Balner Hospodaření s Odpady: Co to je?

O recyklaci a plastovém odpadu jsme si povídali s odborníkem na slovo vzatým. Petr Balner působí jako nezávislý expert v oblasti odpadového hospodářství, pod značkou "IdeaWaySolution". Věnuje se poradenství výrobním firmám a podílí se mimo jiné na rozvoji recyklačních technologií v oblasti plastů.

Plastový Odpad a Recyklace v ČR

Pod pojmem plastový odpad, si běžný občan představuje primárně plastové odpady, které vznikají v domácnosti, jako jsou plastové obaly či poškozené plastové výrobky a třídíme je do žlutých kontejnerů. Druhá skupina odpadů produkovaných především ve výrobní a obchodní sféře má díky své jednodruhovosti a známému složení dobrý potenciál pro recyklaci, který je také využíván.

Jaká je dnes situace s plastovým odpadem v ČR? Výrazně se liší vytříděné množství na obyvatele ve vztahu k velikosti obce. První výzvou je maximalizace vytřídění využitelných plastů. Výzvou je také stimulace poptávky po výrobcích s obsahem recyklátu. Nová evropská legislativa zavádí povinný obsah recyklátu v nápojových lahvích a do budoucna také v dalších plastových výrobcích. Rozvoj technologií úpravy odpadů a jejich recyklace s cílem produkovat vysoce kvalitní recykláty, které nebudou zhoršovat kvalitu vyráběných produktů.

V rámci recyklace vytříděných plastových odpadů z tříděného sběru se daří velmi dobře recyklovat PET lahve, a to jak od nápojů, ale také mléka, olejů atd. Další komoditou, která se velmi dobře recykluje, jsou čiré LDPE folie. Třetí významnou skupinou jsou tvrdé plasty, mezi něž řadíme především HDPE obaly např. od drogerie.

Méně se již daří třídit a recyklovat barevné folie, kelímkovinu z PP, PS, a to díky schopnosti rozpoznat tyto materiály na manuálních dotřiďovacích linkách, kterých je v ČR okolo 120. V ČR byly postaveny tři moderní dotřiďovací linky, které umožňují dotřídění plastů dle polymerů na základě technologie NIR INFRARED.

Čtěte také: Definice přírodě blízkého hospodaření

Obecně lze sledovat dva trendy vývoje recyklačních technologií plastů. První jsou technologie zaměřené na mechanickou recyklaci plastů a produkci regranulátů či výrobku ze směsných plastů. S ohledem na požadavky využití recyklátů ve výrobcích určených pro styk s potravinami jsou vyvíjeny technologie chemické recyklace s cílem produkce polymeru v kvalitě tzv.

Primárně je to poptávka zákazníků po výrobcích s obsahem recyklátu (recyklované rPET lahve apod). Dále ekonomická výhodnost využití recyklátů ve srovnání s primárním materiálem a zvýšení produkce kvalitní druhotné suroviny, čemuž výrazně napomůže rozvoj automatizovaných technologií dotřídění plastových odpadů.

Efektivní recyklace je ta, která dává smysl a přináší environmentální benefity (úspory) ve srovnání s výrobou z primárních surovin. Recyklace za každou cenu může být z dlouhodobého hlediska spíše rizikem, např. s ohledem na snížení životnosti výrobků a podobně. Jde hlavně o snahu eliminovat produkci multimateriálových plastových výrobků a obalů.

Lepší je zde také identifikovatelnost plastových odpadů v rámci procesu jejich dotřídění na druhotnou surovinu a dokonalejší technologie dotřídění a recyklace.

Legislativa a Cíle EU

Již cca rok se při debatě k nově navrhované české odpadové legislativě na seminářích a konferencích ukazuje, že „Desatero“, či myšlenky a body v něm obsažené, jsou stále více než aktuální. Bez jejich funkčního zavedení do národní legislativy a do praxe, bude splnění evropských cílů přinejmenším nereálné.

Čtěte také: České odpadové hospodářství po roce 1990

Evropská unie v balíčku CEP v polovině roku 2018 stanovila cíl pro recyklaci komunálních odpadů na 65 % a omezila skládkování na maximálně 10 %, obé k roku 2035. Realita je v posledních letech taková, že vytříděných odpadů/ druhotných surovin k možnému využití recyklačními firmami je na trhu silný přebytek. Cena druhotných surovin proto klesá, ať už je to u vybraných druhů plastů, ale i u papíru a dalších komodit. V tomto směru nemá recyklace problémy s tím, že by neměla své vstupy a suroviny pro výrobu. To v žádném případě. Vytříděných odpadů je na trhu přebytek.

