Barokní Malba a Příroda: Charakteristika

V době baroka byla Praha jedno obrovské staveniště, město se proměnilo téměř k nepoznání. Potkávali se tu nejslavnější architekti z celé Evropy, rostly kostely, paláce se zahradami, měšťanské domy i brány, byly přestavovány kláštery, vše nádherně zdobeno sochami… Dodnes se dá bez nadsázky říci, že Praha je barokním srdcem Evropy.

Pražské Baroko: Skvosty Architektury

Rané baroko zanechalo v Praze skutečné skvosty. Ačkoliv se nedaleko válčilo, rozhodl se Albrecht z Valdštejna vystavět sídlo, které mělo konkurovat samotnému Hradu a dokonce jej zastínit. Třiadvacet domů, tři zahrady, cihelna a jeden palác muselo ustoupit gigantickému Valdštejnskému paláci, který je jednou z nejvýznamnějších staveb českého raného baroka. Palác je navíc doplněn nádhernou barokní Valdštejnskou zahradou, v níž dominuje sala terrena s nedalekou grottou, stejně jako umělý rybníček či kašny a množství soch. Celek uzavírá Valdštejnská jízdárna, ve které Národní galerie pořádá prestižní výstavy.

Nedlouho poté, co utichla kladiva na levém břehu Vltavy, rozhodli se jezuité zásadně rozšířit svou kolej. Vzniklo tak spíše malé městečko, Klementinum, po Pražské hradu druhý největší architektonický komplex v Praze. Dnes tu sídlí Národní knihovna. A právě knihy jsou také hlavními obyvateli bezesporu nejkrásnějšího sálu Klementina. Zdejší barokní knihovna byla dokonce v několika anketách označena za vůbec nejkrásnější na světě. Její podoba je od roku 1722, kdy byla postavena, téměř nedotčena. Být tu je zážitek, kterého se člověku jinde nedostane.

Skutečným pokladem města je kamenný Karlův most. I ten baroko zcela proměnilo. Od roku 1683 sem začaly přibývat sochy a sousoší. Most s nimi přešel od raného k vrcholnému baroku, protože začátkem 18. století tu měli nejvíce napilno slovutní sochaři, třeba Matyáš Bernard Braun nebo Ferdinand Maxmilián Brokoff. Alej soch je nejbohatší a nejpestřejší ze všech mostů, co jich na světě je.

Vrcholné Baroko a Chrám Svatého Mikuláše

Vrcholné baroko převzalo důstojně pochodeň předchůdců. Jeho stavby byly dokonce tak osobité, že se jim začalo říkat „pražské baroko“. Bezesporu chrám svatého Mikuláše na Malé straně, stavěl se vlastně celou první polovinu 18. století. Na jeho realizaci se sešly dvě legendy českého baroka, otec a syn Dientzenhoferové. Syn Kilián Ignác se na podobě kostela podílel zcela zásadně a byla to dokonce jeho úplně poslední práce v životě. Hlavní průčelí vás nenechá ani na chvíli v klidu a vy se nebudete moci zbavit dojmu, že se vlastně pohybuje - tak mocně je tu uplatněn dynamický barokní princip. Gigantická kupole a složitě tvarovaná zvonice jen podtrhují podivuhodný dojem. A chce-li kdo pochopit baroko v jediném okamžiku, ať vstoupí a nechá oči plout.

Čtěte také: Tapety s malbami pro váš mobil

Prahou se dá za barokem putovat hodiny, dny ba týdny. Objevte kouzlo pražského baroka s jeho bohatě zdobenými stavbami a uměleckými díly.

Sala Terrena: Spojení Umění a Přírody

V samém středu vznešeného sídla veltruského rozprostírá se prostor zcela výjimečný - Sala terrena, poklad barokní obraznosti a citlivého spojení lidské ruky s přírodou. Tato síň, do parku i na čestné nádvoří otevřená, leží pod ústředním jádrem stavby a skví se krásou, jež křížovými klenbami na čtyřech pilířích svým vznešeným duchem dotýká se věčnosti. Sala terrena sama nebyla však určena k odpočinku panstva, neb proudění větrů a chladu v ní neustávalo. Sloužila coby útočiště před žárem slunce, před deštěm, a zejména k letním slavnostem a rozkošným hrám divadelním.

