Barvy v přírodě a jejich vliv na člověka

Problematika poznávání a vnímání barev a jejich působení na člověka je nedílnou součástí jeho života, ale ne vždy se jí věnuje hlubší pozornost. Ačkoli barvy provázejí člověka na každém kroku, nejsou pro něj jen tím, co vidí. Nepoddávají se jen pasivně jeho zraku, ale aktivně působí na psychiku člověka, ovlivňují jeho city a jednání. Je to příroda, která se svou širokou paletou barev je pro člověka nejen inspirující, ale dává mu tak podnět pro osvojování si a uplatňování barev v praxi.

Působení barev, jako vlastnosti zrakového vnímání v životě člověka, lze hodnotit z hlediska psychosenzorického, fyzikálního, technologického a bezpečnostního. Jako příklady pro hodnocení a významu barev lze uvést:

• Objekty (výrobky) jejichž tvary a detaily zvýrazněné barevně ovlivňují a obohacují jejich vzhled a kvalitu, což u řady výrobků ovlivňuje i jejich koupěschopnost.
• Barevné úpravy strojů a technických zařízení harmonicky sladěných s okolím jistě přispějí k příjemným pocitům a navození dobré nálady.
• Barevné symboly, značky a informace určené k orientaci a pohybu na pracovišti zajišťují pořádek v pracovním prostředí.
• Barevné kosmetické úpravy na lidském těle (zejména obličeje u žen) patří k zvýraznění jejich charakteristických rysů nebo krytí některých nedostatků.
• Vytvářené barevné interiéry domácích i pracovních prostorů se všemi důsledky barevného vidu, sytosti a světlosti mají odraz v psychice a fyziologii člověka.
• Barevnost potravin při správném osvětlení svědčící o zdravotní nezávadnosti.
• Bezpečnostní barvy ošetřeny legislativně i v normách s důrazem na preventivní ochranu zdraví lidí, zejména pak při práci.

Základní pojmy a vlastnosti barev

Barva je podobně jako třeba číslo jen abstraktní, nehmatatelný pojem, neboť svět kolem nás je ve skutečnosti nebarevný. Všechny barvy jsou totiž ukryty ve světle, které se našemu zraku zdá bezbarvé. V různých oborech lidské činnosti je chápání barvy odlišné.

• Tón (hue) - tzv. barevný vid - označuje se jím barevný vjem odpovídající barevným světlům ve spektrální stupnici, ve které za sebou následují: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová s plynulými přechody mezi nimi.
• Tón neutrální - označuje barvy bílé, šedé, černé, jsou to tzv.
• Světlost (value) - je přívlastek barevného vjemu, odpovídající intenzitě světla, které se zdá povrch vyzařovat (nebo odrážet, popř.

Kontrast barev

Jsou barvy největší protikladné rozdílnosti v tónu. Na příklad dvojice barev: rumělkově červená - modrozelená, žlutá - modrá, žlutozelená - fialová a další. Smíšením doplňkových barev dostaneme barvy neutrální, tzv.

Je dán obecně stupněm rozdílnosti dvou sousedních nebo za sebou časově následujících barev.

Čtěte také: Složení ekologických barev

• ve světlosti, např.
• v sytosti, např.
• v tónu, např.

V praxi je třeba počítat především s kontrastem barev sousedních (tzv. kontrast současný - simultánní), někdy i s kontrastem barev časově po sobě následujících (tzv.

Teplé a studené barvy

Barvy teplé/studené jsou barvy pestré, tzv. Vyvolávají dojem tepla, působí živě, povzbuzují až vzrušují. Vyvolávají dojem chladu, uklidňují, poskytují úlevu zraku.

Nejčastěji se znázorňuje rozložení barev v barevné kruhu s různým sudým počtem polí. Jde o uspořádání barev, které tak umožňuje jejich jednoduché pochopení a orientaci.

Míchání barev

• Aditivní (součtové), kterým se získávají barvy světla. Součtem všech tří základních barev se získá světlo bílé. Příklad: Mícháním barvy červené + modré = purpurová.
• Subtraktivní (odečítací), je míšení hmotných barev nebo pigmentů. Smíšením všech základních barev (nebo dvou doplňkových) vzniká barva černá. Doplňkovými barvami jsou červená, zelená a modrá (tedy obráceně než u míšení aditivního).

