Jak vlastně vypadá barevný pták? Obecně můžeme rozdělit funkci zbarvení ptáků do dvou, zdánlivě protiřečících si oblastí. Za prvé je tu funkce ochranná, takzvaná kryptická, za druhé je to funkce přesně opačná - funkce sebeprezentační.
Ze známých ptáků jsou to skřivani, samice bažanta, samice kachen, různí bahňáci. Je to ten důvod, že samice inkubují vajíčka, starají se o mláďata, zatímco samci těchto druhů jsou častokrát velice pestře zbarvení. Stejně ochranná funkce zbarvení náleží mláďatům a i vejce těchto druhů jsou velice nenápadně zbarvená.
Kolikrát stojíte dva metry od hnízda kupříkladu čejky, a pokud nekoukáte přímo na ta vajíčka, nemáte šanci hnízdo uvidět, jak je dokonale maskováno. Tuto strategii ochranného zbarvení ptáci nepoužívají jen proti predátorům, ale platí to i vice versa, to znamená, že i dravci využívají ochranné zbarvení.
Pokud jde o sebeprezentační zbarvení, ptáci jsou, podobně jako my, založeni na optické komunikaci. Samozřejmě velkou úlohu hraje i komunikace sluchová. A význam sebeprezentačního zbarvení spočívá jak v mezidruhové, tak vnitrodruhové signalizaci. Ať už mezi stejným pohlavím, nebo mezi pohlavím opačným. Může jít buď o prezentaci samců v případě toku, nebo o prezentace samců vůči sobě navzájem.
Velkou úlohu hrají také různé signální skvrny, kdy vedle sebe na jednom zvířeti najdeme jak kryptické zbarvení, tak i zbarvení sebeprezentační. Jsou to ptáci, kteří pokud sedí na zemi, doopravdy nejsou vidět, jsou velice nenápadní, ale když už jsou nuceni vylétnout, najednou se objeví nějaký barevný vzor, který byl do té doby skryt.
Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera
Barva ptačího peří vzniká dvěma způsoby. Prvním je kombinace barevných pigmentů, jako je například melanin zodpovědný za černé zbarvení pera. Další barvy vznikají lomem a odrazem světelných paprsků na struktuře pera. Většinou jsou to modré či zelené barvy s kovovým leskem, které jsou proměnlivé v závislosti na úhlu pohledu.
Některé druhy rajek ale využívají ještě třetí možnost. Jejich peří světlo neláme ani neodráží - právě naopak, funguje jako černá díra, která až 99,95 % dopadajícího světelného záření pohltí. Výsledná barva pak je ta nejčernější černá - superčerná! Podobnou superčernou barvou jsou v přírodě vybaveni i někteří motýli, u nichž světlo pohlcují podélné hřebínky na šupinkách křídel, a některé druhy hadů.
Vědce zajímalo, zda podobným způsobem pohlcují světlo i hladká, na pohled sametová pírka rajek. Ke zkoumání si vybrali pět druhů, jejichž peří je superčerné na první pohled. Pro srovnání pak vybrali dva druhy, které mají peří jen „obyčejně“ černé.
Vědci rajčí peří prozkoumali pod rastrovacím elektronovým mikroskopem. Ukázalo se, že větvičky a paprsky obyčejného černého pera se spojují do plochého praporu s hladkými okraji. Paprsky superčerných per naproti tomu mají okraje plné jemných zprohýbaných výběžků, takže připomínají suchý dubový list. Tím vzniká hustá změť křivolakých dutinek, do nichž může světlo snadno pronikat. Superčerná barva rajčího peří tedy vzniká úplně jinak než u motýlů či hadů.
Ale k čemu vlastně rajkám slouží? Odpověď dala rajka nádherná, u které vědci prozkoumali černé peří obou typů - to obyčejné zbarvené melaninem a superčerné pohlcující světlo. Za normálních okolností je vidět jen normální černé peří na hřbetě, zatímco to superčerné je jím překryté. Superčerná pera tvoří lem těm barevným, zářícím v téměř signálních barvách. V šeru pralesního podrostu, kde se námluvy odehrávají, se barevná pera díky kontrastu se superčernou rozsvítí ještě mnohem výrazněji.
Čtěte také: Greenpeace a biomasa
Sameček přitom moc dobře ví, že nejlépe barvy vyniknou, když na ně světlo dopadá pod určitým úhlem. A tak se všelijak natáčí, naklání a uklání, stepuje a poskakuje, aby se samičce předvedl doslova v tom nejlepším světle.
Pojmenování rajek je skutečně odvozeno od ráje - jejich nádherné peří údajně nemůže pocházet odjinud. Patří do řádu pěvců, v němž tvoří samostatnou čeleď rajkovití (Paradisaeidae). Žijí na Nové Guineji, kde obývají tropické či horské lesy. Barevným peřím se však chlubí 36 polygamních druhů ze 43 známých rajek, u nichž se sameček snaží získat co nejvíc samiček, s nimiž by se spářil. Péči o mláďata pak nechává jen na nich. Zbylých sedm druhů je monogamních, tj. žijí v párech a o mláďata se starají oba rodiče.
Pro latiníky a vyznavače binomických jmen Cuculus canorus, pro ornitology hnízdní parazit a nás Moraváky žežulka. Řeč je o kukačce. U nás žije jen jedna - obecná. To, jak se staví ke svým rodičovským povinnostem a ožebračuje cizí holátka, je o ní dobře známo. Méně se už ví, že samičky ze sebe "ku-ku" nikdy nevydají, ale jak se píše v naší odborné literatuře, ozývají se hlasitým "bi-bi-bi" (v překladu do angličtiny "wi-wi-wi"). Zoologové z Cambridge nyní odhalili další temná zákoutí povahy kukaček a jejich, už tak špatný morální profil, očernili ještě víc.
Kampaň Pták roku organizuje Česká společnost ornitologická již dvanáct let. Tím letošním je čáp.
Ptačí hodinka je akce pořádaná Českou společností ornitologickou. Do letošního sčítání (5.-7. ledna) se zapojilo přes 35 tisíc lidí a pozorovali více než 792 tisíc opeřenců.
Čtěte také: Příroda v designu interiéru
Důvodů, proč klesají počty ptáků je volné přírodě, je celá řada. Jedním z nich je určitě nebezpečí na migračních trasách. Hrdlička divoká je v Evropě trvale vyvražďována na tahu a je silně ohrožená zejména lovem. V České republice jsou silně ohrožené i další druhy, které čelí stejným nástrahám. Jedná o žluvu hajní a dudka chocholatého, v obou případech vždy nově chováme jednu samici.
Kolize s transparentními nebo reflexními výplněmi na stavbách jsou spolu s dopravou nejčastější příčinou úhynu ptáků vyvolanou člověkem. Globálně takto uhyne 1 - 2 miliardy ptáků ročně (KLEM, 2010). Ptáci nerozumí zrcadlení, nechápou, že některý strom není skutečný. Stejně tak neumí rozlišit, kde je volný průlet a co je pouhým odrazem oblohy.
| Druh ptáka | Funkce zbarvení |
|---|---|
| Skřivan | Ochranná (kryptická) |
| Samice bažanta | Ochranná (kryptická) |
| Samice kachen | Ochranná (kryptická) |
| Rajka nádherná (samec) | Sebeprezentační |
Jedním ze základních znaků při určování ptáků je kromě jejich velikosti a tvaru těla také barva peří. I přesto, že většina našich ptáků je zbarvena poměrně nenápadně, můžeme v české kotlině najít také několik velmi pestře zbarvených druhů.
tags: #ceska #priroda #ptaci #barevni #druhy