Za slavné doby baroka byla tato síň původním vstupem do zámku. Neboť od města Veltrus nebylo tehdy možné jinak se přiblížit než loďkou, přes vody vltavské, na místě dnešního Špíglu. Vystoupivše na břeh, návštěvník kráčel parterem, zahradou zdobenou sochami i květy nejkrásnějšími, a vstoupil do této síně, aby po skvostném schodišti, lemovaném díly mistra Františka Antonína Kuena, vystoupil do hlavního sálu prvního patra.

První dojem byl klíčový. A proto výzdoba této síně, z roku 1714 pocházející, dýchá takovou krásou a přepychem. Scény, jež před očima návštěvníka ožívají, představují iluzivní romantické zříceniny, lovecké výjevy se zvířaty, pobřežní krajinu a průhledy obloh z hrubozrnné omítky s kamínky. Výzdoba připomíná lovecké poslání tohoto sídla - v ptácích zobrazena je lovná zvěř, lovci v dramatických pózách ji pronásledují. Na sloupech tančí šlechtici a šlechtičny, zpívají hudebníci, střídají se alegorie všech čtyř ročních období, a celý prostor se nese v duchu radosti, hudby a krásy, jak přísluší Lusthausu - místu letních pobytů a veselí.

Sala terrena sloužila především jako reprezentační a odpočinkový prostor, který umožňoval přímý kontakt s upravenou zahradou. Byla navržena tak, aby poskytovala chladné útočiště v horkých letních dnech a zároveň nabízela malebné výhledy do okolní krajiny. Často se zde pořádaly společenské události, koncerty, hostiny a slavnosti.

Čtěte také: Magické bydlení díky malbě na zeď

Architektonické Charakteristiky Sala Terreny:

• Umístění: Typicky se nachází v přízemí paláce nebo zámku, často otevřená do zahrady pomocí velkých arkád nebo prosklených ploch.
• Propojení s grottou: Velmi časté je propojení saly terreny s tzv. grottou (umělou jeskyní).
• Výzdoba: Výzdoba saly terreny byla často velmi bohatá a navazovala na výzdobu interiérů paláce i exteriéru zahrady. Objevovaly se zde fresky, štuky, sochařská díla, fontány a vodotrysky.

Barokní Malířství: Mezi Idealismem a Realismem

Malířství jako výtvarný obor nejméně spjatý s architekturou dovolovalo malířům poměrnou myšlenkovou volnost i v katolických zemích. Přesto i v malířství převládal ve Francii barokní klasicismus a v ostatních zemích Evropy radikální dramatické baroko. V měšťanském Holandsku se prosadil barokní realismus, který se projevoval i v anglikánské Anglii.

Barok měl v oblibě líčení velkolepých náboženských, mytologických a alegorických výjevů, oslavujících božské bytosti, křesťanské světce nebo příslušníky vládnoucí třídy. Autoři se více či méně specializovali na určitý žánr, např. nástěnné malířství - malba navazovala po stránce námětové, technické i formální na renesanční tradici, kladla však důraz na dotváření architektury (spolu se sochařstvím) jako jednotného velkolepého divadelně efektního celku.

Michelangelo Merisi, zv. Caravaggio byl tvůrcem barokního realizmu, hraničícího až s naturalismem. Maloval biblické a mytologické postavy jako prosté chudé lidi bez jakéhokoliv přikrášlování (říkalo se mu „malíř světců se špinavýma nohama“ - např. kontrastním temnosvitem - tenebrismem (tj. styl založený na temnosvitu, na ostrých kontrastech světla a stínu) dodával svým obrazům nadskutečný dojem, dramatičnost a koncentrování pozornosti na hlavní osoby. Caravaggio měl pronikavý vliv na barokní malířství v Itálii i ostatní Evropě.

Druhé nejvýznamnější středisko barokního malířství vzniklo v Bologni, kde tři členové rodiny Carracciů (čti: karačijů; Annibale, Agostino a Ludovico) roku 1585 založili akademii, ve které se učilo kreslení, perspektiva, anatomie a pořádaly se diskusní semináře o vědě, umění a literatuře. Akademie měla šířit nový sloh.

Hlavními představiteli barokního klasicizmu byli Nicolas Poussin a Claude Lorrain, nejvýznamnější osobnosti francouzského malířství 17. století. Velázquez ovlivnil téměř všechny španělské malíře 17. století.

Čtěte také: Techniky zdobení porcelánu Salky

tags: #barokní #malba #příroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Odvoz odpadu Plzeň
• Metody měření znečištění vody v ČR
• Praktický odpadkový koš CURVER
• Udržitelné kávové kapsle
• Ochrana barevných ptáků