Situace zároveň negativně dopadá na zvyšující se náklady obcí a měst, které musí platit více za odpady, protože cena druhotných surovin výrazně klesla a jejich uplatnění je složitější. Dostatečně totiž nefunguje recyklace. Aktuální stav je stále z velké části zapříčiněn omezením importu odpadů do Číny a do dalších zemí, které import omezily a také tím, že Evropa, včetně té západní, má velmi nízké kapacity finální recyklace. Protože ji dlouhodobě řešila odvozem odpadů za moře, nebo své směsné odpady spíše pálila.

Základním problémem recyklace, je nedostatečná POPTÁVKA po recyklovaných výrobcích - po produktech recyklace. Evropa se rozhodla, že chce mnohem zodpovědněji nakládat s odpady jako se zdroji surovin pro další výrobu. A k tomu stanovila jasné a závazné cíle. K jejich splnění by samozřejmě měla napomoci nová legislativa.

Na potřebu změn nastavení odpadové legislativy a celkovou změnu dosavadního paradigmatu odpadového hospodářství upozornila nedávno také autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, která během roku 2019 zveřejnila svou analýzu/strategii, jak v podmínkách ČR vhodným způsobem naplnit cíle obou směrnic, tedy CEP a SUP.

Z této strategie EKO-KOMu mimo jiné plyne, že úspěšného splnění stanovených cílů lze dosáhnout z nemalé části také pomocí systémů rozšířené odpovědnosti výrobců (tzv. EPR systém - AOS (autorizovaná obalová společnost) nebo KS (kolektivní systém)), intenzifikací třídění (primárního i strojového), odkloněním odpadu od skládkování dle cílů EU, navýšením množství odpadu předávaného k recyklaci a finálním převáděním odpadu do konkrétních výrobků.

Čtěte také: Hospodaření s odpady: podrobný průvodce

Analýza EKO-KOMu ve velké míře koresponduje s nástroji obsaženými v „Desateru moderního odpadového hospodářství“. Stejně jako zmíněné největší oborové svazy ČAOH, SVPS a SKS, klade analýza/strategie tohoto EPR systému důraz na další intenzifikaci dosavadního primárního třídění odpadů v obcích, na četnější a lépe dostupné popelnice na tříděný odpad. Na navýšení procenta vytřídění odpadů z obcí a měst. Jinými slovy na nutnou systémovou redukci množství směsného komunálního odpadu.

Zkušenosti z některých lokalit ukazují, že až polovinu množství směsného komunálního odpadu v černých popelnicích (SKO) lze snížit pomocí tzv. systému sběru door-to-door, kdy se ke každému rodinnému domu přistaví popelnice na plast, papír a biologicky rozložitelný odpad. Strategie EKO-KOMu navíc navrhuje doplnit systém o tzv. out of home1 - tříděné popelnice na pracovištích, sportovištích a dalších veřejných prostorech - jako jsou zastávky veřejné dopravy, apod.

Řada firem sdružených ve výše uvedených oborových svazech (ČАOH, SVPS a SKS) již několik let úspěšně rozvíjí systémy door-to-door v obcích a městech, proto je tato cesta rovněž obsažena v "Desateru". Ve vztahu ke skutečně vysokým evropských cílům k finální recyklaci je zřejmé, že v příštích letech bude třeba zpracovat tříděním významně větší množství odpadů, než v současné době.

Toto množství produkovaného komunálního odpadu tedy logicky nebude moci jít ani na skládky, ani do spaloven, ale na třídění a na další úpravy. V případě odpadu ze sídlištní/ městské zástavby se jako relevantní ukazuje i potřeba třídění SKO z černých popelnic pomocí k tomu určených třídicích linek rozlišujících i jednotlivé druhy plastů.

SKO tak může být roztříděn na materiálově využitelný odpad (PET, HDPE, PE, PP, PS, papír, sklo, kovy a nekovy), nevhodný odpad (PVC), odpad energeticky využitelný (například ve formě paliva využitelného ve fluidních kotlích, teplárnách, cementárnách), nebo inertní a nespalitelný zbytek, se kterým nelze dále jinak naložit, než odstranit uložením na řízenou a zabezpečenou skládku odpadů.