Pro každou základní barvu se rozlišuje 256 stupňů intenzity barvy, kde tato informace se ukládá do 8 bitů. Pro všechny tři barvy to odpovídá hodnotě 256³, což je 16 777 216 barevných odstínů v celkem 24 bitech (= 3 byty). Barvy v RGB modelu, v pořadí R (červená), G (zelená), B (modrá), se vyjadřují v číselném kódu. Každé číslo představuje podíl příslušné barvy RGB ve výsledné barvě.

Protože lidské oko však není stejně citlivé na všechny barvy, absolutní jas nemá příliš velký smysl (oko to prostě vidí jinak), proto se často používá tzv.

Čtěte také: Přírodní barvy

Psychologie barev

Psychologie barev vysvětluje, jakým způsobem se jednotlivé barvy nebo odstíny podílí na jejich vnímání a prožívání člověkem. Jakou barvu vidíme, závisí nejen na objektu samotném, ale i na spoustě dalších faktorů charakterizující:

• Jakým světlem je objekt nasvícený.
• Co ho obklopuje.
• Jaký je okamžitý stav adaptace našeho zraku.
• Jaké jsou individuální charakteristiky našeho osobního zrakového aparátu.
• Jestli objekt poznáváme a víme jakou barvu má za denního světla atd.

Vnímané barvy člověkem mnohdy doprovázejí silné citové zážitky, což mohou být jak příjemné, tak i nepříjemné a silně ovlivňující jeho vztah k barvám. Mnohdy se ani netuší, jak velký vliv mají barvy na lidskou psychiku člověka. Jedna barva dokáže uklidnit, druhá povzbudí kreativní myšlení a koncentraci, jiná zas umí dodat pocit jistoty a bezpečí. Také vhodné barevné řešení prostorů lidi aktivizuje, jiné koncentruje jejich pozornost a vytváří pohodu.

V psychologii barev se rozlišují tři důležité vlastnosti barev - barevný tón (také odstín), světlost a sytost. Dále lze vysledovat tři základní výzkumné proudy. První proud zkoumá prožitkovou kvalitu barev, tedy vztah barev vůči pocitům a ladění.

Fyzikální vlastnosti barev

Fyzikálně je barva směsí záření o různých vlnových délkách, resp. jde o část viditelného záření, posuzované okem člověka. Jednotlivé barvy na barevném kruhu od sebe však nejsou nikterak ohraničené, neboť celé spektrum barev je spojité, jedna barva přechází plynule v druhou. Ne všechny barvy jsou ve spektru přítomné, neboť mnohé vznikají smícháním několika vlnových délek dohromady.

• Červená barva patří mezi základní barvy, má nejdelší vlnovou délku, je velice silná. Ačkoli z fyzikálního hlediska není ta nejlépe viditelná, ale má tu vlastnost, že se zdá být blíž, než je, a proto jako první upoutá naši pozornost. Z tohoto důvodu se používá pro výstražná a světelná znamení (na semaforech) po celém světě. Účinek této barvy ovlivňuje tělesné pochody - povzbuzuje nás a zrychluje naši tepovou frekvenci, což vyvolává dojem, že čas běží rychleji než ve skutečnosti. Souvisí s mužským principem, což může aktivovat princip „útěku nebo útoku“. Červená je silná barva a velmi jednoduchá.
• Modrá barva je barva v mysli a je v podstatě uklidňující. Ovlivňuje nás více psychicky než fyzicky. Tmavší modrá barva stimuluje jasnou myšlenku a světlejší modrá uklidňuje mysl a pomáhá koncentrovat se. Je to barva pro jasnou komunikaci. Modré objekty se nám ale nejeví být blíže jako je to u červených objektů.
• Vlnová délka žluté barvy je také poměrně dlouhá a v podstatě stimulující. Žlutá barva nás ovlivňuje hlavně psychicky. Správný tón žluté dokáže pozvednout náladu a sebevědomí. Je to barva důvěry a optimismu.
• Zelená barva je pohodová barva. Nachází se ve středu barevného spektra, proto ji nazýváme také barvou rovnováhy.
• Fialová barva má ve spektru nejkratší vlnovou délku. Odkazuje do oblasti vědění i do sfér duchovních hodnot.
• Oranžová barva tedy stimuluje a ovlivňuje nás jak fyzicky, tak emocionálně. Zaměřuje naši mysl na fyzický komfort - jídlo, teplo, přístřeší. Je to barva zábavy. V kombinaci s černou barvou způsobuje pocit nedostatku.
• Jedná se o jemnější odstín červené, takže nás ovlivňuje fyzicky, ale na rozdíl od silné červené uklidňuje a povzbuzuje. I tak je ale růžová velmi silná barva - představuje ženský princip a přežití druhu.
• Šedá barva je jedinou barvou, která psychicky neovlivňuje. Avšak absence této barvy je depresivní. Pokud je šedé příliš mnoho upadáme do hibernace (něco jako zimní spánek).
• Černá barva v sobě pohlcuje všechny barvy, což má značné psychologické následky. Vytváří ochranné bariéry, protože pohlcuje veškerou energii a zahalí osobnost. Černá je v podstatě nepřítomnost světla, protože nemá žádnou vlnovou délku - a to může být hrozivé (mnoho lidí se bojí tmy). Z pozitivního hlediska vyjadřuje stoprocentní čistotu, sofistikovanost a nekompromisní dokonalost.
• Černá barva absolutně pohlcuje všechny barvy, bílá naopak vše odráží. Ve skutečnosti odráží plnou silou celého spektra barev do našich očí. Vytváří překážky, je nekompromisní, ale čistá a sterilní. Pojem sterility však může být i negativní. Bílá poskytuje zvýšené vnímání prostoru (vizuálně zvětšuje prostor).
• Hnědá barva je kombinací červené a žluté, avšak s vysokým procentem černé. Má tedy podobné vlastnosti jako černá barva, ale je teplejší a měkčí. Také má ve snížené míře prvky červené a žluté barvy.

