Bakalářská práce: Odpad v Japonsku

12.03.2026

Od doby, kdy byla vynalezena technologie na zplyňování odpadů, se námitky proti ní příliš nezměnily: je to moc drahé, náročné na údržbu, a ve srovnání s konvenčním spalováním odpadů to není dostatečně účinné. Pouze Japonsko dokázalo, že to umí lépe. Proč tomu tak je?

Zplyňování odpadů v Japonsku

Plazmové zplyňování odpadů je považováno za jednu z nejrozšířenějších alternativ ke konvenčním procesům spalování odpadů na roštech a ve fluidních kotlích. Dosud však nebylo ve velkém měřítku implementováno. Ani v rozvinutých a bohatých zemích není podle Světové banky tržní podíl těchto alternativních technologií, jako je zplyňování, vyšší než 2%. V chudých zemích tyto technologie vůbec neexistují.

Existuje však jedna výjimka, kterou představuje Japonsko. Zplyňování a, ne tak používané, pyrolýzní procesy měly na počátku dvacátých let v odvětví výroby energie z odpadu na trhu přes 50% podíl. Ačkoliv tento podíl nyní dle odhadů klesl na 25 - 30%, stále je japonský odpadový průmysl nemyslitelný bez zplyňovacích zařízení.

Důvodem, proč Japonsko preferuje zplyňování, je geografie. Velké části ostrova jsou hustě osídleny, takže existuje extrémně omezený prostor pro budování skládek, kde by bylo možné likvidovat zbytkový odpad z energetického využití odpadů. Kromě velmi přísného režimu separace a recyklace je proto zplyňování klíčovou pákou japonské strategie nakládání s odpady s cílem minimalizovat využívání skládek.

Méně zbytků, méně nákladů

Nobuhiro Tanigaki, manažer společnosti Nippon Steel Engineering, která v Japonsku vybudovala více než 50 zplyňovacích zařízení, vysvětluje výhody zplyňování odpadů na příkladu systému společnosti Direct Melting System (DMS). První z nich je, že během zplyňování odpadů je produkováno podstatně méně zbytkových odpadů než při konvenčním spalování.

Čtěte také: Bakalářské Práce: Environmentální Dopady

"V Japonsku se z roštu na skládku dostává přibližně 15%, zatímco z našeho systému přímého tání končí na skládce pouhá 3%. Odpad obsahuje pouze zbytky popela, uhlíku a vápna, zatímco odpad z konvenční roštové technologie obsahuje kromě těchto zbytků i škváru. Vzhledem k tomu, že náklady na skládkování škváry a zbytků popela, uhlíku a vápna jsou téměř stejné, je zřejmé, co je výhodnější. Kromě toho by spolusplyňování jiného obtížně zpracovatelného odpadu v systému DMS, jako jsou odpady z recyklačních center, nespalitelné materiály nebo odpady z rekultivací, mohlo minimalizovat i konečné skládkování," říká Nobuhiro Tanigaki.

V Japonsku, které má nejvyšší průměrné náklady na skládkování na světě, jde o velmi silný argument. Pro japonský odpadový průmysl jsou přemrštěné náklady za skládkování odpadů rozhodujícím faktorem. Zatímco v EU se stále v průměru přibližně 25% komunálních odpadů dostává na skládky, v Japonsku je to pouhých 10%. Tento odpad se skládá výhradně ze zbytkového materiálu ze spalování nebo zplyňování.

Neočekává se, že v Evropě bude do roku 2035 dosaženo cíle 10% skládkování stanoveného v balíčku o oběhovém hospodářství. Když se vezme v úvahu celkové množství odpadu, nikoli jen odpadů komunálních, význam energetického využití odpadů v Japonsku nabývá na síle.