Ve strategii EKO-KOMu se také uvádí, že, „zcela novým prvkem bude získání materiálově využitelných odpadů z SKO prostřednictvím technologií přípravy odpadu pro energetické využití (PEVO)“1. Při popsané intenzifikaci a nutném rozšíření nezbytných prvků primárního a na něj navazujícího strojového třídění komunálních odpadů je zřejmé, že se citelným způsobem změní také kvalita zbývajícího tzv. zbytkového směsného odpadu.

Pokud se podaří efektivně vytřídit papír, plasty a biologicky rozložitelný odpad, tedy frakce, které jsou v SKO nositeli energetického obsahu, pak tento zbytkový odpad bude mít nižší výhřevnost než nyní. Nižší, než jaká je technologicky nutná pro klasické roštové spalovny na neupravený směsný komunální odpad, kde se výhřevnost zpracovávaných odpadů pohybuje mezi 8 - 11 MJ/kg.

I takové frakce odpadů však lze dále využít a upravit například na alternativní paliva (TAP), stejně jako některé frakce odpadů z dotřiďovacích linek, nevyužitelné v materiálové recyklaci. Výrobce takových paliv pak smluvně zodpovídá svému odběrateli za objednanou kvalitu a svým technologickým postupem umí vyrábět paliva přesně dle požadavků různých moderních energetických koncovek/zdrojů. V ČR máme řadu odborných firem, které již mnoho let vyrábí velmi kvalitní TAP.

Podpora technologií využívající namísto NEUPRAVENÝCH SMĚSNÝCH komunálních odpadů kvalitativně definovaná paliva (TAP) z UPRAVENÝCH odpadů, které již nebyly vhodné pro recyklaci, je pro ČAOH dlouhou dobu podporovaná cesta. V tomto směru jde ČAOH přesně dle doporučení EU k roli energetického využití odpadů v rámci balíčku oběhového hospodářství.

Klíčová je synergie výroby a využití paliv z odpadů se systémy třídění využitelných složek a s požadovanou redukcí množství směsných komunálních odpadů. Bohužel výroba a využití TAP je doposud v ČR legislativně opomíjenou možností nakládání s odpady. Moderní ukotvení role energetického využití odpadů v legislativě chybí. Legislativní podpora se soustředí pouze na spalování neupraveného směsného komunálního odpadu v roštových spalovnách (ZEVO) a na odklon odpadů od skládkování do těchto zařízení.

Parametr výhřevnosti evropská legislativa nezná a není zakotven ani v žádné ze směrnic. Evropský balíček směrnic CEP zavazuje ČR k recyklaci, a to nejméně 65 % komunálních odpadů již v roce 2035. V absolutní hodnotě tak musí ČR za 15 let přesunout do recyklace ročně o 1, 43 milionů tun komunálních odpadů více než dnes.

Na několika posledních seminářích, a to i na půdě Poslanecké sněmovny je velmi častým tématem to, že balík nově navrhované české odpadové legislativy, ani v něm obsažené související zákony, neobsahují prakticky žádné nástroje k podpoře recyklace.

Předpoklad, že nastavením vysokého poplatku za ukládání odpadu na skládky bude nejen zajištěn odklon od skládkování, ale také přesun odpadů ze skládek právě do požadované recyklace, je již nejen pro odborníky, ale také pro stále větší skupinu zajímajících se zákonodárců, přinejmenším neuvěřitelný a "dosti pochybný"...

Jak bylo opakovaně sděleno řadou odborníků například na semináři v Poslanecké sněmovně dne 1.10.2019, navrhovaná výše skladovacích poplatků s jistotou zajistí odklon odpadů ze skládek, to ano, ale s podobnou jistotou nemůže toto navýšení zajistit potřebné přiklonění odpadů do recyklace. Pravděpodobným cílem velké části odkloněných odpadů tak, dle stávajícího nastavení návrhu zákona, mohou být spíše kotle roštových spaloven (více na kompletním audiozáznamu ze semináře v Poslanecké sněmovně).

Cestou může být spíše vhodné nastavení ekonomických parametrů a nástrojů v zákoně o odpadech a v související legislativě. Skupina odborníků RecHelp také upozorňuje, že balík nové odpadové legislativy toto dostatečně neřeší.

Ve svém materiálu navrhuje například posílení materiálového využití odpadů ve smyslu konečné recyklace upřednostněním recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách, snížením sazby DPH, či jiným snížení cenového zatížení práce v recyklačním průmyslu, což doporučuje i Evropská komise. Výše uvedená strategie EKO-KOMu pak navrhuje motivaci prostřednictvím systémové podpory zařízení dotřiďovacích linek zaměřených na jednodruhové plastové odpady vstupující do materiálové recyklace a dále podpory technologií zpracovávajících druhotnou surovinu.

