Tato bakalářská práce představuje hlubší pohled na rozbor právní úpravy ochrany ovzduší s bližším zaměřením na stacionární zdroje znečišťování ovzduší, které se na kvalitě ovzduší podílejí nejvíce. Česká legislativa disponuje dostatečně podrobnou úpravou ochrany ovzduší, jejíž základ je možné spatřit v mezinárodních úmluvách a právu Evropské unie. Práce ze začátku uvádí aktuální prameny právní úpravy v oblasti ochrany ovzduší.
Úprava stacionárních zdrojů je zahájena obecnou definicí zdrojů znečišťování ovzduší na zdroje mobilní a stacionární s rozborem rozdílů těchto pojmů a výkladových problémů. Pojednání o stacionárních zdrojích znečišťování ovzduší předchází přehled významných orgánů ochrany ovzduší v kapitole třetí, k nimž se v diplomové práci opakovaně vracíme při výkladu dalších institutů a problematik.
Ve své stěžejní části se práce zabývá provozem stacionárních zdrojů vyjmenovaných v příloze číslo 2 k zákonu o ochraně ovzduší, protože jsou považovány za zařízení s největším vlivem na naše ovzduší. Kapitola pátá podrobně rozebírá povinnosti provozovatele vyjmenovaných stacionárních zdrojů, upravuje povolení provozu a mimo jiné představuje nové jednotné environmentální stanovisko.
Tato diplomová práce pojednává o právní regulaci mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Velmi zjednodušeně řečeno, tématem této práce je právní úprava ochrany ovzduší před znečišťováním ze všeho, co se hýbe. Jelikož se jedná o velice rozsáhlou problematiku, nejprve bude vymezen rámec, který je společný pro všechny mobilní zdroje.
V rámci této práce jsou vytyčeny tři základní cíle:
Čtěte také: Bakalářské Práce: Environmentální Dopady
Čtěte také: Předškolní environmentální výchova
Čtěte také: Inspirace pro bakalářskou práci: Obnovitelné zdroje
tags: #bakalarska #prace #pravni #uprava #ochrany #ovzdusi