Výstupní prohlídka se provádí za účelem zjištění zdravotního stavu zaměstnance v době ukončení výkonu práce, a to s důrazem na zjištění takových změn zdravotního stavu, u kterých lze předpokládat souvislost se zdravotní náročností vykonávané práce. Na základě provedení výstupní prohlídky je posuzované osobě a osobě, která o prohlídku požádala, předáno potvrzení o jejím provedení.

Následná prohlídka se provádí za účelem včasného zjištění změn zdravotního stavu vzniklých v souvislosti s prací za takových pracovních podmínek, jejichž důsledky se mohou projevit i po ukončení práce, a to za účelem včasného zajištění potřebných zdravotních služeb, popřípadě odškodnění.

Tabulka: Kategorie prací a jejich charakteristika

Pro chemické látky je v rámci kategorizace práce stanovena jednotka PEL (tzv. přípustný expoziční limit). Limity jsou rovněž stanoveny pro všechny 4 kategorie a již 0,3 PEL je hranicí pro kategorii 2. Pro 3. kategorii jsou limity PEL stanoveny od 1 do 2. U fyzické zátěže jsou limity stanoveny v kilojoulech neboli energetickém výdeji během jedné pracovní směny. Vzhledem k odlišné tělesné konstituci jsou stanoveny různé limitní hranice pro muže a ženy.

Dohled a kontrola

(2) Dohled podle § 2 písm. c) se vykonává na pracovištích zaměstnavatele nejméně jedenkrát za 3 kalendářní roky, jde-li o práce zařazené do kategorie druhé rizikové, třetí a čtvrté podle zákona o ochraně veřejného zdraví (dále jen „riziková práce“), anebo jde-li o profesní riziko nebo jsou-li pro vykonávané práce stanoveny podmínky zdravotní způsobilosti jinými právními předpisy5). U ostatních prací zařazených v kategorii první a druhé podle zákona o ochraně veřejného zdraví se dohled provádí, pokud tak zaměstnavatel stanoví nebo pokud si jej vyžádá poskytovatel pracovnělékařských služeb; v těchto případech frekvenci stanoví zaměstnavatel v dohodě s poskytovatelem pracovnělékařských služeb s ohledem na charakter provozu a výskyt rizikových faktorů.

(1) Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen postupovat podle prováděcího právního předpisu. Rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost).

(3) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby práce s azbestem, s chemickými karcinogeny a biologickými činiteli a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity byly v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem vždy prováděny v kontrolovaných pásmech, která budou označena a zajištěna tak, aby do nich nevstupovali zaměstnanci, kteří v něm nevykonávají práci, opravy, údržbu, zkoušky, revize, kontrolu nebo dozor.

tags: #rizika #ohrožení #zdraví #výčet

Oblíbené příspěvky:

• Aristoteles a přírodní vědy
• Práce v ekologii Středočeský kraj
• Zážitky ze 4. ZŠ Kladno
• Vliv znečištění ovzduší na zdraví
• Aktuální stav ovzduší v Táboře