Recyklace plastů v Japonsku

V jedné ze svých poloh je Japonsko velmi konzumní zemí. Nakupování se tu na některých místech zdá být středobodem veškerého bytí, obchody bývají otevřeny 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Přehnané, několikanásobné balení výrobků je běžné a z ekologického nakupování dělá výzvu, se kterou není jednoduché vypořádat se se ctí. Plast je všudypřítomný a Japonsko je považováno za světovou jedničku v jeho recyklování.

Míra recyklace plastů v Japonsku dosáhla v minulém roce působivých 87 %. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, jak je v tomto ohledu ekologicky vyspělé. V Japonsku totiž do definice recyklace plastů zahrnují i jeho spalování za účelem využívání tepelné energie získávané takovým způsobem.

Čtěte také: Předškolní environmentální výchova

Japonci si to dobře uvědomují a vědí, že je nejvyšší čas učinit rázné kroky a nastavit nový kurz. Recyklace plastů lze rozdělit do dvou základních skupin. V Japonsku se za recyklaci považuje i třetí typ - termická recyklace, která zahrnuje spalování a následné využití takto získané energie. A právě termická recyklace tvoří největší část japonského recyklování plastů.

Termická recyklace sice také přispívá k ochraně životního prostředí, a to tím, že opětovně získává teplo pro výrobu energie, ale samotný spalovací proces produkuje emise oxidu uhličitého, a tudíž se v žádném případě nedá mluvit o uhlíkové neutralitě.

Recyklace plastů vyžaduje pečlivé třídění podle typu. I v rámci stejné kategorie proces komplikují rozdíly ve tvaru a tvrdosti. Právě zde vstupuje na scénu elektrostatická separace - technika zahrnující tření, která generuje statickou elektřinu. Společnost Mitsubishi Electric tuto technologii vyvíjí od devadesátých let minulého století a v roce 2010 ji úspěšně uvedla do provozu. Následně pak založila dceřinou společnost Green Cycle Systems, která v recyklaci plastů z různých zdrojů, včetně domácích spotřebičů, dosáhla ziskovosti.

„Naše technologie si poradí se smíšenými plastovými třískami, což je úkol, který se při použití jiných metod ukazuje jako obtížný,“ zaznívá ze společnosti.

Recyklované plasty čelí problémům, jako je omezená poptávka kvůli problémům s náklady a kvalitou. Lepší situace je na poli recyklace PET lahví. V tom je Japonsko skutečným světovým fenoménem. Průměrný Japonec použije každý rok 183 plastových lahví, z nichž je celých 85 % skutečně recyklováno.

Čtěte také: Inspirace pro bakalářskou práci: Obnovitelné zdroje

Další výzvu představuje pro Japonsko nedostatek skladovacích prostor a recyklačního vybavení. Donedávna se proto spoléhalo na vývoz tříděného odpadu, jehož téměř tři čtvrtiny putovaly za dalším zpracováním do Číny. Čína ale možnost takového dovozu v roce 2018 zrušila a Japonsko se přeorientovalo - začalo svůj odpad vyvážet do jihovýchodní Asie, především do Malajsie, Vietnamu, Thajska a Indonésie. I tyto země už ale začínají dovoz odpadu omezovat a Thajsko uvažuje o jeho úplném zákazu.

Třídění odpadu v Japonsku

Řeší se otázky třídění, recyklace a obecné ekologie vzhledem ke konzumování, obalům, brčkům apod. Paradoxně mi přijde, že se víc řeší tady, ale reálně s tím nakládají v Japonsku. Tam fakt musí každej třídit. Přes to nejede vlak. A Japonce by v životě nenapadlo odhodit papírek na ulici. Pamatuješ si třeba na mistrovství světa ve fotbale?

Skoro každej Japonec má na lednici kalendář, kde píšou, že v pondělí je plast, v úterý papír apod. Doma to hezky roztřídíš a v danej den to jen dáš před barák. V každý čtvrti se vynáší jinak, ale vlastně je každej donucenej to třídit. Japonce by v životě nenapadlo odhodit papírek na ulici.