Nakládání s Bioodpadem

Při řešení problematiky nakládání s domovními odpady je stále potřebnější zabývat se možnostmi třídění složek odpadu. Systémy, používané pro nakládání s odpady, by již neměly pohlížet na odpad jako na jednolitou hmotu, ale měly by stanovit způsob nakládání s jednotlivými složkami. Hydraulická potrubní doprava je jedním z velmi efektivních řešení transportu biologicky rozložitelné složky domovního odpadu. Tímto odpadem je zejména kuchyňský potravinový odpad.

Zastoupení bioodpadu v domovním odpadu se liší v závislosti na celé řadě faktorů, z nich nejdůležitější je typ zástavby. Biologicky rozložitelný odpad (dále BRO) - jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu mikroorganismy (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír). Odpad ze zeleně - komunální odpad rostlinného původu z údržby veřejných sadů a parků, sídlištní a uliční zeleně, travnatých hřišť, ze zahrad fyzických osob, ze hřbitovů apod. Bioplynová stanice (BPS) - je technologické zařízení, které zpracovává bioodpad procesem anaerobní digesce.

Biologicky rozložitelný odpad uložený na skládku odpadů podléhá anaerobní rozkladu za vzniku metanu a nebezpečných výluhů. Bioodpad je však zároveň cennou surovinou, která, dodaná do půdy ve formě hnojiva - kompostu, udržuje kvalitu půdy.

Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách doporučuje hledat jiné způsoby odstraňování bioodpadu než skládkování jako jsou kompostování a výroba bioplynu. Pro splnění cíle snížení množství bioodpadu ukládaného na skládky je nutno určit strategii, kterou bude tento dosažen. Zastoupení bioodpadu v domovním odpadu závisí na celé řadě faktorů. Nejdůležitější z nich je typ zástavby a vlastnictví zahrady, dále životní styl a věkové složení obyvatel, způsob vytápění, atd.

Měrná produkce kuchyňského potravinového odpadu není známa, lze se však domnívat, že množství bioodpadu zastoupené v domovním odpadu v sídlištní zástavbě je téměř totožné s množstvím kuchyňského domovního odpadu. Pro tuto hypotézu mluví fakt, že v běžném panelovém bytě vznikají dva typy bioodpadu a to kuchyňský potravinový odpad a papír.

Základem ekonomického a ekologického nakládání s odpady (nejen biologicky rozložitelnými) je vytvoření systému tj. ucelené koncepce, která v první řadě stanoví kroky k minimalizaci vzniku odpadů a následně určí jakým způsobem, kdy, kde a kdo bude s odpadem (nebo jeho složkou) nakládat. Koncepci je nutno vytvořit pro odpad od jeho samotného vzniku u původce až po způsob jeho využití nebo likvidace.

V současné době je nejvíce rozšířen nádobový systém sběru bioodpadu. Bioodpad je separován a sbírán do speciálních sběrných nádob případně do kompostovatelných pytlů. Nádoby na bioodpad jsou upraveny tak, aby došlo k oddělení tuhé a tekuté části. Díky této úpravě dochází ke zpomalení procesu rozkladu bioodpadu po dobu jeho uložení ve sběrné nádobě a tím k výraznému snížení nežádoucích pachů vznikajících při rozkladu bioodpadu.

Odvoz obsahu sběrných nádob (nebo pytlů) se děje svozovými vozidly. Výhodou systému je, že jím lze odstranit nejen kuchyňský potravinový odpad, ale také veškerý další bioodpad vznikající na území obce např. odpad z údržby zeleně a ze zahrad. V komunální kompostárně lze zajistit optimální podmínky pro kompostování a tím docílit vyšší jakosti kompostů.

Nevýhody systému plynou především ze svozu odpadů. Sběr odpadu (nejen biologicky rozložitelného) svozovými vozidly narušuje a je narušován ostatní dopravou, vozidla jsou hlučná a znečišťují okolí výfukovými plyny. Další podstatnou nevýhodou je skladování odpadů do doby jejich odvozu a to zejména z důvodu potřeby prostoru pro skladování.