Reprodukce barev a lidské oko

Naprosto přesná reprodukce barev je v praxi nedosažitelná. Reprodukce barev může být pouze dostatečně či nedostatečně uspokojivá, což je samozřejmě hodnocení ryze subjektivní. Ačkoli si to zpravidla neuvědomujeme, tak barva ve skutečnosti není jednou z vlastností objektů kolem nás, ale je pouhým výplodem našeho mozku. Vjem barvy vzniká až analýzou jistých podnětů v našem mozku. Těmi podněty jsou signály z receptorů na sítnici oka, které jsou stimulovány dopadajícím světlem.

Čtěte také: Jak třídit odpad?

V oku máme čtyři druhy receptorů. Receptory nazývané tyčinky jsou odpovědné za vnímání jasu při nízký intenzitách osvětlení a v podstatě vidí černobíle. Dále máme v oku tři druhy čípků, které jsou citlivé na červenou, zelenou a modrou oblast viditelného záření. Receptory jsou na naší sítnici rozloženy tak, že největší koncentrace čípků je v centrální části sítnice nazývané fovea. Nejsou tam žádné tyčinky. Tato oblast je odpovědná za nejlepší vjem barev a detailů.

Barvám při určitém zjednodušení odpovídají vlnové délky světelného záření, a to v oblastech vlnových délek 400 nm - 500 nm, 500 nm - 600 nm a 600 nm - 700 nm. Bude-li na sítnici dopadat záření s vlnovou délkou 450 nm, bude podrážděn první typ receptorů, a budeme mít vjem modré barvy. Záření o vlnové délce 550 nm podráždí druhý typ receptorů, a způsobí vjem zelené barvy. Záření o vlnové délce 650 nm podráždí třetí typ receptorů a získáme tak vjem červené barvy.

O barevném vjemu rozhoduje vedle našeho oka a světla sám předmět, který zrakem vnímáme a který „má“ určitou barvu. Fyzikální a chemické složení předmětu nebo jeho povrchových vrstev způsobuje různou součinnost světelného záření s předmětem, která pak určuje kvalitu podráždění sítnice a vyvolává v mozku určitý barevný vjem. Ve skutečnosti je to mnohem složitější, většina předmětů světlo částečně pohlcuje a částečně odráží nebo částečně propouští.

Kromě toho odraz světla od předmětu může mít různý charakter, kdy odražená část světla může být buď soustředěná (reflex), nebo rozptýlená (remise) a to podle povahy povrchu předmětu. Zdravé lidské oko je schopno rozlišit asi 130 až 150 barev v rozmezí 380 - 780 nm. Relativně největší rozlišitelnost je mezi zelenou a žlutou, mezi zelenou a modrou. Menší mezi červenou a žlutou, modrou a fialovou.

Sítnice oka není na všech místech stejně citlivá pro vnímání barev. Jen asi v okruhu 20° je střed sítnice dokonale barvočirý.

Poruchy barvocitu (Daltonismus)

Lidé s poruchou barvocitu mají problém rozlišit některé barvy. Obecně se poruchy barvocitu označují termínem daltonismus (barvoslepost), i když úplná barvoslepost (tedy neschopnost rozeznat žádnou barvu) je velmi vzácná. V drtivé většině případů jsou poruchy barvocitu způsobeny genetickou vadou (dědičností), předávanou rodiči na děti.

Většina lidí má problémy rozeznat jednotlivé odstíny červené, žluté a zelené barvy. Tento stav se označuje jako porucha barvocitu v červenozelené oblasti (ta se projeví buď jako protanopie nebo deuteranopie).

Vliv barev na člověka

Účinky barev na člověka jsou značně individuální a jsou závislé na tradicích, kultuře, na osobních preferencích barev, na pohlaví atd. Každá barva má určité psychologické a fyziologické účinky na člověka, jak s ohledem na aktivační úroveň (barvy uklidňující až podněcující k činnosti), tak s ohledem na pocit teploty (barvy studené až teplé) a na vnímání prostoru.

Využití barev v pracovním prostředí

Barevná úprava pracoviště by měla zohledňovat několik hledisek:

1. Barevná úprava z hlediska pracovní činnosti (např. pro práce duševní, tělesné, nervové nebo fyzicky namáhavé apod.), volit tak, aby se snížila zraková námaha, zlepšila pracovní pohoda a zvýšila pracovní výkonnost člověka. Pro práce převážně duševní, vyžadující klid a soustředění, volit tóny studených barev. např.
2. podmínek v pracovním prostoru a vykonávané pracovní činnosti.
3. Barevná úpravu z uvedeného hlediska volíme tak, aby barva pozadí pracovní plochy byla v jemném kontrastu k barvě zpracovávaného materiálu nebo k barvě stroje, nebo k barvě pracovní plochy a usnadňovala zrakové vnímání a rozlišování jednotlivých částí v prostoru. Je-li totiž pozorovaný předmět (výrobek) světlejší nebo tmavší než plochy za ním, anebo má kontrastní barvu, napomáhá to zraku rozlišovat podrobnosti a zmenšuje to pak zrakovou únavu. Pro šedou barvu zpracovávaného materiálu, doporučuje se volit zelené odstíny pozadí.
4. Barevná úprava pracovního prostoru se volí z hlediska barvy a intenzity osvětlení tak, aby pomáhala zmenšovat a odstraňovat nedostatky způsobené špatným využitím přirozeného nebo umělého osvětlení. Pro silně osvětlené plochy v zorném poli, např. Pro případ, kdy do prostoru dopadá oslňující sluneční světlo, je vhodné volit na stěny zelených event. Pro barevné plochy odrážející dopadající světelné paprsky má se volit odrazivost rozptylná, proto je třeba vyloučit nátěry s vysokým leskem.
5. Barevná úprava volená z hlediska tepelných poměrů na pracovišti je zohledňována z psychologického působení barev studených nebo teplých.
6. Podle složení osazenstva (věku, resp. Při barevné úpravě pracoviště z hlediska osazenstva se přihlíží pokud možno k pohlaví a věku zaměstnanců, popř. k jejich estetickým potřebám. Pro pracoviště, kde jsou převážně zaměstnávány ženy nebo mladiství, je vhodné volit pestřejších a sytějších barevných odstínů, odpovídajících teplým barevným tónům.
7. Použití bezpečnostních barev umožňuje sdělovat bezpečnostní informace bez použití slov. Cílem je zabránit pracovním úrazům či jiným zdravotním poškození, vzniku mimořádných událostí, případně havárií a upozornit na místa a předměty, které by mohly ohrozit zaměstnance. Význam a použití barev jsou specifikovány v nařízení vlády č. 375/2017 Sb. a ČSN ISO 3864-1.

Je-li k bezpečnostní barvě vyžadována kontrastní barva musí být použity tyto kombinace: červená-bílá; modrá-bílá; žlutá-černá; zelená-bílá; bílá-černá. Například pro vyznačení míst s rizikem práce, překážek, padajících předmětů, vchodů, dopravních cest v halách apod. Pro označení plynů v tlakových lahvích, pro označení média v potrubí jsou k jednotlivým látkám přiřazeny barvy.

Značky zákazu mají kruhový tvar s černým piktogramem na bílém pozadí, červeným okrajem a šikmým pruhem; červený okraj a šikmý pruh zaujímají nejméně 35 % plochy značky.

tags: #barvy #jez #je #mozne #lit #do

Oblíbené příspěvky:

• Profesionální čištění potrubí Přerov
• Likvidace odpadu v hotelích u moře
• Bezdotykové koše: Test
• Co je ekologická stopa?
• Rozdíly v zemědělství