Řadu nedostatků nádobového systému odstraňuje systém se začleněným komunitním kompostováním. V tomto systému je vytříděný bioodpad přímo odnášen jeho původci do místa likvidace - tedy do komunitní kompostárny. Rozměry těchto kompostáren umožňují jejich umístnění v blízkosti domů a to i panelových. Odpad tedy není nutno odvážet - zpracovává se přímo v místě jeho vzniku a výsledný produkt z kompostování lze využít k údržbě místní zeleně opět bez nutnosti dalšího transportu.

Pro vybrané lokality, jedná se především o vesnickou zástavbu, se jeví jako nejvhodnější způsob nakládání s bioodpadem domácí kompostování. Jeho výhody jsou obdobné jako u komunitního kompostování a spočívají v uzavřeném koloběhu bioodpadu na úrovni domácnosti bez nutnosti dalších zásahů vnějšího světa. Alternativou domácího kompostování je používání kuchyňských kompostérů.

Potrubní Systémy pro Transport Bioodpadu

Hydraulické potrubní systémy byly vyvinuty pro usnadnění manipulace s odpady. Systém MethewHall, vyvinutý ve Francii, se skládal z vertikálních šachet (mokrých shozů) umístěných v budově a horizontálního potrubí - samostatná kanalizační síť. V každém podlaží byly na shozovou šachtu napojeny speciální výlevky, určené pro vhazování odpadů.

Další systém, který byl vyvinut v Británii v období druhé světové války, se nazývá Garchey. Odpady se do tohoto systému vkládaly speciální konstrukcí kuchyňského dřezu, dále byly splavovány mokrým shozem do horizontálního potrubí a odtud do usazovací nádrže, umístěné v blízkosti objektu. Zde došlo k oddělení pevné složky a vody.

Systémem, který se používá již více než 50 let, jsou dřezové drtiče odpadů. Tato zařízení umožňují rychlou a hygienickou manipulaci s kuchyňskými potravinovými odpady. Používání dřezových drtičů zakazuje platná legislativa, podrobněji v článku.

Drtič je uchycen v kuchyňském dřezu přes přírubu svého hrdla. Vlastní pracovní prostor drtiče je tvořen rotujícím talířem, opatřeným dvěma výkyvnými lopatkami, které pomáhají tlačit drcený odpad na stěnu kruhového prstence. Odstředivou silou rotace a tlakem lopatek je odpad rozmělněn o perforovanou stěnu prstence a spolu s vodou odveden do kanalizace. Drtič je opatřen přetěžovací pojistkou, která zabraňuje spálení motoru při zablokování pracovního prostoru cizím předmětem.

V systému s dřezovými drtiči je voda využívána nejen jako dopravní médium, ale také při vlastním drcení odpadů. Z těchto důvodů dochází při používání dřezových drtičů k nárůstu spotřebu vody. Průměrná spotřeba vody, dle údajů výrobců, činní 6-7 l/den. Normová spotřeba vody činí 120 l/osoba/den.

Velmi diskutovanou otázkou je vliv používání dřezových drtičů na kanalizační síť a následně na čistírny odpadních vod. Mnohé zahraniční studie došly k závěru, že používání dřezových drtičů nezpůsobuje zanášení kanalizačních systémů. Tuto hypotézu prokazují i zkušenosti z USA, kde dřezové drtiče používá až 50 % domácností. Materiál vzniklý drcením je velmi jemný a neobsahuje žádné hrubé nečistoty.

Lze se domnívat, že zbytky z drcení kostí přispívají k obrušování kanalizačního potrubí a tím působí proti usazování nečistot v potrubí. V současnosti celá řada domácností likviduje zbytky jídel jejich splavením do WC.

Zhodnocení vlivu dřezových drtičů na čistírny odpadních vod lze provést pouze na základě znalosti konečného způsobu využití nebo likvidace čistírenských kalů. Dřezové drtiče způsobují nárůst množství čistírenských kalů. Tyto kaly jsou však obohaceny rozmělněným bioodpadem a proto jsou vhodnější pro kompostování.

Při vyšší kontaminaci, například pokud na čistírnu odpadních vod jsou svedeny i vody průmyslové, může být kompostování čistírenských kalů nevhodné z důvodu zvýšeného obsahu těžkých kovů v kalech. Čistírenské kaly je pak nutno likvidovat spalováním, což vyžaduje dodání další energie na sušení těchto kalů.

tags: #Balner #hospodareni #s #odpady #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Návod na domácí recyklaci PET
• Hrnek pro děti z bio plastu
• Budoucnost energetiky v ČR
• Živnostníci a vyhlášky o odpadech
• Zkušenosti s Brise Sence Spray